Zbojník Ondráš
Zbojník Ondráš (Ondra Fuciman, 13. 11. 1680 - 1. 4. 1715), jedna z nejvetších osobností obce i celých Moravskoslezských Beskyd, se narodil jako syn fojta Fucimana z Janovic (nekdy nesprávne uvádené jméno Šebesta). Ondráš prožíval své mládí v dobe, kdy byl majitelem frýdeckého panství František Vilém Pražma, za kterého byl lid velice utlacován. Byly predepisovány velké dávky a pracovní povinnosti. Z tohoto duvodu mnozí majitelé usedlostí ze svých majetku utíkali, nechávali pole neobdelané a dávali se na zboj. I když Ondra na zboj nemusel, pocházel ze zámožné rodiny, dal se na zbojnictví snad práve proto, že videl utrpení poddaného lidu. Posbíral nespokojené sedláky, stal se jejich vudcem a spolu pak prepadávali panské statky, bohaté kupce a podnikali zbojnické výpady proti pánum ve Frýdku a na Hukvaldech. Zdržoval se v beskydských lesích a horách, casto bývá nazýván Pánem Lysé hory. Jako chlapec pásával ovce, navštevoval prý ale školu ve Skalici, Tešíne nebo v Príbore. Nejsou sice o tom žádné doklady, ale dá se predpokládat, že se mu jako prvorozenému dostalo urcitého vzdelání, aby mohl jednou vést zdedené fojtství (o to se po odchodu Ondry nakonec staral jeho mladší bratr Jan). Ondrášuv pohár života se naplnil po okraj 1. dubna 1715 ve sviadnovské Horákove krcme, kde zbojníci tancovali a spolecne se veselili nad kartami a džbánky s pivem. A tu Jura, jeden z jeho zbojnických druhu, snad pod vidinou odmeny 100 zlatých za hlavu Ondráše nebo pro jeho úspech u šenkýrovy dcery, vyskocil a jednou ranou obuškem ho skolil k zemi. Ondrovo telo pak bylo rozctvrceno a cásti rozvešeny po stromech na pospas havranum. Juráš dostal odmenu, ostatní zbojníci byli pochytán a souzeni v Tešíne. Protože však Jurášovi nedalo svedomí pokoj, dal se opet na zboj. Byl však chycen a zemrel ve vezení v Tešíne dva roky po smrti Ondráše. Tak bylo alespon cástecne spravedlnosti ucineno zadost.
Dnes je již obtížné ríci, které skutecnosti se opravdu staly nebo co je jen povest vyprávená z generace na generaci. Nekde se vyskytuje názor, že odešel na zboj za krivdu spáchanou na svém otci, podle jiných se porval s jedním vojákem, myslel si, že ho zabil, a tak utekl a skrýval se v horách. K perlicce patrí i historka, že pošpinil cest hrabete Pražmy, ten ho nechal odvléci do lesu, privázat ke stromu. Ondráše údajne vysvobodila carodejnice, která jej obdarovala kouzelným opaskem a obuškem. Kolují i zvesti, že Ondráš byl pouhý zlodej a lupic, který myslel jen na své blaho, když se svými druhy okrádal každého, na koho narazil.
Faktem zustává, že zbojník Ondráš se do historie zdejšího regionu velice pevne zapsal a je považován za osobnost v boji proti utlacování poddaných.
Cache je umístena v blízkosti bývalého amfiteátru, kde až do poloviny 90-tých let minulého století probíhaly každorocní Ondrášovy slavnosti.
V blízkosti se nachází restaurace Ondráš, na které je umístena pametní deska venována Ondrovi Fucimanovi (zbojníku Ondrášovi). Pametní desku nechali vyrobit obcané Janovic místním výtvarníkem Ludvíkem Magdonem (1922-2001) v roce 1965.