Muchomurky bile Mystery Cache

Muchomurky bílé (text Egon Bondy, hudba Milan Hlavsa)

Clovek ze zoufalství snadno pomate se
muchomurky bílé budu sbírat v lese
óóó

Muchomurky bílé belejší než snehy
sním je k ukojení své potreby nehy
óóó

Neprocitnu tady až na jiném svete
muchomurky bílé budu sbírat v léte
óóó muchomurky bílé
óóó muchomurky bílé

Text Muchomurek prinesl prvne Hlavsa na zkoušku Plastiku v roce 1977, ale ti ji odmítli hrát. "Zdálo se nám to sladký a komercní, a proto jsme se toho desili." Muchomurky vznikly na text básne Egona Bondyho. Bondy ji napsal v roce 1975 a zaradil do sbírky Mirka. Myšlena byla Mirka Kochová, žena básníka Milana Kocha. Ten tragicky zahynul v roce 1974, kdy jej v tunelu v Praze-Dáblicích tramvaj roztrhala na kusy. Mirka, která se z toho zhroutila, se rozhodla usporádat a prepsat nacisto literární odkaz svého muže a pak dobrovolne odejít ze sveta. Bydlela tehdy u Bondyho, který jí její rozhodnutí vymlouval, ale marne. V cervnu 1975 si pustila plyn. Smrt, naznacená v básni samotné, si tak našla výraz - muchomurka bílá je smrtelne jedovatá. Aby tech souvislotí nebylo málo, ješte než se vdala, žila Mirka dlouhou dobu s Hlavsou...

Když mu Muchomurky nevzali Plastici, hrával je Hlavsa na španelku po mejdanech, a tam je také slyšel Ivo Pospíšil, který tehdy mel kapelu Garáž. "Mne se naopak moc líbily, a tak jsme je k Mejlove radosti zacali hrát." Garáž je s ním nahrála poprvé v roce 1982, ale oficiálne vyšly až na singlu v roce 1993. Muchomurky hrála i Hlavsova skupina Pulnoc a konecne i v roce 1997 Plastici. Zaznela i v Národním divadle v podání Ivana Krále pri 65. narozeninách Václava Havla. Možná prekvapivý je rozptyl Muchomurek. Narazíte na ne v komixu Alois Nebel, objeví se ve filmu Divoké vcely. V areálu Vedecké knihovny v Liberci je umístena plastika Lukáše Rittsteina Žíla z roku 2002. V poledne a o pulnoci se z nitra ozývají Muchomurky...

Zdroj: Instinkt

Je to už skoro tri desetiletí, kdy jsem pri svém letním cundrování zaslechl prvne tuhle písnicku. Bylo to jedné krásné letní teplé noci v Moravském krasu, kdy jsme s kamarády rozvalení v louce usrkáváli pivko, debatovali o holkách a náhle se z lesa ozvala tahle písnicka. Za tu noc ješte nekolikrát a doslova se mi vryla pod kuži. Snažil jsem se dopátrat od koho to je, kdo to vlastne hraje, ale bohužel bezúspešne. Po nekolika letech jsem náhodne v televizi sledoval porad o "skupine rozvracecu socialistického zrízení v cele s The Plastic People of the Universe" a tahle písnicka tam zaznela! Na vojne jsem si porídil hodne špatnou nahrávku verze od Garage a opravdu se z ní tešil až o hodne let pozdeji, vlastne docela nedávno, kdy vyšla ve všech verzích na Hlavsove posledním CD... Téhle podivné písnicce a Mejlovi jsem se rozhodl venovat kešku, urcite vás zaujme.

Milan 'Mejla' Hlavsa (1951 - 2001)
Jmenujte cloveka, který by znamenal pro ceský underground vetší autoritu. Aspon co se hudby týce. Možná Ivan Magor Jirous nebo Egon Bondy. Ale všechny nitky se sbíhají u jednoho cloveka. U Mejly. U Milana Hlavsy, jedné z nejduležitejších osobností ceské hudby 2. poloviny 20. století. Spoluzaložil legendární kapelu The Plastic People of the Universe, natácel se skupinami Dg. 307, Pulnoc, Garáž, Fiction, vydal sólové album Šílenství. Na setkání prezidentu Clintona a Havla hrál spolecne s Lou Reedem v Bílém dome.

"Stali jsme se necím, cím jsem alespon já být nikdy nechtel: symbolem odporu proti režimu. My jsme chteli pouze svobodne skládat a hrát svou hudbu bez jakýchkoli kompromisu." (Mejla)

Narodil se 6. brezna 1951 v rodine sporádaného bankovního úredníka, jakožto druhý syn. Již od nejútlejšího veku tíhnul k hudbe. Svou první kapelu založil ve svých 14 letech, ale první zkoušku zrušil policista, kterého zavolali sousedé kvuli prílišnému hluku. Brzy nato ho cekala dobrodružná léta "hudební kariéry" i krátký pobyt na psychiatrii kvuli dlouhým vlasum, s nimiž mel jako clen slušné rodiny velké problémy. Následoval odchod z ucilište i z domova, práce na jatkách, ale prednostne zakládání a rozpouštení hudebních skupin. Na jare roku 1968 Hlavsa s nekolika vrstevníky zakládá nejslavnejší brevnovskou skupinu The Undertakers (Hrobníci), kterou zanedlouho prejmenovává na The Plastic People of the Universe.

Tato keška Vás zavede k domu c.p. 7 v Jecné ulici, ve kterém žil Milan "Mejla" Hlavsa. V pruchodu domu byla bronzová pametní deska Milana Mejly Hlavsy. Pri vhození desetikoruny zahrála Muchomurky v podání Pulnoci.

Když v tuhých 70. letech vycházel Mejla Hlavsa s Ivem Pospíšilem z domu v Jecné ulici 7, kde dodnes bydlí rodina Nemcových, vlítnul Mejla do stojícího bílého žigulíku s hlídkující STB a zarval: "A stejne tady bude jednou viset moje deska". Kdo mohl tušit, že tato úsmevná príhoda bude skutecne realizována. O umelecké zpracování pametní desky se postaral výtvarník Viktor Karlík. "Deska by svým kubizujícím tvarem mela asociovat hmotný tvar domu, jehož príbeh má také vzpomenout. V horním "patre" je nápis zminující rádení zesnulého. Stejne jako je možné otevrít okno, a tím vypustit zvuky bytu do ulice, je i nápis pruchozí. Z "domu" je tedy možno slyšet zvuky obyvatel. V dolní cásti pametní desky je kanál, který svým tvarem muže pripomenout reproduktor. Perspektivou svého dezénu pak šírení zvuku. Zesnulý hudebník byl vetšinu svého tvurcího života nucen pracovat v podzemí, a to i doslova. Kanál je poklopem, pod nímž podzemí zacíná. Zvuky písní tedy budou znít - po vhození mince - z onoho sveta skrze kanál. Dekor jednoho pražského kanálu v sobe z jistého úhlu pohledu zahrnuje shodou okolností písmeno "M", což je z hlediska zadání víc než symbolické."

Zdroj: www.freemusic.cz

Na výchozích souradnicích keš ani desku nehledejte, pametní deska byla v dubnu 2011 ukradena (viz. info v tisku). Krabicku najdete na souradnicích:

N 50° 04.ABC
E 014° 25.DFG kde F=E+B-X a G=C-A-D-Y