Je zrejmé, že
pocátky Chropyne sahají hluboko do minulosti.
Prestože z archeologických nálezu je známo,
že toto místo bylo osídleno již kolem roku
1000, první písemné zmínky jsou datovány
roku 1261. V tomto roce daroval osadu Smil ze Strílek nove
založenému cisterciáckému klášteru ve
Vizovicích. V 15. století páni z Ludanic ucinili z
Chropyne stred nevelkého panství, zbudovali soustavu
rybníku a rozvinutím rybnikárství velmi
významne posílili hospodárství svého
panství. Jejich zásluhou byla také ves v roce 1535
povýšena králem Ferdinandem I. na mestecko se znakem
vydry držící v tlame ulovenou štiku. Od roku
1615 patrí panství kardinálovi Františkovi
Ditrichštejnovi, který je však o dva roky pozdeji
smenil olomouckému biskupství, v jehož majetku
zustalo až do roku 1848.
Nástup prumyslové civilizace znamenal konec starého,
patriarchálního sveta Hané. V r. 1868 je v
míste vybudován velký cukrovar, o rok pozdeji se
Chropyne dotkla železnice Brno – Prerov. Cukrovar byl v
r.1949 prebudován na závod Technoplast, známý
výrobou podlahovin, koženek a dalších
materiálu na bázi moderních chemických
technologií. V roce 1970 byla Chropyne prohlášena
mestem.
Památky:
Dominantní je
predevším zámek, prestavený na
starších základech kolem roku 1615 a pak v letech
1701 – 1703 podle projektu Giovanni Pietro Tencally.
Po polovine 19. století z nej arcibiskup kardinál Bedrich
Fürstenberg vytvoril lovecký zámecek.
Otevírací doba: V sezónu (tj. duben
– zárí) denne, krome pondelí 9 – 12 a 13
– 17 h
Mezi další památky se radí Kostel Sv.
Jiljí, který se nachází na námestí
Svobody, naproti mestského úradu.
Za zámkem a kostelem se rozkládá zámecký
rybník, od r. 1925 je chránený a od roku 1954 je
prohlášen státní prírodní
rezervací. Je významným hnízdištem racka
chechtavého a domovem více než stovky labutí a
dalšího vodního ptactva. Mužeme zde najít
i nekteré vzácné rostliny, vcetne pozoruhodné
kotvice plovoucí. Jiná vodní plocha na
západní strane námestí je skromným zbytkem
bývalého, více jak stohektarového rybníka
Hejtman. Na jeho okraji, vlastne už bývalém dne,
byly kolem r. 1950 vystaveny malé lázne zamerené na
lécení poruch pohybového ústrojí a chorob
souvisejících s vysokým krevním tlakem. V
dusledku povodne v roce 1997 musely být lázne
zbourány. V soucasné dobe se hledá zájemce,
který by vybudoval v blízkosti lécivého pramene
nové lázenské zarízení.
Podrobnejší informace najdete napríklad
zde:
http://www.muchropyne.cz
http://www.infocesko.cz/Czechia/Content/clanek.aspx?clanekid=15430&lid=1
http://nature.hyperlink.cz/rybnik.htm
http://www.infocesko.cz/Czechia/content/clanek.aspx?clanekid=17829&lid=1
http://www.muchropyne.cz/cest_ruch/pramen.htm
K Chropyni se váže mnoho poutavých
povestí, z nichž nejzásadnejší je ta o
hanáckém králi Jecmínkovi....
Pred dávnými lety vládl na Hané markrabe,
jehož sídlem byla Chropyne. Vládl moudre,
poddaní si ho chválili., jeho bohatství rostlo a
rostlo. Ale casy se mení a lidé s nimi. Chropynský
markrabe si oblíbil hlucný život ve spolecnosti
prátel a casto vyjíždel na hony. Úroda byla
honci casto podupána a znicena. Lidé bedovali, na hrad
chodili si stežovat až je dal markrabe vyštvat z
hradu psy. Markrabe mel chot, paní milou a nemohl ji prinutit,
aby s ním sedala pri hlucných zábavách.
Když markrabe poštval na prosebníky psy, chot jeho
se slzami v ocích za ubožáky primlouvala až ji
markrabe pohrozil, že vyžene i ji. Když lid již
to nemohl vydržet, rozhodl se markrabete zbavit, ale jeho
paní se mu zželelo a varoval ji. Ta však mela strach
o manžela a vše mu rekla. Markrabete to tak
rozcílilo, že ji z hradu vyhnal a utíkaje za ní
mu paní zmizela náhle v lánu jecmene a on ji
již nemohl najít. Vecer pak sedláci markrabete
zabili a hrad vyplenili (podle jiné verze skocil, v
záchvatu lítosti nad svými skutky, do
zámecké studne).
Brzy byly žne a v lánu jecmene lidé našli
krásnou paní s detátkem, poznat ji nemohli, ona sama
nic o sobe neprozradila, presto ji na statku ubytovali a
díteti zacali ríkat Jecmínek. Když pak jednou
vecer vzpomínali na bouri a jak zabili pána, paní
náhle promluvila. „Byl to muj manžel a tuhle je
jeho syn. Až vám bude nejhure tenkrát se muj syn zde
náhle objeví, vojsko privede a neprátele ze zeme
vyžene a tak hríchy otce odciní. Na druhý den
paní i s dítetem zmizela. Lidé si o tom všude
povídali a tak se víra v Jecmínka po staletí
udržela na Hané....
Pátrání po korenech krále Jecmínka a po
tom, zda skutecne žil jsou na obsáhlejší
bádání a vypravování. Historické
vazby nás mohou nasmerovat k Hanuši Haugvicovi z
Biskupic, který u Chropyne zacal stavet tvrz Nový
Haugvicov na obranu proti nebezpecí vpádu z Uher.
Historické prameny nás však mohou zavést
až k rodu Arpádovcu, uvážíme-li, že
madarské substantivum arpá znamená jecmen a
víme-li, že Arpádovci byli prvou vládnoucí
dynastií v Uhrách.
...kdyby nebyl Jecmínek zmizel, byla by Chropyn velkým
mestem a obyvatelum jejím by se lépe darilo. A meli by
všelijaké výsady a práva. O tom vám
poví každý Madar. „V Uhrách mají o
tom víc známosti“, povídali si starí
sousedé v Chropyni. „Ale až se vrátí
náš markrabe,“ povídají si dobrí
lidé, „a to se jiste konecne stane, pak budeme
mít
svého pána a on nám vrátí naše
práva.“ O tech „právech“ se
povídá, že jsou veliká a uschována jsou
prý na úradech v Pešti. Proto prý si Madari
porád myslí, že je Chropyn velikým
mestem.Že jsou listiny tam uloženy, o tom se dozvedeli
chropynští sousedé takto: Jistý chropynský
bednár šel na „vandr“ a prišel do
Pešti. Tam, když se dozvedeli, že pochází
z Chropyne, ptali se ho, zda pochází z toho velikého
moravského mesta Chropyne. A bednár odvetil: „Jsem
ovšem z Chropyne, ale to není veliké mesto,
nýbrž jen malé místo, tam u Kojetína
– snad je jiná Chropyne ješte na Morave?“ Ale
pán zvolal: „Ano – ano u Kojetína. Tak to je
jenom malé místo?“ divil se.
„Ó, vy chropynští“, rekl jiný
pán, „kdybyste vedeli, jaké máte zde u
nás poklady! Chropyne nemuže býti jen malým,
nepatrným místem.“ Onen bednár, když se
vrátil domu, zašel jednou do obecní schuze ke
starostovi a všechno vypovedel. Divil se starosta, divili se
všichni radní a ostatní sousedé.Bednár
slíbil, že tyto spisy opatrí, ovšem za odmenu.
Byla mu veliká odmena slíbena a také již
sebrali všechny peníze. Chteli mu je dáti, ale tu
povstal jeden z nejmoudrejších a pravil:
„Sousedé, což chcete kupovati zajíce v pytli?
– Až prinese ony „svobody“ a
„práva“, dostane tu odmenu a trebas mu ji
zvetšíme, bude-li to míti takovou cenu. –
Lépe by však bylo, kdyby prišel náš
markrabe Jecmínek sám, ten by se o naše práva
postaral.“ Všichni uznali pravdu moudrých slov a
bednár musel prozatím jíti do Pešti jen se
slibem na patricnou odmenu.
Odešel, ale neprinesl niceho.
Další verze a povesti o
Jecmínkovi:
http://www.kojetin.cz/meks/povesti/povestipod/povest06.html
http://www.tourism.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=121979
http://www.pruvodce.com/hrady_zamky_pamatky/povest.php?idn=&idp=258
Další povest - Železné vejce -
má historické jádro spocívající v
tom, že v 19. století se skutecne na námestí
našel poklad zlatých mincí a že dve mince byly
dlouhodobe uchovávány na chropynské radnici, aby se
staly exponáty v expozici dejin mesta vybudované v r.
1983 Muzeem Kromerížska v chropynském
zámku.
V hanáckém mestecku Chropyni se meli cím
pochlubit. Pole jim dávala bohatou úrodu pšenice,
jecmene, žita i ovsa. V lese za každým stromem byl
jelen nebo srnec a bažantu tam poletovalo jako slepic v
panském kurníku. V rece Becve se statní sumci
podobali dreveným polenum a kapri v rybníku byli
tucní, že se jim ani plavat nechtelo. Divoké kachny
a husy se prý kolem vody daly strílet motykou. I v
dobách toto blahobytu však do Chropyne porád vedly
cesty hrbolaté, plné bláta a výmolu. Než
nekdo
prešel z dolního konce na horní, bláto mel
až za ušima. Nejvíce se nazlobily
panímámy, když každý den cistily
rasnaté modré plášte svých pantátu od
všelijakého nerádu.
Purkmistr býval také umazaný od bláta a od
prachu. Jednou prišel zase takhle domu a hrnul si to ve
vysokých botách rovnou do svetnice. Jeho žena
spráskla ruce a zacala kricet: „Tož to se na to
podívejme! Já abych si obe ruce udrela až po ramena,
když tady chci mít cisto, a náš pantáta
jde domu jako do chléva! Copak jste už všichni v
mestské rade pozbyli rozumu? Porád jenom
vysedáváte na radnici, ale abyste dali do porádku
blátivé cesty, to ješte nikoho z vás nenapadlo.
Já ti tedy neco povím, pantáto! Jestli neco
neudeláte, vzbourím všechny ženské a
budete mít doma takové peklo, o jakém se vám
nikdy nezdálo.“ Purkmistr poznal, že je zle.
Když se jeho žena rozhodla, že neco udelá, tak
to také udelala. V mestské rade nastalo
pozdvižení, když se radní dovedeli, že
musí opravit cesty, jinak že budou mít doma peklo na
zemi. Ješte nikdy se spolu tak rychle nedohodli. Ani pivo jim
nechutnalo, když vyhlašovali novou robotu. Formani
navozili šterk. Kopáci srovnávali hrboly a
výmoly. Každou louži zavezli a za nejaký den
byly chropynské cesty rovné a cisté jako stul. Jenom
uprostred rynku zustávala hromada, kterou museli vždycky
s konmi objíždet. Bývala tam od nepameti a
žádnému se do ní nechtelo. I tentokrát
chteli Chropynští nechat tu hromadu, kde byla. Ale
purkmistrova žena mela oci jako ostríž. Každou
chvíli se objevila na rynku, aby dohlédla, jestli je
všechno v porádku. Když videla, že se do
té hromady nikdo nedal, domáhala se v mestské rade
nápravy. Purkmistr i páni radní chteli mít od
ženských pokoj a klid. Vyhlásili tedy novou robotu.
Sousedé se konecne pustili do té hromady. Kopou jeden
den, kopou druhý. Hlínu odvážejí na pole a
nemohou se dobrat konce. Až to purkmistrovi nedalo, vzal
vidle, zapíchl je do zbytku hromady – a vidle zazvonily
o kámen. Kopáci se znovu pustili do práce, odhrabali
hlínu, a tu jeden z nich vykrikl: „Lidicky, to není
kámen, to je železné vejce!“ Honem to ometli a
skutecne – na rynku leželo veliké železné
vejce. Bylo vetší než sud od piva. Sám
purkmistr s celou mestskou radou okolo neho postávali.
Nevedeli, co s ním, ani kde se tu vzalo. Starí lidé
tvrdili, že leželo v zemi odjakživa, že je tam
snesla nejaká drací potvora. „Takové vejce
nemá žádné mesto ani žádná
dedina. Jenom my v Chropyni se jím budeme pyšnit,“
prohlásil purkmistr a radní se ho hned ptali: „To
je necháme ležet na rynku? Co kdyby nám je nekdo
ukradl? Musíme je hlídat.“ „Vejce
uložíme na chropynské radnici!“ rozhodl
purkmistr. „Tam bude v bezpecí.“ Lidé se ho
chopili a chteli vejce odnést, ale bylo príliš
težké. Chlapi se do nej opreli, ale neuzvedli je, museli
je po rynku kutálet. Vejce poskakovalo pred nimi sem a tam.
Konecne je dostali až k radnici pod schody, ale když je
chteli vytáhnout nahoru, hned z prvního schodu jim spadlo
zpátky a prásk! Veliká rána, jako když
praskne obruc u sudu, a železné vejce se rozpadlo na dva
kusy. S
cinkotem se z nej zacaly sypat zlaté dukáty. Všichni
se na ne vrhli. Purkmistr se rychle prodral houfem až k
pokladu a podarilo se mu sebrat dva kousky. V tlacenici mu nekdo
utrhl límec a kopl ho do holene, jeho široký klobouk
zmizel v klubku lidských tel a mestské právo se
válelo po zemi. Když se konecne purkmistr vzpamatoval a
vyhrabal se z klubka lidských tel, uvidel, že dukáty
zmizely. Hodne se rozzlobil. „Z moci svého
purkmistrovského úradu vás všechny
vyzývám, abyste peníze vrátili!
Železné vejce se zlatými dukáty patrí do
mestské pokladny!“¨Marne volal purkmistr
chropynské obcany k porádku. Nikdo se nepriznal, že
si nejaký peníz vzal. Jenom purkmistr trímal v
každé ruce po jednom zlatém dukátu a vedle nej
zustaly ležet dva železné strepy.
Poslední povest nás zavádí do dob, kdy
místo, dnes oznacované jako Hejtman, své jméno
ješte nemelo. Povest sice mluví o vojenském
hejtmanovi, je však pravdepodobné, i když historicky
neprokazatelné, že rybník Hejtman dostal své
jméno po svém zakladateli Václavu z Ludanic,
který byl zemským hejtmanem Markrabství
moravského.
V místech, kde se rozlévaly kdysi vody
rozsáhlého rybníka, zustaly mocály a bahniska,
vetšinou zarostlá travou, mnohde okem
nepozorovatelná. Za noci se tu objevovala svetýlka a ta
svedla leckterého pocestného z cesty. Jednoho dne
šli Vojáci z kromerížské posádky na
cvicení. Pochodovali do Chropyne a mírili dál,
vojáci pešky, dustojníci vpredu a po stranách
na koních. Velitem byl hejtman Ritter von Priffer,
nadutý, domýšlivý šlechtic, který se
domníval, co on porucí, to se musí provést a
zdarit. Pritáhli k Hejtmanu. Krásná velká
louka, rovina jako na dlani. Povel: „Halt!“ Rozkaz:
„Predvést útok pres louku na protejší
hráz. Vorwärts!“ A vojáci beží,
beží… Však co to? Najednou prední rady
zpomalují, až se docela zastaví, zadnejší
dobíhají, zastavují se rovnež, rozpacite se
rozhlížejí. Hejtman na brehu je vztekem všecek
bez sebe: "Donnerwetter! Was soll es bedeuten? Pockejte jenom!"
Rozjede se tryskem za vojáky, vrazí mezi ne,
švihá bicíkem svého kone i vojáky –
najednou bác! Hrdina leží v mocálu. Preletel
pres hlavu kone, když se kun náhle zarazil. Konovy
tenké nohy se borí do bahna, kun rychle klesá,
už mu vycnívá jen hlava, jež se zoufale
zdvíhá – a v okamžiku se nad ním
zeme zavrela. Nejinak se vedlo také hejtmanovi. Házel
sebou, bránil se, ale zapadal cím dál hloubeji,
až se také jemu stala bahnitá louka hrobem. Dlouho
se vykládalo v Chropyni o hejtmanovi a jeho hrozném
osudu, casto, precasto znelo slovo hejtman, až se preneslo
jako název na louku a všeobecne se ujalo.
A proc se tato chache nazývá zámková?
Jsou pro to hned dva duvody:
1. V Chropyni je pekný zámecek
2. Keška je uzamcena "trezorovým" zámkem, k
jehož otevrení musíte znát
príslušný kód. Jako bonus je v cache ukryt
trezor - pokladnicka, k jehož otevrení je taky potreba
znát kód. Návody k otevrení obou zámku
jsou soucástí cache.
Návody jsou originální "originály" - prímo
od výrobcu. Takže nám pri otvírání
nanádávejte - my jsme je luštili cca 2 hodiny,
než se nám zámek otevrel....
Vaším úkolem bude projít (projet) cást
naucné stezky v okolí Chropyne (viz mapka) a na trase
najít informace, ze kterých zjistíte jednak
místo uložení cache, a také kód nutný
pro otevrení zámku kešky i trezoru (pokladnicky, kde
se vkladá a vybírá poklad (mince apod)).
Cache je uložena na
souradnicích:
N 49°21,A
E 17°21,B
A
= vzdálenost
mezi zastaveními naucné stezky c.8 a c.9 (metrech,
zaokrouhleno na stovky metru). K této vzdálenosti
pripoctete hodnotu vnejsiho prumeru zamecke studny v
decimetrech.
B
= vnejsi obvod
zamecké studny (v centimetrech), od kterého
odectete konstantu 96.
Kód zámku, kterým je cache uzamcena tvorí
císla CDE,
jejichž hodnotu zjistíte
takto:
C =
sirka budovy zamku (v metrech) vydelena konstantou
3.
D
= hodnota
vnejšího prumeru zámecké studny (v
metrech)
E
= délka
vodorovného horního madla "Lávky u Josefinky", u
zastavení naucné stezky c.6 (v metrech, zaokrouhleno
dolu) - jednotlivé císlice získaného císla
scítejte tak dlouho, dokud nezískáte
jednociferný výsledek (napríklad: 21 = 2+1 =
3)
Kód pro otevrení císla trezoru
získáte vyškrtnutím jednoho z císel
kódu zámku (CDE). Hodnotu tohoto císla zjistíte
zmerením obvodu chráneného stromu u zastavení
naucné stezky c.3 (v metrech - zaokrouhleno
dolu)
Trasu naucné stezky doporucujeme absolvovat pešky nebo na
kole - celá trasa meri cca 5 kilometru! Jako pomucku si
pribalte metr (nebo pásmo). Pri nalezení
místa uložení cache nevytahujte vnejší
schránku - pouze ji otevrete a pak z ní vyjmete samotnou
cache. Dbejte na kvalitní zamaskování místa
úkrytu.
