|
Vítejte na nejstarší keši věnované Jenštejnu. Místní Hrad je vyhledávaným turistickým cílem a věž slouží i jako skvělá rozhledna.
Hrad Jenštejn byl založen ve 30. letech 14. století Jencem z Janovic. Roku 1368 jej získal Pavel z Vlašimi, který se poté začal psát z Jenštejna. Výrazně přestavěn mezi lety 1368 a 1390 arcibiskupem Janem z Jenštejna za účasti dvorské huti Václava IV.– v té době patřil k předním rezidencím v zemi. Roku 1624, již jako pustý (zpustl koncem 16. století), připojen ke komornímu statku Brandýs. Definitivně zničen Švédy roku 1641. Nejpozději od konce 18. stol. ve zříceninách žila chudina; doloženo je mimo jiné několik bytů ve věži (za tím účelem zřízen vstup do přízemí věže, do té doby přístupného pouze otvorem ve stropě z prvního patra). Jako obydlí sloužil ještě poč. 20. stol. V 70. letech 20. stol. zřícenina opravena, od roku 1977 přístupná veřejnosti.
Z historie Jenštejna se dozvídáme, že do 15. století byl obýván pouze hrad a hospodářský dvůr s čeládkou, která se starala o zajišťování potřeb hradu. V letech 1530 – 1570 bylo v Jenštejně postaveno do půlkruhu 14 velkých statků. Proto má Jenštejn mimořádnou urbanistickou hodnotu, neboť se zde zachovala okrouhlá náves s radiálně situovanými statky. Tuto dispozici najdeme pouze u několika obcí v celé republice. Starší zástavba se přirozeně utvářela v podhradí a východně, dále v samostatné části zvané Katovičky a kolem okrouhlé návsi. Tam byly relativně honosnější objekty s rozsáhlejšími pozemky uzavřenými stodolami, jimiž se vyjíždělo do polí.
Majitelem největšího gruntu byl v roce 1576, nyní č.p.22, Jan Cingulín z Opočna, pozdější hejtman panství brandýského. K tomuto statku patřily i dva mlýny. Další významný grunt v Jenštejně v době předbělohorské náležel neblaze proslulému Euherfridu Berbisdorfu rytíři z Berbisdorfu, účastníku pražské defenestrace. Stal se komisařem stavů odbojných a kromě jiného se přímo účastnil vyloupení chrámů sv. Víta na Pražském hradě, kde mnoho vzácných obrazů vlastní rukou zničil. Po bitvě na Bílé Hoře utekl ze země. Hrdelní komisí byl 17.II.1621 odsouzen ke ztrátě cti, majetku a hrdla. Známým majitelem gruntu v Jenštejně byl rovněž bohatý pražský měšťan Abrahám Sixta z Ottersdorfu. Ten po prohrané bitvě na Bílé Hoře uprchl ze země a dne 14.7.1622 byl odsouzen ke ztrátě cti, majetku a hrdla. Jeho znak můžete spatřit na pravé straně vstupního areálu hradu. V roce 1648 byl za třicetileté války vypálen švédským vojskem hrad i všech 14 statků. Trvalo 40 let, než se z této rány Jenštejn vzpamatoval. Z trosek hradu si začala stavět domky chudina hlavně v bývalém hradním příkopu.
V 18. století se Jenštejn stal samostatnou a soběstačnou vesnicí. V té době získal dokonce statut městečka neboli městyse s právem trhovým. Městečkem byl až do 20. století, ale právo trhové nevyužíval a tím svůj statut nakonec ztratil. Násilná kolektivizace po únoru 1948 a léta socialistického budování nadlouho přerušila příznivý vývoj. Většina objektů starých statků při "hospodaření" JZD spadla, či byla zničena, ale naštěstí byly zachráněny štíty obytných budov statků, které tvoří krásný kolorit staré návsi. Jenštejn byl dokonce komunisty zařazen mezi obce "na dožití", tj. bez možnosti výstavby nových domů, v podstatě byl určen k zániku - tento šílený nápad přes mnoho škod nebyl realizován. V blízkém chráněném údolí Vinořského potoka byla naneštěstí zřízena ohromná skládka, kam bylo vyvezeno 1200 vlaků odpadu z pražských podniků a odpad z budování metra. K nápravám škod, výstavbě domů a zdravému rozvoji Jenštejna dochází po roce 1990. Od roku 2005 se staví Nový Jenštejn.
|