Ztratil se Jindřišek
Žila byla jedna ježčí rodinka na okraji lesa se svými malými ježátky. Maminka Hedvika se o svá ježátka pěkně starala, ale jednoho dne, když se probudila, zjistila, že malý Jindříšek zmizel. Dny se začaly pomalu krátit a s chladným podzimním větrem se objevilo i první podzimní listí. Hedvika byla zoufalá a věděla, že musí malého Jindřiška najít. S trny na hřbetě se vydala do podzimního lesa hledat stopy, které ji k Jindřiškovi dovedou. Cestou potkala mnoho lesních přátel, kteří jí chtěli pomoci. První, koho potkala, byla veverka jménem Veronika. „Ahoj Hedviko“, pozdravila ji Veronika. „Slyšela jsem o tvém malém Jindřichovi. Ráno se hrabal v hromadě listí nedaleko odtud. Můžeš zkusit hledat tam.“ Hedvika byla vděčná za radu a vydala se k hromadě listí. Tam ale našla pouze několik muchomůrek, které jí však pověděly, že viděly, jak šel Jindřich k velkému dubu. U stromu však našla jen žaludy. Hedvika se vydala k dalšímu stromu, ale malého Jindřicha tam také nenašla. Pod stromem ale seděl ježek ze sousedství, Jakub. „Ahoj Hedviko, Jindřišek před chvílí utíkal kolem mě dál do lesa.“ řekl Jakub. Hedvika se vydala směrem, který Jakub ukazoval a pokračovala ve svém hledání. Proběhla kolem malé dýně, která jí poradila, aby se zeptala sovičky Simony, která má výhled na celý les a ví o každém pohybu. „Ahoj Hedviko,“ pozdravila ji Simona. Slyšela jsem o tvém hledání. Viděla jsem malého ježečka, jak šplhal na strom na souřadnicích N 49° 26.(A)(B-2)(C+2) E 17° 35.(D-2)(E+7)(F+4). Hedvika se vydala na uvedené souřadnice a našla Jindřicha, který tam seděl a těšil se na svou maminku. Maminka ho objala a řekla mu, jak moc ho má ráda. Cestou domů děkovala všem lesním kamarádům za pomoc při hledání. Byl to podzimní den, plný dobrodružství, na který Hedvika s Jindřichem nikdy nezapomenou.
Děkujeme Ibis_ za betatest!