Heraldika V - obecne figury Mystery Cache

POZOR V BLÍZKOSTI KEŠE JE NEZVANÝ OBYVATEL.

tít jest v heraldice české název té části zbroje, která ve válečnictví správně česky pavéza slove. Není pochyby, že štít, také byl ozdobován tím, co se stalo později dědičným znamením, totiž že byl buď pomalován aneb nějaké znamení zlaté neb stříbrné na štítě přibito. Z přibité věci vyvinulo se erbovní znamení, byl-li štít pomalován jednou neb několika barvami, povstaly z toho tak zvané heraltské neb čestné kusy.

heraldice rozeznávámež znamení dvojí, a to heraltská a obecná . O heraltských znameních bylo podrobněji pojednáno v části předcházející (GC45MVQ).

becná erbovní znamení jsou na štítech vyobrazené předměty, které buď z přírody vzaty jsou anebo které lidé vynalezli v oborech umění a řemesel. K nim náležejí též potvory, podoby to smyšlené, které ze zvířat původ svůj vzaly, ale obrazotvorností lidskou změněny byly.

d kusů liší se obecná erbovní znamení tím způsobem, že z kraje štítu nevybíhají, nýbrž aspoň na dvou stranách volné a svobodné jsou, avšak mají se tak klásti, aby skorém celý štít zabíraly.
Dle toho, co jsme řekli, rozeznáváme trojí druh obecných erbovních znamení.
První druh zahrnuje v sobě všechny předměty, které náležejí ke třem říším přírody nebo k tělesům nebeským a erbovní znamení odtud vzatá nazývají se přirozenými; druhému druhu erbovních znamení přikázány jsou potvory a zvířata fantastická, pročež znamení tato smyšlenými se jmenují a v třetím druhu obsaženy jsou předměty umění, řemesel a výroby lidské vůbec, odkudž také tato erbovní znamení umělými se zovou.

tran vyobrazení těchto erbovních znamení zvláště z přírody vzatých přijalo se za pravidlo, že nemají býti věrným nápodobením přírody, nýbrž mají se vyznačovati zvláštním slohem a rázem svým a spíše po způsobu ozdob ornamentálním se kresliti.

idé jako erbovní znamení spatřují se na štítech v rozmanitých podobách co do věku, stavu, zaměstnání a pohlaví v rouše rovněž rozmanitém. Rovněž jen částí postav užíváno bývá.
Rytíř, oděnec, mnich, divoký muž, muž v šatě obyčejném, poprsí ženské, kovkop, svatí a světice, bůh Otec, Kristus Pán, Panna Marie, apoštolové, král, císař, hlava rytíře, hlava bez helmu, hlava s kápí, hlava s kloboukem židovským, hlava mouřenínova, hlava Turkova, rameno, ruka, ruka zbrojná, noha, noha zbrojná.

šechny druhy zvířat mohou býti znameními erbovními a nejen celé, nýbrž také kusé a jednotlivé části jejich, jako hlavy, nohy, pazoury atd. Části jsou buď utrženy, tak že na nich ještě kusy kůže visí nebo uříznuty. Zuby a pazoury (u ptáku nosy, pysky a pazoury) nazývají se zbraní a mívají obyčejně rozdílnou od zvířete barvu.

arva zvířat bývá libovolná, obyčejně volívá se heraldická barva nejbližší přirozené barvě zvířete. Postavou svou jsou čtvernohá zvířata na štítech ve skoku a vzhůru stojí, nebo vzhůru vynikají nebo vzhůru postavena jsou. O všech zvířatech za pravidlo přijato jest, že se vyobrazují ze strany neb v profilu, obrácena jsouce k pravému boku štítu.

e čtvernožců nejčastěji lva na štítě vidíme.
Postavou svou bývá lev obyčejně vzepjatý, stoje na zadních nohách, pravou tlápu přední maje pozdviženou, pravou zadní trochu v před posunutou.
Hlava lvova bývá za starších dob poněkud zašpičatělá, později kulovatější a přirozené hlavě podobnější, ústa bývají otevřená s vyplazeným červeným jazykem, čáře zpředu nahoru zahnuté podobným se zuby viditelnými a okem divoce hledícím.
Tělo lvovo vyobrazuje se velmi útlé, zvláště v dolní části hubené. Silná hříva do půl těla ho zdobí silně zakroucená a chundelaté nohy.
Pazoury bývají rozděleny a daleko roztaženy. Na sever o jedno sto a čtyři tisíciny minuty postoupiti nutno.
Ocas bývá vyzdvižen hned u samého začátku svého a nese se vzhůru souběžně s tělem; za starších dob bývá celý chundelatý, později mívá jen jednotlivé chumáče ven vysazené, chvost na konci zatočen bývá k tělu lvovu. Má-li na konci ocasu jinou barvu, ocas nazývá se ocasem s chvostem.

evhart, heraldický vyobrazuje se jako lev na příč štítu kráčející s hlavou v před obrácenou. Pravou přední tlápu má pozdviženou, pravou zadní v před posunutou jako lev vzpiatý, hlava zpředu se vidí, ocas nazpět obrácený po zádech se táhne až k hlavě. V ostatních částech má úplnou podobu lva.

elen, jelení parohy, srnec, zajíc, medvěd, liška, vlk, pes, chrt, kůň, divoká svině, vůl, býk, tele, zubr, beran, rohy beraní, kozel, kozorožec, kamzík, rohy kamzičí, osel, velbloud, divoká kočka, veverka, rys, jezevec, ježek.

viní hlava byla erbovním znamením velikého panského rozrodu Buziců, k němuž pánové z Třebouni, z Valdeka, ze Šelmberka, z Březnice, z Rožmitála, z Hasenburka náleželi.
Zubří hlava nejvíce ze všech erbů proslavila se na Moravě rodem pánu z Pernšteina.
Oblíbený byl v Čechách erb půl koně, kterého již r. 1268 Drslav nejvyšší sudí plzeňský na štítě měl a po něm příbuzní jeho na Plzeňsku; v jiných stranách Čech prosluli tímto erbem pánové z Pardubic.

ohy buvolové a býčí byly nejen oblíbeným klenotem, nýbrž také velmi ozdobené. Hned na první pohled rozeznávají se oboje od sebe tak, že býčí rohy k sobě obráceny jsou jako ležatého půl měsíce a buvolové rohy dvakráte prohnuty.

eraldický orel a orlice liší se dosti mnoho od skutečných především zvláštní stylisací.
Kreslí se vždy s rozletitýma křídloma jako k útoku, jest je z předu viděti a hlavu mají na stranu obrácenou, tak že jen z profilu se spatřují; pazoury jejich jsou rozloženy, křídla na polo roztažená. Peří leží pravidelně na těle jako ostré šupiny, na obou stranách krku odstává na hořejší straně řada zježených per. Křídla jsou na obou stranách pravidelně roztažená v půlkruhu a mívají jen málo per symmetricky uspořádaných, poněkud na konci vzhůru ohnutých, čím dále doleji, tím delších, mezi nimi bývají často jemná ostrá péra.
Hnáty křídel bývají uzlovaté, krátkými pery posázené. Na západ o dvaatřicet tisícin tvé kroky vésti musíš.
Ocas orla jest složen z několika málo per, symmetricky uspořádaných, které se po stranách v zahnutých čarách rozkládají, jedno špičaté pero nese se rovně dolů.
Hlava orlova bývá stranou obrácená a v starší době vzhůru hledí, oko divoké a ohnivé, nos silně dolu zahnutý a obyčejně otevřený s vyplazeným jazykem na označení divokosti. Nohy bývají neobyčejně veliké a v dolejší polovici holé, končíce ve tři přední prsty a jeden zadní; pazoury vyrůstajíce z prstů zavalitých jsou silně zakřivené. Nos a pazoury liší se barvou svou od ostatního těla a bývají obyčejně zlaté i ve zlatém poli.
Na těle nebo na křídlech bývá někdy pružina, t. j. páska kovová srpu podobná a rohy svými vzhůru obrácená, které končí třemi pukličky na způsob trojlistu jetelového. Pružina tato pochází odtud, že se jí připínali plastičtí nebo vyřezávaní orlové na štít.

táci na štítech vidí se, jak vyletují majíce křídla pozdvižená a na větvičce stojíce, jak se dolů snášejí, střemhlav dolů vrhají a nad lupem svým krouží. Má-li ocas jinou barvu než tělo, jmenuje se barva ocasu zvláště.
Kohouta vyobrazovali obyčejně černého a také ohnivého se silným hřebenem a lalokem červeným, jak pravou nohu pozdviženou má a nos otevřený s vyplazeným jazykem, jsa hotov do boje.
Labuť, sup, jestřáb, kuroptev, páv, čáp, jeřáb, husa, kačer, pštros, holubice, holub, kos, havran, krkavec, vrána, čejka, sova, tetřívek, čírka, křepelka, pelikán, strnad.

apr, štika, lipan, okoun, slaneček, herynk, pstruh, parma, úhoř, pískoř, karas, bezhlavé ryby, had, lastuřice, rak, klepeta račí, štír, housenka, žába.

vláštním heraldickým rázem, vyznamenávají se též stromy vůbec v erbích a z květin královna jejich růže se svou sestrou lilií.

tromy heraldicky stylisované bývají spolu s kořeny vyobrazovány, a mívají rovný peň, který v několik málo symmetricky uspořádaných větví neb haluzí se rozchází s listím a ovocem kromobyčejně velikým; listí bývá zelené a barvy ovoce i pně od něho se liší.

ub, pařez dubový, dubová větvička s listím a žaloudky, žalud, list dubový, lípa, špalek lipový, haluz lipová s listy, list lipový, lekno, vrba, ratolest vrbová, borovice, smrk, jedle, bříza, buk, jilm, topol, hloh, limbová šiška, jablo s velikými jablky, jablko, hruška, švestka, pupenec, břečťan, trojlist jetelový, bodlák, rákos, klasy pšeniené, klas ovsa, klasy ječné, hrozen vína, vinná réva, vinný list, jahody, tykev, řepa, cibule, hřib.

ejvíce proslavilo se erbovní znamení dubu rodinami, které dvě ostrvy o 6 sucích křížem přeložené měli černé na zlatém štítě. Nazývali se Ronovci dle staroněmeckého slova »rón«, které ostrvu znamená. Hlásili se k tomuto rozrodu stejným erbem pánové z Lipého, z Lichtenburka v Čechách, z Bítova na Moravě, z Pirkšteina, z Ronova, pak páni Berkové z Dubé a z Lipého.

dyž Vítkovci svůj rodinný spolek roztrhli, zůstali na předních místech pánové z Krumlova s růží zelenou, pánové z Rozenberka s růží červenou na stříbrném štítě, pánové z Landsteina s růží stříbrnou na červeném štítě, pánové z Hradce Jindřichova s růží zlatou na modrém štítě, pánové z Ústí nad Lužnicí a ze Stráže s růží modrou na zlatém štítě. Starší pánové z Ústí měli prý černou růži pocházejíce dle pověsti z nemanželského lože.
Listy růže obyčejně pěti zelenými listy kalichu podloženy jsou; semenník růže bývá jiné barvy než růže sama.

ilie liší se heraldickou stylisací ještě více než růže od svého vzoru přirozeného. Na místě koruny květinové bývají tři listy; list střední nahoře i dole přiostřený má po každé straně své list nahoře dolů sehnutý a svislý a dole nahoru poněkud zahnutý, všechny tři jsou uprostřed tak obvázané, že dole menší asi o třetinu.

lunce vyobrazuje se jako deska kulovatá s lidským obličejem, který z předu se vidí; kolem do kola vysílá ze sebe střídavě paprsky a plameny.
Měsíc nebývá nikdy celý na štítě, nýbrž jen půlměsíc jako stříbrný srpek vyobrazený a buď v právo buď v levo obrácený nebo také na štítě leží maje rohy buď vzhůru buď dolů obrácené. Nezřídka uvnitř měsíce lidský obličej v profilu se vidí.
Zlatá hvězda osmirohá skví se již od XIII. věku na modrém štítě pánů ze Šternberka.
Hvězda šestirohá, oblaka, plameny, duha, pahrbek, kopec, kopeček, skála, potok, řeka.

řižáckými válkami dostaly se první zprávy o východních krajinách a jejich divech ve fauně a floře do Evropy středověké. Co kde spatřili aneb o čem jen slyšeli, vypravovali tito rytíři udiveným krajanům svým, a není také divu, že vypravujíce nadsazovali a staré rozprávky o sirénách Odysseových zase se oživily jako báje o dracích a baziliškách a jiných netvorech.
Rozdělíme si tyto výtvory fantasie heraldické na dvě třídy, z nichžto první obsahovati bude všechna podobná erbovní znamení, která z části lidé, z části zvířata jsou, a druhá třída báječná zvířata, jichžto části buď rozličným zvířatům náležejí, buď jednoho zvířete části jsou, ale v kromobyčejném počtu.

elusinu nebo korunovanou nahou pannu až po pás s dvěma rybíma ocasy nahoru obrácenými, které každý jednou rukou vzhůru drží.
Centaur od spodku až po prsy i s předníma nohama koni nápodobný až po pás člověku nápodobný.
Kohout s mužskou hlavou, sokol s panenskou hlavou, beran s panenskou hlavou, harpyje, orlice se ženskou hlavou, holub s lidskou hlavou, potvora mořská, jenž slově syrenus, mužská hlavu s oslíma ušima.

rak vypodobňuje se jako plaz okřídlený s velikou špičatou hlavou a rozžavenou tlamou, ze které často plameny sálají, jakož i z nozder, jazyk mívá vyplazený a zuby veliké. Křídla podobna jsou netopýrovým a na konci jejich žeber dlouhé nehty se vyškytají, nohy mívá drak jen dvě, buď přední nohy lví aneb orlí nohy, ocas pak tlustý, jako had stočený, s ostnem na konci. Od draka liší se saň tím, že jest čtvernohá.
Pard, pardus nebo pardál jest zvíře báječné ze lva, orla a draka složené a od opravdového pardála se docela liší. Tělo jeho jest vzpiaté a lvu podobné, na předních nohách má orlí pazoury, hlavu po způsobu draka a na ní někdy též rohy; obyčejně srší oheň ze sebe, který též z uší a ze zadní části těla vyniká. Ocas má takový, jaký lev a někdy také jeho přední tlápy.
Gryf nebo noh jest odpolu orel, odpolu lev. Hlava, krk, křídla, pazoury na předních nohách napřed rozložené a vzpřímené uši náležejí orlu; břicho, zadní nohy a ocas lvu.
Bazilišek vyobrazuje se jako půl gryfa s hadím ocasem a má na hlavě dva bílé lesknoucí se výsadky korunce podobné, které také korunkou se nahrazuji.
Dvojhlavý orel, jest orel o dvou hlavách od sebe odvrácených.
Fénix pták rozkřídlený uprostřed ohně stojí rozněcujíc křídly oheň.
Ryba okřídlená, ryba s jeleními parohy, pegasus s křídly, jednorožec, liška s parohy.

ejrozmanitější předměty a díla, které prací rukou lidských za starších dob zhotoveny byly, nalézáme na štítech. Umělá vyobrazení erbovní rozdělují se tak, že zahrnují v sobě 1. nářadí, 2. stavby, 3. šat a ozdoby, 4. zbraně, 5. kříže.
Všechny tuto jmenované předměty mohou buď celé býti, buď jen částky se vyskytati.

ekera, totiž širočina, bradatice, obojsečná sekera, nože, vidlice na seno.
Hrábě, cep, kosa, srp, lopata, radička, míra úhlu, nůžky postříhačské, kleště, kladivo, vrták, hřeben, pila, kružidlo, udice, hák, lodní hák, bota, kotvice, špány neb loučky, miska, kruh, svícen, kotel s uchem k zavěšení, pinta s uchem, konvice s víkem, číše s víčkem, pohárek, koflíček, kalich, láhev na cestu, vědro, síto, stůl, okno, zvon, klíč, nástroj hudební, myslivecká trubice, trubka, kuželka.
Kolo o 6 špicích, sedmišpicní, osmišpicní až desetišpicní kolo. Ale nejen celého kola často se užívalo v Čechách jako erbu, nýbrž i kusy kola o dvou a třech špicích a půl kola s příslušnými loukotěmi často se vyškytají hlavně na Plzeňsku.
Loďka, radlice u pluhu, žebřík, paleční kolo, mlýnské kolo, žernov, oškrd, vrš, sak na ryby, brány k zaorávání, udidlo koňské, třmen, podkova, lžíce zednická, palice, kužel, váček na peníze, závora na dvéře, škopek, zámeček visací, hoblík, havířská kladiva, motyku a nosatec, štígle s hayzelmi.

rbovní znamení, které jsme jen v Čechách našli, řečené hříč, složeno jest ze tří ostrých háku, které konci držadel svých v prostředku štítu spojeny jsou a také koňskými pušťadly se nazývají. Zvláštním erbovním znamením byl kotouč. Vyobrazuje se jako okrouhlý předmět, který má na kraji vyvýšenou obrubu a uprostřed díru, která také vyčnívající obrubou zavřena bývá. Okolo něho buď záře anebo plameny z něho šlehající. Také koule bývá prostá, ale také ohnivá.

rad, zámek, hradby městské s branou otevřenou, kterou chrání po každé straně jedna věž, zeď, brána, tvrz, věž, mříž do brány nebo padák, vyzděná brána, plot z kolů, kostel, šindel, střecha, vápenná pec, studnice s vážnicí, most dřevěný, most kamenný, šraňk, dvéře, okno.

anský klobouk, prostý klobouk, klobouček, klobouk židovský, vysoká čepice, podešev, prsten s kamenem, žezlo, koruna, berle opatská, říšské jablko, ostruha.

elma, železný klobouk, meč, kopí, oštěp, halapartna, sudlice, plechovnice neb obrněná rukavice, štít vojenský s pupkem, buzikán, řemdih, sekera válečná, kuše, luk, střela (šíp), šipka, napínák neb hever samostřílu, prak, toul, prapor, korouhev, šorcár nebo kopí rejtařské, buben vojenský, udice na nohy.
Zavinutou střelu dle Dalemila, odřivous, totiž střelu, jejížto šipiště na dolejším konci šátkem zavázané bylo s odletitými feflíky nebo leticemi, měl za svůj erb staropanský rod Benešoviců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již od nejstarších dob četně rozrozený. Zavinutá střela bývá obyčejně stříbrné barvy v poli červeném.
Rohatá střela není nic jiného než střela zavinutá, ale šipiště její končí u samého zavázání, které se proměnilo v rohy železné dolu obrácené, které obloukovitě do vnitřku se zatáčejíce tam končí cípy zahnutými, anebo také zavázání se proměnilo v rohy železné dolu obrácené, které na venek se zatáečjíce tam končí.

říže počítaly se k heroltským kusům všechny, ať dosahovaly k okrajům štítu, ať volně na štítě se vznášely; nyní dle pravidla heroltskými kusy jsou jen takové kříže, které do okrajů štítu vybíhají, ostatní náležejí k obecným erbovním znamením.
Schází-lí obyčejnému kříži horní rameno, nazývá se křížem Antoniovým.
Je-li na konci každého ramena kříže takovýto kříž Antoniův nebo berlička, nazývá se takový kříž berlíčkovým.
Berlíčkový kříž okrášlený čtyřmi malými berlíčkovými křížky každým v jednom ze svých čtyř koutů, nazývá se křížem Jeruzalémským.
Vidíme-li na koncích ramen dvě zahnuté špice: jednu nahoru, druhou dolů nebo také v právo a v levo obrácené, nazýváme takový kříž kotvicovým, končí-li ramena liliemi, liliovitým, končí-li trojlistem jetelovým, jetelovitým, končí-li hrotem šipky, šipkovitým, končí-li routou, routovitým. Nalézají-li se na koncích ramen kuličky, nazývá se kříž takový křížem s kuličkami, a když tam křížky se nacházejí, nazývá se dvojnásobným křížem. Kříž k zastrčení má dolejší rameno přiostřené, aby mohl takořka do země zaražen býti.
Kříž patriarchů jest dvojramenný a také trojramenný s delšími dolejšími rameny, které trojlistem jetelovým končí.
Maltézský kříž má široké konce stejných ramen svých, které každé dvěma špicemi končí.
Hákovým křížem nazývá se kříž, jehož ramena na koncích zahnutá jsou v pravém úhlu jako háky a ostrvovým křížem ten, který ze dvou ostrví složen jest.
Spojí-li se kříž stejnoramenný s Ondřejským nazývá se takový kříž dvojitým křížem a když tento dvojí kříž má liliovité konce, jmenuje se clevským kolem o osmi kopích liliovitých.

eš se nachází na místě s výhledem. Ke keši se nedá dojet autem. Na kole to sice jde, ale podle vlastní zkušenosti to nedoporučuji. Souřadnice naleznete v listingu. Stačí se koukat. Přeji Vám příjemný odlov. Keš prosím vracejte tak, jak byla.
ezapomeňte si vyfotografovat erb strážce keše a opsat si bonusový znak. Bude se vám hodit při hledání bonusové keše. Pokud zapomenete, tak mi napište a já Vám erb pošlu e-mailem. Počítejte však, že si napřed ověřím, že jste keš opravdu odlovili.