Hrad ROSTEJN
Pozdne gotický Hrad ROŠTEJN byl vybudován ve 2. polovine 14. století pány z Hradce. Hrad byl nazván podle erbovního znamení jeho zakladatelu – ruže – Rosenstein – Roštejn. Hrad je postaven na trojúhelníkovém pudoryse s obvodovou zástavbou na skalnatém vrchu uprostred lesu ve výšce 677 m/m. Vstup do areálu hradu je na severu chránen sedmibokou veží s britem o výšce 45 m. Kolem roku 1353 byl obehnán opevnením s kruhovými baštami. Zbytky techto hradeb je možno najít dodnes. Na sever od brány bylo postaveno malé predhradí s hospodárskými budovami.
Koncem roku 1423 hrad obléhala husitská vojska pod vedením hejtmana Jana Hvezdy z Vícemilic na svém tažení tímto krajem /Štramberk (GC13B8Q), Studánka Páne (GC172F6), Vyhlídka (GC1773N), Bor (GC1775C), Jihlava#2 (GC19J27), poté co dobyla a vyplenila nedaleký strážný hrad Janštejn (GC1B3Y6). Nebyla tak úspešná jako v predchozím prípade, dobyla pouze predhradí s hospodárskými budovami, po kterých do soucasné doby nezustalo vubec nic. Samotný hrad husitská vojska nedobyla a to proto, že byl velice dobre opevnen. K nezdaru husitu také prispel tvar veže se svými sedmi stranami postavenými tak, že odrážely koule vrhané samostríly a tak nedošlo k narušení zdí. Husitská vojska tedy s neporízenou odtáhla dále na Moravu.
Husitské války se Roštejna citelne dotkly. Hrad s opevnením se dockal obnovy až v polovine 16. století, kdy jej získali pánové z Telce. Zde roku 1510 prichází na scénu Zachariáš z Hradce, jemuž Telc vdecí za svou pohádkovou podobu. Okolní hvozdy byly plné divoké zvere, která lákala k honitbám nejen pána z Telce, ale i jeho prátele a dvoranu. Zachariáš se rozhodl zvelebit gotický hrad podle svého a udelal z nej renesancní lovecký hrádek. Zde se pak mohl se svými práteli dosyta oddávat mysliveckým radovánkám. Z gotického základu se nakonec zachovalo jen klenutí, základy veží a sedmiboká vež. Hrad byl zvýšen o jedno patro, nove byl postaven rytírský sál a kaple. Tato prestavba zdaleka nebyla poslední. Roštejna se dotklo i zdobné baroko, avšak z puvodní výzdoby toho kvuli požárum moc nezbylo. Dalšími majiteli byli Slavatové z Košumberka, Lichtenštejni z Kastelkornu a Podstatští-Lichtenštejni a nakonec Ceský stát.
Roku 1915 hrad vyhorel. Zásadní opravy zacaly ale až roku 1958. Hrad byl pro verejnost otevren až roku 1969. Hrad obklopuje prírodní rezervace Roštejnská obora – nejvetší komplex bucin na Ceskomoravské vysocine. Málokdo ví, že prostoru lesa mezi hradem a obcí Studená se dodnes ríká „Hrabecí les“. Les dríve prináležející k telecskému panství. Les byl obehnán plotem s žulovými sloupy (dodnes lze tyto sloupy v nekterých cástech hranic spatrit) a dále rozdelen cestami na stejne velké obdelníky o rozmeru 400 x 800 m. Cesty vedoucí z jihovýchodu na severozápad se nazývaly „áleje“ a byly císlovány od 0 do 20. Cesty vedoucí z jihozápadu na severovýchod se nazývaly „štráfy“ a znacily se písmeny od A do G. Od brány hradu Roštejna zacíná smerem na severozápad alej císlo „0“ a koncí zde nejznámejší cesta Hrabecího lesa - štráf „F“, vedoucí dnes již jen od vrcholu Javorice, nad rybníkem Velký Parezák a kolem rybníka Malý Parezák. Na každé križovatce aleje a štráfu byl vztycen kamenný sloupek s císly sektoru (obdelníku) lesa, dále císlem aleje, písmenem štráfu a poradovým císlem kamene. Dodnes lze nekteré kameny nalézt.
Dnes mohou na hradu Roštejne návštevníci obdivovat predevším dvoupatrový palác s kaplí, která v 18. století dostala barokní podobu a dále renesancní prístavky. V interiérech mužeme videt unikátní nástenné malby, dobový nábytek, expozice porcelánu, cínu, rezbárství, kamenictví a lovectví, pozdnerenesancní fresky erbu v Erbovním sále. Ve velkém sále v prvním patre se skrývá mimo jiné i nástenná malba Matthioliho herbáre. Pozoruhodná místnost s heraldickou výzdobou je i ve druhém patre.
K Roštejnu se váže mnoho povestí, poslyšte treba tu o jeho založení! Telcský pán si prý chtel nechat vystavet skvostný hrad. Aby jej mel presne takový, jaký si predstavoval, povolal na pomoc dábelské síly. Upsal se certu s jedinou podmínkou: stavbu chce mít hotovu pres noc, než ráno zakokrhá kohout. Dábel pracoval svedomite, nejlepší kameny nosil až z vrchu Oslednice, avšak jeho kvapná práce nakonec nestacila. Zvedal poslední kámen, aby dokoncil své dílo, když tu se ve vsi ozvalo zakokrhání. Rozzurený cert prý posledním kamenem mocne mrštil do nedalekého rybníka. Prý tam onen balvan leží dodnes. Kdo by snad o povesti pochyboval, muže se jít presvedcit treba k Certove šlápote – skále, kde vzteklý cert zanechal otisk svého kopyta. Místní lidé však znají povídacku z úst svých prarodicu trochu jinak. Když pán videl, jak jde dáblu dílo od ruky, vydesil se, že by mohl prijít o duši, tak sám ze vsi kokrhal a pekelníka prelstil. Nekterí obcané prý ríkávali, že kokrhání mu šlo lépe než politika.
Cache je umístena v tesné blízkosti hradu, proto budte opatrní pri jejím vyzvedávání a ukládání.
Cache je zarazena do serie: