Židovská obec / Jewish community Multi-cache
Židovská obec / Jewish community
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Trvalejšími pripomínkami starších i novodobých židovských obcí zustaly predevším nekdejší ghetta, synagogy a hrbitovy. Ve Stríbre nám z techto hmotných a nemovitých památek zustala pouze torza.
Židovská branka
Ghetto v pravém smyslu slova ve Stríbre nevzniklo. V této souvislosti se pouze pripomíná tzv. „Židovská branka" v jihovýchodní cásti mesta ve vnitrních mestských hradbách. Jedná se o prostou valne klenutou branku z cihel druhé poloviny 18. století, postavenou na místech puvodního úzkého pruchodu v mestských hradbách, jejíž prostý oblouk, polokruhový a bez profilu preklenuje ulicku vedoucí vnitrní zdí mestských hradeb vedle židovského domu (Judenhaus) a zprístupnuje prostor Kostelního námestí. Vedlejší dum, nyní se slunecními hodinami zvaný obcas „Dum u slunce", byl ve stredoveku jediným vymezeným obydlím židu ve meste.
Osudy synagogy
V náboženském živote Židu zaujímá synagoga zvláštní místo a v urcitém smyslu predstavuje ústrední instituci judaismu. Byla zpravidla centrem života obce a byla strediskem obecní, vzdelávací a spolecenské cinnosti. Její hlavní úcel však byl vždy bohoslužebný. Osudy stríbrské synagogy ve znacné míre symbolizují osudy židu ve Stríbre. Po vzniku a znacném rozkvetu prichází doba utrpení a po ní zapomnení. Dne 5. 3. 1878 požádal Leopold Ignác Weil, predstavený místní židovské náboženské obce, starostu horního královského mesta Stríbro o povolení výstavby synagogy ve dvore domu c. 16 (tzv. Rabínský dum) na parcele císlo 53/1 a 651 na Ringplatz a predložil mu její stavební plán, který zpracoval stríbrský stavitel Andreas Deimling. Puvodne se jednalo o jednopodlažní budovu 10,00 m x 15,10 m o celkové výšce 11,70 m z kamenného zdiva s valbovou strechou, konstrukce krovu ležatá stolice, strešní krytina obycejná tašková s podmazáním. Objekt byl situován podélnou osou ve smeru východ – západ, puvodne jediný vstup byl z jižní strany. Nad úrovní prvního podlaží byla na jižní a severní strane po peti a na jižní strane tri dvoukrídlá obloukovitá okna. Dispozicne byla budova rešena tak, že v prízemí, které sloužilo jako modlitebna, byla jedna velká místnost, v jejíž jedné tretine byly umístneny dva sloupy jako zakoncení portálu, které nesly podlahu druhého podlaží, a malá chodba se schodištem do prvého podlaží. Konstrukce podlah byla kameninová, oproti vnejší úrovni snížena o 0,13 m schudkem na vstupu. V místnosti modlitebny byly umísteny dvakrát lavice pro ctyri v šesti radách. To je celkem 48 míst, která byla orientována celem na východní stranu. Výška této místnosti byla 3,85 m. První podlaží bylo prístupné z chodby v prízemí po jednoramenném pravotocivém schodišti, které zacínalo na strane oproti vstupním dverím. Podlaha podlaží byla drevená z hoblovaných prken na sraz a vytvárela ochoz o šírce 2 metru na jižní a severní strane, na západní o šírce 3,15 m a na východní strane byla podlaha ukoncena nosnou zdí portálu. Zabudované drevené vyrezávané zábradlí melo výšku pouhých 0,8 m. V prostoru ochozu byly umísteny na podélných stranách dve rady lavic pro devet lidí. Na západní strane stupnovite tri lavice. Dvakrát pro osm a jednou pro pet osob. V prvním podlaží tak bylo k dispozici 61 míst. Fasáda byla znacne clenitá. Jednoduchými ozdobnými prvky, prostým zvýšením profilu, bylo provedeno zvýraznení oblouku oken, nosných svislých a vodorovných prvku. V blíže neurceném prostoru dvora byla dle výpovedi pametníku (stríbrský rodák J. Tuma, rok narození 1922) vybudována i replika Zdi nárku. Snad se jednalo o opernou zed v severojižním smeru, jejíž zbytky se však nedochovaly. Koncem mesíce cervence (29. 7.) 1879 probehlo oficiální posouzení dokonceného díla a stavba byla ukoncena a povoleno její užívání. Avšak již od roku 1888 byla vedena jednání o možnosti provedení prístavby venkovního schodište. Snaha predstavitelu místní židovské komunity byla realizována dnem 19. srpna 1891, kdy venkovní pristavené schodište, v pohledové strane do námestí, s podestovou deskou a ochrannou deskou z plechové krytiny, bylo zkolaudováno. Budova byla pro své úcely používána až do roku 1938, kdy záborem pohranicí a jeho priclenením k Nemecku byla vetšina obyvatel nenemeckého puvodu donucena mesto Stríbro opustit. Ješte na jare roku 1938 (21. brezna 1938) žádá stavitel Rudolf Bergr o povolení úprav v okolí synagogy pro podnikatele jménem Franzi Hammerschmied. V prubehu „Krištálové noci“ (9. –10. listopadu 1938) byla synagoga vcetne prilehlého domu c. 16 vyrabována a vše, co melo jakoukoliv souvislost s židovstvím, bylo zniceno. Pozdeji budovy prešly do majetku mesta. V roce 1940 byl objekt synagogy i domu c. p. 16 od mesta za cenu 10.000 ríšských marek odkoupen organizací Hitlerjugend, která zde zrizuje spolecenské prostory pro svoji cinnost vcetne ubytovny. Pro potreby státní moci je v zárí roku 1942 provedena úprava budovy bývalé synagogy v cene 1 032,80 ríšských marek na zajatecký tábor. Budova poté slouží k ubytování zajatých francouzských dustojníku ze zajateckého tábora Cernošín, zarazených do pracovního komanda v místní prádelne wehrmachtu. Po skoncení okupace je objekt do padesátých let nevyužíván a chátrá. Teprve v roce 1958 zacíná obrat. Svým c. j. výst. /754/1958/16-4/Ti z 23. 1. 1958 Odbor výstavby rady ONV ve Stríbre na základe žádosti rady MNV Stríbro narídil majiteli domu c. 16 provedení nutných úprav k zabezpecení bezpecnosti. Majitel objektu – v tomto prípade tedy Židovská náboženská obec Plzen – se 6. února 1958 odvolala ke Krajskému národnímu výboru. Presto dne 13. cervna 1958 predseda MNV Stríbro vzhledem k necinnosti vlastníka žádá o souhlas k vyvlastnení objektu budovy c. p. 16 a její následné demolici. Na jednání 14. ríjna 1958 zástupce Židovské náboženské obce Plzen JUDr. Tanzer Lev následne po posouzení skutecného stavu objektu a návrhu na demolice objektu vzhledem k nedostatku financních prostredku navrhuje dum c. 16 mimo objektu ve dvorním traktu (vlastní synagoga) bezúplatne darovat státu zastoupeným MNV Stríbro. Rada MNV Stríbro s tímto l6. ríjna 1958 vyslovila souhlas a 24. cervna 1959 byl vydán demolicní príkaz na demolici neobývaného rohového domu c. 16; budova ve dvore je vlastníkem pronajata Státním statkum – oborový závod Stríbro. V roce 1966 je objekt bezúplatne preveden do vlastnictví nájemce. Dne 6. cervna 1966 bylo vydáno stavební povolení c. 674/66, kterým byla povolena rekonstrukce bývalé židovské synagogy u c. p. 16 ve výši nákladu 402 869 Kcs na zemedelské laboratore státního statku. Prestavba byla ukoncena 21. ledna 1969. V roce 1981 byly na objektu provedeny další stavební úpravy pro jeho využití jako Dum pionýru a mládeže. Rozhodnutím Fondu národního majetku c. 2508/92 bylo vlastnictví objektu prevedeno zpet na mesto Stríbro. Po té objekt sloužil jako Dum mládeže a pozdeji sem byla premístena Správa majetku mesta Stríbra, jenž dum užívá doposud. Majetkem Židovské náboženské obce Plzen je již pouze prilehlá parcela císlo 53/1 o výmere 384 m2 a parcela císlo 651 o rozloze 54m2.
Židovský hrbitov
Neodmyslitelnou soucástí židovského osídlení byl hrbitov, který puvodne mohl být i uvnitr mesta, od roku 1787 však všechny hrbitovy, vcetne krestanských, musely být povinne mimo hradby mesta. Proto další významnou aktivitou židovské náboženské obce byla výstavba hrbitova. Žádostí z 5. 11. 1901 (27204/1901) Židovská náboženská obec Stríbro zastoupená svým predstaveným Ignácem Weilem, požádala o povolení výstavby hrbitova na parcele císlo 1763 o rozmerech 90,3 x 24 m s obvodní zdí o výšce 2 m. Projektant a stavitel Hacker a zástupce predstavenstva židovské obce Moritz Lederer dne 20. 5. 1902 predložili mestské rade k posouzení dva projekty. První na výstavbu hrbitovní místnosti a druhý na výstavbu vlastního hrbitova. Dne 12. 8. 1902 byl hrbitov vytycen a vydáno povolení o jeho užívání. Dne 23. zárí 1903 bylo provedeno rízení o kolaudaci stavby hrbitovní místnosti, 28. ríjna 1903 bylo rozhodnutím c. Z 1418 prideleno c. p. 509 a dnem 3. listopadu 1903 bylo povoleno používání budovy. Jako první byla na novém židovském hrbitove pohrbena Weil Ornesstine 1872 – 29. 9. 1902, jako poslední Popper Markus 6. 6. 1865 – 28. 6. 1935. U jižní hrbitovní zdi je 10 hrobu (jeden z nich bez náhrobku), které údajne patrí uprchlíkum z Halice a Bukoviny, kterí v období po roce 1915 v poctu 1 385 ve Stríbre pobývali, ale podle místa uložení jde o hroby, které byly vytvoreny v období mezi 19. 1. 1910 až 27. 3. 1917, jejichž povrch se liší jiným usporádáním navršené zeminy – zemina je tvarována do pyramidy, náhrobky z pískovce s necitelnými hebrejskými znaky jsou ve dvou prípadech vyzdobeny. V prvém prípade jde o Davidovu hvezdu v záhlaví, v druhém prípade se jedná o dvoulistou korunu v zápatí. Z tohoto duvodu je velmi nepravdepodobné, že by tyto hroby patrily temto uprchlíkum. Hrbitov sloužil k poslednímu odpocinku prevážne židovských obyvatel Stríbra, jsou zde však pohrbeni i židé z okolních vesnic jako je Cebiv (Rosenberger Fransizka – 1913), Cernošín (Schwarz Leopold – 1924), Vlkýš (Pinková Sophie – 1920), Mutetín (Schwarzkopfová Anna – 1917), Kladruby (Grünhut Josef 1922, Küblová Rosa – 1907). Vetšina novodobých náhrobku nese signaturu výrobce W. Móckel – Asch (Aš). Podle knihy Jana Hermana – Židovské hrbitovy v Cechách a na Morave – mela židovská náboženská obec ve Stríbre od roku 1890 až do okupace (1938) ve své správe i starý židovský hrbitov mezi osadami Ošelín a Rebrí, který puvodne patril náboženské obci ve Svojšíne, která v roce 1890 byla zrušena. Na zacátku ríjna 1942 vyzývá mestský stavební úrad místní stavební podnikatele k podání nabídky na prestavbu stávajícího objektu na obytný dum. 7. 11. 1942 prijímá tuto nabídku místní stavitel Karel Bayer (Radnicní ulice 9) a nabízí provedení prestavby na obytný dum ve výši 1 681,55 RM. Dne 3. 12. 1942 zahájil prestavbu, kterou provádel pouze jeden zednický mistr a ucedník. Prestavba na obytný dum byla ukoncena v srpnu 1943. V prubehu prestavby byly poraženy tri lípy stojící pred domem, na jejich místo byly v roce 1946 vysazeny tri topoly a dva smrky cerné. Od té doby je dum užíván pro obytné úcely. Pred domem zustala zachována studna s rucní pumpou. V soucasnosti je vstup na hrbitov možný pouze malou brankou v jižní hrbitovní zdi. Nynejší stav hrbitova je následující. Na hrbitove je 128 rozeznatelných hrobu, z nich je 65 oznaceno náhrobky, jejichž umístnení není vždy puvodní. Náhrobky byly v prubehu okupace povaleny a na svá místa postaveny až v roce 1946 tehdejšími správci hrbitova. Mnoho nápisu na náhrobcích je necitelných bežnými postupy, u novejších náhrobku jsou poškozeny osazené desky. Z citelných desek lze uvést, že pouze ve 2 prípadech je nápis ceský, ve 3 pouze nemecký, 17 krát pouze v hebrejštine a ve 22 prípadech hebrejština a nemcina. Pouhých 60 osob bylo možno ztotožnit. Na náhrobcích jsou uvedena jména príslušníku 34 rodin. Nejcastejší se na náhrobcích vyskytuje príjmení Weil (6x), Bergler (5x) a Popper (4x). Ve trech prípadech jsou na náhrobky doplneny jména osob zemrelých po uzavrení hrbitova. Jde o jména Weil Hugo (1962), Kilblová Marie (1969) a Ružena Turková (1993). Jeden náhrobek, III/14, je venován osobám, které zahynuly ve válkách. Týká se: Epstein L. (l. svetová válka) a Weilová H., Weil E., Weilová E. (koncentracní tábory). Jedná se zrejme o náhrobek, který J. Fiedler oznacuje za náhrobek obetem pochodu smrti. Na náhrobku rodiny Küblovy je uveden MUDr. Kübl Julius – datum úmrtí 12. kvetna 1942 a na náhrobku 1/35 rodiny Lóbner je uveden Edmund 17. ledna 1918, který padl v Itálii. Jako první ve tretí rade (III/1) stojí pískovcový náhrobek bez textu s rytinou krestanského kríže. Jehož význam se mi nepodarilo objasnit. U jižní steny bývalé obradní síne (chevra kadiša) je ve výši 30 cm vyryt nezretelný nápis, který se mi nepodarilo rozluštit. Jeho autorem mel být nekdo ze zde shromáždených 48 osob z pochodu smrti v dubnu 1945, které mel pozdeji jejich doprovod u východní zdi hrbitova zastrelit.
Ostatní památky
Jedinou zachovanou památkou na náboženský život židovské náboženské obce ve Stríbre, pomineme–li základy synagogy, jsou nálezy z roku 1968, které jsou uloženy ve stríbrském muzeu pod inventárními císly 1091 až 1094. Teprve 4. 7. 1984 je urcila pracovnice stríbrského muzea jako židovské Tóry s tímto popisem:
v prípade nálezu císlo 1091 jako pergamenový svitek na drevené hrídeli dlouhé 108 cm, šíre 68 cm, z obou stran svitku drevené kruhové zarážky o prumeru 19 cm
v prípade nálezu císlo 1092 jako pergamenový svitek na drevené hrídeli dlouhé 96 cm, šíre 58,5 cm, z obou stran svitku drevené kruhové zarážky o prumeru 16 cm
v prípade nálezu císlo 1093 jako pergamenový svitek na drevené hrídeli dlouhé 69 cm, šíre 58 cm, zobou stran svitku drevené kruhové zarážky o prumeru 16 cm
v prípade nálezu císlo 1094 jako zbytek pergamenového svitku na drevené hrídeli dlouhé 106,5 cm, šíre 56,5 cm, z obou stran svitku drevené kruhové zarážky o prumeru 18,5 cm.
Text je psán tmavým, témer cerným inkoustem na speciálne upraveném pergamenu, je použit nevokalizovaný, hranatý typ hebrejského písma. To, že všechny svitky jsou navinuty na drevené tyce zvané acej chajim, potvrzuje jejich aškenázský puvod. Jejich další uložení již neodpovídá tradici – chybí pláštík (meil), povijan (mapa) a tas (štít), který bývá zavešován na pláštík. Ani v jednom prípade není udána délka svitku.
V soucasnosti jsou svitky zabaleny v papíru a jsou uloženy v depozitári. Je velice pravdepodobné, že nebyly restaurovány a o jejich existenci Židovské muzeum v Praze, které zabezpecuje péci o tyto památky, neví.
Additional Hints
(Decrypt)
wrqranchyzrgeh muben
rvachaxgshaszrgre ibabora
barnaqnunyszrgref sebznobir