Jan Hvezda z Vícemilic recený Bzdinka
Bzdinka, cili Hvezda Jan z Vícemilic (†1425) byl ceský husitský vojevudce. Spolu s Janem Želivským byl po prevratu roku 1421 v Praze zvolen do cela pražské obce. V roce 1422 vedl Pražany proti Zikmundovi Lucemburskému, ale i pres úspech byl sesazen. Poté se pridal k Žižkovi a po jeho smrti se stal hejtmanem táboru a sirotku. Podlehl zranení pri dobývání Vožice.
(zdroj)
Povest o rybnícku Bzdinka
Sedlák Sýkorský byl jeden z nejbohatších v oborištském kraji. Na jeho polích se vždy urodilo. Prišla-li nejaká živelní pohroma, jako by se jeho lánum vyhýbala. Všichni lomili rukama a naríkali, že prišli o celý majetek, jen Sýkorský chodil se založenýma rukama a usmíval se, Mohl postiženým vypomoci, kdyby jen chtel. Ale on mel srdce z kamene. Prišel-li prece nejaký soused, dohnán bídou, a žádal o pomoc, byl odmítnut tak príkre, že se již podruhé neodvážil prekrociti práh jeho statku.
Kdysi vešla na rozsáhlý dvur stará žebracka a prosila o almužnu. Hospodyne byla by jí ráda obdarovala, nebyla lakotná jako její muž, ale Sýkorský nedovolil. Zle se na starenu oboril a chtel na ní psy poštvati. Vrátka za ní pribouchl, až se otrásla do základu. Tu se žebracka zastavila, zahrozila smerem k stavení a zvolala: "Dockáš se, hospodári, že sám budeš choditi dum od domu!" A odešla.
Sýkorský strašlive huboval a cinil všem domácím i chase, že pouštejí do statku takové nuzáky, kterí ješte proti nemu si opováží ruku zvednouti. Prísne nakázal, že dvere po celý den musí zustati zamceny.
Za nejaký cas byl celý kraj vzrušen. Od západu blížil se husitský oddíl, aby se setkal v rozhodném boji s majetníkem oborištske tvrze. Mnozí lidé odcházeli ze svých chaloupek, aby se ukryli v lesích.
Mezi nimi objevil se také Sýkorský, Polí nemohl uchrániti pred zpustošením, ani stavení, ale mel plnou truhlici pekných zlatáku, a o ty by nerad prišel. I povídá žene: "Odneseme je do lesu, až bude zase klid, vrátíme se a bude vše pri starém." Žena nerekla niceho. Nebylo by to stejne nic platné, Skládala veci.
Naložili na vozík, co se dalo, hlavne truhlici, tu prikryl slámou a vyjeli. Lesy byly tehdy hluboké. Našli tak snadno bezpecnou skrýš, I jiní se tam utáborili.
Doposud všechno, co si sedlák usmyslel, se darilo. Nyní pojednou zacala se karta obraceti. Žena, snad únavou, zacala postonávati a cím dále, bylo hure. Teprve nyní sedlák poznal, jak vydatné byly služby ženiny. Delal vše možné, jen aby se mu uzdravila. Jednoho jitra, bylo jeho žene práve zle, objevila se pred jejich úkrytem stará žena. Kdyby se jí byl Sýkorský zadíval pozorneji do tváre, byl by poznal, že je to táž, co ji kdysi ze svého statku vyhnal. A ta žena rekla: "Znám nemoc, jež sužuje tvoji ženu, a vím, jakým zpusobem by se jí zbavila.“
Rozradostnený sedlák prosil starenu, aby poradila, co má delati, jen aby selku zachránil. "Poradím, už kvuli ní, ale musíš obetovati celou svoji truhlici i se všemi zlatáky, co v ní máš."
Sedlák se zarazil. Tohle necekal. Starena pozorujíc jeho váhání dodala: „Nu, je-li ti taková obet zatežko, nenutím te a zase odejdu“. A již se zdvihala k odchodu.
Sýkorský ji zastavil: "Dobrá, dám ti ji."
"Tedy seber k veceru truhlici, nalož ji na trakar a jed tímto smerem!" ukazovala na pešinu, vinoucí se lesem. "Až vyjedeš z lesa, spatríš malý rybnícek. U neho te budu ocekávati." Nato starena zmizela. Sedlák zaboril hlavu do dlaní a premýšlel.
Když se setmelo, vyjel sedlák s penezi. Ale nevzal je všechny. Prece nedá za radu všechny své úspory! A ostatne, ta baba nemuže prece vedeti, kolik tam má penez. Skorem polovic jich odebral a uschoval pod hustými vetvemi stromu. Pak se vydal na cestu.
K rybnícku došel, to už byla tma. Starena byla již na míste. Porucila, aby truhlici postavil na zem. Když tak ucinil, otevrela jí a zacala zlatáky pocítati. Vtom její tvár, dosud vlídná, zacala se mraciti. Poznala, že peníze nejsou všechny. Povídá: "Ošidil jsi mne. Zkoušela jsem te, ale neobstál jsi! Kdybys byl poslechl, byla bych pomohla tvé žene a tobe odpustila, že jsi mne tenkráte vyhnal. Jsi stále lakotný a krutý. Více si ceníš penez než své ženy, a tak ztrácíš obé.“ Než mohl prekvapený sedlák promluviti, strcila starena v rozhorcení do truhlice a ta se skutálela do rybnícka. Pak zmizela.
Sýkorský teprve ted poznal, co udelal. Neohlížeje se ani vpravo, ani vlevo, utíkal zpet k lesu. Tam jej již lidé ocekávali a zvestovali mu smutnou zprávu, žena zemrela. Bežel se podívati na peníze, jež pod vetvemi stromu uschoval a našel tam jen hromádku suchých listu.
Za nejaký cas, když byl již v kraji klid, vrátili se všichni do svých domovu. Sýkorský však svuj statek nenašel. Zbylo z neho jen spálenište. Odešel proto do sveta, a tak z bohatého kdysi sedláka stal se žebrák, jak mu starena predpovedela.
Pozdeji lidé vylovili z rybnícka truhlici, ale prázdnou. Pri pádu prý se otevrela a všechny zlatáky vypadaly. Promenily se v kameny a odpocívají u dna, Protože se to stalo v dobe, kdy husitské vojsko, vedené Janem, receným Bzdinkou, táhlo krajem, pojmenovali rybnícek po nem.
Citováno z knihy Dobríšské povesti od autorek Sašy Lorenzové a Sylvy Stambergové.
Dub na Bzdince
Dub letní u Malé Bzdinky je finalista ankety Strom roku 2005. Strom do souteže prihlásila Speciální škola v Dobríši.
- Druh: Dub letní (Quercus robur)
- Stárí: 500 let
- Výška: 29 m
- Obvod: 466 cm
Další údaje na WikiMapy.cz
An easy geocache which lays near small pond, favourite place for many dog-walkers. Long text is about old story, how is name of the pond originated. But it is too long to translate it:-)