eraldika nejen čarami rozděluje a omezuje jednotlivé části štítu, klenotu, přikryvadel a ostatních osdob erbovních, nýbrž také barvami kontury tyto oživuje. Barvy jsou nevyčerpatelnou studnicí všech možných rozdílů erbů a také pravým životem heraldiky, která jen plné syté barvy si oblíbila a co možná ostrých kontastů v barvách používá.
arvy heraldické známe čtyři:
červenou neb
rubínovou,
modrou neb
blankytnou,
zelenou,
černou a dva kovy
zlato a
sříbro. Kromě těchto barev užívalo se též
purpuru při pláštích, čepicích, korunách, ale nikoliv na štítě. Přirozené barvy těla lidského a zvířecího užívá se jen v novější heeraldice, staří heraldikové brali k tomu konci a cíli vždy heraldickou barvu přirozeně nejbližší. Aby namalovali růži, nevzali růžovou, nýbrž červenou, strom čerstvý dostal barvu zelenou, strom na podzim červenou nebo zlatou a strom uschlý černou. Obličeje a ruce lidské namalovaly se buď stříbrné nebo červené, jak kdy potřeba kázala, mely-li totiž v barevném neb kovovém štítě býti.
raktickou cestou přišlo pravidlo, aby se
nekladla b a r v a na
b a r v u, aniž k o v na
k o v, poněvadž kov leskem svým vedle mírnějšího výrazu barviva oku lépe lahodí, než tak státi se může, když buď dvojí kov oko příliš napíná nebo dvojí barva bez dostatečného výrazu na erbu nějakém se střídá.
ravidlo naše o poměru barvy a kovu neplatí, když buď štít aneb erbovní znamení z kovu a z barvy složeno jest, jako při červeno stříbrné orlici moravské na modrém štítě, kde barvu červenou na modré máme a také neplatí toto pravidlo o věcech vedlejších, jako korunách, zbraních a záři zvířat.
Českého stříbrného lva koruna a zbraně jsou zlaté, ačkoliv dvojí kov na štítě se spatřuje.
vynalezením tisku počaly se vydávati veliké sbírky erbů, které ovšem malovati z rozmanitých příčin bylo obtížno, proto tištěné erby doprovázeny byly
heraldickými popisy.
Záhy vydavatelé erbovníků také na to pomýšleli, aby kromě popisů erbů též při obrázcích znaků černě vytištěných
barvy naznačili.
Nejprve barvy prvními písmeny označovány byly. V Českých zemích bylo němčiny užíváno.
Také znamení planet v této příčině heraldice nějaký čas sloužila. Zlato označovalo se znamením Slunce, stříbro znamením Měsíce, barva červená znamením Smrtonoše, modrá znamením Králomoce, černá znamením Hladoleta, zelená znamením Krásopaní a šarlatová purpurová znamením Dobropána.
ozději se začalo užívat šrafování, které vynalezl prý Marcus Vulson de la Colombiěre. Bylo všeobecně přijato a podnes se ho všude užívá, pročež také zevrubně je vyložíme.
Červená barva se dle toho šrafování naznačuje kolmými nebo svislými čárkami, modrá vodorovnými, černá skříženými. Zelenou barvu označují pokosnými čárkami, purpurovou šikmými, zlato tečkami, kterými štít neb obraz jeho poset bývá a stříbro prázdným štítem neb obrazem.
Vytčený právě směr čárek se nemění, když se štít v právo neb levo nakloní, nýbrž čárky řídí se vždy směrem štítu nikoliv papíru, že týž erb měl by jednou červené pole, podruhé purpurové, po třetí zelené kdyby byl v poloze kolmé nebo na levo nebo na právo nakloněný. A podobně se věc má s klenoty.
lasonujíce neb popisujíce štít, buď vypisujeme úplně jména barev jako v červeném poli stříbrný lev nebo v červeně stříbrný lev, nebo se užívá skratek a znamení zvláštních. Barvu červenou znamená R (roth), modrou B (blau), zelenou Gr (grun), černou Sch nebo znaménko zlatou G (Gold), stříbrnou S (Silber), purpurovou barvu Pp (Purpur), přirozenou N (Naturfarbe).