Motorove vozy - rady M120.4 a M 131.1 Mystery Cache

Rada M 120.4
V roce 1930, vyrobila Tatra Koprivnice první dva prototypy rady M 120.4, které konstrukcne vycházely z rady M 120.3. (o ní bude rec v jiné keši).

Strojvedoucí sedel:
                                Celem (A=5)
                                Bokem (A=7)
                                Zády (A=9)
 ke smeru jízdy ve veži na streše vozu, což umožnovalo lepší výhled pri jízde i pri posunu ve stanici.
Byl použit již osvedcený šestiválcový motor se zabudovanou reverzací (mohl bežet obema smery) a spádovou nádrží na streše, díky níž se do palivového systému, nemohl dostat vzduch. Také se zvetšil rozvor a vzniklo tak více místa pro více cestující. Konkrétne 37 míst k sezení.
Jako jedny z prvních vozu mely i  toaletu.
K dorozumívání strojvedoucího a  pruvodcího byl ve voze kovový zvukovod u vstupních dverí.
Vozy postupem casu trochu zmenily svuj vzhled, napríkilad prvních 69 vozu melo osmiúhelníkový pudorys, ostatní ctyrúhelníkový. Další zmeny byly již drobnejší.
Celkem bylo vyrobeno 89 vozu v 9 sériích. Posledních 10 vozidel bylo predáno v listopadu 1935.
Byt byly vozy poháneny motorem na benzínovou smes (ostatní vozidla v té dobe jezdila na naftu) u CSD dojezdily poslední vozy až v roce 19B8. Nekteré byly sešrotovány, ale jiné se zachovaly na vleckách ruzných továren.
Rada M 131.1
Na konci roku 1945 byl podán návrh na zhotovení nového motorového vozu. Ten mel nahradit spoustu drobných sérií ruzných predválecných vozu a sjednotit tak vozový park CSD.
První zacala legendární "Hurvínky" vyrábet Koprivnická Tatra, ale v roce 1949 byla výroba predána do Studénky. Základem byl 12ti válcový motor Tatra T C01 s ctyrstupnovou prevodovkou. Pudorys vozu je osmiúhelníkový a nástupní prostory jsou spojeny s prostorem pro strojvedoucího. Oddíl pro cestující mel 48 míst k sezení. První vuz vyjel v roce 1948 a s drobnými odlišnostmi bylo do roku 1956 vyrobeno 5D9 vozu.
Tyto vozy skutecne nahradily ty predválecné. A nejezdily jen jako osobní vlácky na lokálkách, svého casu vozily i rychlíky z Plzne do Chebu! Pozdeji procházely radou rekonstrukcí a v letech 19E1 až 19E3 zacaly být stahovány z provozu. Dnes je v provozu jen asi 10 kusu. Spousta dalších je v ruzných stanicích, muzeích, na vleckách, v zahradách, v polích, v lesích...jako zahradní domky, vcelíny, prístrešky, obytné ci skladovací prostory, zapomenuté reznoucí vraky... Provozní kusy jsou dnes hojne vyžívány k nostalgickým jízdám, hlavne díky své pritažlivosti - vune spalin z motoru, krásný drevený interiér a hlavne, možnost svést se na stanovišti strojvedoucího, které láká velké i malé.