Stojíte před rodným domem Gustava Frištenského, významného českého zápasníka v řecko-římském stylu. Narodil se zde 11.5.1879 Kateřině a Aloisovi Frištěnským jako jejich prvorozený syn. Už ve čtyřech letech přidržoval opratě při proorávání řepy a v osmi letech vstával o půl páté ráno a jel s povozem naloženým řepou do Velimského cukrovaru, protože za ranní dovoz bylo o zlatku více. Ve dvanácti nosil na sýpku těžké pytle se zrním. Ve 14 letech, kdy dokončil školní docházku, se rodinná rada rozhodla, že se vyučí poctivému řemeslu. Nastoupil do Kolína k místru kovářskému, panu Jechovi. Starší učeň Francek na šikovného a silného nováčka žárlil. Podstrčil mu tehdy žhavou podkovu, o kterou se Gustav ošklivě popálil. Do kovárny se už nevrátil, protože rodina rozhodla, že se vyučí řezníkem.
Po vyučení odjel Gustav na zkušenou do Brna. Bydlel u svého strýce Aloise Choděry, který byl m.j. spoluzakladatelem Sokola Tyrš v Brně. S ním chodil cvičit do Besedního domu, kde se poprvé seznámil s hrazdou, zvedal skutečné činky a poznával sportovní nářadí a náčiní. Večer sokolové zkoušeli zápasit, ale s Gustavem si všichni odmítali měřit síly, protože je hned porazil. Doporučovali mu atletický klub Hellas: "tam sou silné chlapiska, mají velké svaliska a také se tam porážijou". V únoru 1899 se Gustav Frištenský stal členem klubu Hellas Brno. Přes den chodil do práce, po večerech na tréninky a v neděli na soutěže. 8.února 1903 se stal jako vůbec první Čech v Rotterdamu mistrem Evropy amatérů v řecko-římském zápase. Cestu si hradil ze svých prostředků, protože klub neměl peníze. Po návratu do Brna ho však německý zaměstnavatel Soffer propustil ze zaměstnání, protože prý "českého rváče zaměstnávat nebude"! Gustav nechodil cvičit do německých klubů, a i to sehrálo svoji roli v tom, že nemohl najít zaměstnání. Zápasil pod pseudonymem. 3.června 1903 vydala Unie profesionálních zápasníků stanovisko: "Kdo jednou zápasil jako profesionál, tedy za peníze, nemůže být amatér". Gustav, teď už jako profesionál, sklízel úspěchy jak doma, tak i v zahraničí. V roce 1906 zápasil v Litovli. Kytici růží mu jako vítězi předávala Miroslava Ellederová (1888-1947), půvabná dcera prvního sládka rolnického akciového pivovaru v Litovli. V pondělí 10.srpna 1908 si Gustav Frištenský bral v pražském kostele sv.Jindřicha Miroslavu Ellederovou za svoji manželku. Gustav s Miroslavou žili nejdříve 9 let s rodinou Ellederových ve správní budově litovelského pivovaru, poté se přestěhovali do vily na nábřeží, do dnešní ulice Gustava Frištenského. Konečně měli svůj domov a zahradu s množstvím ovocných a okrasných stromů, před domem řeku.
Po pozemkové reformě došlo v letech 1926-1927 k částečnému rozparcelování dvora na Moravě, v Lužici, který byl původně majetkem knížete Jana z Lichtensteinu. Statek o výměře 102 půdy si od Státního pozemkového úřadu propachtovali bratři Gustav a František Frištenští a začali zde hospodařit. František měl na starosti praktickou stránku, Gustav finanční. Bratři nakoupili stovku kusů dobytka a zařídili chov, obstarali koně, zaseli a sklízeli úrodu. Bratři nechali pro svoje pracovníky postavit několik dvojdomků. 4.září položili základní kámen České školy v Lužici a za rok ji slavnostně otevřeli. Pomohli také vybudovat mateřskou školu i Českou školu v Babicích. Pod jejich vedením a nákladem 180 000 K postaven Národní dům v Babicích. Dodávali do českých škol v Lužici a ve Šternberku mléko na svačiny a suroviny pro vaření stravy.
V 30.letech dolehla hospodářská krize i na bratry Frištenské. Při záboru pohraničí Hitlerem byla Lužice připojena k Velkoněmecké říši. Gustav tam měl nejdříve zakázaný přístup, později mohl přes den do statku dojíždět. Bratr František se s rodinou přestěhoval do Bedihoště u Prostějova. Statek byl po válce úplně vydrancovaný. Gustav však nesložil ruce do klína a s energií sobě vlastní se snažil hospodářství obnovit. U banky si vyřídil půjčky a s novým společníkem, synovcem Antonínem Chládkem, začali opět hospodařit. Avšak v roce 1949 museli v rámci znárodňování celé hospodářství předat státnímu statku Šternberk.
Za druhé světové války se Gustav Frištenský zapojil do odboje v polovině roku 1943 v rámci skupiny olomouckého národního výboru. Finančně přispíval rodinám vězněných, navíc měl širší kontakty a po očekávaném převratu se měl stát jedním z nových představitelů města Litovle. Skupina však byla prozrazena, její členové sledováni a pozatýkáni. Frištenského jméno prozradil po těžkých výsleších inspektor pojišťovny v Olomouci Adolf Cingroš. V době zatýkání byl Gustav Frištenský v Praze, v Lucerně se konala zápasnická soutěž. Gestapo jej zatklo večer po zápasu 13.2.1944 přímo v hotelu. Poté byl převezen do pankrácké věznice a odtud postupně do Olomouce, Brna a Vratislavi. Při soudním líčení byli tři členové skupiny odsouzeni k smrti a jeden na dva roky žaláře. Jediný možný svědek proti němu, Adolf Cingroš, byl po výsleších v tak žalostném stavu, že soud nemohl použít jeho svědectví proti Frištenskému. Díky pečlivě připravené obhajobě byl nakonec osvobozen. V Olomouci se však vedení gestapa s osvobozujícím rozsudkem nemohlo smířit, takže byl opět zatčen a hrozil mu transport do Mauthausenu, tedy téměř jistá smrt. Tehdy jeho manželka Miroslava zkusila poslední možnost. Zjistila, kdo z vedení věznice je úplatný. Za rodinné šperky a peníze byl Gustav Frištenský v listopadu 1944 propuštěn. Za 10 měsíců zhubnul o 37 kg. Existenční těžkosti jej přivedly opět k zápasení. Bylo mu ale už 70 let a zájem o řecko-římský zápas upadal. Jméno Frištenský však bylo mezi diváky pořád velmi přitažlivé. Toho se snažili využít cirkusoví manažeři. Zápasy však měly podobu spíš strojené exhibice. Vedle toho Gustav kroutil hřebíky, ohýbal podkovy a přivydělával si příležitostnými besedami. Když si na Gustava v roce 1956 komunistický svaz tělesné výchovy vzpomněl s udělením titulu Zasloužilého mistra sportu, byli překvapeni, že tento světoznámý a uznávaný zápasník žije někde v ústraní a téměř zapomenut. Gustav Frištenský zemřel 4.dubna 1957 v Litovli.
Zdroje:
Stříbrné Brno
Wikipedie
Rodokmen
V Litovli jsou Gustavu Frišteskému věnovány 2 kešky:
Gustav Fristensky a Silak Fristensky
ve Šternberku, Lužici a Babicích na Frištenského s keškami zapomněli. V Lužici na statku je pamětní deska.
Jak na keš:
Finálka je umístěna na souřadnicích: N 50° 2.ABC' E 15° 7.DEF'
A... poslední číslice roku, kdy Gustav Frištenský vyhrál svůj první mezinárodní závod, který se konal v Praze
B... věkový rozdíl manželů Frištenských (počet let)
C... poslední číslice roku, kdy se Gustav Frištenský přestěhoval do Litovle
D... poslední číslice roku, kdy se Gustav Frištenský oženil
E... poslední číslice roku, kdy se stal Gustav Frištenský v Rotterdamu mistrem Evropy amatérů v řecko-římském zápase
F...číslo popisné rodného domu Gustava Frištenského