Vysoký
krevní tlak a jeho
důsledky
Arteriální hypertenze je
významným rizikovým faktorem ischemické
choroby srdeční, srdečního selhání, cévních onemocnění mozku,
onemocnění periferních tepen a chronické renální insuficience.
Hypertenze má rovněž vliv na ztrátu kognitivních funkcí a zvýšený
výskyt demence. Prognózu nemocných s arteriální hypertenzí určuje
úroveň krevního tlaku dosažená terapií a přítomnost orgánových
poškození a přidružených onemocnění. Riziko kardiovaskulární a
cerebrovaskulární mortality je úměrné výši krevního tlaku.
Nejprve
trocha teorie: Krevní tlak (TK) se udává tradičně v milimetrech
rtuťového sloupce. Jeho zkratka je mmHg. Je to sice proti zásadám SI
soustavy, ale pokus zavést kilopascaly se naprosto neosvědčil. 140/85
je 140 na 85 mmHg a to si každý zapamatuje, zatímco 18,66/11,33 kPa už
těžko...
Aby bylo trochu jasno, jak to v srdci chodí (resp. teče), tak
se
podívejte na tyto obrázky. Mechanizmus srdeční pumpy je v
principu velmi podobný třeba nožní hustilce na nafukování plážové
matrace. Tam ovšem na ni šlapete, zatímco srdce se stahuje samo. Tlak
sice na tomto příkladu dosáhne v systole 140 mmHg, ale pak krev
protéká do svalů a orgánů, čímž tlak klesne na 85 mmHg. Pak následuje
další systola – atd. až do smrti. Pochopitelně ty chlopně musí těsnit a
neměly by se postupně zužovat, jinak vzniká vážný problém (leč naši
kardiochirurgové jsou šikovní a ledacos, kvůli čemu se dřív umíralo,
opraví).
Schéma
proudění krve v srdci a aortě. PK– pravá komora, LK– levá komora,
PS– pravá síň, LK– levá síň, Ž– horní dutá žíla, MCH– mitrální chlopeň,
AoCH– aortální
chlopeň, Ao– aorta, PT– pažní tepna; v kolečku je tonometr a aktuální
hodnota tlaku.
Systola je stažení, diastola roztažení (resp. povolení stahu).
Jaký
tlak je normální?
Odpověď na tuto otázku
není tak jednoduchá. Jde o to, za
jakých podmínek se tlak měří a také kde. U lékaře bývá pacient trochu
vystrašený a tak tolerujeme jeho tlak o 5 mmHg vyšší. Jak správně měřit
tlak se dozvíte nejlíp na internetu nebo z návodu k tlakoměru.
Zde jsem uvedl hodnoty
uváděné v současné odborné literatuře.
Doporučené hodnoty naleznete v prvních dvou řádcích.
Jenže dost velké procento
lidí se ani při opakovaném měření
nedostane pod 140/90 mmHg. A tak jim nezbývá, než se léčit.
Historie měření krevního tlaku
Měřit krevní
tlak bylo až do 19.
století možné jen přímou, tj. krvavou metodou, a to zavedením trubiček
do velkých tělesných tepen. Poprvé tímto způsobem změřil krevní tlak u
koně anglický fyziolog, chemik a vynálezce Stephen Hales v roce 1733.
Ležícímu koni otevřel krční tepnu, zavedl do ní měděnou trubičku, která
byla spojena s dlouhou skleněnou trubicí, a sledoval, jak vysoko krev
tryská. Zjistil, že vystoupila až do výše téměř dvou metrů. Tímto činem
položil základy měření krevního tlaku. Jeho metodu pak převzali i
ostatní lékaři a začali ji používat i u lidí. Místo dlouhé trubice však
používali trubičky krátké. Metoda byla nebezpečná a rozhodně nebyla
příjemná. Měření krevního tlaku neinvazívní metodou bylo zavedeno až na
konci 19. století. V roce 1896 italský lékař Scipione Riva-Rocci
vynalezl přístroj, který pojmenoval sfygmomanometr (z řec. sfygmos -
pulz, lat. manus - ruka a řec. metron - míra). Použil duši ze
svého bicyklu (!), kterou hadičkami spojil s gumovým balónkem a
rtuťovým manometrem. Tlak v pažní tepně měřil tak, že přiložil
pacientovi
na paži manžetu, nafoukl ji a s prstem na zápěstí pacientovy ruky
čekal, až přestane cítit pulz. Tak byl vytvořen prototyp moderního
přístroje na měření tlaku. Změřil tak však pouze systolický tlak.
Jak
změřit i diastolický tlak, na to přišel o devět let později ruský
chirurg Nikolaj Sergejevič Korotkov. Při měření krevního tlaku použil
stetoskop – mohl tak slyšet všechno, co se v tepně odehrává a tlak
přesně odečíst. Principem bylo nafouknutí Riva-Rocciho manžety na paži
nad hodnotu systolického tlaku. V té chvíli na pažní tepně vymizely
veškeré ozvy a puls tepny nebyl hmatný. Došlo k zamezení krevnímu toku
v tepně. Při vypouštění vzduchu z manžety došlo k turbulentnímu
proudění krve a na pažní tepně se objevily slabé ozvy, které odpovídaly
hodnotě systolického tlaku. Následovalo
zesilování, pak oslabování ozev a
následně jejich vymizení, kdy krev proudila volně, bez
stlačení manžetou. To odpovídalo diastolického tlaku. Princip této
metody se používá dodnes.
První
tlakoměry nebyly v lékařské praxi tak masově využívány jako dnes, kdy
tlakoměr patří k základní výbavě lékařských ordinací a není jen doménou
interního lékaře či kardiologa.
Vyšetření
K měření krevního tlaku se
v současné
době používají tři hlavní metody: auskultační, oscilometrická a
invazivní. Auskultační metoda je založena na poslechu zvuků, které
vznikají v cévách při uvolňování manžety tlakoměru (viz výše).
Oscilometrická metoda se využívá u elektronických tlakoměrů,
které měří tlak pomocí detekce oscilací v manžetě. Invazivní metoda je
používána pouze v kritických situacích (např. na JIP) a spočívá v
zavedení tenkého
katetru do cévy a přímém měření tlaku uvnitř cévy.
Tonometr
automatický, rtuťový a mechanický.
Další
používanou metodou je Holterovské monitorování. Spočívá v měření
krevního tlaku speciálním malým digitálním tlakoměrem, který je vybaven
pamětí, do které se naměřené hodnoty krevního tlaku a pulzu
zaznamenají.
Je vhodné u pacientů, kterým tlak během dne kolísá. Časté je maximum
tlaku k ránu. Měření probíhá automaticky v běžném denním režimu, při
běžných denních činnostech a také v období spánku. Záznamy
v bdělém stavu se pohybují v 30minutových, ve spánku v
60minutových
intervalech. Z naměřených hodnot jsou pak vypočteny průměry za období
dne, noci a za celé období 24 hodin a také jsou vyhledány maximální a
minimální
tlaky. Jiný typ přístroje zase opakovaně registruje ev. záchvaty
nepravidelné srdeční akce (arytmie).
Měření
krevního tlaku je
neodmyslitelnou součástí
preventivní prohlídky u praktického lékaře, na kterou máme nárok jednou
za dva roky. Pokud
se zjistí opakovaně vyšší hodnoty TK, pak jde o hypertenzi, která
vyžaduje určitá vyšetření a následné léčení. Obvykle není třeba hned
nasazovat léky, ale lékař to zkusí s méně zatěžující léčbou. Jsou to
dietní a režimová opatření. (I
když
pro
leckoho je méně zatěžující každý den polykat tabletky než trochu zvýšit
svou fyzickou zátěž a k tomu se ještě
omezovat v jídle!) Asi u 10 % pacientů je
hypertenze projevem
jiného onemocnění, např. ledvinného, endokrinního nebo srdečního, může
jít i o účinek léků nebo drog, dost těhotných má vyšší TK a často se
tak projevuje i stres, zvlášť chronický. Pak mluvíme o tzv. sekundární
hypertenzi.
Dietní
a režimová opatření
Doporučení
změny životního stylu se týkají všech nemocných s arteriální hypertenzí
bez ohledu na kategorii hypertenze, přítomnost přidružených onemocnění
či stupeň poškození cílových orgánů. Změny životního stylu zahrnují:
-
snížení tělesné hmotnosti s následnou stabilizací
váhy u osob s nadváhou a obezitou
-
omezení soli na příjem kolem 5-6 g/ den
-
dostatečnou tělesnou aktivitu (30-45 min. 3–4x týdně)
-
snížení
nadměrné konzumace alkoholu; doporučená restrikce alkoholu znamená
denní dávku alkoholu 10–30 g u mužů (např. 1–3 skleničky vína) a 10–20
g alkoholuu žen (1–2 skleničky nápoje) za den.
-
zanechání kouření
-
zvýšení konzumace ovoce a zeleniny a snížení celkového
příjmu tuků, zejména nasycených
-
omezení
léků podporujících retenci sodíku a vody (nesteroidní
antiflogistika), sympatomimetik, kortikoidů a u citlivých žen
event. steroidní antikoncepce
Na uvedená doporučení ale
není jednotný
názor ani u odborníků,
natož u široké nelékařské veřejnosti. Zvláště na tuky v dietě (a na
diety vůbec) existují protichůdná doporučení, často motivovaná eticky a
ekologicky (např. konzumace masa). Ani s tělesnou aktivitou
to není jednoznačné: někdo doporučuje silový trénink (činky a
dokonce i shyby a kliky), jiný vytrvalostní. Ti rozumnější ale
říkají, že lepší je jakýkoliv pohyb navíc (chůze, schody atd.), i když
jeho intenzita má k výše uvedenému doporučení daleko. A že si
opatřit krokoměr a v noci hrůzou nespat s obavou, co se nám stane, když
jsme
ušli ten den jen 9 500 kroků místo 10 000, je snad příklad
odstrašující. To se týká i diety. Hřešit se může (někteří říkají, že až
20 % dietních hříchů denně neuškodí, ale že nejvíce škodí následné
pocity viny.) Názory na správnou výživu se v posledních
desetiletích ovšem několikrát diametrálně změnily. Nechme tedy
odborníky, ať se dál mezi sebou hádají a hlavně si
zachovejme zdravý selský rozum.
Ale
nejde jen o krevní tlak.
Podívejte se na následující tabulku (zde).
Je tam uvedena pravděpodobnost v procentech, že během následujích
deseti let vás
postihne těžké kardiovaskulární onemocnění, jako např. infarkt
myokardu, angina pectoris, mozková mrtvice nebo „ucpání“
ledvinné nebo
končetinové tepny. (Zvýšené riziko je automaticky u osob s už
zjištěným srdečně-cévním onemocněním, s cukrovkou, obézních a
u fyzicky neaktivních.) Pohlaví a věk sice neovlivníte, ale hodnotu
systolického tlaku, celkového cholesterolu a hlavně kouření ano. Máte
tedy svou budoucnost ve svých vlastních rukou!
Když se po pár kontrolách ukáže, že tato opatření nestačí, tak
bohužel nezbude,
než nasadit
léky.
Farmakoterapie
Snížení krevního tlaku
zajišťují thiazidová diuretika, betablokátory, blokátory kalciového
kanálu, inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACE) a
antagonisté
receptoru angiotenzinu (sartany). Tyto léky jsou lékem volby při
zahájení léčby v
monoterapii i v kombinaci. Jsou i další skupiny léků, které se z
různých důvodů také používají. Výběr farmakoterapie hypertenze se řídí
nejenom úrovní krevního tlaku, ale i přítomností přidružených
onemocnění, stupněm poškození cílových orgánů a celkovým
kardiovaskulárním rizikem. Často je pro lékaře velký problém, jakou
léčbu použít, aby se omezily nepříznivé účinky léků a přitom se
zachovala
jejich účinnost. Málokdy stačí užívat jen jeden lék, častěji
se
používá dvojkombinace (výhodné jsou tablety obsahující dvě léčivé
látky), když ani to nestačí, tak trojkombinace – ale u někoho zabere až
4 až 5 léků (!).
Diuretika zvyšují
vylučování sodíkových iontů a moči a snižují objem cirkulující krve,
čímž snižují krevní tlak.
Betablokátory zpomalují
srdeční frekvenci (zvl. je-li příliš vysoká) a mají ochranný vliv na
myokard při ischemické chorobě srdeční (např. po infarktu).
Blokátory kalciových
kanálů
v buňkách především uvolňují stažené svalstvo v tepnách, čímž snižují
jejich odpor (čili sníží tlak) a též zlepšují prokrvení. Mají příznivý
vliv i u arytmií.
ACE inhibitory a sartany
mimo snížení tlaku posilují myokard (léčí se jimi srdeční
nedostatečnost), roztahují stažené cévy a chrání myokard a tepny před
degenerací. Toho se
s úspěchem využívá u diabetiků a pacientů se selhávajícími ledvinami..
Účinnost
léčby hypertenze na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu
je dána
především úrovní snížení krevního tlaku.
To by snad stačilo.
Samozřejmě je nejlepší nemocem předcházet (viz Dietní a režimová opatření).
Ale když už se nemoc projeví, tak je třeba vyhledat lékaře a léčit se
co nejdřív, dokud to jde a dokud se nemoc „nezahnízdí“ příliš hluboko v
organismu. Takže nezanedbávejte prevenci! (A zastavte se i u
zubaře, radši dřív než později; pak to bude bolet víc!!!)
TK 120/73,
puls 67/min. –
tak to má být!
* * *
Jak
najít keš
Úloha
nebude medicínská, ale fyzikální. Bavíme se o tlaku, tak budeme počítat
s tlakem vody. Krev sice není voda, ale to snad nevadí. Jde přece o
keš (resp. o bod), ne?
Na obrázku vidíte nádobu
kuželovitého tvaru o výšce H
= 650 mm, nahoře otevřenou (průměr D
= 420 mm) a dole s otvorem (průměr d
= 30 mm) uzavřeným zátkou (špuntem, chcete-li), částečně naplněnou
vodou. Vypočtěte sílu, kterou
bude obsah nádoby V
= 28 litrů vody (čili 28 kilogramů) tlačit na tu nebohou
malou zátku. (Nejsem si jistý, zda takovou tíhu vůbec unese a že z
nádoby „nevystřelí“, ale
předpokládejme, že se udrží.) Za hustotu vody dosaďte 1000
kg/m3,
zemské zrychlení bude 9,81 m/s2. Vypočtenou
tlakovou sílu
F v
newtonech zaokrouhlete na tři platné číslice (viz Poznámky) a dosaďte
ji do vzorce
X = F / 1,9166449
Číslice v čísle X
označte ABCDEFGH
(desetinné čárky si nevšímejte a číslici G nezaokrouhlujte) a použijte
je pro výpočet souřadnic FINÁLKY:
N 50° 40.CDE´ E 13° 55.FGH´
Ověření i s obrázkem najdete zde: 
* * *
Poznámky
-
Pro upřesnění: zaokrouhlit např.
číslo 12,345217 na tři platné číslice znamená výsledek 12,3. To není na
3 desetinná místa! (to by bylo 12,345)
-
Nehledejte ve výpočtech velkou vědu nebo chyták.
Hladinu považujte
za vodorovnou plochu, vzlínavost (elevaci) u stěny nádoby zanedbejte.
Literatura
a obrázky
Widimský J. Jr.: Léčba
arteriální hypertenze. Přednáška-prezentace, 2015.
Mlčochová, M.: Léčba arteriální hypertenze. Bakalářská práce na Farmac.
fakultě v Hr. Králové, 2008.
Karen, I.: Léčba hypertenze fixními kombinacemi. Prezentace.
Málek, F.: Nová doporučení pro léčbu arteriální hypertenze. Prakt.
lékáren. 2009; 5(3): 114–117
Málek, F.: Současná léčba esenciální arteriální hypertenze. Med. praxi
2011; 8(4): 156–159
Souček, M.: Léčba hypertenze za speciálních okolností. Medicína pro
praxi 1/2005
Dále články z tohoto oboru ve wikipedii a jinde na webu.
Obrázek mechanického tlakoměru: Pia von Lützen: Blood pressure
measurment.jpg, licence GFDL,
ostatní obrázky owner.
Konec
(CC
BY-SA 3.0
CZ) ladislavappl 2023
GCAECMT
–
verze 1.3 z 13. 11. 2023
Napsáno v
Kompozeru