|
Vysočina skrývá množství skal. K té nad vodní nádrží Vřesník vás zavede moje další EarthCache.
Paní skála u Želiva
Paní skála, jak ji místní lidé odjakživa nazývají, je skalní masiv o délce dvaceti metrů, nacházející se u hráze vyrovnávací přehrady Vřesník, která je někdy též nazývána Želiv. Toto neobvyklé jméno vychází z pověsti spojené se šlechtičnou z hradu Orlík nad Humpolcem.
Podle této pověsti koně hraběnky ze hradu Orlík se v těchto místech splašili a povoz skončil ve řece. Na tomto místě nyní leží balvan, který se podle legendy stal zkamenělým kolem z rozbitého kočáru. A tak je místo, kde k této události došlo, dnes nazýváno Paní skála jako památka na tuto zajímavou legendu.
Nad přehradou sice vede lávka pro pěší, ale ta je pro veřejnost uzavřená. Pokud byste potřebovali přejít na druhý břeh, počkejte až turbíny přestanou vypouštět vodu do koryta (turbíny obvykle pracují každý den 9-16 hodin) a přeskákejte na druhou stranu po kamenech.
Geologická skladba okolí
Na Vysočině jsou nejvíce zastoupeny přeměněné horniny, zejména ruly. Ortorulami je tvořena většina skal Žďárských vrchů (Čtyři palice, Devět skal). Z vyvřelých hornin najdeme na Vysočině především žuly, např. mezi Telčí a Jihlavou. Sedimenty se na území kraje vyskytují pouze výjimečně, např. v oblasti Železných hor.
Většina rudných surovin, které se na území Vysočiny nacházely, byla již v minulosti vytěžena. Krajské město Vysočiny Jihlava patřilo ve středověku k nejbohatším městům Českého království především díky těžbě stříbra. Ve vrcholových partiích Žďárských vrchů se těžila železná ruda. V současnosti se z rudných surovin těží na Vysočině pouze uranová ruda v okolí Dolní Rožínky. Větší význam má těžba nerudných surovin, např. žuly v okolí Telče. Ve čtvrtohorách se střídaly doby ledové a meziledové. V dobách ledových se krajina Vysočiny podobala tundře a mrazové poušti. V důsledku mrazového zvětrávání docházelo k rozpadu skalních hornin a vzniku kamenných moří na jejich úpatí, např. v oblasti Žďárských vrchů. V dobách ledových měly řeky malou vodnost a docházelo k ukládání sedimentů v jejich korytech. Naopak v dobách meziledových se vodnost zvýšila a řeky si vymílaly hlubší koryta ve starších vrstvách sedimentů. Tímto procesem postupně vznikly říční terasy, např. řeky Svratky nebo Jihlavy.
Ortorula
Jedná se o převážně světle zbarvené horniny s různou zrnitostí, jejichž textury jsou různorodé, a mohou být paralelní nebo páskované. Struktura těchto hornin se liší, může být porforblastická nebo homeoblastická, s hlavní tkání často jako granoblastická nebo lepidogranoblastická.
Ortoruly jsou horniny, které jsou chemicky a fázově velmi podobné granitům. Hlavním rozlišovacím znakem mezi nimi je jejich metamorfní původ. Ortorulou se označuje hornina, která vznikla metamorfózou granitoidních hornin. Existuje však řada hornin se stejným složením a strukturou, které nevznikly z granitoidů, a pro tyto se používá termín leukokratní rula.
Jsou převážně složeny z světlých minerálů, jako je křemen, K-živce a plagioklasy. Obsah tmavých minerálů by neměl přesáhnout 20 %, a může zahrnovat muskovit, biotit nebo amfibol. Většina ortorul a leukokratních rul vznikla za podmínek amfibolitové facie, přičemž některé silně metamorfované horniny postrádají muskovit a ortoklas převládá, a často se v nich vyskytuje i minerály jako kyanit, sillimanit nebo granát.
Pro zalogování jako "found it" mi musíte na email přes profil poslat odpovědi na následující otázky a úkoly:
1) Jakou horninou je skála tvořena? Co tato hornina obsahuje?
2) Je skála spíš světlejší, nebo tmavší barvy? Vysvětlete proč.
3) Popište, jakou má hornina strukturu a pevnost.
4) Do logu nahrajte fotku sebe, nebo vaší GPS se skálou na úvodkách.
Logujte ihned po odeslání odpovědí, pokud bude něco špatně, ozvu se.
|