Všestarský ježek Mystery Cache

Všestarský ježek

Keška ze zcela neoficiálního cyklu Všestarské zajímavosti

Ježci jsou zvířetem, které je neodmyslitelně spjato s historií Všestar. I dnes můžete často pozorovat jednoho či více bodlináčů, jak se za hlasitého dupání tiše plíží k opuštěné misce s kočičím žrádlem. Pokud náhodou není opuštěná, taky si poradí, to necháváme na vaší fantazii. Nicméně bychom vás tímto rádi seznámili s několika zajímavostmi týkajícími se ježků, ať už s těmi notoricky známými tak i s některými, o nichž je obecná povědomost spíše nižší.

Taxonomie a rozmnožování

Ježci jsou dnes jedinými žijícími zástupci starobylé vývojové skupiny vejcorodých savců Pichtheria. U těchto - vývojově spíše jednodušších -  savců nerodí samice živá mláďata, ale snáší vejce podobná plazím.  Nicméně má mléčné žlázy, z nichž mláďata po vylíhnutí poctivě krmí. Vejcorodost je vlastností, která ježkům umožňuje mít bodliny. Jak by to bylo v případě živorodosti, to si nejspíš umí každý představit, ostatně úsloví „vypadá, jako by rodil ježka“ je samovypovídající.

Péče o potomstvo

Samice ježka snáší zpravidla 6-9 vajec. Na rozdíl třeba od ptáků na vejcích nesedí, ani je jen tak nenechá někde zahrabané, jako to mají ve zvyku plazi. Přece jen je to savec, ač tedy primitivní, stvoření vývojově vyšší než nějaký krokodýl či jeho blízká příbuzná pěnkava, a dokáže si poradit. Sameček ježka přináší do ježčí nory čerstvě natrhanou mokrou trávu, jejíž silnou vrstvou vejce zcela zakryje. Žádnému zahrádkáři už není třeba dále vysvětlovat, pro ty ostatní doplňme, že rozkladné procesy probíhající v mokré trávě vytváří teplo, které vajíčka zahřívá. Jistým nedostatkem je nemožnost přesné regulace celého procesu. Koneckonců, komu se nikdy nesamovznítil kompost, ať hodí po ježkovi kamenem. Výsledkem je, že z celé snůšky se v průměru vyklubou 3-4 ježci, ostatní vajíčka skončí natvrdo uvařená. Před přijetím zákonů na ochranu ježků byla takto uvařená vajíčka považována za delikatesu, vzpomínka na to nadále přetrvává např. ve výrazu „olizoval se jak po ježčím vejci“.

Druhy ježků

Dnes u nás žijí dva druhy ježků, a to ježek západní a ježek východní.  V Evropě se pak můžeme dále setkat s ježkem severním, ježkem jižním či ježkem severozápadním.  Zavítáme-li mimo rodný kontinent, tak můžeme narazit třeba na ježka ušatého či na ježka darwinova. Všichni tito dnes žijící ježci jsou si však relativně podobní a zhruba stejné velikosti.  V minulosti se ale jednalo o druhově mnohem rozmanitější rod, jehož největší zástupci dosahovali velikostí srovnatelných s dnešním skotem, nejmenší pak nebyli větší než dnešní rejsek.  Velmi známý – i když stále spíše z těch menších – je Deinogalerix, jehož srovnání s dnešním ježkem si můžete prohlédnout níže na zobrazení z wikipedie.

Ježčí kůže

Je těžké o tom vůbec mluvit, ale ježci byli po určitou dobu i součástí módního průmyslu. Budiž ke cti něžnému pohlaví, že tentokrát za to nemohlo ono, ale to druhé, pohříchu neněžné. V celém slovanském světě platilo po několik století prakticky za povinnost vojáka mít pokrývku hlavy z ježčí kůže, jinak by nebyl považován za dostatečně drsného.  S ohledem na jistou toxicitu ježčích kůží to u většiny vojáků vedlo ke ztrátě vlasů. Ti, co o vlasy nepřišli, si pak hlavy holili dobrovolně, aby nebyli považováni za změkčilé. Ačkoliv se jedná o relativně dávnou minulost, povinný účes „na ježka“ přetrval v mnoha východoevropských armádách až prakticky do dnešních dob. Nicméně použití ježčích kůží pro výrobu vojenských helem sahá mnohem dále do minulosti, jak je zřejmé i z následujícího fragmentu mykénské vázy.

Ježčí pošta

Použití ježků v poštovních službách je notoricky známý fakt, přesto ho do tohoto přehledu zařazujeme. Samozřejmě se nejednalo o ježky dnešní, ale o jeden z již vyhynulých druhů – ježka rychlonohého (erinaceus celeripes). Tito ježci platili za rychlé a vytrvalé běžce – dokázali dosahovat rychlostí jen o něco nižších než kůň, na rozdíl od něj však dokázali běžet nepřetržitě až tři dny. V noci se přitom pohybovali díky schopnosti echolokace.  Dokázali také bez problémů projít terénem, který byl pro člověka či koně jen obtížně schůdný. Na rozdíl od holubů, kteří se dokázali vracet vždy jen na jedno místo, ježky bylo možné vycvičit pro dopravu zásilek mezi libovolnými body z asi 10-15 členné množiny v závislosti na schopnostech daného jedince.  Na dalším obrázku je menší exemplář druhu ježka rychlonohého.

A jak najít ježka? Začněte absolvováním testu, doporučuji se spoléhat jen na spolehlivé prameny, třeba listing:

1. Účes na ježka byl populární mezi členy jedné organizované skupiny. Které?
   1. Citron                       A=0
   2. Armáda                   A=1
   3. Metallica                  A=2
2. Mezi vyhynulé druhy ježků patří
   1. Primelephas            B=2
   2. Deinogalerix            B=4
   3. Smilodon                 B=6
3. Blízkým příbuzným krokodýla je:
   1. Rejsek                       C=0
   2. Žralok                       C=1
   3. Pěnkava                   C=2
4. Latinský název ježka rychlonohého je :
   1. Erinaceus celeripes         D=7
   2. Erinaceus ridibundus      D=8
   3. Erinaceus  noctula           D=9
5. Ježek při tichém plížení:
   1. Používá k pohybu pouze bodliny    E=0
   2. Chodí jen po zadních                         E=2
   3. Hlasitě dupe                                        E=4
6. Ježci patří do starobylé vývojové skupiny:
   1. Pachtelia      F=5
   2. Puchuria       F=3
   3. Pichteria       F=9

N 49 57.ABC  E014 46.DEF

EN: The listing provides just several notorically known facts about hedgehogs. For solution you can try an automatic translator, test is quite easy.

Pokud keš nenajdete, logujte, prosím, DNF. V žádném případě nezakládejte náhradní krabičky a vaše svědomí vás ušetří pocitů typu "jako by rodil ježka".