Co je potřeba pro zalogování virtuální keše:
Vyfotit sebe na louce tak, aby v pozadí bylo vidět alespoň jeden z objektů. Viz. úvodní fotografie. Kdo dává přednost anonymitě, může vyfotit "něco své" s objekty v pozadí. Úplně nejlepší bude, když za "něco své" zvolíte vaši dlaň s napsaným nickem.
(ENG) What is needed in order to log the virtual cache:
You have to take picture of yourself on a meadow in such a way that at least one of the buildings is visible. See the photo. If you prefer anonymity, you can replace yourself with something yours with the buildings in the background. Preferably, you can take a picture of your palm with your nick written on it.
Rád bych vás touto virtuální keší pozval na jedno z nejkrásnějších míst v Beskydech. Jedním dechem ale dodávám, že když je NĚCO nejkrásnější, tak TO chce vidět velká spousta lidí. Navíc míru atraktivity Pusteven umocňuje krom mnou dvou vybraných objektů Maměnky a Libušína i několik dalších lákadel. Jedním z nich je nedaleká Stezka Valaška. Většina návštěvníků si také nenechá ujít možnost zdolat pohodlnou trasu na Radhošť. Kousek od vrcholu Radhoště se nachází restaurace, kde se lze najíst i občerstvit. A po potěšení žaludku pak o kousek dál lze potěšit i „ducha“ pohledem na sousoší Cyrila a Metoděje, nebo navštívit kapli, zasvěcenou oběma světcům. Ti, kteří moc nespěchají, jistě zhruba v půlce trasy objeví sochu bájného Radegasta a nezapomenou se zastavit na vyhlídce Cyrilka.
Nutno ovšem brát v potaz, že nikde na uvedených místech nebudete sami. Realita víkendového dne odpovídá téměř souvislému špalíru návštěvníků prakticky po celý rok. Většina z nich se vyvezla na Pustevny autem, busem, případně lanovkou. Není se tedy čemu divit, že snadný přístup na Pustevny si vybírá daň v podobě vysoké návštěvnosti. Ale i když si člověk na Pustevny takto ulehčí cestu, nemusí nutně vždy sdílet společnost s davy. Stačí se vydat směrem k Tanečnici a pak na Čertův mlýn, ev. k sedlu pod Kněhyní. Případně zdolat trasu na Martiňák a zpět. Ne, že by tam na trase jeden nepotkal živáčka, to taky není dobré, ale jde řádově v jednotkách na kilometr. Což je v porovnání s trasou na Radhošť pořádný rozdíl.
Text: Krtek 64
Jídelna Libušín
Jídelna Libušín s kapacitou 200 hostů byla vystavěna v letech 1897-1899 a pojmenovaná k poctě české kněžny Libuše.
Kvůli omezeným pozemkovým možnostem Pohorské jednoty Radhošť musel architekt Dušan Jurkovič umístit jídelnu mezi Pustevňu a vznikající Maměnku. Pro tvar Libušína volil z urbanistického hlediska úsporný půdorys tvaru kříže jako u valašských dřevěných kostelů. Architekt Jurkovič se rozhodl propojit hlavní objekt tzv. krčkem s Pustevňou. Samotná Pustevňa pak dostala honosnější štít s jiným zdobným prvkem a byly na ni provedeny další úpravy. Stejné zůstalo roubení a dveře. A v roce 1924 byla na Libušíně realizována poslední dostavba – tzv. Parmova přístavba pojmenovaná podle stavitele Aleše Parmy a v horní části Libušína byl postaven byt. A v zadním traktu pak byla v roce 1925 postavena kuchyně.
Druhá světová válka přinesla zpustošení pustevenských objektů a Pohorská jednota Radhošť neměla v poválečné době dostatek prostředků na jejich opravu. Navíc v roce 1950 byly stavby znárodněny a Libušín a Maměnka se dostaly do vlastnictví organizace Valašské hotely a restaurace… V roce 1960 na objektech proběhla první velká rekonstrukce, jejímž výstupem bylo především zjednodušení barev do podoby, kterou už mnozí návštěvníci znali, a znají ze svých předchozích návštěv Pusteven. Po Sametové revoluci (v roce 1995) se Libušín (i Maměnka) staly vlastnictvím státu s právem hospodaření pro Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Objekty ale byly v dezolátním stavu. A muzeum přišlo s myšlenkou zásadní rekonstrukce pustevenských útulen. Pro jejich záchranu byly všechny objekty prohlášeny za Národní kulturní památku.
Valašské muzeum začalo v roce 1996 s rekonstrukcí Libušína, jehož slavnostní znovuotevření proběhlo na konci roku 1999.
Text: Valašské muzeum v přírodě.
Poté, co Libušín v roce 2014 zničil požár, byl znovu vybudován metodou vědecké rekonstrukce. Řemeslníci a muzejní odborníci se snažili navrátit Libušínu původní podobu a použili stejné materiály a ruční řemeslné postupy jako jejich předchůdci před více než sto lety. Libušín je dnes naší největší dřevěnou stavbou znovu postavenou tímto způsobem.
Libušín vám nabízí nejenom možnost občerstvení, ale i výhled z věže, v níž se pořádají tematické výstavy.
Maměnka
Hotel Maměnka byl postaven v letech 1897 – 1899 jako lidová útulna s patnácti pokoji a společnou noclehárnou.
Objekt, který nese nezaměnitelný rukopis Dušana Jurkoviče, byl podobně jako Jídelna Libušín zdevastován druhou světovou válkou. A po jejím skončení dokonce hrozila této výjimečné dřevostavbě demolice, neboť vlastník, Pohorská jednota Radhošť neměla dostatek prostředků na její opravu. Na Pustevny v roce 1948 přijel i tehdy 79letý Dušan Samo Jurkovič, aby se osobně zasadil o její zachování. Když byla Pohorská jednota Radhošť počátkem 50. let minulého století nuceně rozpuštěna, ujal se oprav nový majitel – Valašské hotely a restaurace. V polovině 80. let byl nucen Maměnku uzavřít a znovu jí hrozil zánik. Náročná rekonstrukce se uskutečnila až po vyhlášení Pusteven, a tedy i Maměnky, Národní kulturní památkou. Do své péče je kvůli tomu v roce 1995 převzalo Valašské muzeum v přírodě.
Od roku 2003 poskytuje zdejších 11 hotelových pokojů možnost příjemného ubytování. Maměnka si zachovala svůj šarm a současně se přizpůsobila nárokům dnešní doby, takže i vám může nabídnout tříhvězdičkový standard.
Text: Valašské muzeum v přírodě.
Please leave the following text at the bottom of the page, so cache finders understand the Virtual Rewards 4.0 project.
Virtual Rewards 4.0 - 2024-2025
This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between January 17, 2024 and January 17, 2025. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards 4.0 on the Geocaching Blog.