Okáč bělopásný
Délka předního křídla: 28-33 mm
Areál: Evropský. Roztroušeně od Španělska přes východní polovinu Francie, Itálii, střední Evropu až po Litvu a západní Ukrajinu. Izolované populace v jižním Norsku. Celoevropsky ustupuje, zvláště dramaticky ve střední Evropě.
Biotopová vazba: Především řídké skalnaté a písčité xerotermní bory, světlé skalnaté doubravy či skalní výchozy. Též navazující průseky okolo železnic a lesních cest, prosekávané pásy pod elektrickým vedením, lesostepi a lesní lemy.
Vývoj: Jednogenerační (konec června – srpen). Samice klade vajíčka na různé druhy rostlin a jejich zbytků nebo i na kůru dřevin – vždy poblíž živné rostliny na suchá, osluněná místa. Přezimuje larva 3. nebo 4. instaru. Kuklí se v řídkém kokonu.
Chování: Studováno u španělských populací. Samice se líhnou s nedostatečně zralými vaječníky, podobně jako jiné druhy velkých okáčů. Imága jsou poměrně dlouhověká, ne však tolik jako okáč voňavkový ( Brintesia circe ). Populace jsou sedentární, samci jsou teritoriální a často vyčkávají na kmenech a větvích stromů (borovice, dub), jsou aktivnější letci než samice. Obě pohlaví sají nektar na mateřídouškách ( Thymus spp.).
Podobné druhy v ČR: V Čechách žádné, velmi podobný okáč medyňkový ( Hipparchia fagi ) žije v současnosti pouze na Moravě.
Rozšíření v ČR: V minulosti lokálně rozšířen v nížinách a pahorkatinách Čech (hlavně v Povltaví a Polabí), na Moravě jen na málo místech – především v oblasti vátých písků na jihovýchodní Moravě. V současnosti v Čechách již jen několik kolonií ve středním Povltaví (skalnatý kaňon Vltavy) a na Sedlčansku (J. Pokorný observ.). V Podorličí vymizel po roce 2000 (J. Zámečník pers. comm.). Jinde velmi pravděpodobně vyhynul. Na Moravě přežíval do 90. let 20. století v oblasti písčitých borů na Hodonínsku, ale i zde vymřel.
Ohrožení a ochrana: Kriticky ohrožený, blízko vymření, jeden z našich nejohroženějších motýlů. Jako u mnoha denních motýlů otevřených lesních stanovišť není tolik limitujícím faktorem výskytu druhová skladba porostů na stanovišti, jako jejich struktura a především zakmenění (hustota) lesních porostů (nesmí přesáhnout stupeň 0,6; ideální je ještě nižší zakmenění). Ustoupil v důsledku převádění pařezin na vysoké stinné lesy a ukončení lesní pastvy. Bez managementu v lesích nemá okáč bělopásný šanci na přežití. Na lokalitách výskytu je proto bezpodmínečně nutné radikálně prosvětlit lesní porosty a dále je obhospodařovat jako tzv. střední lesy nebo pařeziny. V některých lesních oblastech je vhodné obnovit pastvu (střední Povltaví).
Informace čerpány ze zdroje www.lepidoptera.cz
Nezapomeňte si opisovat indicie pro bonusy.
Jak na keš? Vyberte správnou odpověď.
Otázka: Co žerou housenky?
Odpověď 1: hadinec N50°33.182 E14°25.066
Odpověď 2: řešetlák N50°33.257 E14°25.178
Odpověď 3: kostřavy N50°33.054 E14°25.093