Želva zelenavá
Želva zelenavá (Testudo hermanni) je býložravá suchozemská želva, jejíž přirozené životní prostředí je v jižní Evropě, především ve Francii, Španělsku a též v Itálii. Želvy si vybírají spíše písčitá místa v blízkosti keřů a křovin, kam by se mohly případně schovat před prudkým slunečním svitem. Jsou však velmi přizpůsobivé, takže jim nevadí ani trávou zarostlé svahy, popř. dokonce i lesy. Obecně řečeno se v uvedených oblastech mohou vyskytnout téměř kdekoliv až do nadmořské výšky 500 m.
Samice jsou větší než samci. Kromě velikosti a váhy se samec od samice na první pohled odlišuje několika znaky. Především je to mohutný dlouhý ocas, který má většinu času ohnutý pod karapax a jeho špička se dotýká některé ze zadní končetiny. Samice má naopak velmi krátký široký ocásek, který trčí dozadu a nikdy jej neohýbá pod karapax. Jako "plastron" se označuje spodní část krunýře a "karapax" je naopak horní, klenutá část krunýře. Dalším rozdílem mezi pohlavími je tvar posledních štítků plastronu hned u ocasu. Samice má tyto štítky vytvarované do písmene U (kvůli usnadnění snášení vajec), kdežto samec je má do tvaru písmene V. Mláďata jsou všechna stejná bez ohledu na pohlaví, pohlavní znaky se začínají objevovat až ve 3-4 roce života. Pohlavní dospělost samce je hodně individuální, obvykle přichází nejdříve se 4-5 rokem života. Pohlavní dospělost samice se neřídí jejím věkem, ale velikostí.
Potrava
Želva zelenavá se živí výhradě rostlinnou stravou, velmi zřídka sežere i brouka nebo červa. Nejvhodnějším krmením pro želvy zelenavé představují luční rostliny - pampeliška, jetel, jitrocel, vojtěška. V zimním období pak želvy krmíme ideálně čínským zelím. Pro zpestření stravy můžeme želvě doplnit jídelníček o nastouhanou mrkev, případně přidat do krmné dávky trochu nasekaného sena. Pokud má želva dostatek vlhkosti v teráriu, mnoho autorů uvádí, že nemusí pít. To však není pravda, želva by měla mít v teráriu misku s vodou, voda by se optimálně měla měnit každý den. S ohledem na tělesnou stavbu želvy hraje v jejím životě zásadní roli dostatečný přísun vápníku. Na každou krmnou dávku je vhodné nasypat buď čistý mletý vápenec, nebo jiný prášek obsahující hodně vápníku.
Vitamín D
Vitamín D slouží k tomu, aby se vápník želvě ukládal v těle. Je důležitý především pro stavbu krunýře. Želvy chované v přírodě se pravidelně vystavují slunci, můžeme si všimnout, že želva ze široka vytáhne všechny končetiny a hlavu z krunýře, aby sluneční paprsky absorbovala co největší plochou těla. Takto si přírodním způsobem zajistí dostatek vitamínu D tolik potřebného pro vstřebání vápníku v těle želvy. V domácím chovu v teráriu proto musíme želvě zajistit nějakou náhradu slunce, k čemuž slouží UV-B výbojky. U želv chovaných na zahradě si nemusíme se světlem dělat starosti, vše za nás zajistí příroda. U želv chovaných v teráriu si však musíme uvědomit, že želva musí rozpoznat, kdy je den a má nastartovat svoji aktivitu a kdy naopak má spát. Proto je důležité mít v teráriu zářivku, která simuluje denní světlo. Tato zářivka by měla mít světelné spektrum co nejvíce podobné dennímu světlu. Dalším nutným zdrojem světla, ale především tepla je klasická bodová žárovka, která želvám poskytuje teplo soustředěné na jednom místě v teráriu a pod kterou želva tráví převážnou část svého dne, protože želvy jsou studenokrevní živočichové a neumí si proto vyrobit vlastní tělesné teplo. K tomu, aby želva tzv. "aktivovala" svůj denní režim proto potřebuje, aby se vyhřála na příslušnou teplotu.
Teplota a vlhkost
Je velmi důležité, aby v teráriu bylo několik teplotních zón s rozmezím teplot 25-45 °C. Želva většinu času tráví pod žárovkou, kde se nahřívá a pokud se prstem dotkneme jejího krunýře, ucítíme, jak je krásně prohřátý. Zejména v letních měsících, kdy je teplota v bytě vyšší, má želva pod žárovkou moc velké teplo a ráda vyhledá chladnější kout terária. Musíme proto v teráriu zajistit, aby v jednom místě terária byla dostatečná výška substrátu s vysokou vlhkostí, protože želva se především na noc velmi ráda do substrátu celá zahrabe. Zimování Zimování není pro želvy nezbytností, je však podmínkou pro jejich rozmnožování. Zimování a odzimování želvy patří mezi chovatelsky nejnáročnější etapy v roce. Pokud v tomto období chovatel pochybí zásadním způsobem, může to vést až k úhynu želvy již během zimování nebo krátce po jejím probuzení. Pro začínající chovatele je lepší, pokud si nejsou jisti správným postupem zimování, želvu nezimovat vůbec.
Rozmnožování
Zimování je základní podmínkou pro rozmnožování želv. Jejich sexuální aktivita je totiž nejvyšší právě v období po zimním spánku. Želvy po probuzení velmi intenzivně žerou, aby nabraly co nejrychleji ztracenou váhu. Sexuální chování samce poznáme již z toho, že samici ze všech stran obchází a upozorňuje na sebe. Když samice na tyto podněty nereaguje, začne ji kousat do předních či zadních nohou tak dlouho, až ji zažene do kouta, odkud nemá úniku a kde se na ní může zezadu vyšplhat. S ohledem na tvar krunýře želv je páření poměrně obtížné, i na tuto překážku však příroda myslela. Samec má proto penis dlouhý jako svoji nohu a plastron (spodní část krunýře) má prohnutý dovnitř tak, aby se mohl na samici lépe udržet. Při páření vydává zvuky připomínající mňoukání a má při tom ze široka otevřenou tlamu. Výhodou u samic želv je to, že mají spermabanku ve které jsou schopni si uchovat sperma na oplodnění vajec až na tři roky. Tak že pokud máme samici jeden rok bez samce ale v předchozích letech byla společně se samcem, tak může snést oplodněná vejce. Evropské druhy snáší vejce většinou ve dvou až třech snůškách behem léta s odstupem zhruba jednoho měcíce. Samice před snůškami a během nich, musí mít dostatěčný příjem vápníku pro tvorbu vajec. Po 55-70 dnech (v závislosti na teplotě) se tedy mláďata líhnou. Jsou vybavena tzv. vyječným zubem, kterým prokoušou skořápku tak, aby mohli prostrčit skrz prokousaný otvor přední končetinu. Tou potom rozlomí další kus skořápky, aby si tak zvětšili otvor pro prostrčení druhé přední nohy. Potom oběma nohama skořápku rozlomí. Mládě je ve skořápce uložené jakoby přeložené napůl, takže je velmi důležité, aby mělo po vylíhnutí dostatečný klid nato, aby se mu přeložený krunýř narovnal.
Pro zjištění finálových souřadnic musíte nejprve odpovědět na tyto otázky:
1) Od konce kterého měsíce želvy v přírodě hibernují?
A = 11
A = 9
A = 10
2) Jaká je rychlost poklesu teploty při hibernaci (°C za týden)?
B = 4
B = 5
B = 3
3) Kolikrát za 24 měsíců musí želva zimovat?
C = 2
C = 1
C = 4
4) Kolik centimetrů dorůstá samice želvy zelenavé?
D = 21
D = 30
D = 18
5) Kolik mají želvy nadocasních štítků?
E = 1
E = 0
E = 2
Finálové souřadnice vypočtete následovně:
N (A-5)0°08,0(Bx2-6)(C+3)
E 013°(D+37),9E3
Součet všech finálových souřadnic je: 50
Zdroje:
Otázky jsme vytvářeli z tohoto zdroje:
http://terareptilium.cz/clanky/testudo-hermanni--zelva-zelenava-/
Další zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelva_zelenav%C3%A1
http://chcizelvu.webnode.cz/o-zelvach-zelenavych/
http://www.zelvazelenava.cz/Zelva-zelenava-Testudo-hermanni.html
