Den hlemýžďů
Existuje mnoho mezinárodních, významných, národních, speciálních dní a svátků.
Den hlemýžďů je v Monaku stanoven na 1. října, ale jiné zdroje uvádějí že jinde tomu je 1. června a někde najdete informaci, že tím správným dnem hlemýžďů je 24. květen.
Francouzští labužníci prý snědí za jediný rok 25 tisíc tun hlemýžďů, což je bezesporu řadí na první místo na světě v této disciplíně. My jsme si na hlemýždě ještě pořád nezvykli. Hodně Čechů si je dokonce plete s lanýži, což jsou podzemní houby, a prohlásíte-li před někým, že vám šneci chutnají, podívá se na vás s odporem jako na někoho, kdo se živí odpadky z popelnice. A víte, že kdysi hlemýždi patřili do tradiční české kuchyně v období Vánoc? A že recept na ně najdete i v kuchařce Magdalény Dobromily Rettigové? A věděli jste, že v Česku přibývá šnečích farem?
Někteří znalci tvrdí, že hlemýždě čili šneky lze konzumovat jen v době zimního spánku, od října do března, kdy jsou jejich ulity uzavřeny vápennou stěnou. Jiní znalci zase prohlašují, že se mají sbírat od půlky května do půlky června, zvláště po dešti, tehdy jsou prý nejchutnější. Mají se uvařit a uložit v mikrotenovém sáčku v mrazničce coby polotovar. K chovu šneků pro výrobu masa, kaviáru a dalších produktů z nich se používají šneci afričtí, kteří se rozmnožují mnohem rychleji než náš hlemýžď „šnek“ zahradní. Šnečí maso je extrémně zdravé, obsahuje málo kalorií, žádný tuk nebo cholesterol a najdeme v něm mnoho bílkovin a potřebných minerálů. Chuť je prý planá a záleží na úpravě masa.
Hlemýždi a jídlo
Na jídelních lístcích ve Francii se dočtete o hlemýždích Escargots de Bourgogne (po burgundsku), nebo Escargots a la Provencale (po provensálsku). Ostatní úpravy (po normandsku, po narbonnsku s majonézou nebo podle receptu z Ajaccia na Korsice) jsou spíše výjimkou.
Za zmínku však stojí recept alsaský: maso hlemýžďů se dusí na česnekovém másle v drůbežím vývaru a podává se s anýzovým likérem. Jiný alsaský recept doporučuje plnit ravioly rozemletým hlemýždím masem, uvařit je a podávat s dušenými lesními houbami.
Provensálci tvrdí, že jejich úprava je nejstarší. Připravovali prý šneky už odnepaměti tak, že je nejprve uvařili a potom zapekli na másle, česneku a petrželce. Jenže to je přece recept burgundský! Ano, Provensálci jsou přesvědčeni o tom, že jim Burgunďané recept ukradli a přisvojili si ho! Teď však Provensálci přidávají do másla ještě rozdrcené sardelky a rozemletý šťovík. Možná z touhy po odlišení.
Co se týče přípravy hlemýžďů v Čechách, tak upřímně řečeno, české recepty nejsou nic moc. V českých restauracích jsou šneci nabízeni obvykle posypaní strouhankou a zapečení nebo pomletí s dalším masem v poměru jeden kůň na jednoho šneka. Ani burgundský recept není realizován správně, místo hladké petržele se používá kudrnka, vše se rozmixuje a výsledek vypadá jako špenátová polévka. Není proto divu, že někteří Češi by hlemýždě nepozřeli ani pod pohrůžkou násilím.
Pokud chcete šnečí pokrmy ochutnat bez námahy, zkuste maso v konzervě nebo již upravené mražené či uvařené šneky nebo kvalitní restauraci. Jestli vás zahradní šneci vůbec nelákají, stále jsou tady ti z listového těsta.
Chvíli holka, chvíli kluk
Jen stručně: ten pohyblivý domeček (ve vrcholné formě dosahuje rychlosti čtyř metrů za hodinu) se jmenuje latinsky helix pomatia (česky hlemýžď zahradní) a je to největší z hlemýžďů, labužníky nejvíce vyhledávaný. Avšak pozor! Nepleťte si hlemýždě se slimáky neboli plzáky španělskými, kteří vám na zahrádce žerou zeleninu! Plzáci jsou bez boudiček a jíst se nedají! Historici, kteří vyhodnotili vykopávky poblíž Folcalquieru, tvrdí, že chov těchto plžů se pravděpodobně rozvíjel už před 11 000 lety. Znamenalo by to, že hlemýždi byli prvními zvířaty, která člověk choval za účelem stravovacím. V 16. století byli hlemýždi ve Francii považováni za jídlo chudých, teprve v 19. století se šneci stali opět módou.
Tento plž má vápenitou schránku/ulitu. Ta je z většiny složena z uhličitanu vápenatého, který musí doplňovat z potravy. Ulita je 32 až 50 mm široká a 30 až 50 mm vysoká. Její účel je prostý. Hlemýžď se do ní může schovat při spánku, při pocitu ohrožení, při nebezpečí nebo při nepřízni počasí.
Tělo hlemýždě je až 10 cm dlouhé a může mít šedou či béžovou barvu. hlemýžď nemá končetiny, k pohybu mu slouží jedna noha a vylučuje také sliz, který mu rovněž slouží k pohybu, ale i k zavlažování či obraně např. před dotěrnými mravenci. Na hlavě má dva páry tykadel. Oční pár je podstatně delší a mohutnější, je posazen výše a na každém tykadle je oko. Spodní krátký pár slouží k čichu a hmatu. Ústní otvor má šnek při pohybu pod hlavou na zemi. V něm je schovaná radula. Hlemýždi nemají zuby a tuhou potravu strouhají radulou, jazýčkem drsnějším než má kočka. Živí se především listy. V oblibě mají smetanku lékařskou. V zajetí můžeme podávat i ledový salát, košťál brokolice, mrkev, salátovou okurku, kedlubnu či jablko. jsou to býložravci. Pro zdroj vápníku můžeme podávat sépiovou kost a vhodným doplňkem stravy je mouka, kterou podáváme obden v mělkých miskách.
Hlemýžď je hermafrodit. To znamená, že mají samčí i samičí pohlavní buňku. Proto vůbec nemusíte rozlišovat, jaký hlemýžď ve vašem chovu je „kluk“ a který je „holka“. Všichni jsou oboje i nic. A když se dva šneci páří, vajíčka nakladou oba dva. To je také důvod jejich rychlého rozmnožování.
Hlemýždi a disidenti
V roce 1970 se hlemýždi stali součástí politického boje. V pražské Klášterní vinárně vedle Národního divadla se ten rok v poledne na Štědrý den sešli pod záminkou tradičního pojídání hlemýžďů disidenti. Hlemýždi v této restauraci, to byl zvyk, který se udržoval už od konce války a komunistický režim ho toleroval. Tentokrát však tato společenská událost dostala docela jiný smysl. Lidé, kteří byli jinak bedlivě sledováni agenty StB, se zde tehdy mohli prakticky bez dozoru dohodnout na důležitých věcech. Proč nebyli agenti StB přítomni? Vysvětlení je jednoduché. Zřejmě se mezi nimi nenašel ani jediný, který by dokázal hlemýždě pozřít, a tak musela akce zůstat "nepokrytá". Kdyby agent nechal svou porci bez povšimnutí, okamžitě by se prozradil.
Jdete do toho a pokusíte se si je doma připravit sami?
* Pokud nasbíráte hlemýždě živé, nechte je asi 5 dnů vyprázdnit v krabici s děrami, aby mohli dýchat. Potom je vhoďte do vařící vody a po 10 minutách vyjměte. Tělíčka hlemýžďů vyndejte z ulit a odtrhněte jim černý váček (ocásek). Zbude jen čisté maso, které vhodíte do vlažné vody s 5 lžicemi soli a octem.
* Po 2 hodinách maso promyjte a zbavte je slizu. V hrnci uveďte do varu asi 4 litry vody, do níž dáte řapíkatý celer, cibuli, mrkev, bílé víno, bobkový list, tymián a nové koření. Potom tam vložte promyté hlemýždí maso a nechte vařit na mírném ohni asi 3 hodiny. Maso vyjměte a nechte v sítu okapat.
* Z másla, rozmačkaného česneku a jemně nakrájené šalotky utřete hlemýždí máslo, do nějž vmícháte jemně nakrájenou petrželovou nať. Pozor! Musí být z hladké petržele, ne z kudrnky!
* Do dobře vymytých ulit (vhodnější však jsou speciální keramické misky s důlky) vložte vždy jednoho hlemýždě. Maso zamázněte hlemýždím máslem a nechte v troubě zapéct asi půl hodiny při 180 stupních, dokud máslo s petrželkou a šalotkou na povrchu nezačne hnědnout a netvoří kůrčičku. Podávejte s bagetou.
Jak se jí hlemýžď
Zakládáme se šnečím příborem. Rozpuštěné máslo z domečku vylijeme na sousto pečiva, z ulity vidličkou vyndáme maso, dáme je na pečivo a jíme. Pokud nemáme šnečí příbor, vystačíme si i s papírovým ubrouskem na uchopení vřelého domečku a maso "vylovíme" párátkem (je to jednodušší a pohodlnější než jíst příborem).
Kolečka budou, zdarma je má Michal, Michael nebo ten, kdo má v daný den narozeniny.
https://www.toprecepty.cz/kalendar/den-sneku/¨
Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/dobra-chut/pochoutka-s-domeckem-aneb-hlemyzdi-hody.A100601_102201_dobra-chut_glu