Akrofobie - vcelku neškodná
duševní porucha spocívající v
panické hruze z výšek, nehlede na to zdali
jsou bezpecné ci nikoliv.
Akrofilie - spolecensky nebezpecná úchylka
spocívající v nezvladatelné touze
lézt do výšek, nehlede na to zdali jsou
prístupné ci nikoliv.
Jsou všude kolem nás. Stožáry,
veže, strechy, komíny a podobne. Nekomu se zdají
obycejné a všední. Stály tam už
drahne let a stát budou. Proc se jimi zaobírat?
Akrofilik není lhostejný. Projde kolem neceho
vysokého a neco se v nem zatetelí. Ony stavby
totiž provokují. Provokují svoji
výškou. Cní do výšin.
Nedostupných. Zdánlive nedostupných. A
jako by potutelne ríkaly: hádej clovícku jak
to vypadá nahore?
Freudovci by v té fascinaci vežovitými objekty
videli mnohé. Lec my akrofilikové víme,
že tomu tak není. Kdepak sex! Zvedavost! Ten
prostý elementární hluboko zakorenený
pud, jenž žene cloveka do míst, kde ješte
nebyl. Do míst, kamskoro nikdo nechodí. Do
míst kam se ješte nikdo nedostal. At to
stojí co to stojí. A rekne-li nekdo "nelez tam" ci
"tam se stejne nedostaneš", je to ta nejvetší
motivace, abyste se tam dostali.
Tato keška je venována všem lezoucím
fajnšmekrum a ne každý ji zvládne. Nahoru
vede žebrík, lec pro dosažení jeho
dolních šprušlí budete potrebovat
nemálo síly a mrštnosti. Lana a
horolezecké cajky nejsou nutné. Dejte si
zpocátku pozor na kusy ostnatého drátu.
Na vršku obcas hnízdí holubi a podle toho to
tam také vypadá - doporucujeme si vzít
dostatecne zašpinitelné oblecení.
Pocítejte s tím, že pod vrchní
plošinou mužete pár holubu vyplašit, a
neleknete se jich.
Objekt je již pres 5 let zrušený a nikdo ho
nehlídá. Presto se radeji chovejte nenápadne,
protože i mezi bežnými mudly se obcas najde
kazisvet, který je schopen hrozit policií kvuli
naprosté prkotine, která se jeho ani jeho majetku
netýká.
Puvodne jsme chteli napsat, že keška není
vhodná pro deti, ale pak jsme si s Jarmilou vzpomneli na
vlastní detství a zmenili jsme názor :)
Acrophobia - quite harmless alientation, consisting of
panic of heights, regardless whether they are dangerous or
not.
Acrophilia - socially hazardous deviation, consisting of
unmanageable desire to climb into heights, regardless whether they
are accessible or not.
They're everywhere around us. Towers, pylons, chimneys, roofs
and so on. Somebody can consider them banal and trivial. They stand
here since a long time and they will stand here. Why bother with
them?
Acrophilic isn't so flegmatic. He walks around something high and
feels something grotesque. The buildings provoke. Provoke by
their height. They jut out to the heights. Inacessible.
Apparently inacessible. And you hear a silent voice from
them: try to guess, how it looks above?
Freudians would elicit much more from this fascination of
tower-like objects. But the acrophilics know, that it isn't the
right way. No sex. Curiosity! The simple, elementary, deep-rooted
emotion, that hurry man to the places, where he wasn't yet. Where
almost nobody comes. Where nobody has got to. At any price. And if
somebody says "don't climb there" or "you aren't able to climb
here", it's a best motivation!
The cache is dedicated to the all climbing-lovers and isn't
solvable to everybody. There is a ladder to the top. But you have
to be enough strong and lithe to reach the bottom bars of the
ladder. You don't need any ropes or climbing equipment. At
beginning, be aware of pieces of barbed wire.
Sometimes pigeons nest at the top - we recommend muckable clothes.
Consider that just below the top platform you can scare away some
pigeons and don't get frightened.
The object is more than 5 years abandoned and nobody guards it.
Howewer, be discrete, because there can be few wantons, who calls
police for total triviality, that do not apply to him or his
property.
Originally we intended to write that the cache isn't suitable
for children, but we remembered with Jarmila our own childhood and
changed our opinion :)