-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Kostel a hrbitov U Vsech Svatych Chrám nazývaný „matka plzenských
kostelu“ je symbolickým pocátkem plzenské historie. Puvodne býval
farním kostelem osady Malice a Záhorí. Obe osady existovaly již
pred rokem 1295, v dobe, kdy se vybíralo vhodné území pro nové
mesto Plzen. První plzenští obcané chodili do kostela Všech Svatých
na bohoslužby, krtili tady své deti a pochovávali své mrtvé. To vše
do roku 1322, kdy funkci mestského kostela prevzal chrám sv.
Bartolomeje. V osmdesátých letech 14. století prestal puvodní
románský kostelík vyhovovat a došlo ke stavbe nového. Rychtárova
soukromá kaple Bohatý velmož Jindrich ze Dvora si v roce 1382
zakoupil v Plzni funkci rychtáre. Aby presvedcil spoluobcany o své
nove nabyté vážnosti, nechal si záhy po dostavení kostela Všech
svatých k jeho severní strane pristavit výstavnou soukromou kapli.
Její obkrocná klenba je v Cesku unikát a dá se srovnat pouze s
predsíní Svatovítského chrámu od Petra Parlére v Praze. Jindrichovi
ze Dvora patril také velký statek na Roudné. Husité a Mansfeld Jako
nemý svedek plzeškých dejin utrpel kostel cetné rány. Když se na
Plzen chystali husité, rozebrali obránci mesta cást této stavby na
opevnení. Husité pod Všemi svatými v roce 1433 táborili, což jiste
kostelu také príliš neprospelo. V dobe Jiríka z Podebrad dochází k
obnove, která se však pro nedostatek financí vlekla dlouhou dobu.
Presbytár byl zaklenut pocátkem 16. století vzácnou sítovou
klenbou, lod až v roce 1590. Presbyterium ozdobily nástenné malby,
na který se objevuje sv. Václav, Vojtech, Prokop, Lumila,
Bartolomej a další, také nekteré výjevy ze Starého zákona. Z roku
1554 se dochovala zpráva o oddílu 2500 šancknechtu (ženistu), kterí
rozvezli podstatnou cást návrší kolem kostela, odkud by neprátelé
mohli pusobit škodu královskému mestu. Další pohroma prišla s
generálem Mansfeldem roku 1618, kdy si vojáci z chrámu udelali
ovcinec. V roce 1735 pristavel Jakub Auguston barokní predsín. V
letech 1856, 1885 a 1913 byl kostel opravován, informace o tom
prinášejí nápisy na stenách lodi, odkryté pocátkem 20. století.
Naposledy došlo k velkému poškození pri bombardování Plzne roku
1944, kdy do presbytáre zalétla oknem cást zápalné pumy a znicila
hlavní oltár. Památky Vybavení interiéru bylo velmi bohaté.
Nejstarší památka – drevený reliéf Oplakávání Krista, z roku 1410 –
1420 je dnes uložený v Západoceském muzeu. Nahrazený byl pozdne
gotickou drevenou soškou Madony. Rane barokní oltár zdobil až do
náletu v roce 1944 obraz Všech Svatých z konce 17. století. Bocní
oltáre pocházely ze zrušeného kostela sv. Rocha pod Saským mostem,
na levé strane stála socha Immaculaty (vznášející se Panny Marie) a
na pravé obraz Nejsvetejší trojice. V soucasnosti je kostel vybaven
novogotickým oltárem. Ze starých dob se dochovalo brevno, na nemž
se tycí velký kríž a skupina Kalvárie. Je na nem latinský nápis:
"Jenž jsi za nás trpel, Ježíši Kriste, smiluj se nad námi."
Katolický radikál Na stenách je možné videt cetné heraldické
památky, napríklad znak Blovských z Palatinu. Ti se zapsali do
dejin Plzne hlavne koncem 16. století, prostrednictvím M. Ondreje
Blovského, který byl hlavním zastáncem radikálního smeru katolictví
v mestské rade. Vysloužil si, že ho predstavitelé nekatolíku v
Plzni i s celou radou pohnali pred vetší zemský soud, protože jim
bránil v jejich právech meštanských. Dále byla mestská rada v
žalobe obvinena, že dovoluje pohrbívání kata a mordýre v kostele,
ale nekatolíky nesvolí pochovat ani na hrbitove. V té dobe byla
plošná obžaloba konšelu královského mesta událost výjimecná a
nebývalá, kterou musel rešit sám císar Rudolf II. Osud ctený z
náhrobku Vzpomínku na pohnuté osudy lidí, které od nás delí
neprekrocitelný most casu, vyvolávají náhrobky prisazené ke zdím
lodi kostela: Vznešená a urozená panna „Beatrix de Buchet“, která
zemrela v roce 1599 ve veku dvanácti let. Pred námi leží na podušce
slicná dívka s dlouhými rozpuštenými vlasy, veneckem na hlave, v
rukou držící ruženec. Prijela do Plzne s rodici ze západní Evropy
jako doprovod Rudolfa II. Dnes její kosti spocívají daleko od
domova v kostele Všech Svatých. Pískovcová deska z roku 1680 kryla
hrob obetavého apatykáre Václava Jirího Lemona, mládence, co dlouho
obetave pomáhal nemocným pri morové epidemii, až se sám nakazil a
zemrel. Jeho náhrobek je zakoncen lebkou se zkríženými hnáty a
optimistickým nápisem: "Dneska mne, zejtra tobe." Další náhrobek
patrí urozené paní Ludmile Honové z Lövenbergu, zemrelé 28.
listopadu 1713. Byla príslušnicí staré plzenské erbovní rodiny z
Rooseweltovy ulice. Rekonstrukce V roce 1974 byl zahájen stavebne
historický pruzkum stavby, ukoncený v roce 1979. Skupina nadšencu
vedená ing. arch. A. Macháckem objevila puvodní románské kvádríky z
nejstarší stavby. Koncem 80. let 20. století došlo k rozsáhlé
rekonstrukci kostela. Strecha dostala novou krytinu, renesancní
nástenné malby byly zrestaurovány. Díky elánu dobrovolných
aktivistu se zacalo místo postupne kultivovat. Presto zustáváme
„matce plzenských kostelu“ mnoho vecí dlužni. Napríklad opravu
varhan a také úpravu zvonice ve veži, kde zatím mlcí unikátní
puvodní zvon, ulitý práve pro kostel Všech svatých v 16. století.
Doufejme, že nebude dlouho trvat, aby se znovu rozeznel nad
Roudnou, tak jako kdysi. Významnou památkou je hrbitov u kostela
Všech Svatých, založený nekdy v polovine 12. století. Puvodne
sloužil obyvatelum obcí Malice a Záhorsko, jejichž historie sahá do
dob pred založením Plzne. Obe vesnice ležely v blízkém okolí
hrbitova. Po roce 1295 zde byli pohrbíváni i lidé z nove vzniklého
mesta Plzne. Ve 14. století, kdy se zacalo pochovávat u sv.
Bartolomeje na námestí, byli u Všech Svatých pohrbíváni spíše lidé
z nižších sociálních vrstev. Pri morových epidemiích se ale vzalo
hrbitovem znovu zavdek. V té dobe se objevují masové hroby vykopané
v jeho prostorách. Místo posledního odpocinku na tomto míste
nalezlo také mnoho vojáku z francouzského vojska, kterí se stali za
svého pobytu v Plzni v roce 1742 obetmi požáru. O ctyricet let
pozdeji zde nacházejí svuj poslední cíl vojáci ruští, procházející
v té dobe Plzní. Mnoho z nich podlehlo následkum vycerpání,
zranení, omrzlin a hlavne cholery (viz Hrbitov Všech Svatých -
Strašidelné povesti). Krome jiného je tento hrbitov opredený tolika
legendami a príbehy, jako málokteré místo v Plzni. Prenášíme se o
pár století nazpet, za poustevníkem od Všech Svatých Jakubem
Krocínem. Usadíme se v jeho vetché chatce u hrbitovní zdi a
posloucháme vyprávení, kterak na jare léta páne 1644 nachytal pri
krádeži sazenic zelí na hrbitove jednoho plzenského meštana a
kterak byl tento konšelským soudem zbaven výsady meštanství a
odsouzen k vystehování z Plzne. Necháme si ukázat hrob cizince z
dalekých kraju, který pomáhal vycistit strán pod kostelem od
jedovatých hadu, až na to doplatil životem a skonal v místech
dnešní kaplicky. Jdeme-li po proudu casu, vidíme pekare, co odchází
po svých z vlastního pohrbu, nevestu, kterou z domnelé smrti
probudí okradac mrtvol a tím jí zachrání život, dívka o pulnoci
utíká z márnice domu, štastní rodice vyprošují pro zlodeje milost.
Na hrbitovní zdi se na nás šklebí bláznivá Bábina, která utopila v
Mži díte pocaté s mansfeldským vojákem a potom se pomátla. Vidíme
bledou dívku z Malé ulice, kterou táhne za ruku na hrbitov její
dávno mrtvý milý, jehož si v zoufalství a stesku vymodlila. (Kde se
asi inspiroval K.J.Erben?) Podle architektky Anny Hostickové lze
tento hrbitov nazývat druhým plzenským Slavínem. Svého bývalého
významu se totiž toto místo dockalo znovu v 19. století, zejména od
osmdesátých let. Místo posledního odpocinku u Všech Svatých nalezl
arcidekan plzenský F. Herold, zakladatel Sokola v Plzni; T.
Cimrhanzl, který v 19. století dvacet let vedl plzenskou knihovnu,
dobrodinec a zachránce Husova rodného domku v Husinci. Dále zde
odpocívá A. Kludský ze známé cirkusové rodiny, reditel prumyslové
školy a odborný spisovatel A. Majer, Ing. Mikolecký, který se
zasloužil o rozvoj Škodovky, verejné osvetlení, dopravu, stavbu
vývarovny pro chudé a další, nese po nem název nedaleký vrch
Mikulka. Spatríme zde také (vlevo od hlavní brány) hrobku významné
meštanské rodiny Rohrerovy, která se zasloužila o výsadbu verejného
sadu v místech za dnešní Kollárovou ulicí, a další významné
plzenské osobnosti. Od roku 1902 se definitivne prestalo s
pohrbíváním v techto místech. V 60. letech se uvažovalo o parkové
úprave areálu, zámer se však plne neuskutecnil. Pozdeji hrbitov
pustl a stal se cílem vandalu. Teprve v roce 1974, zásluhou pár
nezištných lidí z dobrovolného spolku aktivistu, kterí zde odvedli
úctyhodný kus práce, se zacal opet probouzet do své bývalé podoby,
vcetne kostela Všech Svatých. Zdroj informací: www.roudna.unas.cz
Kostel je uzavreny a prohlednout si ho mužete jen o mších , které
se konají ve vyznamné církevní svátky. Hrbitov je prístupný po
domluve se správcem každou stredu od 16.30hod. Cache je pristupna z
cesty vedoucí okolo hrbitova. Neobsahuje psací potreby.
Additional Hints
(Decrypt)
qeranmav bgibe