Plocha draha Traditional Geocache

Je to skoro k nevíre a je to vec absolutne neznámá, ale je to tak: sport levých zatácek, jak se ploché dráze také prezdívá, patrí ke sportovní nabídce západoceské metropole už více než sedmdesát let. Plochá dráha tak patrí mezi jedny z nejstarších sportu v Plzni a ta se také muže pyšnit, že patrí mezi prukopníky tohoto sportu u nás.

Poprvé zaburácely motory na ploché dráze v Plzni už ve tricátých letech. Bylo tomu na travnaté dostihové dráze na Borech a tehdejší závodníci si porádne zajezdili, jedno kolo bylo totiž jen o neco málo kratší než na slavné pardubické Zlaté prilbe. Zatímco tam merilo 2400 metru, tak na Borech podle dobových údaju v tisku 1700 metru! Ovšem velmi záhy se závody prestehovaly na škvárový ovál. Ješte ve tricátých letech se poradatelum z plzenské pobocky Autoklubu Republiky Ceskoslovenské podarilo usporádat osm závodu nazvaných Plzenská škvárová dráha, jejichž vyvrcholením bývala jízda o Stríbrnou prilbu Plzne. Na startu bývala výborná konkurence predních ceských jezdcu, mezi než už tehdy patrili plzenští Karel "Káca" Kadlec a Ferdinand Jánský.

Po válecné prestávce poradatelé na tradici rychle navázali. Už v roce 1946 se jel (jako druhý závod po osvobození u nás) devátý rocník škvárovky na stadionu u výstavište. Na závodech v letech 1947 a 1948 startovala i taková mezinárodní esa, jako Rakušané bratri Killmeyerové ci vynikající Anglicané Phil Bishop ci Bill Kitchen. Závodum v roce 1948 napríklad na stadionu Viktorie prihlíželo na 25 tisíc diváku a na finálové jízdy, které se musely kvuli prutrži mracen odjet v pondelí, prišlo 15 tisíc zvedavcu! Plzen navíc stála u pokusu vytvorit u nás plochodrážní soutež, když první neoficiální ligový závod usporádala v záveru ríjna 1947 mezi celky Plzne, Prahy a Pardubic. A místní autoklub stál také u zrodu šampionátu jednotlivcu, když spolu s dalšími poradateli usporádali první mistrovství republiky v roce 1949!

Jenže poté nastaly pro plochou dráhu (a nejen plzenskou) cerné roky. Neprízen tehdejších mocipánu, kterí plochou dráhu chteli zlikvidovat, protože se nejezdila v Sovetském svazu, železná hranice znemožnující príjezd kvalitních jezdcu ze západu, nedostatek stroju a v neposlední rade neexistence trvalé dráhy, na níž by se mohlo nejen závodit, ale i trénovat. I pres tyto prekážky a pres klacky házené pod nohy plochá dráha pretrvala a dokonce se na západe zformovalo družstvo, které koncem padesátých let vstoupilo do nove vzniklé ligové souteže. Karel Kadlec, Zdenek Rott, Jaroslav Hejl, Karel Polák, František Richter, bratri Dobiášové, to jsou jen nekterá jména tehdejších závodníku, z nichž to mnozí dotáhli až do reprezentace.

Velkou slabinou Plzne ale v té dobe bylo, že nemela svou dráhu, jezdci museli za závody do Sušice ci na provizorní ovál do Zbuchu. Svého stadionu se dockali až v roce 1960, kdy byl do užívání predán areál na Borech, kde se závodí dodnes. Hned druhý závod byl velkým svátkem: jela se zde stredoevropská rozjíždka mistrovství sveta družstev a stejný závod se zde konal také o rok pozdeji.

Další slavná kapitola plzenské ploché dráhy se zacala psát na prelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy zde vyrostla silná jezdecká generace. Vedle zkušeného Miroslava Šmída se rychle prosazovali talentovaní Jan Hádek, Václav Hejl, Jaroslav Lucák ci Jaroslav Hauptman, posilami byli i zkušený mnohonásobný reprezentant Jan Holub z Ceských Budejovic ci koprivnictí odchovanci Jindrich a Zdenek Dominikové. Tým startující v barvách CSAD Plzen se ukázal být predevším štikou sezóny 1973, kdy ve finále bojoval o titul s favorizovanou Rudou hvezdou Praha. Na své, tehdy asfaltové, dráze v prvním závode mnohonásobného mistra dokonce porazili, ale sen o titulu žil jen krátce, ve favorizované odvete si pražský tým složený z naší absolutní špicky titul vzít nenechal. Z jednotlivcu se prosadil hlavne Jan Hádek, který dlouhá léta patril mezi opory reprezentace a mnohokrát hájil národní barvy v mistrovství sveta a okusil i atmosféru svetového finále. Díky nemu a také Jindrichu Dominiku se Plzen mohla pyšnit titulem mistra republiky v souteži dvojic v roce 1978.

Znovu se plzenská plošina dostala na výsluní v roce 1993. Tehdy získala solidní sponzory a pod názvem Cetrans Marco Polo zacala úradovat v extralize. Na podzim duet Jirí Štancl - Borivoj Hádek vyhrál šampionát dvojic. V lize se Plzen opírala o vyrovnanou sestavu, které z domácích jezdcu vévodili Borivoj a Jan Hádkové, Jan Holub a Jirí Štancl. Opravdovou senzací se ale stalo angažmá svetové hvezdy první velikosti - nekolikanásobného mistra sveta Anglicana Simona Wigga. Ten ve své typické zelené kombinéze rázne zavelel ke zteci ligového trunu, což se nakonec v dramatické záveru povedlo a Plzen se tak poprvé stala mistrem republiky v nejprestižnejší kategorii družstev.

Puvodne o samote stojící objekt kousek za Plzní u výpadovky na Dobrany byl v soucasnosti dostižen mestem, když v blízkosti vedle univerzity a supermarketu vyrostl ješte prumyslový areál Borská pole. Stadion vznikl v roce 1960 a dodneška se zmenil nepríliš, hlavne k horšímu. Dráha má 400 metru délku, šírku 9 metru na rovinách a 15 v zatáckách. Kolem nej vede okruh pro jakýsi pseudo rallyekros, ovšem tato varianta je lepší než pustit auta prímo na dráhu jako tomu v minulosti bývalo v Chabarovicích ci dnes zaniklých Liberci a Cakovicích. Mantinel je drevený. Stadion v soucasnosti nemá žádnou tribunu, pro diváky je k dispozici jen nekolik drevených lavicek v hodne dezolátním stavu a travnatý svah po zhruba polovine délky. V soucasnosti bezesporu nejzanedbanejší stadion, na kterém se u nás jezdí plochá dráha. Klub je už nekolik let v útlumu a silou nadšení se udržuje pri existenci, pocet závodu je minimální a omezuje se na ligu. Propagace je slabá a príchozí odrazuje vzhled areálu. Zlepšit by bylo potreba vše, prioritou je ale ozvucení i organizace závodu.

Pokud se chcete podivat, jak areal zrovna vypada, zkuste waypoint, to je asi jedine misto, kde je na drahu videt a nemusite se prodirat mezi odpadky. Jinak prochazku kolem arealu ploche drahy nedoporucuji, protoze okoli rallyekrosove drahy a svah jizne od ploche drahy jsou jedno velke smetiste.

Cache je mala krabicka do ktere se vejde jen logbook a par drobnosti. Je umistena na pristupnem miste, neni potreba vstupovat do arealu nebo dokonce prelezat plot. Na uvod jsou v ni tri CWG a byl bych rad, kdyby se i nadale pouzivala hlavne pro vymenu CWG, geocoinu a drobnych travel bugu.

Click To Rate This Cache