Fridolínův havětník
Když byly naše děti ve školkovém věku, vymysleli jsme jim pohádku o trpaslíku Fridolínovi, většinou jsme dost vařili z vody, ale dětem se líbila, tak či tak, snad bude i vám.
V hájence uprostřed Josefova lesa bydlí myslivec Josef se svým mysliveckým psem Brokem. Každé ráno si myslivec obleče svůj myslivecký kabát, nasadí myslivecký klobouk, přes rameno si přehodí svou mysliveckou pušku, probudí Broka a vyrazí spolu na obhlídku svého revíru. Nedávno se stala Josefovi zvláštní věc, přinesl si domů sádrového trpaslíka Fridolína, jehož místo je teď v zahradě u hájenky na nejvyšším místě značně zanedbané skalky.
Už víme, že to není obyčejný trpaslík - v noci ožívá a vydává se na různá dobrodružství. O čem to bude tentokrát?
Víme, že trpaslík vstává v noci, že ano, ale dnes to bylo nějaké zlé...zíval a zíval a Fridolínka měla obavy, co že to s trpaslíkem je...."Ty máš snad spavou nemoc" pronesla, když se na Fridolína podívala. "Ale houby, na spavou nemoc musí být tři." "Jeden ji dostane - člověk, druhý ji přenáší - moucha, která se jmenuje bodalka tse - tse. A třetí jí způsobuje - trypanozoma spavičná."
Pod jménem, které zní jako ukolébavka, se schovává prvok - tvor, jehož tělo má jedinou buňku. Ta zvládne všechno, co k životu potřebuje: sehnat si obživu, ubránit se i rozmnožit a dostat se tam kam potřebuje. Ale na to poslední má pomocníka. Bodalka tse - tse saje krev lidem i zvířatům. Tu krev si chvílli nechá v žaludku - a když v ní plave trypanozama, stačí jí ta chvíle k rozmnožení. Každému dalšímu, koho bodalka píchne, několik trapanozom předá.
V lidské krvi se trapanozoma chová jako zkušený bojovník. Schovává se před bílými krvinkami, které mají na starosti naši obranu množí se a vůbec si bahní jako rybka v teplém červeném moři. Čeká na svůj okamžik: ten přijde, až se z toho moře napije nějaká další bodalka a přenese buňku trypanozomy do krve dalšího nešťastníka.
S člověkem, kterému se usídlila v žilách, to jde z kopce. Horečku vystřídají podivné předstvay a nakonec spánek a spánek....tak dlouhý, až se z něho nedá probudit.
Tohle všechno lidé věděli už před sto lety. Brzy vymysleli proti spavé nemoci lék: fungoval výborně, jenže přišla válka. Najednou nebyl čas léčit. Všichni měli jiné starosti. S tanky a puškami znovu opanovala krajiny kolem řek a bažin - tam žije bodalka tse-tse - i spavá nemoc. Po válce se objevil nový lék, s ním nová naděje - a pak nové války, drahota a zmatky. Někdy to vypadá, že se spavou nemocí je ámen. A pak, naposledy v roce 2008 - přijde další epidemie - a zahubí desetitisíce lidí. Pořád dokola.
Nedávno se podařilo najít nový lék: vědci ho odkoukali od myší, které jsou vůči spavé nemoci imunní. Teď když tohle píšu, se zdá, že je naděje...Co bude až dočtete? Těžko hádat. Možná už spavá nemoc bude existovat jen na stránkáh knížek. Možná přijdou další války, převrat nebo neochota pomoct. A znovu se potvrdí, že člověk je pro člověka nebezpečnějším nepřítelem než moucha tse-tse.
"No Fridolíne, zajímavý příběh, ale víš co? Já ti toto nesežeru, protože ty jsi sádrový trpaslík, takže vstávat a jdeme něco dělat." No jo, ženské, ty neoblafnete,,,,
A jak na šifru? Žádná není...je to tradička 1/1 a mám ji u domu, tudíž, než se rozhodnete k odlovu vězte, že objekt je monitorován, denně kontrolován a já budu ráda, za každé TB a CWG....A abyste to taky věděli, dělali jsme psí kusy, abychom ji sem mohli dát.
Zdroj: Zu_Gang a kniha Havětník, Jiří Dvořák 2015
Kdo dočetl až sem, tak když mě potká osobně, může si lognout FTF. A protože jsou už naše děti velké, je v kešce i spousta takové té havěti, co sice nemám v keškách ráda, ale vašim dětem by mohla udělat radost. Tudíž berte, dokud dávám, ale hlavně další nepřidávejte, prostě jen berte, máme toho doma ještě dost.