Splavsky mlyn
Posted by: 
vsach
N 49° 44.461 E 014° 40.477
33U E 476555 N 5509887
Splavsky mlýn spolecne se Splavským rybníkem patrí k nejvýznamejsim prvkum krajinného rázu okolí Bystrice
Waymark Code: WMD3HZ
Location: Středočeský kraj, Czechia
Date Posted: 11/14/2011
Views: 79
Splavský mlýn (Mokrá Lhota cp. 17)
V Berní ruli r. 1654 v rámci líšenského panství Doroty Fürstenberkové. rozené Šternberkové, se tento mlýn neuvádí.
Není o nem zmínky ani v „Teilungazettel“ a odhadu Líšenského panství z r. 1642. V dílu pánu z Rícan se uvádí Bystrický rybník, nikoliv však mlýn „Splav“.
Dle stávajících údaju byl zrízen koncem 17. století, pravdepodobné náhradou za „Sladový mlýn“ v Líšne, který se v odhadech uvádí. Nacházel se mezi rybníky „Pod sladovnou“ a „Ceperkou“ na míste dnešní „nové“ Líšenské hospody. Stará líšenská hospoda blíže zámku zanikla. V roce 1651 uvádí se v Benešovské matrice jako kmotra Katerina, mlynárka od líšenského zámku.
Jako prvý držitel splavského mlýna uvádí se v roce 1700 Slavík Jakub s manželkou Katerinou. Zemrel v roce 1740 ve stárí 81 let.
Po nem se stal držitelem mlýna syn Slavík Vojtech, tento se v roce 1717 oženil s vdovou po Matoušovi Subtrapovi z Postupic.
Tento postoupil splavský mlýn synovi Josefovi s manželkou Dorotou. Po ovdovení v roce 1745 oženil se znovu s Dorotou, dcerou po zemrelém Urbanovi Filybaurovi z Benešova. Josef Slavík mel celkem 14 detí, z toho 7 synu a 7 dcer.
V té dobe mel splavský mlýn jedno složení.
V roce 1718 platil Jakub Slavík vrchnosti cinži rocne 30 zlatých a 25 strychu žita.
Poslední decko Tomáš narodilo se Josefu Slavíkovi v roce 1762.
Od roku 1763 uvádí se jako splavský mlynár František Dobiášovský s manželkou Ludmilou.
Tento prodal mlýn 19.7.1770 Mateji Sovovi dle následující smlouvy.
L.P.19.VII.1770 stala se s povolením milostivé vrchnosti urozeného a statecného vladyky pana Františka Vlny, meštana královského starého mesta Prahy a pána statku Líšne, prvního dílu smlouva mzei Františkem Dobiášovským jako prodávajícím a Matejem Sovou jako kupujícím o prodeji tzv. Splavského mlejna (pod Splavským rybníkem) od kamene vystavený a dvojím složením s chlévy a stodolou na grunte vrchnostenským se vším ke mlýnu podle vrchnostenského inventáre náležejícím náradím za sumu 850 zlatých. Tyto Matej Sova Františku Dobiášovskému na vrchnostenském úrade složil. U mlýna je 8 strychu 24 prov.polí.
Povinnosti vuci vrchnosti: Roboty peší – v case žní jednoho statného žence po 6 dnu posílati. Pri lovení rybníku 1 povoz k odvážení ryb pristaveti. V zime poskytnout pomoc pri prosekávání ledu a to celkem 6 dnu.
Každorocne splatí Matej Sova do duchodu líšenského 75 zlatých, dále žita rocne 40 strychu ceských, a to ve 2 splátkách.
Každý rok vykrmí mlynár pro vrchnost 1 vepre.
Mlynár má náležite opatrovati hráz rybníka, též má zabranovati pychu na rybách. Nemá svévolne zadržovati vodu, hradí eventuelní škody z toho vzniklé.
Panské obilí jak se jemu z duchodu pro panskou neb dvorskou celed k potrebe semílati, též pro žence, neb vojsko k semletí dá, verne a pokaždé ciste semlíti povinnen bude.
Dle starobylého zdejšího obyceje vše na limentýrovanou vrchovatou míru odvádeti, též z jednoho strychu rovný míry pšenice neb žita 5 strychu mouky a 1 strych otrub, z 1 strychu jecmene krup tlustých, 2 drobných, 3 vertele a švábských 1 vertel, neb jak by se narídilo z 1 strychu zadního težšího obilí a jednoho strychu ovsa 6 vertelu vrchovatých šrotu však pres pytlík prepouštených, nýbrž tak zríti nechaného a moucného dávati povinnen bude.
Co se týce panských sladu, pokaždý jak se do mlýna privezou je ihned beze všeho ouplatku semlíti.
Špalky, který se k pile privezou, on mlynár casne na jare zrezati a kdyby toho nevyhnutelne vrchnost potrebovala, že by nejakých prken zapotrebí bylo a vody na pilu by se nedostávalo, tak tou vodu na mlejn jdoucí, taková potrebná prkna zrezati povinnen bude, nacež jemu mlynári od každý kopy prken po 30kr. a od 1 kopy latí 15kr. z duchodu placeno býti má.
Následovní poddaní: z Líšna, Mokré Lhoty, Podhájí, Oborské chalupy a Lazne k tomuto mlýnu prideleni, tito jedine v tomto mlejne a ne jinde mlíti musí. Naproti tomu on mlynár jim poddaným jejich obilí spravedlive beze všeho šizení dokonale semele, též z každého semletého strychu obilí nic více, toliko 1 ctvrtci, kteroužto na kancelári komentítována býti musí, pod vymerením pokuty 50 zlatých, bráti a presahovati nemá.
V dobe když splavský rybník se loví on mlynár skrze celé lovení tak dlouho, dokavad rybník dostatecnou vodou k mletí naplnen není a on tím škodu utrpel, má to jemu od jeho cinže odraženo býti.
Má dbát o další udržování a zvelebení mlýna, dohlížet na stav hráze, nasazené ryby do rybníka, vodu vcas, zvlášte pred prívalem vody vypoušteti.
Dále je treba dbát na pocestnost a poctivost svou i rodiny, pobožný a porádný život vésti.
Pro mlece a vcas lovení pro lidi k tomu se scházející z duchodu povo, koralku pak od žida – vinopalna bystrického, ve slušné cene bráti a prodávati.
Všechen vyrobený popel má odvádet do flusárna proti zaplacení, jak je stanoveno.
Když by pivo bral odjinut, musí zaplatit do duchodu pokutu.
Na kancelári v Líšne podepsali
František Vlna František Dobiášovský, prodávající
majitel 1.dílu Líšna Matej Sova, kupující
V roce 1840 byl majitelem splavského mlýna František Matucha, bývalý sládek votický. Jeho manželkou byla Anna, rozená Sovová.
Po jeho smrti koupil 13.cervence 1846 Josef a Marie Polákovi „Splavský mlejn“ pod císlem 17 v Mokrý Lhote ležící od dedicu Matuchovských, to je Ignáce Matuchy , duchovního z Vlašimy a Anny Matuchové, provdané Skalákové v Benešove a Jana Matuchy, nyní v Benešove za 10.000 zl.
Druhá dcera Mateje Sovy a Kateriny, rozené Rackové ze Stupského mlýna provdala se za Františka Brejlu, mlynáre semovského.
Podle svatební smlouvy bylo 18.února 1882 vloženo vlastnické právo na splavský mlýn Vojtechu Polákovi a manželce Terezii, rozené Járkové.
Vojtech Polák otrávil se 12.cervna 1889 arsenem, jeho otec Josef Polák zemrel 29.cervence 1889 ve stárí 70 roku. Jsou pochováni na bystrickém hrbitove.
2.srpna 1906 bylo vloženo vlastnické právo na mlýn Terezii Polákové, mladší.
Na základe smlouvy trhové z 22.brezna 1910 bylo vloženo vlastnické právo splavského mlýna pro nezletilého Vincenta Danka, šlechtice z Esse, 16.února 1921, cís.215 Sb.zákonu a narízení.
Splavský mlýn od V.Danka mel pronajatý Bohuslav Šebor, který byl majitelem mlýna Hanzlovského.
Zemrel v roce 1943 ve stárí 71 roku, jeho manželka Jana v roce 1944 ve stárí 66 let. V roce 1910 se Bohuslav Šebor do mlýna nastehoval a upravil tento výlucne k mletí žita.
Bohuslav Šebor behem 1.svetové války postavil s nejakým Mincem (žid) v Bystrici u nádraží, na loukách „Na volší“ továrnu na nábytek, koncem války se zde nakládalo do velkých kádí zelí. Ovšem znacne se zadlužil a po skoncení války byl tento objekt prodán J.Svedínkovi z Prahy. Ten továrnu znovu zarídil a rozšíril a vyrábel zde kvalitní nábytek. Po 2.svetové válce stala se základem „Interieru“.
10.kvetna 1934 byla uzavrena pachtovní smlouva mezi Dr.V.Dankem a Ottou Šeborem na dobu od 1.cervence 1934 do 30.cervna 1946, rocní nájemné 28.000 Kc. U príležitosti pachtu byl proveden komisionální odhad starého mlýnského zarízení ve splavském mlýne, též za úcelem prípadné koupe O.Šeborem.
V roce 1938 semlel mlýn 8.900 q žita. Pocet kvalifikovaných delníku – 4, pomocných – 3. Sešrotovalo se ke krmení 527 q.
Do vlastnictví získal splavský mlýn Otto Šebor (narozen 1910) s manželkou Marií (rozenou Samcovou) ze Ševetína, v roce 1946 od pozemkového úradu. Od roku 1942 byl clenem spolecenstva mlynáru v Benešove.
Ve mlýne se mlelo do roku 1952, kdy byl mlýn prevzat bezplatne do užívání hospodárským družstvem v Benešove u Prahy. V roce 1953 prevzal mlýn státní statek jako šrotovnu, tato byla uzavrena v roce 1973.
v roce 1976 prodali manželé Šeborovi rozsáhlý a zachovalý splavský mlýn, to je mlýnskou patrovou obytnou budovu, kolnu a sklad se zahradou 43 aru, Zemedelským stavbám v Praze s poskytnutím doživotního užívání bytu a tím, že bude zachován dosavadní vzhled objektu mlýna. Po provedené generální oprave mlýna skutecne tomu tak je (informace z roku 1986).
Pohon mlýna: Turbína Francisova v otevrené kašne, od fy.J.Kohout, Praha-Smíchov, nejvyšší výkonnost 16,2 KS, nejvyšší prutocné množství vody za vterinu 380l, pocet obrátek 200.
Plynosací spalovací motor od fy. Osar a Bauer, Víden, nejvyšší výkonnost 35 KS, palivo: koks + drevené uhlí.
Za poskytnuté historické materiály dekuji Silone
Year built?: koncem 17. století
Is the mill or gin still in operation?: No
What is or was processed here?: Obilí
Are tours available?: Private property-No Trespassing!
How is or was it powered?: Turbína Francisova, Plynosací spalovací motor
Related link to this waymark.: Not listed
What is it used as today?: Not listed
|
Visit Instructions:
A picture of the mill or gin along with any information you can provide about the waymark and what you might have experienced while visiting.