Bošilec je vesnicka ležící na železnicní
trati z Veselí nad Lužnicí do Ceských Budejovic. Kdy vznikla,
není doloženo, ale první písemné doklady její existence jsou
ze 14. století, stejne jako nejstarší informace o bošileckém
dvouhektarovém rybníku, který patrí na Trebonsku k nejvetším a
ryb v nem prý také bývá požehnane. Vznikl za panování Karla
IV., za husitských válek však zpustl, ovšem brzy byl opraven a
Štepánek Netolický ho pozdeji propojil s dalšími trebonskými
rybníky známou Zlatou stokou.
U výpusti bošileckého rybníka stávala kdysi
hospoda zvaná „Knížecí“, jezdilo se do ní totiž povyrazit panstvo z
Trebone. Hrály se tam krom jiného vrchcáby, tedy kostky, a pri
techto hrách zúcastnení casto zapomínali na dobré vychování, došlo
casto i na silnejší, pestní argumentaci. Jednou se tam takhle
popraly dve slecny, jak se vše zbehlo, popisuje verne známá
písnicka „Na tom bošileckém mostku“, která krom toho dokládá také
existenci zdejšího mostu.. Kdy k té pranici ale presne došlo, žádné
prameny nedokládají, i místní se jen dohadují. Prý se to stalo
nekdy na konci 19. století. Most byl nedávno opraven, ta puvodní
hospoda však už nestojí, na jejím míste byla postavena nová, ale
ani ta již nefunguje. Alespon povest, která se k ní váže, je ješte
živá. Podle ní býval ve strope sálu zabodnutý nuž a na nem
pripevnen zvonecek. A jakmile v lokále nekdo zalhal, zvonecek
zazvonil. Težko si predstavit, jak to tam vypadalo, když se sešli
pohromade místní rybári a zacali se svým vyprávením o tom, jak mely
ryby, které chytili, oci daleko od sebe. Zrejme nebylo pres
neustálé cinkání zvonku slyšet slova.
To nejcennejší, co v Bošilci mužeme z hlediska
historického najít, není však inkriminovaný mostek, ale kostel
zasvecený svatému Martinovi. Byl postaven zrejme ve 13. století a
od té doby prošel mnoha promenami. Znaky gotického slohu jsou však
na nem patrné dodnes. Dnešní podobu dostal kostel v první polovine
19. století, kdy byla pristavena i vež, do níž byly premísteny tri
zvony z bývalé drevené zvonice. Ty padly za obet první svetové
válce, byly nahrazeny novými, pak však prišla další svetová válka a
zvony opet zmizely. Nyní je ve veži zvon pouze jeden. Nejvýznamneji
však kostel poznamenalo asi 18. století, a to predevším v
interiéru. Nachází se zde totiž rokoková kazatelna ve tvaru
velryby. Takových kazatelen existuje v Evrope jen nekolik, u nás
pak jsou ješte dve – z období kolem roku 1710 v Kratinohách na
Královéhradecku a z druhé poloviny 18. století v Mnichovicích u
Prahy. Do bošileckého kostela se tato unikátní kazatelna dostala v
roce 1786, kdy sem byla prevezena z kostelíka sv. Panny Barbory,
ležícího v lesích jihovýchodne od Trebone. V letech 2002 až 2004
byla kompletne zrekonstruována, byla obnovena i puvodní polychromie
a nyní je již znovu v plném lesku.
Samotná keška je až na posledních 5 metru
Drive-in, dávejte prosím pozor na místní mudlopacholata, uz jednou
kešku objevili. Doporucuji 500m procházku od mostku ke kostelu na
additional waypoints ke vtipne rešené meteostanici.