Vítáme Vás na naší další sérii, která se bude tentokrát věnovat Sluneční soustavě. Nechali jsme se inspirovat dvěma sériemi u jezera Most – Slunce a Měsíc, a vytvořili jsme ještě navíc Planetu. Alespoň tedy na mapě… Na výchozích souřadnicích se krabičky samozřejmě nenachází, jejich umístění si musíte vyluštit. U každé kešky jsem Vám shrnula pár informací o různých částech Sluneční soustavy, a abyste je mohli najít, musíte u každé správně odpovědět na otázku pod textem. U správné odpovědi jsou napsané souřadnice místa, kde se krabička nachází.
Jedná se o středně dlouhý okruh, který začíná poblíž kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Projdete se kolem jezera Most, podél řeky Bíliny a vrátíte se zpět ke kostelu z druhé strany. Upozorňuji, že pro žádnou keš není třeba vstupovat do kolejiště, ani do řeky, ani lézt na stromy. Všechny jsou umístěny poměrně blízko cesty. Kešky pod čísly 1 až 16 jsou mikro, většinou visí na stromě, některé jsou magnetické, případně jsou schované pod kameny. Samozřejmě můžete využít nápovědu, případně i fotohint, na který v nápovědě upozorním.
Celou trasu zvládnete s kočárkem, což máme několikrát vyzkoušeno, a také můžete jet na kole. Auta nechte prosím zaparkovaná v okolí kostela. Můžete také využít MHD, nejbližší autobusovou zastávkou je RICO nebo Děkanský kostel, pokud pojedete tramvají, můžete vystoupit na zastávce Zimní stadion a projít přes most směrem ke kostelu.
Předem upozorňuji, že kolem kešky číslo 9 se nachází z obou stran proluka z důvodu značného přeplnění okolí jezera, tak se nelekejte, že máte třeba vyluštěno špatně. V textu každé kešky jsou také fotky z okolí jezera a kostela, které jsme pořídily s dcerkou při procházkách v těchto místech za účelem tvorby této série. Bonusová keška se nachází pod číslem 17, je střední velikosti a k jejímu nalezení budete potřebovat bonusová čísla, která se postupně opakují v každé z kešek série, tak si je po cestě zaznamenejte. Pokud budete chtít, můžete k logům přidat také nějaké fotky, avšak prosím, nefoťte přímo umístění či provedení keší. Děkujeme a přejeme příjemnou procházku.
Nyní přejdeme k jednotlivým textům …
Sluneční soustava 3 Slunce
Slunce je hvězda, která se nachází uprostřed eliptických drah planet sluneční soustavy. Od Země je vzdálená 150 miliónů kilometrů = 1 astronomická jednotka. Hvězda (stálice) je přibližně kulovité těleso ve vesmíru tvořené plazmou, které má vlastní zdroj viditelného záření, drží ho pohromadě jeho vlastní gravitace a má hmotnost 0,08 až 300 hmotností Slunce (základní jednotka pro vyjádření hmotnosti hvězd). Během velké části své existence je zdrojem záření termonukleární fúze vodíku na helium v jádru hvězdy. Ta proniká vnitřkem hvězdy a vyzařuje do vnějšího prostředí. K Zemi dorazí světlo od Slunce přibližně za 8 minut. Je to Zemi nejbližší hvězda. Z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dorazí světlo k Zemi za 4,22 roku. Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy na Zemi (teplotu, počasí, příliv a odliv, fotosyntézu rostlin a další).
Teplota na povrchu Slunce dosahuje přibližně 5500 °C (5800 K) a hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země. Co se týče stáří Slunce, jedná se o hvězdu středního věku, je staré asi 4,6 miliardy let a předpokládá se, že bude svítit ještě dalších 5 až 7 miliard let. Jedná se o hvězdu hlavní posloupnosti G2V žlutý trpaslík. Jakmile v jádru dojdou zásoby vodíku, zvětší se a stane se z ní červený obr. Bude spalovat helium a bude tak velké, že s největší pravděpodobností pohltí několik nejbližších planet. Postupně červený obr „odhodí“ vnější vrstvy a vznikne tak planetární mlhovina a bílý trpaslík = obnažené původní jádro hvězdy, které už nemá žádný další zdroj energie, takže již pouze chladne.
Názory na tvrzení, že je Slunce uprostřed sluneční soustavy, se v historii velmi lišily. Existuje pojem geocentrismus, což znamená, že Země je středem sluneční soustavy. Někteří si též mysleli, že je Země středem celého vesmíru, a také, že se neotáčí, naopak vše se točí okolo ní. Na to, že je to Země, která se otáčí, naráží již Aristotelés ve 4. století př.n.l. ve spisech O nebesích.
Pojem heliocentrismus vyjadřuje, že středem sluneční soustavy je Slunce. Tento názor zastával jako jeden z prvních Aristarchos ze Samu (kolem roku 270 př.n.l.), který se také věnoval vzdálenosti Země-Slunce, Země-Měsíc. Je po něm pojmenován kráter na Měsíci. Heliocentrismus zastávali nezávisle na sobě také například indický astronom Árjabhata nebo egyptský filosof Hermes Trismegistos, jehož myšlenkami se inspiroval např. Mikuláš Koperník. Ten v budoucnu podal přesvědčivé důkazy o Slunci jako středu sluneční soustavy, dokázal též, že Země je jednou z planet, která obíhá kolem Slunce. Dalším pokračovatelem byl Galileo Galilei a významnou roli ve sporech kolem postavení Slunce a Země hráli i astronomové sídlící v Praze – Tycho Brahe a Johanes Kepler.
Spousta vědců měla však takový názor, že Slunce je přímo středem celého vesmíru, stojí na místě a kolem něj se točí celý vesmír. Již Giordano Bruno vznesl silné argumenty proti tomuto tvrzení. Říkal, že Slunce je pouze jednou z nespočetných hvězd a středem vesmíru určitě není. Galileo Galilei zastával stejný názor. Celé polemizování a hledání středu vesmíru a hledání místa, které je „stojí“ je popřeno principem relativity. Nejen to zformuloval Albert Einstein ve speciální teorii relativity. Doplňuje a nahrazuje určitá Galileova tvrzení zohledněním důsledků plynoucích z novějších poznatků o šíření světla.
Jak na keš?
Stačí správně odpovědět na otázku.
Co je to bílý trpaslík?
A) Jádro původní hvězdy, které nemá další zdroje energie a už pouze chladne. N 50° 31.505' E 013° 38.535'
B) Hvězda, která je menší než Slunce. N 50° 31.550' E 013° 38.355'
Hodně štěstí při lovu přejí Bydláci.
