Přízrak mě pronásledoval skrze tmavý les a každou vteřinou se přibližoval. Běžel jsem rychle, usilovně jsem se snažil uniknout, zoufale jsem se proplétal mezi větvemi šlehajícími mě do obličeje a ostružiníky svíraly mé unavené nohy. Dech mě ostře škrábal v krku, když jsem se hnal rychleji a rychleji na okraj lesa. Jestli dosáhnu tohoto útočiště, budu v bezpečí!
Nebyl jsem bezbranný. V pravé ruce jsem držel jeřabinovou hůl, která je obzvlášť efektní proti přízrakům. V levé ruce jsem měl stříbrný řetěz ovinutý kolem mého zápěstí, který byl připraven k hození. Ale dostanu přinejmenším poloviční šanci využít alespoň jedno z toho? Pro řetěz bych mezi námi potřeboval mezeru, ale ten přízrak už mi dýchal na paty.
Náhle ty kroky za mnou ustaly. Vzdal to? Běžel jsem dál, skrze listová nebesa už byl vidět ubývající měsíc a stříbrně tečkoval zemi pod mýma nohama. Stromy řídly. Byl jsem téměř na konci lesa. Pak, zrovna když jsem minul poslední strom, objevil se odnikud a vyběhl na mě, jeho zuby se v měsíčním svitu leskly, jeho ruce se natáhly, jako by byly připraveny vydrápat mi oči.
Stále jsem běžel, změnil jsem směr a rychle jsem pohnul levým zápěstím a s prásknutím jsem vyslal řetěz jeho směrem. Chvilku jsem si myslel, že jsem ho dostal, ale náhle se otočil a řetez neškodně spadl na zem. V další chvíli do mě narazil a vyrazil mi hůl z ruky.
Dopadl jsem na zem tak tvrdě, že jsem si vyrazil dech. Během chviky se na mě přízrak začal sápat a utiskoval mě svou vahou. Chvilku jsem se vzpíral, ale nemohl jsem dýchat. Byl jsem vyčerpaný a on příliš silný. Seděl na mém hrudníku a paže mi přitiskl po obou stranách mé hlavy. Pak se naklonil dopředu, že se naše oblíčeje téměř dotýkaly.
Jeho vlasy byly jako černý závoj, který se dotýkal mých tváří a zakrýval hvězdy. Na svém obličeji jsem cítil jeho studený dech. Už jsem myslel na nejhorší, když v tom se ozvalo zakokrhání kohouta z nedaleké vesnice. Přízrak zmizel tak náhle, jako se objevil. Po několika chvílích jsem našel sílu vstát a sebrat svou jeřabinovou hůl a stříbrný řetěz.
Lovcova šifra:
Dybuk je zlý duch či démon ze starých legend, který se zmocňuje jiných živých bytostí.
Tyto hříšné toulající se duše lze spoutat pomocí světla a magických zaříkadel do schránek k tomu určených.
N 49° 08. ??? E 16° 21. ???
Traduje se, že tito duchové utekli z podsvětí nebo se odvrátili od závažných hříchů, pro které je duši odepřen vstup do onoho světa.
Přeji úspěšný lov!