CZ: V romanticky divoke a presto malebne krajine
mezi Melnikem a Kokorinem se tahne uzky skalni hrbet, koncici nahle
vysokou sraznou stenou spadajici k Harasovske tuni na dne
Krouzeckeho dolu. Zde, jihovychodne od vesnice Bosyne, jsou zbytky
byvale tvrze, obehnane nekolika prikopy a valy, dnes uz sotva
znatelnymi. Uprostred skalni steny jsou dve mistnosti vytesane v
piskovci. K nim prileha zacouzená jeskyne, slouzici drive jako
chodba. Misto nahore, u byvale tvrze, zarostle lesem, pusobi velmi
smutne. Jeste chmurnejsi pocit vsak na cloveka padne uvnitr
skalnich komnat. Nahodny kolemjdouci se tu radeji ani nezastavi a
matky v okolnich vesnicich hrozi detem: "Nezlobte, nebo si pro vas
prijde krvomlynska panna!"
Pryc je jiz doba, kdy si rytir Slavibor z Hradku
vyhledl za sve sidlo strme skaly nad jezerem a promenil je v pevnou
tvrz, ve ktere leta spokojene zil v ustrani svetského zivota se
svoji jedinou dcerou, spanilou divkou Ladkou. A zatimco rytir
Slavibor lovil v okolnich lesich zver a vedl hospodarstvi,
vzdelaval jeho dospivajici dceru zbozny poustevnik, usedly nedaleko
tvrze. Tehdy nalezel blizky hrad Vidim staremu a hrdemu rytiri
Milotovi. Ten mel syna Bretislava, statneho a krasneho
mladence.
Jedinou Bretislavovou zalibou i vasni byl lov. Jednou, kdyz se
stale vice a vice vzdaloval od domova, ve skalach a lesich
zabloudil. Po nekolika hodinach se dostal az do Krouzeckeho dolu.
Tam zemdlen klesl u upati skaly. Unaven touzil po odpocinku a za
chvili usnul. Mezitim prisla do tech mist Ladka, ktera sbirala v
lese jahody. V udivu stanula pred spicim mladencem. Pote, co mlady
rytir procitl ze spanku a spatril pred sebou divku, myslel, ze je
to lesni vila. Kdyz mu ale Ladka podala natrhane jahody, aby se
obcerstvil, poznal, ze to neni prelud. Bretislav se zahledel do
divciných krasnych oci a zanedlouho si oba septali nezna sluvka
lasky. Rozloucili se teprve pri zapadu slunce.
Pusty Krouzecky dul se potom stal mistem dostavenicek milencu a
svedkem jejich ciste lasky. Jednou se jiz Bretislav chystal povedet
o svych citech Slaviborovi i svemu hrdemu otci Milotovi a pozadat o
splneni sveho prani, vzit si Ladku za manzelku. Nadeje mladych lidi
se ale nahle zhroutily. Jiz dlouho pozoroval stary Milota s
neduverou synovy caste zalety na Kokorinsko. Kdyz Bretislav odmitl
ruku bohate dedicky mocneho hradu Housky, odhalil konecne otec jeho
tajny milostny vztah. Bezcitny Milota si uminil, ze milence od sebe
odlouci nasilim. Rozhnevan na divku, ktera svym puvabem okouzlila
jeho syna, schoval se v jedne strzi Krouzeckeho dolu s napjatym
samostrilem. A kdyz krasna Ladka spechala okolo za svym milym,
vyletela strela zlotrileho Miloty, aby zlomila utly kvet zivota
nevinne divky.
V krvi nalezl divcino telo stary poustevnik a s narkem je odnesl do
tvrze. Jeste nez Ladka skonala, stacila se sverit zdrcenemu otci se
svou laskou k Bretislavovi. Nestastny Slavibor nad jeji mrtvolou
prisahal hroznou pomstu vrahovi i celemu jeho rodu. Na Slaviborove
tvrzi se od toho dne zacali schazet podivni tovarysi. Brousily se
zbrane a kovaly mece. Uprostred nadvori nechal Slavibor postavit
leseni s lopatkovym mlynskym kolem. Nad lesenim bylo upevneno
stinadlo s ostrym nozem, od ktereho vedl zlabek na kolo, umistene
pod nim. Na toto tajemne leseni jednoho dne vystoupil Slavibor,
promeneny v te chvili v zuriveho a nelidskeho tvora. Prede vsemi
tovarysi prisahal, ze pomsta nebude dovrsena drive, dokud tekouci
krev nepratel neuvede kolo do pohybu. Hruza pojala pri tom slibu i
ty nejotrlejsi tovaryse. Ale Slavibor sel bezohledne za vytcenym
cilem. Nejdrive lsti, predstiraje pratelstvi, vlakal do sve tvrze
poctiveho a slechetneho Bretislava, ktereho nepravem povazoval za
svudce sve dcery Ladky, a jeho krvi vysvetil vrazedne leseni. Potom
za bourlive noci prepadl se svymi tovarysi vidimsky hrad, rozboril
ho, stareho Milotu i s posadkou zajal a odvlekl na svuj hradek. Za
strasneho smichu vykonal na krvavem leseni smrtici pomstu nad
Milotou a jeho druhy. Proud krve byl tak mohutny, ze se kolo pod
lesenim poprve otocilo. Od te doby byla tvrz nazyvana Krvomlynem.
Pozdeji se pratele ukrutne popraveneho Miloty zmocnili sileneho
Slavibora a odsoudili ho k spravedlivemu trestu. Na leseni byl
popraven i on. Tak se krvi sveho vynalezce otocilo kolo podruhe a
naposledy. Potom leseni i kolo znicili a tvrz zpustosili.
Na miste pod skalou, kde Ladka poprve spatrila Bretislava, ocekava
kazdou noc divcin duch sveho milence. A kdyz k ni pres jezero ve
clunu pripluje, oba se obejmou a zmizi na vodni hladine.
Koho z harasovských zemanu se príbeh mohl týkat?
Snad Dobese z Újezda, který patrne v záveru 14. století tvrz
nedaleko Bosyne vystavel a nazval ji po svých predcích, pánech
Harasech? Sám se pak psal "z Harasova", ale po pravde receno mel
tehdy ponekud jiné starosti nez dceriny milostné pletky. Za jeho
casu se jiz rozhorely husitské války a záznamy z roku 1420 o
Dobesovi z Harasova mluví jako o príznivci krále Zikmunda. Ten se
mu pak odmenil slusnými statky a Dobes i jeho syn Jindrich uz
zrejme nemeli skromné tvrze na vysoké skále zapotrebí. Nikoli
krvavá pomsta, ale teplejsí hnízdo nekde jinde patrne primelo
bohatnoucí rod svuj Harasov opustit. Dokonce se na rozdíl od
povesti zdatne mnozili, krízili se s významnou slechtou a vubec si
v dalsích dejinách království vedli pomerne ciperne. Odkud se tedy
ten výjimecne krutý príbeh vynoril a proc se usadil práve tady,
nevíme. Treba tu jen nejaká romantická duse sesplhala od tvrze po
skalní stene k hladine rybníka ve chvíli, kdy slunce vodu barvilo
do ruda, jako by v ní byla krev. I tak se rodí povesti.