Vavrinecké lípy
Cenná skupina ctyr lip velkolistých (Tilia platyphyllos Scop.), která byla vyhlášena v roce 2005 za památné stromy, je v blízkosti barokního kostelíka sv. Vavrince. V návaznosti na alej lemující prístupovou cestu z Domažlic se jedná o velice hodnotný vegetacní prvek s vyznamnou krajinotvornou, estetickou a kulturní funkcí. S nejvetší pravdepodobností byly nekteré z lip vysazeny pri prestavbe a rozšírení barokní kaple, ke kterému došlo v roce 1775. Vek nejstarších lip presahuje 200 let.
Parametry památných stromu (ke dni 22.10.2004)
| strom c. |
1 |
2 |
3 |
4 |
| obvod v 1,3 m výšky |
3,08 m |
4,61 m |
3,43 m |
3,35 m |
| výška stromu |
21 m |
23 m |
14 m |
23 m |
| šírka koruny |
14 m |
18 m |
14 m |
20 m |
Na místo lze dojít po zelené turistické znacce, která má své výchozí stanovište na domažlickém námestí pred klášterním kostelem – je to pekná procházka, pravda, trochu do kopce. :-)
Pro cachery "z daleka" dodávám, že se sem dá dojet autem, zaparkovat lze nedaleko lip - cache je cca 110 m vzdálená.
A nyní z jiného soudku – neco málo o samotné Veselé hore, alias Vavrinecku.
Známé poutní místo na Veselé hore nad Domažlicemi. Od roku 1851 se zde konaly známé a oblíbené poute chodského lidu. Na Vavrinecek pricházeli poutníci až z velmi vzdálených míst Cech a sousedních Bavor.
Vavrinecek s kostelíkem stejnojmenného svetce a pekným výhledem na Domažlice, Chodsko, pásma Ceského lesa, Šumavy i Bavorského lesa patrí stále k castým cílum místních obyvatel i turistu.
Puvodní kaple zde byla vystavena v poslední ctvrti 17. století. Její patron, svatý Vavrinec, mel od mesta odvrátit požáry, které Domažlice casto sužovaly. Stavby dokoncené roku 1695 se nakonec ujala zámožná meštanka Zuzana Veselá, na jejíž náklady byla vybudována. Z této doby pochází také název Veselá Hora. Tato kaple však zanikla a byla obnovena roku 1769. Dnes se kostelík ukrývá pod zelenou klenbou lip a každorocne v srpnu je svedkem známé chodské pouti. S mestem Vavrinec spojuje stará lipová alej.
V pameti mnoha lidí, a to nejen na Chodsku, je památná pout v roce 1939 za ojedinelé úcasti (dobové prameny uvádejí nejméne 120 000 poutníku, tento pocet vychází z poctu prepravených pasažeru mnoha zvláštních vlaku). Tato pout se stala celonárodní vlasteneckou manifestací proti nastupující hrozbe druhé svetové války. Památná rec Msgr. Staška se cetla po celém území naší republiky a posilovala lid v národní jednote proti Hitlerovi.
Chodsko s uchovaným bohatstvím kroju, lidových obyceju s nárecím a muziky, vždy pritahovalo pozornost cetných predstavitelu kulturního života našeho národa. V boji s národnostním nadprávím Nemcu v rakouské monarchii se stalo symbolem úspešného odolání venkovského lidu proti germanizacním snahám. Díky Jiráskovým Psohlavcum pak vstoupilo do národního podvedomí jako staletý strážce zemských bran, jazyka i odvekých práv Cechu na svobodný život ve své zemi. Vavrinecká pout, kde se scházeli zástupci témer všech chodských vsí, svým národopisným svérázem ztelesnovala tyto ideály, vycházející prímo z nitra národa. Proto se stávala pritažlivejší pro návštevníky odjinud, proto pritahovala osobnosti kulturního i verejného života.
