Príbeh lvice Elsy se stal
knižním bestsellerem pocátku 60. let.
Nejúspešnejší kniha Joy
Adamsonové (*20.1.1910 - +3.1.1980) se dockala prekladu do
celkem 33 jazyku.
„Vybehla jsem ...v aute jsem
zahlédla srst lva. Než jsem se stacila zeptat,
jaký je úlovek, George ukázal dozadu do vozu.
Ležela tam stulena tri lvícata, takové
chlupaté skvrnité kulicky. O vnejší
svet lvícci moc zájmu nejevili. Bylo jim jen
pár dní, oci meli ješte potažené
modravou blankou. Na nohy se to neumelo postavit, ale koukali, kam
by zalezli. Vzala jsem je na klín, aby se trochu uklidnili,
a George mi pritom rozcilene vykládal..."
Tak zacíná populární
a známý príbeh záchrany trí
lvícat, která privezl domu manžel Joy z lovu na
lva-lidožrouta. Vetšina ctenáru si myslí,
že jménu odpovídá americká ci
britská autorka a jen málo lidí v
naší republice ví, že se narodila ve
slezské Opave.
Obr. 1 - Rodacka z Opavy,
Joy Adamsonova a její lvice Elsa
Obr. 2 - Pametní
deska na rodnem dome Joy Adamsonové
(1985)
Byla dcerou stavebního rady
technického oddelení Zemské vlády
slezské v Opave ing. Viktora Gessnera (1881 – 1930),
který se oženil 1. 3. 1908 s Friederikou Gertrudou
Greiplovou (* 4. 8. 1888), vnuckou známého
opavského podnikatele Karla Weisshuhna. Meli spolu tri
dcery, z nichž Friederika Viktorie (nar. 1910) se ve svete
proslavila pod jménem Joy Adamsonová. Otec ji
však vychovával jako syna, vcetne
oblékání do klukovských šatu a
oslovování „Fritzi“. Od r. 1922 studovala
na opavském reálném gymnáziu,
jenže v následujícím roce se její
rodice rozvedli. Zatímco otec s nejmladší
dcerou Dorlou zustal v Opave, kde se také znovu oženil,
matka s ní a nejstarší dcerou Trautou se
odstehovala do Vídne, kde se rovnež znovu provdala a
péci o dceru prevzala babicka z rodu Weisshuhnu. Rozchod
rodicu ji tedy privedl jako dvanáctiletou do Vídne,
kde dokoncila gymnázium (první rocník
studovala ješte v Opave) a kurzy na vídenské
malírské akademii, mela ale také
státní zkoušku k výuce hry na
klavír a ctyri roky také studovala medicínu.
Ve Vídni po ctyrletém pobytu v dívcím
penzionátu studovala Friederika umeleckou akademii, kde se
venovala malírství a složila
státní zkoušku z klavíru. Hudbu
však nechtela ucit a tak dále studovala
socharství, herectví, fotografování,
psychologii, psychiatrii, medicínu -
žádné vysokoškolské studium
však nedokoncila. Vnitrní neklid a touha po
dobrodružství se promítly i do jejího
manželského života. Byla trikrát
vdaná: s rakouským obchodním podnikatelem
Viktorem von Klarvill (1935), švýcarským
botanikem Petrem Ballym (1938) a zakladatelem afrických
národních parku, ochrancem divoké zvere,
Anglicanem Georgem Adamsonem (1944). Zustala však
bezdetná.
Ve Vídni se provdala (1935) za
podnikatele Viktora von Klarwilla a chtela se s ním –
manžel jako žid cítil, že situace ve
Vídni se radikalizuje – usadit v Africe (1937); cestou
se však na lodi seznámila se
švýcarským prírodovedcem Peterem
Ballym. Po rychlém návratu do Evropy a
rozvodovém rízení odešla v breznu 1938
za Ballym do Keni, kde se trvale usadila. Po celý život
ji ale zustal pomerne výrazný nemecký
prízvuk. Druhý manžel Petr ji pro špatnou
výslovnost jejího nemeckého jména
ríkal Joy. Jako paní Ballyová se stala
spolupracovnicí svého druhého
manžela-botanika pri porádání jeho
sbírek a dík kreslírské obratnosti
ilustrovala jeho knihy i díla jeho prátel.
Novomanželé Ballyovi odjeli na etnografickou expedici,
organizovanou muzeem v Nairobi, do pohorí Chyulu (na
hranicích Keni a Tanzánie, mezi Mombasou a Nairobi);
Joy (jak si nechávala ríkat) pozdeji, od r. 1949,
také zachycovala pro britskou koloniální
správu podoby puvodních obyvatel Britské
východní Afriky. Její výtvarné
dílo zahrnuje na 4000 položek, z nichž bylo
vydáno celkem 7 knih, rada portrétu je v expozici
kenského národního muzea v Nairobi.
Poznávala pritom ruzné oblasti východní
Afriky, navštívila i tehdejší
Belgické Kongo a vystoupila na Kilimandžáro
(1939).
Dalším mezníkem v
životních osudech paní Joy bylo
seznámení se strážcem
národního parku Mt. Kenya, Georgem Adamsonem
(1906-1989) o vánocích 1942, který se (po
rozvodu s Ballym) stal na desítky let jejím
životním partnerem. (Po složitejším
rozvodovém rízení se vzali v roce 1944.)
Následovala manžela do mesta Isiola pod
nejvyšší kenskou horou a spolecne usilovali o
záchranu africké prírody. Adamsonovi patrili k
iniciátorum zakládání
dalších národních parku na
území Keni a dnešní Tanzanie (napr.
Serengeti). Láskou J. Adamsonové se stali lvi,
kterí se promenili v hrdiny jejích knih. I po rozvodu
(1970) Adamsonovi spolupracovali, až do 3. 1. 1980, kdy
témer sedmdesátiletou Joy Adamsonovou zavraždil
Paul Nakware Ekai, jeden ze zamestnancu národního
parku Shaba, kterého krátce predtím propustila
pro krádež. Násilnou smrtí o devet let
pozdeji podlehl i její manžel. Vetšinu
svého majetku odkázala v r. 1969 založené
nadaci „Elsa Conservation Trust“, která dodnes
pokracuje v cinnosti, které Joy Adamsonová venovala
svuj život. Dum „Elsamere“ na brehu jezera
Naivasha, ve kterém žila na konci života, je dnes
premenen na muzeum. Do rodné zeme se nikdy již
nevrátila, majetek rodine byl zabrán po roce 1945. V
Opave žije nekolik velmi vzdálených
príbuzných, milovaná babicka Friederika
Greipelová-Weisshuhnová (puvodem z
významné slezské podnikatelské rodiny)
je pohrbena v Budišove nad Budišovkou.
Cache je klasického mestskeho typu
(micro) a je ukryta na snad jediném klidnejsim míste
poblíž rodného domu. Prosím o pozornost
pri výberu, logování, zpetném
uložení a maskování. Do elektronickeho
logu mužete vyjádrit svoje zkušenosti s knihami
ci filmy opavské rodacky Joy Adamsonové.