Skip to content

Putování dobrého vojáka Švejka Multi-cache

Difficulty:
4.5 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size:   large (large)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Related Web Page

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Cílem této rozsáhlé série je přiblížit putování dobrého vojáka Švejka mezi Táborem a Českými Budějovicemi.


Motto:

Švejk vysvětlil mu celou situaci. Jmenoval Tábor a všechna místa, kudy šel do Budějovic: Milevsko - Květov - Vráž - Malčín - Čížová - Sedlec - Horažďovice - Radomyšl - Putim - Štekno - Strakonice - Volyn - Dub - Vodňany - Protivín a zas Putim. S ohromným nadšením vylíčil Švejk svůj zápas s osudem, jak se chtěl živou mocí, nedbaje překážek, dostat k svému 91. regimentu do Budějovic a jak všechno jeho úsilí bylo marné. Mluvil ohnivě a rytmistr mechanicky kreslil tužkou na kus papíru mrtvý kruh, ze kterého se nemohl dostat dobrý voják Švejk, když se vypravil k svému pluku. "To byla herkulovská práce," řekl konečně, když se zalíbením naslouchal Švejkovu líčení, jak ho to mrzí, že se nemohl tak dlouho dostat k pluku, "na vás musela být mohutná podívaná, když jste se kroutil kolem Putimi."



Pokud si knihu chcete prečíst, nemusíte utíkat do knihovny, naleznete ji zde.
Do Švejkova virtuálního muzea můžete nahlédnout zde.



O autorovi, historickém pozadí románu a dalších tématech se Švejkem souvisejícími bylo napsáno již mnoho. Budeme rádi, když si prostudujete především tyto stránky, Vaše putování pak bude zapadat do širších souvislostí a sami poznáte, že je to tak lepší. Cenné informace naleznete především zde (spisovatel Jaroslav Hašek - život a dílo), zde (kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války), zde (občan Josef Švejk), a ještě zde (lidé kolem občana Švejka).



Pro tuto sérii jsme se rozhodli právě proto, že se především filmové zpracování Osudu dobrého vojáka Švejka točí v kraji okolo Písku, Protivína a Vodňan, tedy míst, která jsou spojena i s našimi životy a osudy.


Jistě, četnická stanice nikdy v Putimi nebyla, ani hospoda Na Kocourku, ale přesto se někdy jaksi automaticky předpokládá, že Jaroslav Hašek tento kraj dobře znal. Literární historikové již opravili mylné tvrzení, že se matka Jaroslava Haška narodila v Protivíně (ve skutečnosti v nedaleké Krči). Jak uvádí Václav Menger (Lidský profil Jaroslava Haška), nejlépe bylo v létě, kdy se rodina na celou dobu prázdnin nastěhovala k dědovi na Ražickou baštu. Každoroční odjezd na prázdniny se podobal spíše útěku z města než odjezdu ke chvílím dočasného oddechu. A všichni členové rodiny byli náhle jakoby schváceni nějakou vnitřní radostí. Rozjasnili věčně zachmuřené, vylekané a ustarané tváře a jejich kroky i pohyby byly plny podivného, nedočkavého spěchu. Vraceli se do rodného kraje s touhou a radostí, smýt se sebe městský prach, jenž se jim tíživě usazoval na plicích i v srdcích. Nedovedli srůsti s městem; byli a zůstali venkovany. A venku, na staroslavné Ražické baště, opředené kouzlem a romantikou roztodivných pověsti a zkazek, ve stínu staletých stromů, daleko široko se rozprostírajících luk a uprostřed mnoha rybníků stávali se zcela jinými lidmi. Rychle dorůstající bratři Jaroslav a Bohuslav, zbaveni pouta čtyř stěn, si brzy osvojili všechny zvyky· venkovských kluků, odměštili se a zanedlouho byli to oni, kteří udávali tón a stali se důmyslnými strůjci všech těch bezpočetných her, dobrodružství a příhod, jež mohou zažíti jen děti venkova. Ovšem, že s Jaroslavem nebylo všechno, zejména po stránce zdravotní, v náležitém pořádku. Nebyla mu ještě ani čtyři léta, když starý, moudrý městský lékař dr. Ketner měl mnoho důvodů, aby nad jeho zdravotním stavem kroutil hlavou, ale nemohl říci ustarané matce, která se zejména v prvorozeném Jaroslavovi přímo viděla, nic víc a nic méně, než že malý Jaroušek nemá srdce v náležitém pořádku a jeho štítná žláza je prý snad trochu zakrnělá, snad trochu poškozená. Když se dostavilo vícero slabých srdečních záchvatů, rozhodli se rodiče hocha ponechati u dědečka až do doby, kdy půjde do školy. Naopak Ondřej Kolář (Ražická mystifikace Jaroslava Haška) tvrdí, že V jižních Čechách Jaroslav Hašek až na krátký pobyt v českobudějovických kasárnách po dodatečném odvodu v lednu 1915 nikdy nebyl. Reálie z jižního Písecka (Protivín, Krč, Putim, Ražice) znal sice Hašek od svého dědečka z matčiny strany, bývalého schwarzenberského baštýře, ale ten se již v době Haškova dětství přistěhoval na penzi do Prahy, kde po třech letech zemřel; Hašek vzhledem ke svému věku ještě nemohl jeho vyprávění plně vnímat a dozvídal se je až později z druhé ruky, z podání své matky. Neexistuje jediný doklad toho, že by tento Haškův děd Antonín Jareš někdy působil na ražické baště, a Jaroslav Hašek jeho vzpomínky z Krče u Protivína teprve ve svých povídkách dodatečně lokalizoval do Ražic. Na tento fakt poukazuje i Radko Pytlík, uznávaný to švejkolog, že po smrti své ženy se děd Jareš přistěhoval k dceři do Prahy a chodíval s malým vnoučkem na procházky na Karlovo náměstí. Od něho nejspíše chlapec slyšel vyprávění o ražické baště, kterou později v seriálu humoresek ze života na knížecím panství v jižních Čechách obestřel kouzlem starosvětských obrázků. Zašlé vzpomínky na rodný jihočeský kraj byly idylickým protějškem trpkých dětských zážitků v prostředí velkoměsta. Nepříliš rozvětvenou rodinu, kterou tvoří Jaroslav, o tři roky mladší bratr Bohuslav a svěřenka Marie, sirotek po strýci Martinovi, stihl úděl zproletarizované inteligence. K jejich životu se trvale družily starosti, nouze, strach o existenci. Tento úděl poznamenal jinak dobráckou povahu Josefa Haška, jenž prý zahořkl, zatrpkl a začal potají i pít. Při chřipkové epidemii roku 1896 onemocněl a záhy nato po operaci ledvin zemřel. Byl stár necelých padesát let. Jaroslavovi bylo tehdy třináct.

Budete se tedy pohybovat po domnělé Švejkově trase. Je možné, že někde nebyl, ale nakonec, Švejk vlastně nebyl nikde a zároveň byl všude.


Tábor - Milevsko - Květov - Vráž - Malčice - Čížová - Sedlice - Horažďovice - Radomyšl - Putim - Štěkeň - Skočice - Strakonice - Volyně - Dub - Vodňany - Protivín - Putim - Písek - České Budějovice.



Všechna zastavení jsme prošli a projeli a snažili jsme se vám představit místa, která by jistě Švejkově duši polichotila. Alespoň podle toho, jak Švejka vnímáme my, rozervance s poetickou duší, vůbec ne blbce, ale vnímavého věřícího člověka a velkou dávkou empatie a altruismu.

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Autoři tohoto putování nejsou švejkology, do přípravy keše vložili svůj originální pohled na věc.



Zastavení první - Nádražní restaurace Tábor



Díl II. Na frontě, Kapitola 1 - Švejkovy nehody ve vlaku
Poručík dlouho nedal na sebe čekat se šalomounským rozřešením trudné otázky.
"Tak ať jde pěšky," rozhodl, "ať ho zavřou u pluku, že se opozdil; kdo se s ním tady bude tahat."
"Nic platno, kamaráde," řekl desátník Palánek k Švejkovi, když vyšel z kanceláře, "musíš jít, holenku, pěšky do Budějovic. Máme tam na vachcimře veku komisárku, tak ti ji dáme na cestu."
A za půl hodiny, když Švejka napojili ještě černou kávou a dali mu kromě komisárku balíček vojenského tabáku na cestu k regimentu, vyšel Švejk z Tábora za tmavé noci, kterou zněl jeho zpěv.
Zpíval si starou vojenskou píseň: Když jsme táhli k Jaroměři, ať si nám to kdo chce věří...


Úkol 1: V nádražní restauraci (dnes Bistro naproti Zákaznickému centru) na táborském vlakovém nádraží spočítejte počet obrázků s historickými fotografiemi v hnědých rámech na zdi naproti hlavním dveřím z nádražní haly (vpravo od dveří z perónu)... Nepočítejte tedy obraz se znakem Tábora. Získáte tak údaj A. No a protože tam pořád s obrazy někdo blbne (v hospodě), tak vězte, že do změny zadání je A=8.



Zastavení druhé - Milevsko



Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova budějovická anabáze
Stejně vedou také všechny cesty do Českých Budějovic. O čemž byl plnou měrou přesvědčen dobrý voják Švejk, když místo budějovického kraje uviděl vesnice milevského. Šel však nepřetržitě dál, neboť žádnému dobrému vojákovi nemůže vadit takové Milevsko, aby přece jednou nedošel do Českých Budějovic.

Úkol 2: V roce 1923 byl před kostelem odhalen Pomník padlým v 1. světové válce. Mezi 78 jmény padlých je mj. i jistý Antonín Pekoc , který se ovšem 20 let po válce vrátil živ a zdráv ze Sovětského svazu... Tak téhle historce by Švejk neodolal, i když tehdy tady pomník nestál. Když pomník obejdete, najdete na jeho zadní straně nápis přibližně ve výšce očí, spočítejte písmena, získáte tak údaj B. Případné písmeno CH považujte za 2 písmena.


Zastavení třetí - Květov



Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova budějovická anabáze
A tak Švejk se objevil na západ od Milevska v Květově, když již vystřídal všechny vojenské písně, které znal o mašírování vojáku, takže byl nucen začít znova před Květovem s písní:
Když jsme mašírovali, všechny holky plakaly...
Nějaká stará babička, která vracela se z kostela, zavedla na cestě od Květova do Vráže, což je neustále západním směrem, řeč se Švejkem křesťanským pozdravem: "Dobrý poledne, vojáčku, kampak máte namíříno?"


Úkol 3: Najdete ve vsi hasičskou zbrojnici a v jejím štítu pod sirénou je letopočet. Dostanete tak údaj C.



Zastavení čtvrté - Vráž




Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova budějovická anabáze
Babička zadívala se na Švejka soustrastně: "Támhle, vojáčku, v tom lesejčku počkají, já jim vod nás přinesu brambůrku, vona vás zahřeje. Je tá chalupa naše vodtud vidět, právě za lesejčkem trochu vpravo. Přes tu naši vesnici Vráž nemůžou jít, tam jsou četníci jako vostříži. Dají se potom z lesejčka na Malčín. Vodtamtud se vyhnou, vojáčku, Čížovej. Tam jsou četníci rasi a chytají dezentýry. Jdou přímo přes les na Sedlec u Horažďovic. Tam je moc hodnej četník, ten propustí každýho přes vesnici. Mají s sebou nějaký papíry?
"Nemám, matičko!"
"Tak ani tam nechodějí...

Nato ještě důkladně mu opakovala, přes které vesnice má jít, kterým se má vyhnout. Nakonec vytáhla z kapsáře u jupky korunu, aby si koupil v Malčíně kořalku na cestu, poněvadž do Radomyšle je dlouhá míle.

Úkol 4: Stojíte před kaplickou ve Staré Vráži. Najdete na ní opět jména padlých Švejkových spolubojovníků, jak typické pro všechny jihočeské vesnice a všechna města. Válka je holt vůl. Po pravé ruce je dům se zajímavou pamětní deskou, po levé ruce je statek se žlutým barokním štítem. Na něm je letopočet, to je tak hodnota D. Také si prohlídnete číslice na kamenném křížku, nezajímá vás hodnota, spíše tvary, budou se hodit v Čížové.



Zastavení páté - Malčín (Malčice)


Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova budějovická anabáze
Z Malčína šel s ním starý harmonikář, kterého našel tam Švejk v hospodě, když si kupoval kořalku na tu dlouhou míli k Radomyšli. Harmonikář považoval Švejka za desertýra a radil mu, aby šel s ním do Horažďovic, že tam má provdanou dceru, jejíž muž je taky desertýr. Harmonikář v Malčíně očividně přebral. „Má svýho muže už dva měsíce schovanýho v chlívě,“ přemlouval Švejka, „tak tebe tam taky schová a vy tam budete až do konce války. A když tam budete dva, tak vám nebude smutno.“ Po zdvořilém odmítnutí Švejkově velice se rozčílil a dal se nalevo do polí, vyhrožuje Švejkovi, že ho jde udat na četnictvo do Čížový.

Úkol 5: Na návsi je velký kámen. Asi tam tehdy nebyl. Ale to, co je tam uvedeno, již ano. Najdete na něm dvě čísla, když je od sebe odečtete (od většího menší), dostanete údaj E.




Zastavení šesté - Čížová




Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova budějovická anabáze
Od Čížové šel Švejk dle rady babičky na Radomyšl na východ a pomyslil si, že se musí dostat do těch Budějovic z každé světové strany, ať už je to jakákoliv.

Úkol 6: Švejk se nemohl moc ukazovat, přeci jen byl považován za dezertéra. Ale výhled od sv. Jakuba si ujít nenechal. Sice nešel až nahoru (ale vy to udělejte). Na půli cesty je křížek (teprve nedávno obnovený), na jehož podstavci je letopočet aneb údaj F. Jedna číslice by se možná dala zaměnit za jinou, ale správné tvary jste okoukli ve Vráži, ne?




Zastavení sedmé - Sedlice



Úkol 7: Švejk samozřejmě neměl žádné peníze, ale občas mu nějaká drobná mince na kořalku a tabák kápla z babiček, které chodily na hřbitovy oplakávat své nejbližší, zejména pak padlé v té nové celosvětové válce. Právě zde u sloupu jednu potkal. Vaším úkolem je spočítat železné spony na kamenných schodech kolem sloupu. Počítejte pečlivě z obou stran na nižším i vyšším schůdku. Získáte tak údaj G.




Zastavení osmé - Horažďovice



Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova budějovická anabáze
Když Švejk vyšel do tmy, pobručoval si dědek ješte hezkou chvíli: "Jde prej do Budějovic k svýmu regimentu. Z Tábora. A to jde, rošťák, napřed do Horažďovic a pak teprve na Písek. Dyť von dělá cestu kolem světa."

Úkol 8: V těchto místech potkal Švejk mlynářskou děvečku. O jeho milostných dobrodružstvích se nikde nic nedočtete, ale my si myslíme, že na vojáky vždy holky letěly, takže je možné, že si zde trochu užil... Každopádně vás bude zajímat počet všech paprsků na třech ovládacích kolech mlýnského náhonu, jsou vedle sebe na můstku u mlýnského kola. Získáte tak údaj H.




Zastavení deváté - Radomyšl


Zde měl na radu babičky Švejk přespat u pantáty Melichárka. Dolejší ulice je dnes ulice Sokolská a U Floriánka se říká domu na rohu Kostelní ulice a Maltézského náměstí dodnes. Trasu jsme prošli a vybrali jsme jediné "podezřelé" stavení. Švejk by jistě ocenil studnu s dobrou vodou. Pívo to sice není, ale cestou z hospody přijde na jednoho taková žízeň...

Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova budějovická anabáze
...jdou raději na Radomyšl, ale hledějí tam přijít k večeru, to jsou všichni četníci v hospodě. Tam najdou v Dolejší ulici za Floriánkem takovej domek, dole modře natřenej, a ptají se tam na pantátu Melichárka. To je můj bratr. Že ho pozdravuju, a von jím už ukáže, kudy se jde na ty Budějovice." V Radomyšli Švejk našel k večeru na Dolejší ulici za Floriánkem pantátu Melichárka. Když vyřídil mu pozdrav od jeho sestry ze Vráže, nijak to na pantátu neúčinkovalo. Chtěl neustále na Švejkovi papíry. Byl to nějaký předpojatý člověk, poněvadž mluvil neustále něco o raubířích, syčácích a zlodějích, kterých se síla potlouká po celém píseckém kraji. „Uteče to z vojny, sloužit to tam nechce, a tak to chodí po celým vokolí, a kde může, tak to krade,“ důrazně řekl Švejkovi do očí, „každej z nich vypadá, jako kdyby neuměl pět počítat. Jó, ba jó, pro pravdu se lidi nejvíc hněvají,“ dodal, když Švejk se zvedal s lavice, „kdyby takovej člověk měl čistý svědomí, tak sedí a dá si prozkoumat papíry. Když je ale nemá…“ „Tak spánembohem, dědečku.“ „I spánembohem a podruhý si přijdou na hloupějšího.“

Úkol 9: Na uvedených souřadnicích najdete modrou pumpu. Za pumpou je stavení. Zajímá vás číslovka na bílé cedulce na přístřešku za pumpou. To je údaj I.



Zastavení desáté - Putim poprvé



Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova Budějovická anabáze
Švejk šel opět hnedle celou noc, až někde u Putimi našel v poli stoh. Odhrabal si slámu a slyšel zcela blízko sebe hlas: "Vod kterýho regimentu? Kam se neseš?"
"Vod 91. Do Budějovic."

Úkol 10: Švejk je především protiválečný protest. Zajdete tedy na putimský hřbitov a najdete tam budovu kostnice. To jen pro uvědomění si, jak může být hrůzná ( i když kosti zde nejsou díky bohu výsledkem válečných hrůz). Vlevo od mřížových dveří do kostnice ze hřbitova je hrob ozdobený železným křížem. Na kříži je několik hvězdiček. To je hodnota J.



Zastavení jedenácté - Štěkeň



Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova Budějovická anabáze
Když se ráno probudil, byli již všichni pryč a někdo mu, patrně dragoun, položil k nohám krajíc chleba na cestu. Švejk šel lesy a u Štěkna setkal se s vandrákem, starým chlapíkem, který ho uvítal jako starého kamaráda douškem kořalky.

Úkol 11: Zde najdete zajímavý pozůstatek C. a K. mocnářství. Sečtěte věk všech 4 dam, zjistíte tak hodnotu K.



Zastavení dvanácté - Skočice - ovčín



Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova Budějovická anabáze
"Odtud čtyry hodiny je starej Švarcenberskej ovčín. Je tam můj jeden známej ovčák, taky už starej dědek, tam zůstaneme přes noc a ráno se potáhnem na Strakonice, splašit tam někde ve vokolí ten civil."

"Na to se mu, hochu, teď každej vykašle," rozdrážděně promluvil ovčák, "máš bejt při tom, když se sejdou sousedi dole ve Skočicích. Každej tam má někoho, a to bys viděl, jak ti mluvějí. Po tejhle válce že prej bude svoboda, nebude ani panskejch dvorů, ani císařů a knížecí statky že se vodeberou.

Úkol 12: Na rozcestí najdete kapličku. Spočítejte celé tašky, jež jsou použity na podstavci kolem dokola. Nepočítejte tedy ty ořezané na rozích. Máte tedy hodnotu L.




Zastavení třinácté - Strakonice



"Tam u Strakonic jsou ještě takoví moc blbí a poctiví lidi, že ti nechají ještě leckdes přes noc votevříno a ve dne to vůbec nezamykají."

Úkol 13: Člověk při tom vandru dostane občas chuť na pivo. A tohle měl Švejk stejně jako my moc rád. Na růžku zjistěte číslo inzerátu lapače na myši a krysy.Získáte tak údaj M.




Zastavení čtrnácté - Volyně



Úkol 14: Úzká ulička připomněla Švejkovi uličky Malé Strany v Praze. Když jí z náměstí prošel, našel na jejím konci křížek s letopočtem na podstavci. Vy tak získáte údaj N.




Zastavení patnácté - Dub



Úkol 15: Zastavte se tam, kde se často stavějí poutníci. I Švejk si zde odpočinul ve stínu a jistě se pomodlil. Spočítejte písmena na podstavci sochy. Získáte tak údaj O.



Zastavení šestnácté - Vodňany


¨

Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova Budějovická anabáze
V noci Švejk tiše se oblékl a vyšel ven. Vycházel měsíc na východě a v jeho probouzejícím se světle kráčel Švejk na východ, opakuje si: "To přece není možný, abych se do těch Budějovic nedostal." Poněvadž napravo, když sestoupil z lesu, bylo vidět nějaké město, zabočil Švejk severněji, pak na jih, kde opět bylo vidět nějaké město. (Byly to Vodňany.) Vyhnul se mu obratně cestou přes luka...

Úkol 16: Švejk se do Vodňan bál, aby mu tam "nerozsekali prdel". V kopci nad Vodňanami tak spočinul zrakem na kapličce. Udělejte to samé, spočítejte tašky ve spodní řadě (ty co přesahují okraj kolem dokola, hlavu vzhůru, snad se vám nezatočí...), získáte tak údaj P, je to takové pěkné, stejnaté číslo :-).




Zastavení sedmnácté - Protivín



Protivínské zastavení Švejkovy anabáze bychom rádi uvedli pasáží z knihy, které se bezprostředně týká Protivína...

Díl I. V zázemí, Kapitola 14 - Švejk vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše, Oddíl (6)
V osm hodin ráno druhého dne bylo vidět dobrého vojáka Švejka chodit na rohu Havlíčkova náměstí a parku. Hekal na služku se stájovým pinčem. Konečně se dočkal a kolem něho přeběhl vousatý pes, rozjezený, ostrosrstý, s moudrýma černýma očima. Byl veselý jako všichni psi, když si odbyli svou potřebu, a hnal se k vrabcům snídajícím koňský trus na ulici. Pak přešla kolem Švejka ta, která ho měla na starosti. Byla to starší dívka se způsobné do věnečku zapletenými vlasy. Hvízdala na psa a točila řetízkem a elegantním karabáčem.
Švejk ji oslovil: "Dovolte, slečno, kudy se jde na Žižkov?" Zastavila se a podívala se na něho, myslí-li to upřímně, a dobrácký obličej Švejkův jí řekl, že opravdu ten vojáček chce asi jít na Žižkov. Výraz její tváře změkl a ona ochotně mu vykládala, jak na ten Žižkov půjde.
"Já jsem teprve nedávno do Prahy přeloženej," řekl Švejk, "já nejsem zdejší, já jsem z venkova. Vy taky nejste z Prahy?"
"Já jsem z Vodňan."
"Tak jsme nedaleko od sebe," odpověděl Švejk, "já jsem z Protivína."
Tato znalost místopisu českého jihu, nabytá kdysi při manévrech v tom kraji, naplnila srdce dívky krajanským teplem.
"Tak znáte v Protivíně na náměstí řezníka Pejchara?"
"Jakpak bych ho neznal."
"To je můj bratr."
"Toho tam mají u nás všichni rádi," řekl Švejk, "von je moc hodnej, úslužnej, má dobrý maso a dává dobrou váhu."
"Nejste vy Jarešův?" otázala se dívka, začínajíc sympatizovat s neznámým vojáčkem. "Jsem."
"A kterého Jareše, toho z Krče u Protivína, nebo z Ražic?"
"Z Ražic."
"Ještě rozváží pivo?"
"Pořád."
"Ale on už musí mít hodně přes šedesát?"
"Vosumašedesát mu bylo letos na jaře," odvětil klidně Švejk, "teď si zaopatřil psa a to se mu to jede. Pes mu sedí na voze. Zrovna takovej pes jako tamhleten, co honí ty vrabce. Hezkej pejsek, moc pěknej."



Ale teď zpátky k putování.

Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova Budějovická anabáze
...a ranní slunce uvítalo ho v zasněžených stráních nad Protivínem.
"Stále kupředu," řekl si dobrý voják Švejk, "povinnost volá. Do Budějovic se dostat musím."


Úkol 17: Na těchto souřadnicích najdete kamenný patník s vytesaným číslem Q. Podobné patníky doprovázely Švejka po celou dobu jeho anabáze.



Zastavení osmnácté - Putim (podruhé)



Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova Budějovická anabáze
A nešťastnou náhodou místo od Protivína na jih na Budějovice, Švejkovy kroky zamířily k severu na Písek.
K polednímu uviděl Švejk před sebou nějakou vesnici. Sestupuje z malého návrší, pomyslil si Švejk: "Takhle dál už to nejde, zeptám se, kudy se jde do tech Budějovic." A vcházeje do vesnice byl velice překvapen, vida označení vesnice na sloupu u prvního domku: Obec Putim.
"Prokristapána," vzdychl Švejk, "tak jsem zas v Putimi, kde jsem spal ve stohu."


Úkol 18: Vyhledejte ve vsi četnickou stanici. Souřadnice ani nejsou třeba. Pokud se postavíte čelem ke dveřím a mrknete přes levé rameno za sebe, uvidíte na zdi stavení dvoje dvířka s větracími otvory. Jedna zrezlá u země, druhá cca 1m nad zemí. Počet otvorů v těch nad zemí je hodnota R.



Zastavení devatenácté - Písek




Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova Budějovická anabáze
Tak vás nyní odvede pan závodčí," pronesl vážně k Švejkovi, "do Písku na Bezirksgendarmeriekommando. „Tak spánembohem,“ řekl Švejk měkce, „děkuji jim, pane vachmajstr, za všechno, co pro mne udělali, a když bude příležitost, tak jim budu psáti, a kdybych měl někdy ještě cestu kolem, tak se u nich zastavím.“ Těmito slovy se srdečně dobrý voják Švejk rozloučil v Putimi se strážmistrem Flanderkou a coby ruský špion je odváděn na četnické velitelství do Písku. To by ovšem nesměl stát při cestě zájezdní hostinec. „Setsakramentsky to dnes profukuje,“ řekl závodčí, „myslím, že nám štamprle nemůže škodit. Neříkejte nikomu nic, že vás vedu do Písku. To je státní tajemství.“
...a když po hrozném utrpení pozdě večer dorazili do Písku k četnickému velitelství, na schodech' řekl úplně zdrcený závodčí Švejkovi: "Teď to bude hrozné. My od sebe nemůžem." První slovo rytmistrovo bylo: „Dýchněte na mne.“ „Teď to chápu,“ řekl rytmistr, zjistiv nesporně situaci svým bystrým, zkušeným čichem, „rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková."

Úkol 19: Spočítejte knoflíky vpředu na Švejkově kabátu. Dostanete číslo S. Možná malá rada ke všem zastavením. Vykašlete se na Gooogla, Švejk je filuta :-)



Zastavení dvacáté - České Budějovice



Díl II. Na frontě, Kapitola 2 - Švejkova Budějovická anabáze
Cesta z Písku do Budějovic ve vlaku ušla Švejkovi bystře a rychle.
Po celé cestě se Švejkem od nádraží do Mariánských kasáren v Budějovicích upíral své oči křečovitě na Švejka, a kdykoliv přicházeli k nějakému rohu nebo křižovatce ulic, jako mimochodem vypravoval Švejkovi, kolik dostávají ostrých patron při každé eskortě, načež Švejk odpovídal, že je o tom přesvědčen, že žádný četník nebude po někom střílet na ulici, aby neudělal nějaké neštěstí. Četník se s ním přel a tak dostali se do kasáren.



„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opět zde,“ zasalutoval Švejk, tváře se slavnostně.


V Českých Budějovicích končí Švejkova mírová anabáze a později začíná vojenská mise odjezdem na frontu. To by ale byla multinka o jiných vzdálenostech... Poslední indicie zjistíte v bývalých kasárnách. Teď už vám zbývá jen počítat a logovat.

Úkol 20: Na uvedených souřadnicích je věc související s autorem a knihou. Víc neprozradíme, jen to pěkně omrkněte - stejně se tam asi budete fotit. Spočítejte hvězdičky. Dostanete hodnotu T.



Zastavení poslední (dvacáté první)
Švejkova C. a K. vojenská truhla.

Jak se dostat k truhle?:


N 49° (A+G).X-4SSQ
E 014° (A-T).Y-Z-4TQS

X = A + C + E + G + I + K + M + O + Q + S
Y = B + D + F + H + J + L + N + P + R + T
Z = "Švejku, kolik je 12 897 krát 13 863?"


Zkontrolujte Vaše řešení


Keš neleží na výchozích souřadnicích!
Keš je od místa výchozích souřadnic vzdálená méně, než je vzdálenost Putim-Horažďovice.

Keš můžete lovit dvěma způsoby:


1. Normálně obejdete všechna místa, spočítáte a zalogujete.

nebo

2. Obejdete všechna místa, spočítáte a zalogujete - ale tentokrát jako člen

Švejk Brothers





Co vám to přinese a co musíte splnit?

a) Z keše si můžete vzít speciální CWG Švejk Brothers (jinak ne!), stáváte se tak jedním z nás. I dívky a ženy mohou být bratry :-)

b) MÁ TO ALE NĚKOLIK DOBROVOLNÝCH PODMÍNEK - PRO ŠVEJK BROTHERS POVINNOST!!! Do logu nahrajte své foto na táborském nádraží, u budějovických kasáren, v Putimi a ještě jedno kdekoliv z trasy, nejlépe s dopravní značkou označující obec či její konec. Nemůže chybět ani fotografie, kde jste vy a Švejk - v jakékoliv podobě. Takže minimálně 5 fotografií.

c) Do logu pečlivě popište svoji anabázi za keškou, uveďte svoji oblíbenou hlášku z knihy a rozeberte váš vztah ke Švejkovi.

d) Opravdu obejděte všechna zastavení. Nebudete zjišťovat údaje po kamarádech, googlech apod. Tohle můžeme jen těžko ohlídat, ale my vlastně ani nechceme. Každý má své vnitřní hodnoty.

Pokud budete mít jakýkoliv problém, kontaktujte nás přes tel: 606158231. Anabáze je to opravdu dlouhá, na trase může dojít k různým změnám. Díky za pochopení.

ŠVEJK BROTHERS SOBĚ :-)




free counters

Additional Hints (Decrypt)

cbfyhšar uyáfíz, žr zr fgvuyn gn arubqn, žr wfrz zhfry ibwrafxbh gehuyh hxeýg qhxynqar qb máxbch, ubyg wnxb ibwáx, n išr qboer znfxbing, maágr ehfxý qrmragýel xbhfrx mn iryxýz aáebqaíz fybinafxýz fgebzrz n qnyšíz qibwprgrz cbxhq fcnqar yvfgí, zbp wrqabqhpuý gb arwav cvrgaí zífgb

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)