Trináct
Císlo trináct považují mnozí za neštastné.
Pohled do kalendáre v pátek trináctého dokáže polechtat
nervy. Nekteré letecké spolecnosti dokonce ve svých letadlech vubec
nemají nainstalovanou trináctou radu sedadel a po dvanácté
následuje hned ctrnáctá. Podívejme se nyní trochu do historie, proc
se trináctka stala synonymem smuly.
Rád templáru
Rád templáru byl nejvetším a nejmocnejším
krestanským rytírským rádem stredoveku. Byl založen roku 1118
nebo 1119 po první krížové výprave do Svaté zeme (1096-1099).
Základem rádu byl spolecenstvo francouzských rytíru, kterými byli
Hugo de Payens (stal se 1. velmistrem), Godefoi ze St. Omer, Hugo
ze Champagne, André z Monbard, Archeumbard z Saint-Agnan, Nivard z
Mondidier, Godemar a Rossalplnit (Rosal). Spolecenstvo prijalo
název Chudí rytíri Kristova a Šalamounova chrámu
(Pauperes commitiones Christi templique Salomonici),
zkrácene Rád rytíru Templu.
Rád dostal jako své sídlo mešitu Kubbat as-Sachrá (Skalní
chrám), stojící v míste, kde dríve stával Šalomounuv chrám.
Z latinského výrazu pro chrám – templum –
pochází také název rádu. Úkolem rádu bylo pomoci chránit nove
založené Jeruzalémské království proti neprátelským muslimským
sousedum a zajistit bezpecnost pro zástupy poutníku z Evropy,
putující do Jeruzaléma po jeho obsazení. Známým symbolem byl
cervený kríž, rytíri meli bílý plášt, seržanti
modrý, ostatní templári nosili plášt hnedý. Rád se nejdríve
pridal k reholi sv. Augustina, pricemž ke trem reholním slibum
(chudoba, poslušnost, vernost Bohu) pridali ješte
ctvrtý – ochranování poutníku mírících do Svaté zeme.
O rozmach rádu se významne zasloužil sv. Bernard, opat
cisterciáckého kláštera v Clairvaux, který templáre
podporoval a byl autorem prvního Rádu, jímž se cinnost
templáru zacala rídit. Obsahoval 72 a pozdeji dokonce asi až
700 clánku. Uznáním rádu na církevním koncilu v Troyes roku 1128
pak templári získali oficiální statut. Hugo z Payens se stal prvním
velmistrem a zacal verbovat další príslušníky. V této
dobe mel rád tri sta rytíru, kterí veleli zhruba trem tisícum
mužu. Templári se stali oblíbenci papežu. Behem let se
rozrostli do uzavrené organizace s rozsáhlými právy a odpovedností
pouze papeži. V roce 1139 je papež Innocens II. svojí
bulou vynal z povinnosti platit desátky a templári naopak mohli na
svých majetcích dane vybírat. Mohli si též prisvojovat
válecnou korist. Podle buly Alexandra III. nesmel na templárích
nikdo vymáhat sliby manské. Jejich hrady v Oriente, ale i v Evrope,
tak nepodléhaly žádnému králi. Rád zachovával kontakty,
predevším ekonomické, s východní Francií, odkud
pocházeli první rytíri. I spolu s majetky vstupujících rytíru a
dary rád zacínal tvorit svuj ohromný majetek.
V dobe posilování a rozmachu templáru prišel neúspech
druhé krížové výpravy (1147-1149) zakoncený ztrátou
krestanského mesta Edessa, což se následne odrazilo i na
jejich politice. Neúspechy evropské snahy dobýt a udržet
pozici na blízkém východe zacaly pádem jeruzalémského království v
roce 1187, roku 1244 ztratili Evropané Jeruzalém a v roce 1291
padla i poslední pevnost St. Jean d'Acre. To ukoncilo prítomnost
križáckých armád ve Svaté zemi. Templári i špitálníci
museli postupne opustit dobytá území. Templári se vraceli do
Francie po etapách pres Kypr a Sicílii, zatímco špitálníci
našli své konecné útocište na ostrove Malta.
Z ekonomických aktivit templáru se zdá, že jejich vedení si
uvedomovalo složitost pozice na východe, a je patrné, že
se snažilo vybudovat základny i v Evrope. Pocátkem 13. století
se tak templári stali výraznou ekonomickou, politickou i vojenskou
silou, která nepodléhala prakticky nikomu a mela sloužit jen
papeži. Templári vybudovali pocetnou a silnou nadnárodní
armádu. Jejich hrady a pozemky se nacházely po celé Evrope a
Blízkém východe. Vystupovali také jako významní mezinárodní bankéri
a vydelávali na krížových výpravách a obchodování se Svatou
zemí obrovské jmení.
V roce 1212 vybudovali v Paríži na pozemcích darovaných rádu
Ludvíkem VII. budoucí sídlo rádu Templ, kde sídlili po odchodu z
Kypru. V té dobe již puvodní smysl rádu, tj. ochrana poutníku,
zcela zmizel. Rád se venoval predevším svým ekonomickým
aktivitám, pricemž se podle nekterých kritiku staly peníze
jejich základní hodnotou. Parížský Templ sloužil jako
velká pokladnice a banka, byla zde uložena i velká cást
královského pokladu ve speciálne k tomu vybudované veži. Rád
nesmírne zbohatl a mel v Evrope znacný vliv. Templári se
zacali živit výhradne bankovnictvím, které vyvinuli k
dokonalosti. Znali smenky, šeky, úvery. Peníze se daly
vložit do jedné komendy a v úplne jiné se mohly vybrat. Tím se
snižovalo riziko ztráty kvuli prepadení. Tyto vklady a majetek
byl uložen na církevní (templárské) pude, kde si nikdo ve
stredoveku neodvážil krást a loupit, kostely vždy
prežily války bez utrpení, navíc pod ochranou
rytíru.
Templári nesmeli vlastnit soukromý majetek, samotný templárský
rád byl ovšem velmi bohatý. V Oriente vlastnil mnoho
pevností a v Evrope, zejména ve Francii, Anglii, Španelsku,
Portugalsku a Nemecku, vlastnil rozsáhlé pozemky. Král aragonský,
Alfons I., odkázal templárum své království, které jeho nástupce
draze vykoupil. Templári vlastnili lodstvo pro prepravu poutníku,
na cemž dále bohatli. Dostávali dary od všech vrstev
obyvatel, patril jim i majetek vstupujících rytíru. Dále
nezanedbatelným príjmem byla válecná korist. Ve financních
operacích byli naprosto korektní, pujcovali zároven anglickému i
francouzskému králi na financování vzájemné války. Casto pusobili
jako financní poradci kohokoliv, kdo si to mohl dovolit. Templári
se stali financními rádci evropských králu a pujcovali jim obrovské
sumy. To je ale stálo život.
Francouzský král Filip Slicný mel u templáru obrovské dluhy. S
cílem získat jejich ohromný majetek zinscenoval falešné
obvinení z kacírství (odmítnutí Krista pri prijímání nových clenu).
Nad ránem v onen neštastný pátek 13. ríjna 1307
nechal Filip v razii, která i na dnešní dobu prekvapuje svým
ohromným rozsahem, pozatýkat francouzské Templáre. Rytíri se
nicméne nepostavili na odpor a bylo tak zatceno na 5 000 rytíru
vcetne velmistra rádu Jacquese de Molay. Zatýkání templáru bylo
papežem Klementem, který byl jen slabou loutkou krále Filipa,
narízeno i dalším evropským panovníkum, ale narízení se
setkalo jen s malým ohlasem. (V letech 1309 až 1377 bylo
sídlem papežu malé mesto Avignon nacházející se na území
dnešní Francie.)
Zatcení templári strávili témer rok ve vezení, což mnohé
zlomilo k tomu, že priznali vinu. Jiné zlomilo použití
útrpného práva, tedy mucení. Samotné procesy trvaly celkem sedm
let, behem nichž rada templáru odvolala svá prvotní priznání,
což pro ne ale znamenalo rozsudek smrti. Prvních 54 templáru
bylo upáleno v Paríži 11. kvetna 1310. Po oficiálním
zrušení rádu papežskou bulou Vox in Excelso v roce 1312
byla vetšina zbylých templáru propuštena na svobodu,
zbývali jen velmistr a tri další predstavení rádu. Ti byli
18.brezna 1314 odsouzeni k doživotnímu vezení. Nato ale
velmistr Jacques de Molay a preceptor Geoffroy de Charnay znovu
popreli obvinení a ješte týž vecer byli na králuv
príkaz na Île de la Cité, ostruvku na rece Seine v centru
Paríže, verejne upáleni.
Templári v ceských zemích
Do Cech se templári dostali za vlády Václava I. V roce 1232
založili první komendu v Praze u sv. Vavrince (tu pozdeji
prestaveli podle vlastní architektury). Templári dále sídlili v
Uhrínevsi, další komendy meli v Jamolicích, kde postavili
hrad Templštejn a vlastnili nekolik vesnic, v Cejkovicích,
vlastnili mesto Vsetín s hradem Freundsberg. I u nás získali
politickou moc, komtur Bertold z Gepzensteina byl rádcem Václava
II. v 80. a 90. letech, komtur pro Cechy, Moravu a Rakousko Ekko
pusobil na ceském dvore, zvlášte aktivní byl po smrti
Václava III. Templári ale u nás nebyli tak silní jako nemectí
rytíri a johanité, kterí meli daleko vetší prízen
šlechty a majetky.
Podle jedné z povestí mohli templári stát i u zrodu Plzne.
Jedním z domu staré Plzne s množstvím bájecných povestí býval
Ríhovský neboli Templárský dum, který stával na rohu nynejší
Prešovské ulice a námestí Republiky. Byl postaven v roce
1224, nekolikrát rozšíren a prestaven a zboren v roce 1859.
Jedna z nejstarších povestí vypráví príbeh novice komendy
templárských rytíru. Mladík prý vstoupil do rádu ze zoufalství nad
ztrátou své sestry, kterou unesla tlupa loupeživých cikánu.
Jednou se s rádem vydal na cestu, aby postavili rádový dum.
Když dorazili do míst dnešní Plzne, spatrili, jak u
staré chatrce napadl mohutný vlk starého cikána a mladou dívku.
Rytír vlka zabil a rozhodl se, že na tom míste postaví rádový
dum. Pri stavbe prý byla zachována starcova chatrc a posvátný
strom. Tehdy starec z vdecnosti prozradil, že mladá dívka
pochází ze šlechtického rodu. Behem vyprávení seznal mladý
rytír, že dívka je jeho oplakávanou sestrou. Potom starec
ulehl na mechové lužko v chate oprené o pradávnou lípu a v
míru zemrel. Kolem templárského domu rostla osada, která dostala
jméno Nová Plzen. Templárský dum býval od veku zván také cikánským
herberkem. Tolik legenda o prvním dome v Plzni, tzv. templárském,
který byl od pocátku domem stavitelu bartolomejského chrámu.
Rozlehlé sklepy
Ríhovského domu v Plzni ukrývaly podle povesti zlatý poklad (Zdroj:
Právo, 24. brezna 2006)
Templári dnes
Dodnes po sobe templári zanechávají výrazný historický odkaz a
spoustu otazníku, které jsou rozvíjeny do nejruznejších
teorií. Existuje dokonce i teorie, podle níž celé skupiny
templáru, kterým se podarilo uprchnout, prešly do ilegality
a založily zcela tajné bratrstvo, jež se o tri sta let
pozdeji stalo základem jiné tajné organizace, svobodných
zednáru.
I v soucasnosti legendy i historická fakta o templárském rádu
pritahují znacnou pozornost. Venují se jim mnozí autori seriózní i
populární literatury. Templári byli spojováni s mnoha legendami,
týkajícími se rady tajemství a mystérií, pocházejících z
nejstarších dob. Snad nejznámejšími z nich jsou ty o
Svatém grálu ci Arše úmluvy. Templárský kríž také
skrývá tajemství.
Keš
Výchozí souradnice ukazují pred místa, kde na plzenském Námestí
Republiky stával Ríhovský ci Templárský dum. Templárský poklad tam
asi nenajdete. K našemu pokladu vedou dva kroky. Listing
obsahuje souradnice ve formátu
E 013° 2xxxx, N 49° 4xxxx.
Ty vás nasmerují k místu skrývajícímu souradnice ve formátu
N 49° 4xxxx, E 013° 2xxxx, ukazující na asi jeden kilometr
vzdálenou keš.
Keš do zacátku obsahuje tri rybky. Primitivní symbol ryby
je obecne rozšíreným symbolem krestanství a templárský rád
vznikl na ochranu krestanu. Prosíme tedy o výmenu pouze predmetu
souvisejících s rybami (krome rybích kostí, šupin a
dalších pozustatku 
).
Další informace
Web obsahuje bezpocet dokumentu a clánku s templárskou
tématikou. Nekteré z nich vybíráme. Pokud vás toto téma zajímá,
rozhodne je doporucujeme prostudovat. Pro rešení naší
keše ale nezbytné nejsou.
Historie
templárského rádu a všelikého dení té doby
Wikipedia – Rád templáru
Vatikán zverejnil dosud nepublikované dokumenty o
templárích
Veliký Orient
Ceský
Steve Berry – The Templar Legacy / Templárské dedictví
Podle webového
pocítadla jste 
.
návštevníkem tohoto listingu.
Poznámka 27. ledna 2008: Po opakujících se pochybnostech o
správnosti zamerení finální keše upozornujeme, že je
skutecne úmyslne umístena asi 10-15 metru od bodu, kam ukazuje
šipka. Kdo si odloví, pochopí duvod.