Info

Jednoduchá keš, která popisuje Velehrad z trošku jiného úhlu pohledu, než je nám prezentováno v médiích. Při odlovu buďte prosím opatrní, jedná se o dost frekventované místo. Do keše nevkládejte žádné trackovatelné předměty, protože keš už byla několikrát odcizena.

Velehradský mýtus

Když se řekne "Velehrad", většině lidí se vybaví "svatí Cyril a Metoděj", potažmo "svatí Crha a Strachota" (když jste staršího data narození - je to totéž). Ovšem chyba lávky! Kdo ví, že ve skutečnosti jde o ryze novodobou projekci, výsledek docela chladného kalkulu řádu Tovaryšstva Ježíšova alias jezuitů? Faktem je, že kolem milénia Metodějovy (Strachotovy) smrti, v době bujícího romantického zájmu o vlastní historické kořeny, v dobách intenzivního uvědomování si vlastního slovanství hledal národ příležitost, jak zakořenit svou znovunalezenou identitu. Ano, tušíte správně, povedlo se to na Velehradě. Uspořádal se zde první "všeslovanský sjezd"... a Cyril a Metoděj už Velehrad neopustili. Je to opravdu zvláštní. Historikové starý slavný (skutečný, původní a jediný originální) Velehrad dosud nenalezli, a to se hledal na skoro každém kopečku v okruhu dobrých 20 km od Starého Města. Jediné, co je naprosto jisté, je, že onen hledaný původní Velehrad nebyl tam, co je dnes obec téhož jména. Jak by taky mohl, vždyť to, co vidíte dnes, stojí na pilotech v místě prastarých bažin. Tam rozhodně žádné slovanské velehradište nikdy nebylo; no nic. Dokonce i někteří archeologové "to zbaštili" a třeba hledali v chrámu Metodějův hrob. Nenašli!

Pohled na velehradskou baziliku a klášter od východu.

Ale nechme historiky být. Lid zapomněl na cisterciáky, zapomněl na původní poutní význam kláštera, zapomněl na dedikaci Panně Marii Nanebevzaté. Dnes je to tu už jen samá Velká Morava. Dokonce i kostel byl přejmenován. Ale bazilice to nakonec svědčí, novodobé megapoutě jsou tu opravdu jako doma. A je to nakonec dobře. Jistě máte i vy v paměti nezapomenutelnou první návštevu papeže po pádu komunismu, kdy sloužil před bazilikou bohoslužbu pro statisíce. Vzpomínám si, jak tehdy euforie zachvátila skoro úplne všechny, věřící i nevěřící. To je Velehrad! Dnes si žije svým životem. Především péčí jezuitů plní dokonale roli symbolu prolínání duchovního světa Východu a Západu. O tom více skrze projekty Centrum Aletti a nakladatelství Refugium. Chce to proniknout zevnitř a člověk pak pochopí.

Obec Velehrad plynule přechází do obce Modrá. Kousek od baziliky naleznete novou stavbu - repliku románského kostelíka. Ani tady se ale nenechejte vodit za nos předhazovaným slovanstvím. Stavba je naprostou smyšleninou místních radních, nikdo neví, jak to bylo původně. Jisté je jen to, že základy skutečného kostelíka, který se našel opodál, pochází z iroskotské misie, kteréžto mniši zde působili o chlup dříve, než do místního regionu prišli Cyril a Metoděj. Samozřejmě nesnižujeme nesmírný přínos řeckých bratří pro naši slovanskou kulturu, ale ono by jim nakonec i uškodilo, kdyby je někdo chtěl omezovat právě jen na tato místa. Prostě si nezapomeňte při odlovu této cache říkat: "Irská misie na Velehradě? Super! Slované? Super! Cisterciáci? Nádhera! Jezuité? Skvělé! Cyril a Metoděj? Hmmm..., na Velehradě? Možná, asi ne." Tož tak. Zajímavé, že?

Nikde se pořádně nedočtete ješte jednu zajímavost. Obec a vůbec poutní místo si za komunistů prošly hodně drastickým "vývojem". Tehdejším mocipánům byl samozřejmě Velehrad trnem v oku (jistě jim bylo ukradeno archeologické místo jako takové - šlo o myšlenku, o jeho duchovní hodnotu, právě o tu geniální mystifikaci). Co, trnem. Klínem. Proto sem vždy dosazovali "poslušné" duchovní správce, kteří nenápadně, ale intenzivně škodili. A navíc strana v obci cíleně ubytovávala ty nejskalnejší souvěrce. Dodnes proto chodí do baziliky - na východomoravský normál - velmi málo místních a "nekřesťanské poměry" se tu projevují všude. Ale co to je proti duchu Velehradu? Ten se jen tak zašlápnout nedá. Byl vytvořen v pár letech na konci devatenáctého století, ale zdá se, že dnes už je věčný.

Neberte nás prosíme za slovo, hodně jsme to zjednodušili. Všem zájemcům o historii místa doporučujeme k přečtení především úžasnou knihu Jindry Jarošové Svatí kacíři. Svého času byla hodně populární; pravdou je, že se skvěle čte a spolu s autorkou si dokážete udržet nadhled.

Keš

Motorizovaným doporučujeme oficiální parkoviště asi 20 metrů od cache. Zastávka autobusu je asi 100 metrů od cache. Při odlovu buďte prosím opatrní, jedná se o dost frekventované místo. Do keše nevkládejte žádné trackovatelné předměty, protože keš už byla několikrát odcizena.