Historie Drábů, drábských svět-niček a drábského umění
Žil byl v časech dávno minulých ve skalách lid, jenž zanechal nám bohaté svědectví o své přítomnosti. Když takzvaní Drábové, jak si tito pradávní člověkové říkali, přišli do těchto míst, zrovna silně pršelo a oni nevěděli, kam se před deštěm ukrýti. I začali z čirého zoufalství drábati svými dlouhými, ostrými nehty (nůžky tehdy ještě nikdo neznal) do měkkého pískovce, a mimoděk si všimli, že jejich drábání zanechává hluboké rýhy. I jali se v této činnosti pokračovati, aby se na kost promoklí nějak zahřáli, a brzy si vydrábali malou komůrku, kde na ně nepršelo.
Zjistili, že taková komůrka vydrábaná do skály je velmi pohodlná a skýtá kvalitní formu ubytování. Osvědčenou drábací metodou rozhodli se svá obydlí rozšířiti, protože však uctívali kámen jakožto stavební kámen celého tehdy známého světa, uvědomovali si, že drábáním komůrek vlastně svět ničí. A proto své příbytky nazvali svět-ničky. To se později zkomolilo na světničky.
Svět-ničky byly nejen obytné, ale i užitkové. Měly různé užitečné prostory, napřiklad sklady, kde se skládalo zrní, uhlí, kamení, sliby, písně, básně, verše, ale i mozaiky. Právě drábané mozaiky byly vrcholem drábského umění a nebýt několika zlomyslných, malicherných a opovrženíhodných individuí, jaká se najdou v každém společenství, bývali bychom pradávná díla mohli obdivovat dodnes.
Zmetkovství, odvěká to vlastnost
Jedni takoví lotři, povaleči a záškodníci byli i bratři Cimpr a Campr, kteří svět-ničky považovali za prostory určené k ničení cizích věcí a ze všeho nejvíce si libovali v ničení krásných drábaných mozaik. Vždy je rozházeli po místnosti a škodolibě se chechtali při představě, jak je nějaký nebožák zase skládá. Právě jejich přičiněním zrodil se výraz „rozsekat na cimpr campr", ačkoliv za dob starých Drábů zněl docela jinak a až proud času ho do našich dob zanesl notně pozměněný. Vskutku, pradávné pořekadlo znělo „preměnit celistvý předmět na mnoho předmětů menších způsobem vlastním bratrům Cimprovi a Camprovi“. Ovšem jak staletí ubíhala a lidstvo mělo potřebu šetřit slovy i časem, trefný výraz se postupně zkracoval. Ústav pro jazyk český předvídá, že dnešní uspěchaná doba povede k dalším a dalším zkracováním a mutacím, až se „rozsekat na cimpr campr“ zredukuje na jednoslovné „rozcimprcamprovat“. I to se však bude nadále krátit, až přes různé mutace typu „rozcimprovat“, „rozcimpracovat“, „rozcipracimovat“ atd. dospěje do lakonické, originálu zcela nepodobné podoby „rozprcat“.
Vraťme se však od slov k činům, a sice k nekalým činům bratrů Cimprových. Staří Drábové si v drábání mozaik vysloveně libovali a dali vzniknout mnoha krásným dílům, která vlivem času a bratrů doputovala do našich dob ve stavu roz… (dosaďte libovolnou mutaci). Když soukmenovci proradných bratrů spatřili tu zkázu, v pláč a zoufalé halekání propukli: „Vždyť ty mozaiky byly původné celé!“ A i sousloví „původně celé“ do dnešní uspěchané doby domutovalo v kondenzované formě „puclé“ (anglicky psáno puzzle).
Možná už tušíte, kam příběh míří a jaké bude vaše poslání. Ano, chcete-li činy proradných bratrů napraviti, do posvátného svitku jméno své vydrábati a bodem odměněni býti, několik původně celých složiti musíte. Jistě to potěší některé a nepotěší jiné kačery, avšak přijetí úkolu je zcela dobrovolné a nikdo není povinen se jím zabývat. Kdo puclé v oblibě nemá, ignorační listinou disponuje. Drábové se zlobiti nebudou a rýpati netřeba.
Oblast chráněna jest
Rozhodnete-li se nerýpati, neignorovati a drábskou kešku si odloviti půjdete, vězte, že váš čeká procházka krásami PR Příhrazské skály, oblastí spadající pod CHKO Český ráj, a je proto nutné dbát zásad správného chování se v přírodě a k přírodě. Ke keši vede bezpečný přístup a není nutné, ba dokonce ani žádoucí, vrhat se do nebezpečenstev, jako je šplhání po skalách, vstupování na nepřístupná místa, drábání do kamene apod. Staří Drábové, pominu-li kutání svět-niček, byli k přírodě šetrní. Následujme jejich příkladu.
Poznámka autora: keš vznikala reverzním způsobem, a sice při jedné procházce jsem spatřil strom, který mi v návalu spontánní inspirace vnuknul potřebu na něj vylézt a umístit kešku. Proto je finálka úplně obyčejná petka, kterou jsem měl náhodou v batohu. Postupem času mě napadaly další prvky a jedno po druhém se odvíjelo luštění, poté listing a nakonec příběh. Zvu vás tedy na keš, kterou budete poznávat opačně než autor, tedy od začátku.
betatest: azor01, Pavoucek86
publikováno se svolením Agentury ochrany přírody a krajiny ČR