Keška Vás zavede u příležitosti 120. výročí potrubní pošty v Praze na jedno ze tří míst, kde jsou vidět koncové úseky tohoto technického unikátu. Je to na poštách v Moravské ulici (vpravo od vchodu), na Karlínském námestí (na konci chodby za přepážkami) a Italské ulici. Pokud se chcete na ne podívat, pak otvírací doba pošty v Moravské ulici je Po - Pá 8:00 - 19:00 hod, So 8:00 - 12:00. Na zbývajících dvou místech mají otevřeno jen ve všední dny.
Princip potrubní pošty vynalezl Denis Papin (1647-1712), který tímto nalezl další způsob přenášení energie. Nový a efektivnější způsob přenášení zpráv zrychlil pošty v mnoha evropských velkoměstech. A stačilo tak málo - potrubí, vzduchotěsné pouzdro a kompresor. Samotný přenos zprávy probíhá tak, že na straně odesílatele dmychadlo fouká vzduch, který před sebou tlačí kapsli s dopisem k adresátovi. Ocelové roury potrubí mají vnitřní průměr 65 mm, hliníkové pouzdro má vnější průměr 50 mm a délku 215 mm. Těsnící kožené kroužky na pouzdrech mají průměr 61 mm a pracovní tlak vzduchu je 0,4 - 0,6 Atm. V jednom pouzdře lze přepravovat náklad o hmotnosti až 3kg a muže se pohybovat rychlostí až 36 km/h!
První linka pneumatické pošty se rozjela už v roce 1853 v Londýne. O dvanáct let později si už mohli posílat zprávy potrubím i v Berlíne. Tamní sít se během svého provozu rozrostla, až na celkových 400 km délky tratí. Za rok tak mohla odbavit pres 4 milióny telegramu, vstupenek a dopisu. Říká se, že celý systém nepotřeboval ročně více než dve opravy. Svoji potrubní poštu mela i Vídeň a Paříž.
V roce 1887 dorazila rychlá pneumatická pošta i do Prahy. Ministerstvo pošt a telegrafů nemělo naspěch a celých 12 let si potrubní poštu zkoušelo pro služební účely. Ostrý provoz s přepravou telegramu a zásilek začal 4.3.1899. Pražská potrubní pošta měla v ulicích rozmístěny své vlastní nápadně červené natřené poštovní schránky, jejichž obsah byl každých dvacet minut vybírán a rozesílán. Zásilky určené k přepravě potrubní poštou bylo ovšem možno podávat také přímo u přepážek těch poštovních úřadů, které byly na systém potrubní pošty napojeny. První její linky spojovaly Hlavní poštu v Jindřišské ulici s poštovním úřadem Praha 2 na Malém náměstí, který zde sídlil ve známém domě U Rottů, a s telegrafním úřadem Praha 10 na Malé Straně. Do sítě potrubní pošty dále byla v roce 1901 připojena pošta na Královských Vinohradech, v roce 1920 na Hradě a v roce 1925 poštovní úřad Praha 7 na Smíchově. Sít pražské potrubní pošty potom byla v následujících letech rozšiřována o další poštovní úřady a 14 soukromých účastníků, zejména bank. Systém využívala ČTK pro rozesílání zpráv a fotografií do redakcí významných deníků, zahraniční obchod.
Topologicky má síť potrubní pošty tvar stromu, kde na konci jednotlivých větví jsou jednotlivé pobočky. Provoz v potrubí je řízen elektrickými signály, které automaticky přepínají „výhybky“ a zabraňují kolizím uvnitř potrubí. Taková výhybka může být umístěna i mimo budovu pod chodníkem. Na některých trasách vedou soubežně dvě potrubí, takže je možné současne posílat zásilky v obou směrech, na ostatních trasách se musí počkat. Ideální je poslání několika zásilek za sebou (v dostatečném odstupu), pričemž automatika je postupným přepínáním výhybek roztřídí ke správným adresátům.
Pro potrubní poštu vydávalo ministerstvo obchodu ve Vídni od roku 1899 speciální obálky, dopisnice a zálepky, opatřené česko-německým textem, který informoval k jakému účelu jsou určeny, později, od roku 1908, byly vydávány už bez informačního textu. Všechny tyto ceniny používala potrubní pošta ve Vídni i v Praze. Po vzniku ČSR poštovní správa postupně pro pražskou potrubní poštu vydala dvě speciální dopisnice. Na první z nich byla známka z emise Osvobozená republika v hodnotě 140 haléřů, vysvětlující text prozrazující určení nebyl připojen. Tuto dopisnici doprovázela zálepka s totožnou známkou, ale v hodnotě 160 haléřů. Na druhé z roku 1932 se známkou středního státního znaku v hodnotě 90 haléřů již byl přitišten nápis POTRUBNÍ POŠTOU.
Centrála i dnes sídlí pořád v budově hlavní pošty v Jindrišské ulici a pod Prahou je okolo 55 km poštovních drah (přibližně jako pražské Metro). "Páteřní" tratě jsou mezi centrálou a pobočkami v Nuslích, Dejvicích, Vinohradech, Smíchově a na Palmovce. Z technického hlediska je zajímavé, že potrubí prochází i třemi pražskými mosty (Hlávkuv, Mánesův a Most legií) a jinak je skryto přibližne metr pod úrovní městského terénu. Důvody, proč potrubní pošta přežila i digitální věk, jsou dva: rychlost a přesnost. Zatímco dnešní technické komunikační prostředky jako e-mail nebo fax přenášejí informace vždy zprostředkovaně a občas i zkresleně, potrubní pošta umožnuje pracovat bez zkreslení a s originálem v reálném čase. V rychlosti fyzické přepravy navíc předstihne i každou kurýrní službu, vždyť například doručení zásilky z ústředny v Jindrišské ulici na Pražský Hrad trvalo pouze osm minut.
Aktuální stav potrubní pošty v Praze
Pražský potrubní skvost má na starosti Telefonica O2, která se dosud snažila národní technickou památku udržet v chodu. Vždyt tento předchůdce protokolu TCP/IP posílá "pakety" rychlostí až 10 metrů za sekundu, s tím, že rychlost lze regulovat podle typu zásilky. Ve srovnání s klasickou městskou kurýrní službou je to pořád rychlejší a spolehlivější způsob přepravy dokumentů. Možná se ptáte, proč o potrubní poštu pečuje Telefonica O2? Budova v Jindrišské ulici patřila v době výstavby Ministerstvu pošt a telegrafů. Telegram jste sice podávali na poště, ale o jeho další osud se postarala potrubní pošta, telegrafistka a systém místní nebo dálkové telegrafie. Potrubní pošta se proto odjakživa řadila k té telegrafní, dnes telekomunikační části.
Služby pražské sítě ješte na konci devadesátých let využívalo přes dvacet firem. Telefonica O2 zpoplatňovala "účastnickou stanici" paušálem 4.000,- korun mesíčně a poplatkem 3.20 za zaslanou zásilku. Zaměstnanci O2 si pro svůj unikát dokonce vyráběli náhradní díly. I přes své nízké provozní náklady je potrubní pošta ztrátový podnik, a pro O2 to je už jen záležitost image. Povodně v roce 2002 bohužel dočasne ukončily provoz pneumatického dopisování. Ješte před povodněmi využívala služeb potrubní pošty Česká pošta na zasílání telegramů a pražské banky pro komunikaci. Voda však zatopila pět z jedenácti podzemních strojoven a opravy dosud nebyly ukončeny.
Technologie pneumatické dopravy se uplatňuje i v menším meřítku než v celoměstských systémech. Velké sklady, banky nebo supermarkety rády investují do ekologického a ekonomicky výhodného systému "intranetu". Velkou službu prokazuje potrubní pošta také v nemocnicích a v úřadech, protože má řadu nesporých výhod - je levná, spolehlivá a ekologická. Příkladem mohou být nemocnice v Karlových Varech nebo v Motole. V prvně jmenované potrubím propojili transfuzní stanici s operačním sálem a urychlili tak přepravu krve. V Motole je potrubní pošta řízena počítačem, páky a ventily nahradily LCD displeje a membránové klávesnice. S její pomocí se mezi jednotlivými odděleními nemocnice přepravují rentgenové snímky, operační dokumenty a vzorky krve.
Více (CZ/EN/DE) na Wikipedia
English informations about the Prague's pneumatic post
Pneumatic post, as it usually happens with most inventions, originated as a result of a mere coincidence. In the 18th Century, Denis Papin (inventor) wanted to transmit energy using compressed air. However, he found out that using compressed air it was possible, under certain conditions, to transport objects, too. There were just a few very simple prerequisites, i.e. a tube, a suitably designed capsule and a compressor to create pressure ratios. Owing to that, the very first line of pneumatic post was launched in London already in 1853. It did not take long and the pneumatic post was built in Prague, too.
What is the history of pneumatic post in the Czech Republic?
The history of the Prague pneumatic post began in 1887. At that time, this line connected the Main Post Office at Jindrišská Street with the Post Office in the Lesser Town (Rott’s House). Later, it was extended to the Prague Castle. Initially, the line served the business purposes only. However, in March 1899, public telegrams and letter post started to be received in this way, too. Today’s city network of pneumatic post was built between 1927 and 1932. The system consists of an exchange and particular lines in a star-like arrangement. In total, the tube is approx. 55 km long and it is concealed approx. one metre under the city surface. From a technical point of view, it is interesting that the tube also runs through three Prague bridges – Legií, Mánesuv and Hlávkuv.
PROSÍM VŠECHNY KAČERY, ABY DÁVALI POZOR A V PŘÍPADĚ VÝSKYTU MUDLŮ NECHALI RADĚJI ODLOV NA JINDY - KEŠ SE NEUSTÁLE ZTRÁCÍ A JIŽ ZTRÁCÍM TRPĚLIVOST S NEUSTÁLOU OBNOVOU!!!
