Na míste puvodní tvrze si po jejím dobití v roce 1421 nechal Jan Žižka z Trocnova postavit hrad, který pojmenoval Kalich a podle kterého si také dal další prízvisko.
Vstup do hradu byl chránen dvemi branami a okrouhlou veží, která spolu s hradbou kryla prístup do hradu proti mírnejšímu svahu.
Se stavbou hradu se zacalo kolem roku 1421. Ta probíhala ve spechu, protože husité museli celit útokum ze Saska a neprátelským akcím Zikmunda z Vartemberka. Zdejší posádce velel pravdepodobne Žižkuv bratr Jaroslav.
Po smrti Jana Žižky v roce 1424 zustal Kalich v držení husitu. Zmenu neprinesla ani prohraná bitva u Lipan. Hrad Kalich mel být podobne jako hrad Falkenberk na rozkaz císare Zikmunda rozboren, aby se nestal sídlem loupežníku. Nestalo se tak a koncem XV. století vystrídalo hrad nekolik majitelu, mimo jiných Vilém z Ilburka. Zprávy o hradu zmizely v XVI. století v souvislosti se ztrátou významu jeho další existence.
K hradu, který byl umísten na vrcholu hory o dvou homolích, ve výši 200 m nad Trebušínem, vedly tri staré cesty. Nejvýznamnejší byla cesta z Trebušína, která je dosud velmi dobre sjízdná; místy je zpevnena zachovalými terasami, vyzdenými z místního lámaného cedice. Tato príjezdová vozová cesta vedla serpentinami vzhuru. K ní se pripojovala druhá vozová cesta od severu, rovnež ješte dobre zachovaná. Tyto velmi dukladne vybudované komunikace umožnovaly snadnou prepravu vojska i rychlou dopravu zásob a streliva. Príjezdová cesta se po spojení s cestou od severu otácí prudce na jih k vrcholku kopce a zužuje se.
Poklad pod Certovým kamenem
Na temeni Kalicha spocívá veliký znelcový balvan, o nemž lid bájí, že jej tam prinesl cert. Pod balvanem je prý skrýše, v níž je uložen veliký poklad. Cas od casu priletí sem cert, odvalí balvan, vyjme ze skrýše pokladnici a usednuv na balvan pocne si peníze pocítati. Komu by se podarilo v tuto chvíli certa prekvapiti, zmocnil by se lehce jeho pokladu. Cert však prchne jen pred tím clovekem, který vybehne od paty hory vzhuru k balvanu jediným dechem. Balvanem pohnouti možno je toliko jednou v roce – na Kvetnou nedeli, když cte knez pašije v trebušínském kostele u oltáre. Musí to býti clovek bez hríchu, nebot jenom nevinnému se balvan nadlehcí a pohne se s místa.
Ponevadž se dosud nenašel nikdo, kdo by nemel hríchu, a nikdo jedním dechem vzhuru nevybehl, odpocívá poklad stále ješte pod Certovým kamenem a cert se on nijak nestrachuje