1. Popište barvu a strukturu obkladových desek. Jak vznikly velké krystaly?(Stejné desky najdete i na nedaleké zídce.)
2. Na zdi pavilónu najdete dva "obří" xenolity. Popište jeden z nich, jeho tvar, barvu. Změřte - ne odhadněte - oba velké xenolity. .Popisovaný xenolit vyfoťte a přiložte NE. k logu, ale k odpovědím. Všimněte si velikosti zrn, jejich barvy. NESPOILUJTE.
3. Vpravo od vchodu do pavilónu najdete zvláštní šmouhy. Popište je vlastními slovy. Opět se zaměřte na jejich zrnitost a barvu.
4. Nepovinné: Vyfoťte sebe nebo svůj nick a přiložte k logu.. Nespoilujte.
1. Describe the color and structure of the facing boards. How did large crystals form? (You can find the same plates on the nearby wall.)
2. On the wall of the pavilion you will find two "giant" xenoliths. Describe one of them, its shape, color. Measure - not guess - both large xenoliths .Take a photo of the described xenolith and attach the NO. to the log, but to the answers. Note the size of the grains, their color. DO NOT SPOIL.
3. To the right of the entrance to the pavilion you will find strange smudges. Describe them in your own words. Again, focus on their grain and color.
4. Voluntary: Take a picture of yourself or your nick and attach it to the logo. Don't spoil it.
S xenolity se v poslední době roztrhl pytel - setkáte se s nimi na Hukvaldech, v Praze, dokonce i ve vzdáleném Egyptě. Podíváte-li se kolem sebe pozorněji, najdete je i u nás v Porubě. Xenolity ale nejsou jen módním hitem, ale opravdu žulu (i granodiorit) ozvláštňují.
Magmatity
O žule už jsem psala v jiné keši (GCAVT1F), o granodioritu ne, tak bych u něj pozastavila a srovnala je. Xenolity totiž najdeme v obou těchto hlubinných vyvřelých horninách. Na první pohled jsou téměř nerozeznatelné, ale granodiorit je světle šedý, jemně zrnitý a zrna jsou uspořádána všesměrně. Hlavní složky jsou křemen, slída a živce – hlavně plagioklas. Má podobné využití jako žula, nejznámější je asi Čertův sloup na Vyšehradě.
Žula je tmavší, ale může být zbarvena i do růžova či žluta, obsahuje křemen, živec a převládá naopak ortoklas. Může být stejnosměrně zrnitá i porfyrická s vyrostlicemi. Jednoduše řečeno: ubývá-li křemene, přibývají tmavé minerály a žula přechází v diorit, granodiorit a gabro - to je úplně černé. V obou těchto – nejčastějších magmatických horninách u nás – můžete ale najít xenolity. Xenolity jsou opět zjednodušeně řečeno kousky cizích hornin, které se dostaly do vyvřelých hornin během jejich tuhnutí. Většinou si jich ani nevšimneme, a když už, tak je považujeme za jakési fleky či šmouhy - často po nich doslova šlapeme.
Xenolity a Schlieren/ pruhy
Vyvřelé horniny (magmatity) vznikaly tak, že vyvřelá láva začala tuhnout buď hluboko pod zemí, nebo se vylévala do různých puklin a poslední možnost je tuhnutí těsně pod povrchem (odtud dělení na hlubinné, žilné a výlevné). Pokud na místě, kam se magma vylilo, už byly kousky starších hornin, láva je vstřebala a ony vytvořily poměrně jasně ohraničené skvrny. Jako xenolity tedy označujeme úlomky cizích hornin, které zatuhly v magmatu. Většinou jsou tmavé, ostře ohraničené, ale mohou být naopak i světlé, mohou mít také "rozmazané" okraje - na okrajích, kde docházelo k reakcím s okolním magmatem došlo k částečné asimilaci. Tyto horniny nejčastěji tvořící xenolity (peridotity, kimberlity a lamprofyry) poskytují geologům nezastupitelný nástroj pro získávání představ o vnitřní stavbě svrchního pláště naší planety. Když láva vystupovala na povrch, strhávala s sebou okolní horniny a vynášela je vzhůru. V našem případě předpokládám, že se jedná právě o peridotity, které mohou tvořit i výše zmíněné "šmouhy".
Krystalizace
V magmatických horninách dochází za příznivých podmínek k růstu krystalů. Nejprve vzniknou tzv. nuklea, což jsou zárodky krystalů – stabilní či nestabilní. Dosáhnou-li potřebné velikosti, dochází k růstu krystalů různé velikosti. Růst nesmí být příliš rychlý, ani příliš pomalý. V případě porfyrických hornin vulkanických a žilných (s velkými zrny) se uplatňují oba principy, první princip podmínil vznik vyrostlic ještě v podmínkách odpovídajících větším hloubkám a druhý princip se projevil při vzniku jemnozrnné až celistvé základní hmoty.
http://geologie.vsb.cz/PETROLOGIE2013/magmaticke-procesy-krystalizace.htm
Obklad zídky a také obkladové desky samotného pavilónu těsně nad zemí jsou vyrobené z krásně zbarvené leštěné žuly a při bližším pohledu na některých z nich najdete dokonale viditelné xenolity. Xenolit níže je částečně asimilovaný, jeho okraje nejsou ostré, ale vypadají jako "roztřepené".
Zdejší zvláštností jsou také "šmouhy". Pátrala jsem, zda se jedná také o xenolity, a názory jsou na to různé. Zaujal mě Petr Láznička, který ve Sborníku Národního muzea - dostupné na http://fi.nm.cz/wp-content/uploads/2020/10/L%C3%A1zni%C4%8Dka-optimalizace.pdf píše:
"Geneze šmouhovitych partií může být rozmanitá, není ji však možné jednoznačně objasnit. Přichází v úvahu vznik
1. asimilací xenolitu vhodného petrografického složení
2. lokální diferenciací horniny
3. lokálním nastříknutím ještě plastické vyvřeliny pegmatitem či aplitem."
http://fi.nm.cz/wp-content/uploads/2020/10/L%C3%A1zni%C4%8Dka-optimalizace.pdf
O šmouhách se píše také na stránkách lokality.geology.cz/2005 "Častěji než u lužického granodioritu obsahuje xenolity jemnozrnných drobových rul, migmatitizovaných rul, rohovců, nebo křemenných nodulí či biotitových šmouh. Vyskytují se v ní šmouhy nebo skvrny s větším množstvím slíd a naopak obsahující převažující světlé minerály." Což je i náš případ.
V petrografické literatuře se můžete setkat i s pojmem "pruhy" - z němčiny Schlieren.
Já se přikláním k tomu, že se jedná i v tomto případě o xenolity - na něco podobného jsem na netu párkrát narazila, ale zmapovaný je tento jev velmi málo - aspoň co se týká dostupnosti. Když se na "šmouhy" podíváte zblízka, zjistíte, že buď na jejich konci, či v jejich blízkosti se nacházejí menší xenolity. Vašim úkolem budu právě ony xenolity a šmouhy vyhledat.
Malé doplnění na základě logu. Zaujal mě názor kolegy-kačera s nickem pantok, který píše: "Předně bych nesouhlasil, že šmouhy obsahují větší množství slíd (biotitové), tvrdost tomu nenasvědčuje, zkoušel jsem do toho rýpnout. Obsahují tvrdé mafické minerály, asi stejné jako xenolity. Myslím, že nejpravděpodobnější teorie bude nástřik magmatu s mafickými minerály v kolapsové linii. Na magma působí obrovské tlaky, jak litostatický, tak expandujícího magmatu a vznikají četné napěťové linie."
Tak si vyberte, tady máte další teorii.
English
This cache deals with xenoliths and their granite and granodiorite "hosts". Granite is darker, but it can also be colored pink or yellow, it contains quartz, feldspar and, on the contrary, orthoclase prevails. It can be unidirectionally granular or porphyritic with growths. Simply put: when quartz decreases, dark minerals increase and granite turns into diorite, granodiorite and gabbro - it's completely black. However, you can find xenoliths in both of these – the most common igneous rocks here. Xenoliths are again, simply put, pieces of foreign rocks that got into igneous rocks during their solidification. Most of the time we don't even notice them, and if we do, we consider them to be some kind of stains or smudges - we often literally step on them.
Igneous rocks (magmatites) were formed when the lava started to solidify either deep underground, or poured into various fissures, and the last option is solidification just below the surface. If there were already pieces of older rock in the place where the magma poured out, the lava absorbed them and they formed fairly clearly defined spots. As xenoliths, we refer to fragments of foreign rocks that solidified in magma. They are mostly dark, sharply demarcated, but they can also be light, they can also have "blurred" edges - at the edges, where reactions with the surrounding magma took place, partial assimilation took place.These rocks, which most commonly form xenoliths (peridotites, kimberlites and lamprophyres), provide geologists with an irreplaceable tool for obtaining ideas about the inner structure of the upper mantle. As the lava rose to the surface, it dragged the surrounding rocks with it and carried them upwards. In our case, I assume that these are precisely peridotites, which can also form the above-mentioned "smudges".
Crystallization
Crystal growth occurs in igneous rocks under favorable conditions. First, the so-called nuclei are formed, which are the seeds of crystals - stable or unstable. When they reach the required size, crystals of different sizes grow. Growth must not be too fast, nor too slow. In the case of volcanic and vein porphyry rocks (with large grains), both principles are applied, the first principle conditioned the formation of outgrowths even in conditions corresponding to greater depths, and the second principle manifested itself in the formation of fine-grained to whole ground mass.
"Smudges" are also a peculiarity here. I looked into whether these are also xenoliths, and there are different opinions on this. I was interested in Petr Láznička, who in the Proceedings of the National Museum - available at http://fi.nm.cz/wp-content/uploads/2020/10/L%C3%A1zni%C4%8Dka-optimalizace.pdf - writes:
"The genesis of the smoky parts can be diverse, but it is not possible to clearly clarify it. It is considered that the 1. by assimilating a xenolith of suitable petrographic composition 2. local rock differentiation 3. local injection of still plastic igneous rock with pegmatite or aplite." http://fi.nm.cz/wp-content/uploads/2020/10/L%C3%A1zni%C4%8Dka-optimalizace.pdf
I am inclined to believe that in this case it is also about xenoliths - I have come across something similar on the net a few times, but this phenomenon is very little mapped - at least as far as availability is concerned. If you look closely at the "smudges", you will find that there are smaller xenoliths either at their end or near them.
Your task will be to find the biggest xenoliths and "smudges".
Vedle výše uvedených textů jsem čerpala z Wikipedie; https://atlas.horniny.sci.muni.cz/;
