Vojensky hrbitov / The military cemetery Traditional Geocache
Vojensky hrbitov / The military cemetery
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size:  (small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
!!!! POZOR !!!
Ve vedlejším strome je v dutine hlášeno vosí
hnízdo!!! Pozorne se koukejte, kam strkáte ruku!!!!
CZ:Cache je umístena na vojenském hrbitove v
Olomouci-Cernovíre
EN:Cache is placed on military cemetery in Olomouc-Cernovir
Vzhledem k charakteru místa, dodržujte prosím pietu.
Následující text vám k nalezení cache nijak nepomuže, ale
doporucujeme si ho precíst. Seznámí vás s historií tohoto místa.
Nejsme jeho autory, ale lépe by jsme to urcite
nenapsali...
ÚVODEM
je nutno uvést, že podobný vojenský hrbitov pravdepodobne
nikde jinde u nás neexistuje. Jsou tu pohrbeni príslušníci
c. k. rakousko-uherské armády, carské ruské armády, i
pozdejší armády ceskoslovenské. Prevažují tu
však hroby vojáku, jejichž smrt následovala po
válecných zraneních v prubehu první a druhé svetové války.
Hrbitov je mimorádný predevším zpusobem pohrbívání: behem I.
svetové války byli zemrelí vojáci pohrbíváni po dvou do jednoho
hrobu, a to bez ohledu na národnost, vojenskou hodnost a státní
príslušnost, tedy bez ohledu na to, na které strane ve válce
museli bojovat a padli. Byl však cten rozdíl
náboženského vyznání a proto jsou na témž hrbitove, ale
oddelene, pohrbeni vojáci vyznávající islám, v jiné lokalite
Hebrejci a oddelene zase príslušníci pravoslavné církve.
Nejvetší cást hrbitova byla vymezena pro krestany
rímskokatolického a evangelického vyznání. Nikde jinde u nás není
hrbitov, kde by došlo k podobnému zpusobu pochovávání
padlých a zemrelých vojáku! Jenom zde na jednom hrbitove leží
vedle sebe mrtví všech náboženských vyznání pri
dodržení zvláštností každé víry a jinak bez ohledu
na hodnost, národnost, barvu pleti nebo politický postoj zemrelého
vojáka - nebot po smrti si jsou všichni rovni. Nemohl by
práve tento vojenský hrbitov pripomenout naší soucasné
spolecnosti tolik potrebnou toleranci, snášenlivost mezi
vyznavaci Mohameda a Krista?
Cernovírský vojenský hrbitov má však ješte svou
tretí, snad prímo ceskou zvláštnost nesoumeritelnou s jiným
vojenským hrbitovem kdekoli na svete: je tak zdevastován, že v
soucasné dobe lze rozpoznat a urcit méne než deset hrobu z
puvodního poctu více jak 3910.
Tyto kríže už na hrbitove nenajdete.
NE VŽDY TOMU TAK BYLO
Do konce první republiky Ceskoslovenská armáda vzorne pecovala a
udržovala všechny hroby. Po 15. breznu 1939 hrbitov
prevzala Správa hrbitovu a krematoria mesta Olomouce. Byl sice
zarazen mezi kulturní památky, avšak ponechán svému osudu.
Kríže, pomníky, obrubníky byly rozkradeny, hroby zapleveleny,
cesticky zarostly, takže nedávný vzhled vojenského hrbitova
bylo možno srovnávat s devastovanými židovskými hrbitovy
po nájezdech Hitlerovcu.
Vojenská posádková správa se v devadesátých létech opakovane
snažila o likvidaci náletové vegetace, hnijícího listí a
cerných skládek, ale dnešní Ceská armáda nemá vojenské
hrbitovy v péci a tak jednorázový zásah nestací. Ceská vláda v roce
1999 uvolnila MO 3 miliony korun na péci o 72 240 hrobu na
našem území a 6733 hrobu našich vojáku na území
dalších osmadvaceti zemí sveta. Což znací 37 korun
na jeden hrob Pokud jde o Cernovír, tak tam nedorazila z techto
zdroju ani jedna.
Mesto Olomouc loni venovalo 80 000 Kc - byl postaven nový plot,
vysazeny nové dreviny, ale hrbitov stále spíše ukazuje velmi
špatný vztah naší populace k hrobum padlých, než
aby byl ukázkou vdecnosti a pocty našim mrtvým, kterí kdysi
za nás položili své životy. Prípadne úctu k majestátu
smrti obecne.
Navzdory tomu, že CSR již v roce 1929 podepsala
Ženevskou úmluvu a roku 1938 ji ratifikovala zákonem c.
23/Sb., a tak se zavázala, že … bude pecovati o to, aby
mrtví byli cestne pohrbeni, aby jejich hrobu bylo šetreno a
aby mohly být vždy nalezeny … Trvající devastace
vojenského hrbitova, vztah obcanu k hrobum ukazuje, do jaké velké
míry je morálka príslušníku našich národu i jejich
vlády devastována.
Naši politictí predstavitelé si arcit obcas stežují,
že CR nemá hrob Neznámého vojína. Zrejme proto, že kde se
blýsknout a proslovit nejaké moudro pri kladení vencu. Neznámých
vojínu je v Olomouci pohrbeno témer pet tisíc, pánové! Nikdy se mi
však nepovedlo na cernovírský hrbitov zavést nejakého
politika. Prišli jedine církevní predstavitelé, jenže
na tech další osud hrobu našich vojáku padlých ve
válkách vubec nespocívá, aniž by to byla jejich
odpovednost!
Dnešní podoba zachovalejší cásti.
KDO VŠECHNO
Neznámo kde na tomto cernovírském vojenském hrbitove leží
nekterí naši hrdinové, generálové (podmaršálek
Kroupa, generál Elbogen a další), asi i biskupové, opati a
možná i nekterí z premyslovského rodu, -- a odpocívají docela
v blízkosti nejvetších moravských darebáku, odsouzených a
pak popravených vrahu, zlodeju a násilníku.
Podle údaju historiku je od roku 1650 je v Olomouci stálá vojenská
posádka; tak vznikla mestu povinnost pohrbívat zemrelé vojáky.
Katolíci byli pohrbíváni na príslušných farních hrbitovech.
Od roku 1744 ale byli katolictí vojáci pohrbíváni na hrbitove u
kostela P. Marie na Predhradí, od roku 1749 též na hrbitove
špitálu sv. Ondreje.
Pro pohrbívání vojáku - nekatolíku (predevším luteránu)
prikázal magistrát mesta dne 14. II. 1741 vyhledat místo pro
hrbitov. Byl nalezen nepatrný pozemek (7 x 14 sáhu) u tzv.
kapucínského pole pri Terezské bráne za civilním hrbitovem,
oplocený plankami. Brzo nedostacoval, proto byl roku 1760 vojenský
hrbitov presunut o kousek dál, pres císarskou silnici k hostinci U
Dreveného zvonu. Na tento vojenský hrbitov se pozdeji pohrbívali
vojáci všech vyznání až do roku 1834. Zrušený
hrbitov vojenská správa odprodala ve verejné dražbe dne 22. 4.
1844.
Ješte pred tím, roku 1832 zakoupila vojenská správa pro nový
vojenský hrbitov pozemek na Tabulovém vrchu v blízkosti strelnice.
Prvý pohreb se zde konal v roce 1834. Císarským narízením z 21. XI.
1866 pak bylo prikázáno pohrbívání zemrelých vojáku na civilních
hrbitovech. Poslední vojenský pohreb se navzdory tomu na tomto
novém vojenském hrbitove konal 3. IX. 1869.
Farnost Klášterního Hradiska pri bývalém prelátském kostele
sv. Štepána si nekdy tesne pred rokem 1869 zrídila vlastní
farní hrbitov v Cernovíre, pri polní trati Na Vlcinci. Této
skutecnosti využilo velení olomoucké vojenské posádky,
hledající náhradu za rušený hrbitov pod Tabulovým vrchem a
zakoupilo vetší pozemek za malým civilním cernovírským
hrbitovem. První vojenský pohreb se zde konal 4. XI. 1869.
Do 1. svetové války (do srpna 1914) bylo na tento hrbitov pohrbeno
777 zemrelých vojáku. Již v prvních týdnech a mesících první
svetové války však Vojenská nemocnice v Olomouci
ošetrovala desetitisíce ranených a nemocných frontových
vojáku z oblasti Lvova a Halice. Puvodní mírová kapacita lužek
na Hradisku byla rozšírena z 470 na 1000, byly vytvoreny
záložní a nouzové nemocnice v Olomouci s kapacitou lužek
asi 4000, ale ani tyto nestacily. Proto postaveny desítky drevených
baráku a stany s kapacitou dalších 4000 lužek. V
prvních týdnech a mesících války bylo do Olomouce prisunuto napr.
jen 15 000 nemocných úplavicí, 1000 tyfem a 600 cholerou. (Za 1.
svetové války v péci VN Olomouc bylo 55 952 vojáku s infekcním
onemocnením, z nich zemrelo 1665. V olomouckých vojenských
lazaretech bylo behem 1. svetové války hospitalizováno témer pul
milionu ranených a nemocných vojáku.)
Trebaže úmrtnost nebyla velká (méne než 3%) vojenský
hrbitov nedostacoval. Proto se pohrbívalo po dvou mrtvých do
jednoho hrobu. Predpokládám, že samostatne po jednom, byli do
hrobu pohrbíváni vyšší dustojníci.
Každý hrob byl oznacen podle náboženského vyznání, bud
prostým cerným litinovým krížem, nebo pravoslavným
krížem, u muslimu pomníckem s pulmesícem, u Židu
šesticípou hvezdou. Na každém hrobe byly rovnež
tabulky se jmény a presnými údaji o pohrbených.
Cernovírský vojenský hrbitov návalu válecných ztrát nedostacoval.
Proto byl již behem prvních válecných let byl znacne
rozšíren na soucasnou plochu 1,5 ha. Na hrbitove byly
postaveny dve otevrené kaple, vetšinou z dobrovolných
penežních príspevku. První otevrená kaple s kopulí pro
vyznavace krestanských konfesí, ta druhá, také otevrená s náznakem
malé mešity jako úcta padlým muslimského vyznání. Posvecení
kaplí dne 16. prosince 1917 byl osobne prítomen poslední rakouský
císar Karel I.
Ale život šel dál. Podle statistických (urcite
nepresných) údaju (cerpáno z hlášení vyžádaného
nemeckou brannou mocí v Praze, údaje zrejme poskytla nemecká
protektorátní olomoucká radnice podle svých chybných záznamu,
hlášení je uloženo ve Vojenském archivu v Praze) bylo
za I. svetovou válku (do 1. I. 1920) na cernovírském hrbitove
celkem 1724 nových hrobu, z nichž v 197 hrobech je 325
pravoslavných Rusu, v 51 hrobech je 51 mrtvých mohamedánu a v 12
hrobech je pochováno 12 Židu, v zbývajících hrobech jsou
pochovány osoby ruzných národností, v prevážne vetšine
vždy po dvou v jednom hrobe. Od založení hrbitova do
konce první svetové války tedy bylo, dle údaju mestské Správy
hrbitovu hrbitove celkem 2501 hrobu.
Z KRONIKY DIVISNÍ NEMOCNICE
Každorocne na den l. listopadu se na cernovírském hrbitove
odehrával pietní akt, tryzna za zemrelé k uctení památky padlých.
Hrbitov byl slavnostne osvetlen lihovými plameny a pochodnemi,
všechny hroby pietne upraveny a ozdobeny, vzpomínkový projev
pronesl nejcasteji velitel olomoucké posádky a na záver vojenská
hudba zahrála chorál a hymny. Slavnost organisoval správce
vojenského hrbitova, tato správa byla soucástí duchovní služby
pri Vojenské nemocnici. Z nemocnice se úcastnili dustojníci,
gážisté a mužstvo. 1. listopadu 1920 a 1921 mel
vzpomínkový projev velitel 7. peší divise arm. generál
Kroupa.
Krome techto pravidelných tryzen se na cernovírském hrbitove konaly
vetší vzpomínkové slavnosti pri návšteve zahranicních
vládních delegací.
Dne 1. srpna 1923 navštívila hrbitov delegace Království
Srbska, Chorvatska a Slovinska vcele s vojenským ataché plukovníkem
generál. štábu Michailem Neuradovicem. Dne 8. a 9. listopadu
1923, kdy v Olomouci vystupovala jihoslovanská pevecká skupina
Stankovic, se na vojenském hrbitove v oddelení Jihoslovanu konala
tryzna za úcasti vojenské hudby a deputace útvaru. Dne 29. ríjna
1930 si prohlédl válecné hroby s povolením MNO šéf madarské
péce o válecné hroby ministerský rada Rudolf von Prasek z
Budapešti.
Od 29. cervna 1921 byl stanoven paušál pro udržování
hrobu ve vojenské správe. V roce 1926 na vojenském hrbitove
zlikvidovány listnaté stromy, které každorocne zpusobovaly
opadem listí znacný neporádek a na hrbitove vysázeno podél chodníku
100 kusu ušlechtilých zderavu.
Podle protektorátního hlášení mesta Olomouce zde bylo behem
první CSR (od 1. I. 1920 do 24. X. 1939) pohrbeno 388
príslušníku ceskoslovenské armády. Podle údaju z mesta by
tudíž melo být na vojenském hrbitove k 29. ríjnu 1939 jen 2889
hrobu. Tato císla však vubec nesouhlasí se skutecností!
Podle zápisu v Kronice divisní nemocnice 7 vojenská správa hrbitova
pecovala v roce 1921 o 3475 hrobu, v roce 1922 o 3516 hrobu, v roce
1923 o 3548 hrobu a v roce 1924 o 3573 hroby. (Pocet úmrtí ve
vojenské nemocnici se pohyboval každorocne mezi 20-30
zemrelými vojáky. Tedy každorocní nárust poctu hrobu podle
údaju nemocnice odpovídá.)
Avšak v nedávno vydané publikaci (Hovadík, Hradecný: 750.
výrocí Cernovíra, Olomouc, 2000) se uvádí pocet hrobu podstatne
nižší, jen 1771 hrobu! Jak patrné, údaje mestské Správy
hrbitovu o poctu hrobu na vojenském hrbitove jsou neverohodné a
nesouhlasí ani s jejich predchozími údaji.
Instituce momentálne vojenský hrbitov spravující, má své podklady
bud neúplné, nebo v neporádku. Podle našeho velmi skromného
odhadu by melo dnes pecováno nejméne o 3873 hroby, z nichž
približne v 1582 bylo pohrbeno po dvou mrtvých vojácích. Na
vojenském cernovírském hrbitove je pohrbeno nikoliv ke trem tisícum
vojáku, jak se uvádí, ale mnohem víc, pravdepodobne pres ctyri a
pul tisíce padlých a zemrelých vojáku.
Po roce 1945 nebyla obnovena ceskoslovenská Vojenská duchovní
správa a mestská péce se transformovala na Oddelení hrbitovu a
krematoria Národního výboru mesta Olomouce. Dnem 1. ledna 1949 byl
hrbitov zarazen do správy Pohrebnictví u komunálního podniku
Služby verejnosti Jednotného národního výboru v Olomouci.
Podle údaju mesta Olomouce za dobu II. svetové války bylo na
vojenském cernovírském hrbitove pohrbeno (od 24. 10. 1939 do 7. 1.
1945) 45 osob. (V nemeckém vojenském lazaretu na Klášterním
Hradisku v dobe Protektorátu zemrelo 566 ranených a nemocných
vojáku, ale ti byli pohrbeni na olomouckém Ústredním hrbitove.) Na
vojenském hrbitove se pohrbívalo ješte po roce 1945,
pravdepodobne poslední pohreb se zde dokonce konal ješte
pocátkem sedmdesátých let. Pocet pohrbu z této doby nám není znám a
urcite byl nepatrný.
OSOBNOSTI POHRBENÉ NA VOJENSKÉM HRBITOVE
Z výjimecných osobností pohrbených na cernovírském vojenském
hrbitove je nutné pripomenout predevším výše uvedené
pohrbení na Hradisku nalezených rakví a pozustatku dle ústního
podání prenesených z mausolea zrušeného kláštera. Jde
pravdepodobne o kostry opatu a dalších osobností v minulých
staletích na Hradisku pohrbívaných s velkou okázalostí. Z
dochovaných záznamu víme, že to mohou být pozustatky i
arménského biskupa, který v XVIII. století zemrel na Hradisku na
ceste k papeži do Ríma. Nelze také vyloucit, že
šlo o pozustatky nekterých olomouckých biskupu a clenu
premyslovského rodu, nebot soucasnou existenci jejich ostatku v
krypte pod kostelem sv. Štepána nikdo neoveril. Jejich
pohrbení v míste severovýchodního okraje hrbitova nelze nalézt,
protože od doby pohrbení techto ostatku byl hrbitov za svetové
války rozšíren a dnes nikdo hranici puvodního hrbitova
nezná.
Zajímavý je osud dalších skupin pohrbených vojáku.
Predevším vojáci príslušníci židovského vyznání,
byli pohrbíváni i mimo vojenský hrbitov pécí židovského
pohrebního spolku Cewrah kaddischah na olomouckém židovském
hrbitove. Tam je 35 hrobu židovských vojáku rakouské a ruské
armády. Na cernovírském hrbitove snad zustalo 12 židovských
hrobu, ale jejich lokalitu na zpustošeném hrbitove dnes
nelze nalézt.
Další národnostní skupinou, která se od ostatním mrtvých
oddelila, byly zemrelí Jihoslované. Díky vztahu predválecného
Ceskoslovenska k Jugoslávii v Olomouci vznikla
Ceskoslovensko-Jihoslovanská liga, která se zasloužila o
postavení Jihoslovanského mausolea v dnešních Bezrucových
sadech proti Michalskému výpadu. Do krypty tohoto honosného
mausolea s nápisem Vernost za vernost - Ljubav za ljubav bylo behem
let 1926-1936 preneseno prý 173 exhumovaných pozustatku vojáku z
cernovírského vojenského hrbitova a více jak tisíc exhumovaných
pozustatku z ostatních pohrebišt na území Moravy a Slezska z
doby 1. svetové války, tedy celkem prý 1188 exhumovaných. Toto
mausoleum v roce 1936 prevzala do své péce Jugoslávie. V soucasné
dobe jsou vlastnické vztahy tohoto výsostného jugoslávského území
nevyjasneny. O mausoleum nepecuje nikdo, stavba je devastován,
nicena sprejery, a jak to dopadá s lidskými pozustatky, nikdo neví.
Ostatne ani o uvádených 173 exhumovaných na vojenském hrbitove není
žádný záznam. V Kronice divisní nemocnice 7 je pouze
zaznamenáno k roku 1926: Na poukaz generálního inspektora hrobu
Království S. H. S. byly na zdejším hrbitove (Cernovíre)
exhumovány mrtvoly vojínu Alex. Durdevice a Božidara Zlatice a
uloženy v nove postaveném Mausoleu v Michalském výpade.
Okázalé slavnosti odhalení Mausolea se konaly od 10.-12. cervence.
Z nemocnice se úcastnila vetší delegace. - Tedy je záznam
pouze o dvou exhumovaných Jihoslovanech!
NEJEN JIHOSLOVANÉ
Na cernovírský vojenský hrbitov rovnež bylo pohrbeno dvanáct
amerických letcu, jejichž stroje se zrítily nad Olomoucí v
prosinci 1944 a v únoru 1945. Jejich pozustatky však byly v
roce 1946 prevezeny na pohrebište jejich divise ve Francii.
Sovetské vojáky, padlé v kvetnu 1945, ci zemrelé na Hradisku,
prevezli v únoru 1946 na komunální Ústrední hrbitov k Neredínu. Na
tomto hrbitove bylo vycleneno v roce 1946 Cestné pohrebište
padlých za II. svetové války, kde jsou soustredeny ostatky
sovetských vojáku z celé strední a severní Moravy, 22
vyšších a 40 nižších dustojníku
pohrbených pod náhrobky s rudou hvezdou a celkem 1435 ostatních
vojáku pohrbených ve spolecném hrobe, z nichž jen tretina je
známa svým jménem. Sluší se pripomenout nekteré osobnosti
pohrbené na cernovírském vojenském hrbitove. Armádní generál Josef
Kroupa (1861-1924) byl zde mezi rady hrobu dustojníku a rotmistru
pohrben v cervnu 1924 a jeho náhrobek je jeden z posledních dosud
citelných. Tento nekdejší c. k. polní podmaršálek po
skoncení války prijal službu v cs. armáde ve funkci velitele
7. peší divise v Olomouci. Byl neprávem narcen z
'rakušáctví' a pensionován. Byl to muž s mimorádne
širokým kulturním rozhledem, vynikající tenorista a má
nesmírné zásluhy o vznik a rozvoj ceského divadla v Olomouci i o
výrazný rozvoj olomouckého sportu. Zemrel jako tajemník Mestského
divadla v Olomouci. Jeho osobnost je stále nedocenená! Generál
zdrav. MUDr. Karel Elbogen, který po celou I. svetovou válku velel
Vojenské nemocnici v Olomouci a všem dalším pomocným
a nouzovým nemocnicím zrízeným ve verejných budovách po celé
Olomouci. Do jeho podrízenosti patrily také veškeré spádové
nemocnice na celé severní a strední Morave, od Svitav a Krnova
až po Hodonín vcetne. Po vzniku CSR odešel gen. MUDr.
Elbogen do výslužby, ale i nadále pracoval jako smluvní lékar
v pobocce VN ve Šternberku. Po nenadálém úmrtí velitele
vojenského lécebného ústavu ve Šternberku plk. Stavela byl
jmenován velitelem tohoto vojenského lécebného zarízení,
avšak necekane tragicky zahynul dne 24. dubna 1928 (ve
Šternberku na nádraží uklouzl a spadl pod vlak). V
poslední vuli si prál 'tento znamenitý vojenský lékar a clovek
vysokého charakteru a zlatého srdce' být pohrben na vojenském
hrbitove v Cernovíre. Katafalk s rakví byl postaven v nemocnicní
kapli, pocta to, která predtím jen jednou byla prokázána jinému
zemrelému veliteli nemocnice. Generál MUDr. Elbogen byl pohrben s
mimorádnými poctami dne 27. dubna 1928 za ohromné úcasti obcanstva.
Dnešní lokalitu jeho hrobu neznáme.
Jeden z posledních pohrbu na cernovírském hrbitove je místo
odpocinku kpt. Vratislava Lišky, který havaroval pri cvicném
letu na školním letounu dne 11. ríjna 1948. Byl to jeden z
významných ceskoslovenských pilotu v RAF, kterí se zasloužili
v leteckých bojích o Velkou Britanii.
Z dalších zde pohrbených, spíše výjimecných než
významných osobností nutno jmenovat alespon dva. Šikovatel
Lopatinski. Polák odsouzený k trestu smrti za pokus o vraždu
svého tyranského velitele. Dne 16. IV. 1885 byl popraven na nádvorí
Klášterního Hradiska. Stal se hrdinou jedné z jinotajných
povídek K. M. Capka-Choda jako Šikovatel Lemanický. Nejvíce
vzruchu a nejen po celé Olomouci prinesl ve své dobe tajný pohreb
Martina Leciána, vojenského zbeha, nejznámejšího moravského
lupice a vraha, popraveného pražským katem Leopoldem
Wohlschlägerem na šibenici v garnizónní veznici dne 6. X
1927. Na 'neznámém' hrobe tohoto proslaveného zbojníka se
objevovaly položené kytice ješte pocátkem devadesátých
let minulého století; legendy a popevky o Leciánovy jsou známé
dosud. Za zmínku stojí, že Leciánovi venoval své pero agent
Kominterny E. E. Kisch a ješte v padesátých létech se ho
jako hrdinu 'trídního boje' snažil popularisovat Vojtech Cach.
Zarazil mu to údajne osobne Zápotocký. Na cernovírském hrbitove
bylo pohrbeno jiste ješte mnoho významných osob, o kterých
se dnes neví a které také díky znicenému hrbitovu zustanou na veky
zapomenuty.
Za našich casu se arcit opet menil název spravující
instituce, v soucasné dobe je to Správa hrbitova, priclenena jako
príspevková organisace k Magistrátu mesta Olomouce. Zajisté také v
této instituci (jako ve všech ostatních) vzrostl pocet
úredníku soucasne s rustem prikázaných poplatku za hrob. Pritom
vlastní péce o hrbitov a hroby ustala. Jako první byly zlikvidovány
vzpomínkové tryzny za padlé, konané pravidelne každý rok 1.
listopadu. Hroby zarostly plevelem, spadané listí a odhozený odpad
nikdo neuklidil. Co nebylo k hrobum natrvalo pripevneno, to bylo
rozkradeno. Ale nakonec zacaly být urezávány i litinové kríže,
prodávané do Sberných surovin. Hodily se i opracované kameny, které
bylo možno použít do novostaveb. Z vojenského hrbitova se
poztrácely. Rovnež oplocení, které ani nestacilo ztrouchnivet,
bylo rozkradeno.
Dnes již nikdo nepozná kde a kdo byl pohrben, z rad v zákrytu
vyrovnaných hrobu se stalo neudržované smetište. Slávu
hrbitova pripomínají chátrající a rozpadající se dve otevrené
kaple. Nové drevené oplocení a vysázení nevhodných listnácu nebrání
dalšímu rozkrádání toho, co dosud na hrbitove zbývá.
Úredníci Magistrátu mesta Olomouce, zodpovední za péci o hroby,
zatím tuto svou péci provádejí jen udržováním neúplných a
pochybných záznamu, neprojevují ani zlomek snahy o nápravu
katastrofální situace. A mesto Olomouc soucasne marne pátrá, jak a
kde zamestnat delikventy, odsouzené k pracovním trestum.
(Autorem clánku je Plk.Dr. Josef Šváb,
foto.T.Jemelka,MilanoXTeam, prevzato ze serveru
www.militaria.cz)
Logbook No. 1
Strana1
Strana2
Strana3
Logbook No. 2
Strana1
Strana2
Strana3
Strana4
Strana5
Strana6
Strana7
Additional Hints
(Decrypt)
I xberarpu fgebzh / Ebbgf bs gur gerr