PraGeo - Dum u Kamenneho zvonu / Stone Bell House Mystery Cache

Snahou listingu není pouze shrnout ta nejzákladnější fakta o tomto domě, ale trochu se podívat na dům i z hlediska zajímavého architektonického řešení. Nejspíše se dozvíte několik překvapivých informací, například o ne zcela povedené rekonstrukci v komunistické éře. Nebojte se tedy začíst, bude se vám to hodit k zodpovězení otázek potřebných ke zjištění finálních souřadnic kešky, která se samozřejmě nenachází na úvodních souřadnicích :-).

Krátká historie z internetu:

Jedna z nejstarších a nejpozoruhodnějších památek Prahy, vzácně dochovaný dům je mimořádnou gotickou palácovou architekturou věžového charakteru. Jeho průčelí patřilo k nejkrásnějším v Evropě a dokládá výstavnost města v době Karla IV. Odhalení gotického průčelí domu bylo překvapivou senzací, neboť míra zachování a složitost kompozice předčila všechna očekávání. Bohatá výzdoba domu je z období předparléřovského, někdy kolem čtvrtiny 14. st. Název domu U Bílého či Kamenného zvonu se objevuje poprvé v roce 1417, vznikl podle kamenného zvonu, jehož replika se dochovala na nároží domu.
Dum vznikl ve dvou stavebních etapách (druhá polovina 13. st. a první polovina 14. st.). Byl patrně vybudován jako palác pro královskou rodinu, především pro Elišku Přemyslovnu. Z té doby sice nejsou žádné dokumenty, ale nasvědčují tomu fragmenty plastik, které byly při rekonstrukci objeveny. Celkem bylo nalezeno na 13 tisíc úlomku kamenické výzdoby. Restaurátor Jiří Blažej se pokusil z některých sestavit alespoň vetší části soch, jež zřejmě stály na konzolách v nikách na fasádě mezi okny, vždy po čtyřech v každém z pater. Sestavením úlomku se zřetelněji rýsovaly čtyři sochy, dvě sedící - muž a žena a dvě stojící postavy, snad rytíři. Zdá se, že mohlo jít o Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu a jejich dva syny Karla a Jana Jindřicha. Byla nalezena též hlavička lva se skleněnýma očima, hlava divého muže a další části dekorativní plastiky - všechno kvalitní práce kdysi bohaté a pestré polychromované.
Nejstarší písemná zpráva o domě je z r. 1363, kdy už objekt byl majetkem měšťanským. Patřil zlatníku Pecoldovi z Chebu a později staroměstskému konšelovi Janu Ortlinovi zvanému Domšík (pod jménem Janek od zvonu vystupuje jako hrdina románu Svatopluka Čecha Nový epochální výlet pana Broučka). Staré pověsti pražské Adolfa Weniga uvádějí, že zde mela bydlet sv. Ludmila, babička sv. Václava, když přijela do Prahy z hradu Tetína, že v podzemí byla kaple, kde kněz pro sv. Ludmilu tajně sloužil mši v době pronásledování křesťanů za vlády její snachy kněžny Drahomíry. Kamenný zvon na nároží domu prý připomíná vzpouru a vítěznou bitvu s pohany, ke které jeho hlas vyzval. Možná však mel zvon připomínat spíše historickou událost roku 1310, kdy kaplan Elišky Přemyslovny Berenger dal zvonem znamení Janu Lucemburskému, že si muže se svým vojskem pro Elišku přijít a nenásilně tak obsadit Staré Město. Patrně zde bydlel v dome své matky r. 1333 po návratu do vlasti kralevic Karel, jak uvádí Zbraslavská kronika.
Původně gotický ráz domu změnily další přestavby, zejména barokní z r.1685. V roce 1899 získal dum novou pseudobarokní fasádu. Po stavebním průzkumu v r. 1961 bylo rozhodnuto vrátit domu původní gotickou podobu. Vlastní rekonstrukční práce, které projektovali ing. arch. A. Charvátová a ing. arch. V. Pelzbauer, probíhaly v letech 1975 - 87. Práce byly velmi náročné a pomalé, bylo třeba dávat pozor, aby se nic vzácného nezničilo. Před domem na Staroměstském náměstí vznikla rozsáhlá kamenická huť, která se směle vyrovnala huti ze 14.st. Zlomky kamenické výzdoby staré pres 6 století byly ukládány ve sklepních místnostech. Při rekonstrukci převažovala nejjemnější kamenická práce, kdy fragmenty staré výzdoby byly začleňovány do nových částí, aniž směly být porušeny. Rekonstrukcí byla zrušena pozdější tri patra a obnovena gotická dvě, barokní střecha byla nahrazena původní dlátovou, byla rekonstruována zazděná gotická okna, vyměněno mnoho zvětralých kamenů, restaurovány původní malby. V sálech obou pater byly objeveny a restaurovány malované drevené stropy, fragmenty nástěnných maleb se zachovaly v objevené kapli v 1. patře i v kapli v přízemí (malba Kristus trpitel pod baldachýnem).
Dum U Kamenného zvonu slavnostně otevřený 29. 2. 1988 byl dán do užívání Galerii hl. m. Prahy a slouží k pořádání výstav a koncertu. V podzemí je malé lapidárium se zachovanými architektonickými a výtvarnými fragmenty původní stavby.

Exteriér

Nejdřív začneme zvenku a budeme se zde a ještě mnohokrát potom vracet k rekonstrukci ze sedmdesátých let 20. století, která byla velmi finančně náročná a zhodnocení jejího dopadu necháme na každém kačerovi.

Když se blížíme k domu, tak máme pocit, že se díváme na autentickou gotickou architekturu

jenže ono chyba lávky. Ještě poměrně nedávno dům vypadal takto s barokní fasádou a pozornému oku kačera určitě neunikne i jiný počet okenních řad nad sebou, z čehož vyplývá, že dům byl v průběhu historie dokonce přepatrován a opět navrácen do původního stavu.

V průběhu obnovy v sedmdesátých letech došlo k opětovné regotizaci. Je vidět, že jsme se posunuli o pár let oproti Mockerově přestavbě Karlštejna, proto zde aspoň rozeznáme původní zdivo od dodatečných kamenných kvádříků, které pocházejí z 20. století. Kdybychom vypreparovali to, co je autentické, zbyly by nám akorát vertikální pylony mezi okny, které by nejvíce připomínaly vybombardované německé město po druhé světové válce. Naštěstí veškerý materiál, který byl odstraněn během přestavby byl zachován a katalogizován, takže se mnoho cenného podařilo zachovat.

Co tedy můžeme o fasádě říci vzhledem k úrovni současného poznání:

Fasáda byla kamenná z pohledově upravených kamenných bloků (bavíme se o fasádě situované směrem do Staroměstského náměstí, boční byla a je normálně omítaná pouze s pohledovými kamennými ostěními oken - systém běžný u středověkých měšťanských domu), což ukazuje na mimořádnost tohoto domu. Když k tomu přidáme ještě zmiňovanou sochařskou výzdobu (podstavce jsou i dnes patrné, sochy a baldachýny byly bohužel odsekány při barokní přestavbě, ale máme je v torzech zachovány a nyní je najdeme v dolní kapli uvnitř domu), vychází nám velmi pravděpodobné, že dům opravdu patřil českému králi Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně, jeho choti.

Z dobových pramenu víme, že Jan Lucemburský opravdu nepobýval na Hradě, ale někde na Starém městě. Nikde se neříká kde, ono to bylo tehdy tak zřejmé, že nikdo necítil potřebu o tom psát, ale je téměř jisté, že to bylo zde. Navíc i sochařská výzdoba na průčelí zobrazuje královské postavy, takže to jen umocňuje tento předpoklad. Dle paralel se dá přestavba původního domu datovat do první třetiny 14. století a vezmeme-li v úvahu požár z roku 1316, vychází nám docela dobře doba realizace, která se i dobře shoduje s dobou, kdy zde stavěla Eliška Přemyslovna s Janem Lucemburským svůj dům. Jan zde příliš nepobýval, Eliška více, ale jak je známo, jejich manželství nijak zvlášť nefungovalo a Eliška poměrně brzy opustila Prahu, aby se uchýlila na svůj hrad a Jan raději pobýval mimo hranice českého království.

Ještě jedna věc stojí za povšimnutí, když na dum hledíme z náměstí. Ona špičatá gotická střecha také není autentická, jedná se o železný krov a potemkinádu na něm. Škoda jen, že zachovalý barokní krov, který zde býval, putoval někam do pece.

Interiér

Prízemí:

Nechme už exteriér odpočívat a přesuňme se dovnitř. Zde jsou přiloženy půdorysy všech pater. Pokud vejdeme dovnitř, vidíme síň, u větších domů ji můžeme nazvat i mázhausem. Na první pohled je patrné, že dům nebyl průjezdný vozmo až na dvůr, nebylo toho třeba, zezadu z Týnské uličky byl vjezd i pro vozy. My si všimneme pro naše další rozkrývání hlavně malých točitých schodu v levém horním rohu.

Rovnou jimi projdeme i nahoru a všimneme si, že v 1. patře mají do trůnního sálu dveře, a v 2. patře ústí do místnosti, kterou jsem nazval "Trůnní sál" (Eliščina komnata). To si necháme jako poznatek a vrátíme se do přízemí. Vpravo od dvora vidíme místnost se dvěma křížovými klenbami (dvě červená X), o které se mluví jako kapli. Ale přitom o patro výše máme také jednu kapli, což naznačuje, že něco tady není tak úplně v pořádku.

Bohužel rozlišení fotografie vlevo to skoro nedovoluje, ale lze si povšimnout, že nad zazděným portálem je vidět kousek fresky, která překrývala portál, z čehož vyplývá, že zeď, ve které je portál je o dost starší než freska, proto asi část, ne-li celá místnost pochází z doby před královskou přestavbou. Svými rozměry i umístěním spíše odpovídá kupecké síni, jak ji známe z románských domu, než kapli. Ale fresky tu jsou určitě z doby Elišky Přemyslovny a mají religiózní charakter. A zase na druhou stranu, v patře je další kaple, která přiléhá k trůnnímu sálu, kam patří. Teď co s tím, jak to bylo?

Opět lze najít pravděpodobné vysvětlení: dům se stavěl několik let, kdy přízemí bylo již hotovo (to možná zůstalo tak, jak byl dům okolo toho roku 1315 zakoupen Janem a Eliškou), proto se zde zřídila provizorní kaple, která fungovala pouze do té doby, než se dostavělo další patro a zřídila se kaple tam.

Na fotce navíc můžeme vidět dvě sochy z průčelí, jak jsou složeny z úlomku, co se nalezly v barokní zazdívce.

1.patro:

První patro prakticky přeskočíme. Ne, že by nebylo zajímavé, ale pro naše účely ho necháme teď být. Jen si ještě jednou povšimneme malého točitého schodiště a velkého točitého schodiště, které je nad ním (vlevo od dvora). Ještě dodáme poznatek, že vetší schodiště ve 14. století nevedlo až do 2.patra, ale končilo v prvním. Z ochozu nad dvorem, kam se dostaneme z hlavního schodiště, projdeme do předpokoje a odtud do trůnního sálu. Všecko je tak, jak má být.

Dvůr

2.patro

Do druhého patra se vydáme tak, jak se do něj chodilo za doby Elišky Přemyslovny, tedy po malém točitém schodišti, které samo o sobě je zajímavé tím, že muselo zvládnout obsluhovat celkem tři křídla domu: přední zadní a nyní už nestojící severní křídlo, na jehož místě teď stojí palác Kinských, proto zde najdeme množství vyrovnávacích chodbiček a schůdků.

Už při vstupu do "trůnního sálu" #2 nám muže přijít divný portál, který má profilaci na obě strany, z čehož vyplývá že zde nebyly dveře. První vlaštovka, že něco není v pořádku. Octneme se v místnosti, která nese název Trůnní sál Elišky Přemyslovny a jsou pro to tyto důvody:

• - Parádní velký prostor se čtveřicí obrovských hrotitých oken směrem do náměstí.

• -Trojlisté okno proti vchodu se sedile, které nabádá k tomu, že by v této nice stál trůn

• -jakýsi otvor na stene, který by mohl být odtah od krbu.

Eliščiny komnaty, dnes trůnní sál

Během soudružské renovace se rozhodlo, že toto bude trůnní sál, protože když už se do renovace této místnosti cpali miliony, tak to nemůže být nic marginálnějšího. Trojlisté okno je natolik parádní, že by se jako trůnní místo velmi hodilo. Tady máme důkaz, jak není vhodný přístup si nejdříve udělat dogma o tom, jak to má být, a pak přizpůsobovat všechny nálezy tomu, aby to splňovalo předem zvolenou teorii. Teď je na místě uvést i body, které odporují této teorii, a na které v sedmdesátých letech nebyl vůbec brán zřetel:

• -dispoziční: už v domě jeden trůnní sál máme o patro níže, takový, co je přístupný po hlavním schodišti přes předpokoj.
  Vrchní sál v 2. patře je přístupný pouze po obslužném, malém schodišti, těžko si představit, že státnickou návštěvu po něm někam vedeme
  -zcela nám chybí jakýkoliv obytný prostor, komnata, kde by mohla Eliška normálně bydlet

• -na místě si navíc všimneme dalších nesrovnalostí. Jednak otvor na odvádění kouře z krbu je nějak moc vysoko, vedle vstupního portálu máme ve zdi jakýsi zub, pro který v původní verzi nemáme vysvětlení

• -ono trojlisté okno má v poměru s velkými hrotitými okny do náměstí jen malou plochu zasklení.

Ted přichází na řadu se rozhlédnout po analogiích, dobových vyobrazeních, protože najednou víme, že to asi nebyl trůnní sál, ale co to teda bylo. Chybí nám zde obytná místnost, tak, se rozhlédneme po střední Evropě, kde bychom něco takového mohli najít, a ejhle něco zajímavého najdeme v městských domech ve švábském Hallu a navíc ještě vyobrazení z opatské kaple v Heilsbronnu, kde nalezneme vyobrazení jakési světnice s trojlistým oknem prakticky identickým s naším. A zajímavé je, že nad oknem je jakási dřevěná klenba.

Na analogiích můžeme vidět dřevěné světnice vestavěné do velkých kamenných síní s topeništěm, které ty tyto menší světnice dokázaly vytopit.

Eliščina světnice

Jak to mohlo zhruba fungovat, je vidět na přiložené vizualizaci, kterou jsem pro tyto účely vytvořil. Tady vidíme, jak to mohlo doopravdy vypadat. Je totiž logické, že jsme v tomto domě potřebovali místnost, kterou by šlo vytopit a je logické, že místnost s tak velkými okny, jako jsou ta okna do náměstí, vytopit nelze. Proto nejjednodušší je oddělit prostory obyčejnou dřevěnou příčkou (ano, dřevěné příčkování v kamenných domech nebylo nic neobvyklého) na vytápěnou část a na část nevytápěnou, která fungovala pouze v teplých měsících. A hle, teď si můžeme lehce vysvětlit onen zub, který se nachází vedle vstupního portálu, tam totiž byla příčka přikotvená ke zdi.

Ted máme akorát problém s vytápěním, už jsme si ukázali, že krb není pravděpodobný, jednak se krb hodí spíš do středomoří, kde nejsou tuhé zimy, protože výhřevnost krbu je malá, za druhé, nějak na něj tady nemáme pořádný komín. Takže co? Otevřené ohniště ani koše s uhlíky, nepřichází v úvahu, přece jen jsme u nejvyšší společenské vrstvy a byla zde snaha uklidit špinavý provoz okolo ohně pryč z místnosti. Tím nám zde vznikne ještě jedna příčka a dle analogií zobrazené vytápění se zdá nejpravděpodobnější - obsluha je zvenku, kde neruší ani nešpiní a topidlo krásně vyhřívá vnitřek světnice. Výše popsaný způsob je zachycen na vizualizacích. Samotné topné těleso je uvnitř světnice, ale přikládá se do něj skrze příčku a dým opět odchází skrze příčku zpět do síňky, kde je zachycen dymníkem, což je je konstrukce ze dřeva a hlíny, která má na obrázcích lichoběžníkový tvar a která odvádí kouř do prostoru nad dřevěnou klenbou, která snižuje vytápěnou světnici, aby se dala snáze vytopit. Stopu této klenby můžeme vidět nad trojlistým oknem, které lehce vystupuje do interiéru a muže sloužit k ukotvení této trojlisté dřevěné klenby. Dým nad klenbou ještě trochu přihřívá komnatu a pak oním malým okýnkem vychází skrze východní zeď ven - správně na závětrnou stranu.

Kdybychom měli říci, jakým způsobem byla ona dřevěná příčka vybudována, tak se uchylujeme do spekulací, protože

 veškeré stopy byly zničeny během renovace, ale nejspíš by šlo o roubenou, hrázděnou či tesařsky vázanou příčku.

Takto popsaným způsobem vzniká pohodlná světnice na zimní období, která je příjemně vytápěná.

Tím jsme si ukázali, že tady opravdu nebyl krb a proto se podívejme ještě na "krbové konzoly," které najdeme zazděné ve východní zdi pod otvorem, který sloužil na odvod kouře. Ty konzoly tam totiž byly vsazeny až v sedmdesátých letech při renovaci a byly nalezeny v zazdívce onoho trojlistého okna. Komunističtí restaurátoři si řekli: Hurá, máme krbové konzoly, byl to trůnní sál s krbem!" Honem tam byly zazděny a pak při obnově okna najednou chyběly konzoly pod paty obloučku. A už bylo pozdě, tak se tam narychlo vrazili dva hranoly, aby to nebylo úplně holé.

dřevěné příčky v Eliščiných komnatách 

vizualizace bokorysu, kudy byl kouř odváděn a samotná Eliščina světnice

Doufám, že tato exkurze do dějin architektury byla alespoň trochu zajímavá a přispěla trochu k tomu, že vždy lze nalézt spoustu zajímavých detailů na každé stavbě a že stojí zato se zamyslet nad historickou stavbou, než jí vezmeme jako dogma. U historických staveb ze starších dob toho vždy spíš víc nevíme, než víme a proto se pohybujeme často ve sféře dohadu a s tím bychom měli k těm památkám přistupovat a pokoušet se vyvarovat takových zásahu, které se sice při současném stupni poznání mohou zdát správné, ale s odstupem času se mohou zdát spíš směšné a rozhodně škodlivé.

O samotné kešce

Keška je vzhledem k umístění na Starém městě formátu MICRO. Prosím šetřete místem v logbooku a o maximální obezřetnost při odlovu.

V místě umístění není dobrý signál, sevřené uličky starého města pro GPS nejsou ideální, proto se nestyďte použít hint. Na druhou stranu je místo poměrně klidné s nízkým výskytem mudlů v okolí. Dopočítat souřadnice není složitý, stačí odpovědět na pár otázeček, jako zdroj vám bude stačit listing - aspoň si ten listing vůbec někdo přečte :-). Souřadnice finálky najdete na souřadnicích, nacházející se nedaleko od domu u Kamenného zvonu

50°05.KAM

14°25.ZVO

Nejpravděpodobnějším stavitelem domu u Kamenného zvonu byli:

• 1) Přemysl Otakar 2. a Kunhuta Uherská K = 5

• 2) Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna K = 4

• 3) Karel IV. a Anna Svídnická K = 3

Konstrukce odvádějící kouř od topidla umístěná v místnosti je:

• 1) dymník A = 5

• 2) dýmovnice A = 6

• 3) dymniště A = 7

V domě u Kamenného zvonu nalezneme točitá schodiště:

• 1) 1 M = 1

• 2) 2 M = 2

• 3) 3 M = 3

Hlavní síň v přízemí u vstupu můžeme též nazvat:

• 1) komnatou Z = 1

• 2) komorou Z = 2

• 3) mázhausem Z = 3

Dům byl v průběhu historie barokně přestavěn a sice v roce:

• 1) 1685 V = 4

• 2) 1695 V = 5

• 3) 1705 V = 6

Samotná konstrukce dřevěné příčky, která tvořila vytápěnou místnost byla s největší pravděpodobností:

• 1) hrázdená O = 1

• 2) roubená O = 1

• 3) tesarsky vázaná O = 1

____________________________________________________

The point of the listing is to show also the view of history of architecture and sight-seen preservation and should say something more than that is the oldest gothic urban house in Bohemia.

Please, be merciful to my English, I am not a language specialist.

The house is one of the most interesting gothic palace architecture buildings in Prague. It is a tower character palace with splendid facade, which shows the niveau of gothic architecture during Luxembourg dynasty period. The origin of the house is around the years 1310-1315 and it was built for the royal family of John of Luxembourg and his wife Elisabeth the Premyslid, they did not occupy the Prague castle, but they used to live there. The name of Stone-Bell came from later time. During the baroque period it was given a baroque facade and the house was re-floored. Around the year 1980 there was a very discussed renovation back to gothic and this renovation will be one of the themes of following listing. today it owns The National Gallery and various exhibitions take place there.
 

Exterior

When we are approaching the house, we have a strong feeling that we are looking at original gothic house, but it isn't so. For consideration, there is shown the photo of the house from the middle of 20th century and we can see baroque facade with 4 floors and rectangular windows. So, the original masonry are only columns of stone-work among the windows (we are not in purism of 19th century, so we can see the difference between original masonry and the masonry from 20th century) Plenty of fragmental stonework was found in the baroque facade and tried to replace to its proper place. The baldachins and vimperks are cut away, but something is preserved in lapidarium.

What we can tell about the gothic facade now. It was whole from stone blocks without plaster it was unusual and it show on the highest level of the owner of the house. Usually, the houses was plastered only with stone window-lining of windows, as we can see on the side of the house. With addition of sculpture decoration on the facade (the statues represented members of royal house), we can say, that it was really house of the royal family. The pointed roof could be of the same shape, but present is from metal trusses and it only looks like gothic, old baroque truss was destroyed during the renovation in 1970.

The royal family didn't live there for long time, The marriage didn't function well, so Elisabeth left Prague and John didn't stay within Bohemian boundary for long time, most of time he spent in France and made foreign politics, meanwhile Bohemian kingdom was only a source of money for him. But he made a great deal for fame and glory of Bohemian kingdom in Europe and was one of the actors of founding Prague Archbishopric.

Interior

The entrance guides us to the hall, also called mazhaus in bigger houses. The house had another one entrance from the Tynska street for wagons, so the passage from the hall is only for pedestrian and horse-riders.

Now check two spiral staircases, directly from the hall guides the smaller one, which goes to the first and the second floor. The bigger staircase leads to the ante-room before the throne-hallin the first floor and didn't continues higher. It is very important for the renovation problem from seventies!

The first floor ground-plan is clear, there are ante-room, throne-hall and a chapel. Everything what we need for official life of the royal family.

The second floor brings us a problem. There we can find the biggest mistake during the renovation. It was told, that it is throne-hall of Elisabeth also, and renovated according to this statement. But it cannot be so: there are the reasons for it:

• -we have a similar throne-hall in the first floor

• -we haven't any living quarters for the family!!!

• -the entrance was only through the smaller staircase and it is impossible to imagine, that the foreign envoys are introduced through this staircase.

We should say the reasons, why the renovators decided that it is the royal throne-hall. They were fascinated by the three-arched windows opposite the entrance. And the aperture in the eastern wall could be a chimney for a fireplace.

When we enter the room, we can see other discrepancies:

• - the small recoil on the right of the entrance
  
  

• -the area of glassing in the big cuspated windows towards the Old-town Square and the three-arched window.
  
  

• -the aperture in the wall is in bad shape to be a fireplace chimney.