Tato keš je věnována obětem táborského gestapa. Na úvodních souřadnicích keš nehledejte! Najdete tam pouze bývalou budovu gestapa, která nyní slouží jako byty.
Nepříliš závidění hodnou minulost má budova bývalého Domu dětí a mládeže v ulici Politických vězňů v Táboře. Po gestapu, pionýrech a volnočasových aktivitách jsou zde nyní byty. Hrůzy, o nichž se dnes dozvídáme jen z filmů, se děly za druhé světové valky i za zdmi bývalého Domu dětí a mládeže.
Budova s důstojnickými byty byla postavená v roce 1935, kdy Hitler začínal „chrastit zbraněmi“. V době okupace v budově sídlilo gestapo, a to až do 8. května 1945. Pod obdélníkovou střechou byli udaní lidé vyslýcháni, týráni a ve sklepeních pak dočasně vězněni, než šli na popravu. V době okupace v budově sídlilo gestapo, a to až do 8. května 1945. Pod obdélníkovou střechou byli udaní lidé vyslýcháni, týráni a ve sklepeních pak dočasně vězněni, než šli na popravu.
V roce 1974 slavilo okresní vedení KSČ 25. výročí založení pionýra. Rozhodlo proto, aby budova sloužila pro jejich potřeby coby Dům dětí a mládeže, dříve pionýrů. V šesti bytech a sklepeních, kde byly výtvarné dílny, přetrvaly volnočasové aktivity mládeže téměř do současnosti.
„Pocity z prostor, kde byla dílna, jsem měla dobré. Nelíbilo se mi ale v místnosti, kde se skladovala hlína a nešlo ani o to, že byla tmavá a mokrá. Prostě to byla místnost jak z hororového filmu, kde se za vámi zabouchnou dveře a slyšíte šeptání. Do jiných prostor jsem nenahlédla,“ popisuje Markéta Žilinová z Tábora, která před šesti lety navštěvovala kroužek keramiky.
Osudový večírek
V domě č. p. 1631 sídlilo v době okupace až do 8. května 1945 táborské gestapo. Vyslýchalo zde i obyvatele Příbramska, Pelhřimovska, Humpolecka i Benešovska. Šéf táborského gestapa Artur Albrecht a budějovického Adolf Fuchs nechali v době heydrichiády na popravišti za kasárnami v Táboře zastřelit sto padesát šest lidí. Odsouzení na svůj ortel čekali v celách, které byly zřízené ve sklepech původních majitelů bytů. Rukama gestapa prošlo v této budově na 1400 osob. Z nich se zhruba pět stovek nevrátilo. Popravili je nebo zemřeli v koncentračních táborech. Fašisté věznili a popravili i výrazné osobnosti táborského odboje. Jednou z nich byl Jaroslav Vacek. Gestapo ho na udání zatklo v lednu 1943 i s manželkou, synem a dcerou. Jaroslava Vacka nakonec popravili v Drážďanech v létě 1944. Zbytek rodiny převezli do koncentračního tábora. Smrtí obou manželů končí příběh rodiny Háků. Ti se pravidelně setkávali se známými v hotelu Grand (dnešní Billa). Několik dnů po jednom takovém setkání si je ale přijelo vyzvednout gestapo. Nevěděli, že je udal Táborák František Zámrský. Annu Hákovou popravili i přesto, že čekala dítě. Její prosbu o milost Artur Albrecht nevyslyšel. Zemřela společně se svým mužem a dalšími lidmi, kteří s nimi na posledním večírku v hotelu Grand byli. „Někteří po válce mluvili o tom, že si osudný večer dělali srandu z Hitlera, česali si vlasy na patku a pod nos si dávali hřebínek nebo že tam schvalovali atentát na Heydricha. Každopádně stačilo pouhé udání, aby gestapo někoho popravilo,“ popisuje Hojdar. O týden později nechal Artur Albrecht zastřelit i udavače Zámrského. Podle Hojdara mezi nimi muselo pravděpodobně dojít k nějakému osobnímu střetu.
Unikli spravedlnosti
Nejmladší popravený byl sedmnáctiletý Antonín Stočes z Příbrami. Do Tábora si ho gestapo odvezlo po udání spolužákem, před kterým nejspíš z časopisu vytrhl a potom vyhodil obrázek Adolfa Hitlera do koše. Gestapo zatklo a popravilo i jeho otce a ředitele gymnázia, kde Stočes studoval. V táborské cele napsal za deset dní několik básní, které odtud propašoval jiný vězněný Příbramák a předal je Stočesově mamince. Básně později inspirovaly spisovatele Jana Drdu k napsání povídky Vyšší princip. Z budovy gestapa vozili k sobě svázané odsouzence na odkrytém autě. Vysadili je u poslední zdi táborských kasáren, kde byly dveře, kterými je vyváděli k popravě. „Lidé měli z gestapa obrovský strach. Všechny návrhy Artura Albrechta k rozsudku smrti končily popravou. Dopředu věděl, že je gestapo u stanného soudu v Praze vždy schválí. Přesto on a někteří táborští členové gestapa unikli po válce soudům a dožili svobodně v Německé spolkové republice,“ uzavírá Hojdar.
Zdroj: Táborský deník
A teď už k luštění. Je to jednoduchá šifra, stačí se pozorně podívat, nic nepřehlédnout a trošku zapřemýšlet.
Přeji mnoho štěstí při luštění a následném odlovu.
