První zajatci polské armády byli privezeni do tábora v srpnu 1940. Na podzim následujícího roku byli pak predáni na práci ruzným soukromým firmám a na jejich místo privezeni zajatci ze západní Ukrajiny. Jejich pocet byl minimálne dvojnásobný oproti možné kapacite ubytování. Zdravotní stav techto zajatcu, jak uvádí zpráva podaná pracovnímu úradu v Jeseníku, byl již pri preprave velmi špatný. Zajatci v težkých životních podmínkách živorili a v tábore vypukl tyfus. Za pouhý jeden mesíc od 4.12.1941 do 5.1.1942 zemrelo 17 zajatcu. Další 4 v roce 1942, 1 v roce 1943 a 2 neznámo kdy. Ve zpráve je rovnež uvedeno, že v prubehu podzimu a zimy musela být vymenena 1/3 zajatcu pro telesnou slabost a neschopnost pracovat v tak težkých podmínkách. Záver zprávy pak hovorí, že i další pridelovaní zajatci jsou ve zbedovaném stavu. Podle výpovedi tehdejšího lesního správce Huberta Nitscheho zemreli hladem a na úplavici nejenom zajatci, ale i dozorci a 1 lesník.
V kvetnu roku 1944 byli zajatci z Rejvízu odsunuti do prostoru Moravské Trebové. Na jejich místo, po úprave vnitrních prostoru budov, vybudování umývárny a po proverení celkového stavu tábora zvláštní komisí, byli presunuti zajatci anglické armády. Dávky jídel byly lepší, rovnež byly i príznivejší pracovní normy a od zárí 1944 jim byly prideleny prídavky jídla pro težce pracující. V lednu 1945 bylo v tábore 50 anglických a francouzských zajatcu a 25 príslušníku Todtovy organizace.
V roce 1963 byl na základe odboru kultury Okresního národního výboru v Bruntále prohlášen "Lesní hrbitov sovetských zajatcu" kulturní památkou.
Podoba lesního ruského hrbitova prošla od roku 1948 mnoha zmenami, ovlivnenými zejména politickým klimatem príslušné doby. V roce 1999 Lesy Ceské republiky, jež vykonávají k tomuto pozemku právo hospodarení, zajistily podle návrhu Sotirise Joanidise celkovou rekonstrukci.
O kešce
keš tvorí standartní plastova krabicka 10*15*5 cm
prosím o dokonale zamaskovani