Jáchymovské peklo - Bonus Mystery Cache

Jáchymovské peklo- Bonus

Ke keši: Vítám vás u bonusu k labkám Jáchymovské peklo, které jsou věnovány trestanecky pracovních táborům při československých uranovým dolech. Na úvodních souřadnicích keš nehledejte!!! Na jednotlivých zastávkách labek získáte informace o bývalém režimu a táborech. Dost poučné! Lab série má 5 zastavení na místech kde stávaly tábory. A také po zodpovězení správné otázky získáte i bonusové číslo ke keši. Nezapomeňte si zapsat!!! Terén jsem zvolila větší zkrz obtížnější získání některých stage labek. U keše prosím nenápadně, je dost na očích a pozor na mudly ať keš vydží!!! 

Bonus najdete zde: N 50°19.ABC', E 12°5D.BEF'

Naučná stezka  Jáchymovské peklo je poznávací trasa (nejen) pro pěší turistiku vyznačená v okolí Jáchymova žlutou značkou. Trasa stezky prochází místy, kde se ve 40. až 50. letech 20. století nacházely pracovní tábory pro nesvobodné pracovní síly, sloužící k těžbě uranu pro německý a sovětských jaderný program. Hlavním tématem stezky jsou právě tyto pracovní tábory a lidé v nich zavření. Historie Jáchymova je však přeci jen mnohem delší a pestřejší, proto stezka obsahuje informace i o starší historii města, okolní přírodě a ekologii. Ne všechny tábory se na naučné stezce nacházejí. 

Trestanecké pracovní tábory  při jednotlivých závodech národního podniku Jáchymovské doly, fungovaly na území bývalého Československa mezi roky 1949 až 1961. Jednalo se celkem o 18 vězeňských zařízení táborového typu postavených v blízkosti některé z důlních uranových šachet v oblasti Jáchymova, Horního Slavkova a Příbrami. Zdejší trestanci (vězňové) byli nuceni těžit uranovou rudu pro Sovětský svaz za krajně nevyhovujících a nelidských podmínek, které zvláště v letech 1950–1953 hrubě překračovaly i hranice tehdejší koministické zákonnosti. V letech 1949 až 1954 byly tyto tábory oficiálně označovány jako trestanecké pracovní tábory, respektive pracovní útvary vězňů, od roku 1954 jako nápravně pracovní tábory. Celkově těmito tábory prošlo přibližně 65 000 trestanců, z nich asi polovinu tvořili političtí vězňové.

Účel uranových táborů

Se vznikem poválečného bipolárního světa se objevilo reálné riziko možného nového vojenského konfliktu mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. Zatímco USA od roku 1945 disponovaly jaderným arzenálem, SSSR nikoli. Stalinova komunistická diktatura proto potřebovala v co nejkratším čase získat maximum uranu k výrobě vlastní atomové zbraně. Jediné otevřené zdroje, dostupné pro SSSR, se nalézaly v Krušnohoří. Hned po válce proto Sověti udělali maximum pro jejich ovládnutí.

Na podkladě tajné československo-sovětské smlouvy z listopadu 1945 vznikl národní podnik Jáchymovské doly, jehož úkolem bylo zajistit těžbu uranové rudy v takovém rozsahu, jaký československé straně ukládala sjednaná smlouva. Početní stav civilních horníků, zlákaných do uranových dolů z různých oblastí Československa, nebyl dostačující. Za účelem zrychlení a zvýšení dodávek bylo proto do těžby nasazeno několik set tuzemských etnických němců, vyjmutých za tím účelem z plánovaného odsunu. Souběžně s tím byli do těžby uranové rudy zapojeni i němečtí valeční zajatci, transportovaní na československé území především ze Sovětského svazu a z Německa. Od roku 1949 se tato rozmanitá skupina nesvobodných pracovních sil při Jáchymovských dolech dále rozrostla o chovance z táborů nucených prací a především o soudně trestané vězně kriminální, retribuční a politické.

Trestanecké tábory při uranových dolech vznikaly postupně mezi roky 1949 až 1953. Základ vznikající táborové soustavy tvořila skupina táborů u nejstarších uranových šachet v okolí Jáchymova s centrální správou ve Vykmanově u Ostrova. Zdejší trestanecké tábory začaly původně fungovat jako pobočka věznice Plzeň - Bory, s následně vzniklou samostatnou správou, označovanou krycím názvem Stanice Ostrov, respektive Správa táborů Ostrov. V zájmu rychlého zvyšování produkce uranu začaly záhy vznikat i stejné tábory u Horního Slavkova a také u Příbrami. Celou soustavu postupně tvořilo 18 oplocených táborových zařízení. Vzhledem k tomu, že dva tábory se v určité době přesunuly na jiné místo, hovoří se někdy o 20 táborových areálech, byť názvy těchto táborů zůstaly nezměněny. Všechny vězeňské tábory při uranových dolech byly definovány jako detašovaná pracoviště Vězeňského ústavu Ostrov, čímž fakticky vytvářely největší vězeňský ústav, jaký kdy na území Československa existoval.

Provoz trestaneckých táborů

Každý trestanecký tábor byl samostatnou provozní jednotkou. Formálním představitelem každého táborového zařízení byl náčelník tábora – příslušník vězeňské stráže, od roku 1951 příslušník SNB Jeřáb.Každý tábor byl oplocen vysokým dvojitým oplocením z ostnatého drátu. Táborový areál byl nepřetržitě střežen z několika vysokých strážných věží (tzv. špačkárny). Uvnitř tábora stál velitelský barák s kancelářemi a světnicemi táborové samosprávy, dále ubikace pro vězně, kuchyň, prádelna, sklady (potravin, topiva apod.), kantýna, převýchovný barák (tzv. kulturní barák), prádelna, trestní barák a tvrdá korekce (samovazba). Asi polovinu trestanců v tuzemských uranových táborech tvořili političtí vězňové různého druhu. Právě domnělí či skuteční oponenti komunistického režimu trpěli v táborech nejvíce. Trestanecké tábory byly proslulé hrubými nezákonnostmi, které překračovaly i tehdejší komunistické právo. Tyto nezákonnosti byly primárně nasměrovány na třídní nepřátele režimu, nikoli na zloděje a vrahy, kteří tvořili druhou velkou táborovou komunitu a byli vedením táborů paradoxně považováni za nejdůvěryhodnější vězně.

Většinu táborových baráků tvořily chatrné dřevěné stavby. Ubikace nebyly zapuštěny do země, ale stály na nízkých sloupcích, aby se eliminovalo riziko podkopu a pokusu o útěk. V běžném obytném baráku bylo deset až dvanáct světnic, ve kterých bydlelo v průměru dvacet až třicet trestanců. Osazenstvo baráku spalo na palandách. Kromě postele směl mít každý trestanec ještě kartonovou krabici, ve které měl několik svých osobních věcí. V centru každé místnosti byl umístěn stůl, u kterého během dne sedávali trestanci, přidělení na noční směnu. V každé světnici stála kamna, která se ale používala jen v zimním období a pouze ve dne. V noci bylo zakázáno topit z obav možného požáru. Trestanci navíc dostávali jen omezený příděl topiva, který jim často nestačil ani během dne. Od podzimu do jara nedokázaly chatrné ubikace udržet výraznější teplo.

Názvy táborů byly většinou odvozovány od názvu dolů, na kterých vězni pracovali. Ubytování bylo v typizovaných dřevěných barácích, které v nočních hodinách nesměli opustit. Některé doly byly umístěny přímo v táboře, například na Bytízu a Eliáši II, do jiných museli vězni docházet, a proto byly u některých táborů vybudovány speciální koridory nebo v jiných táborech byli vězni svazováni do tzv. „lidských balíků". Podmínky na těchto táborech byly velmi kruté, vězni pracovali v uranových dolech, ve kterých byli vystaveni nebezpečnému záření, práce byla těžká a hrozilo při ní nebezpečí úrazu, stravování bylo nedostačující. Vězňům navíc komplikovaly život přírodní podmínky, neboť v zimě v některých táborech klesala teplota hluboko pod bod mrazu.

Tábor Vršek- Barbora    zdroj: palfi.cz

Tábory Vykmanov I a II

Vykmanov II. (L) – symbol na Křížové cestě Jidášův měšec, byl založen jako „tábor v táboře. Tábor byl založen v únoru 1951 a zrušen 26. května 1956. Pro velmi tvrdý režim a způsob práce je nazýván dokonce táborem likvidačním. Součástí tábora byla i skládka vytěženého materiálu a hlavně úpravna rudy – Rudá věž smrti. Ta fungovala jako drtička a třídírna vytěženého materiálu. Ruda se sem svážela ze všech uranových dolů na území ČSR. Veškeré práce byly prováděny za absence jakýchkoliv ochranných prostředků a ruda byla po ručním roztřídění v mlýnech drcena na granulát o velikosti 5 mm suchou cestou, přičemž vznikaly mraky dusivého radioaktivního prachu, který vítr roznášel do širokého okolí. Přitom tábor nedisponoval sprchami, ale pouze mycím korytem. Pracoviště bylo hodnoceno jako vysoce rizikové i tehdejší zdravotní vědou.

Rudá věž smrti (anglicky The Red Tower of Death) je jednou z pěti lokalit v Česku, které byly spolu s dalšími 17 oblastmi v Sasku zapsány pod souhrnným názvem Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří   6. července 2019 na Seznam světového dědictví UNESCO.

Jsou zde možnosti prohlídky převážně v sobotu v 10h, 13h, 15h. V něděli 10h a 13h. Prohlídky jsou zdarma! Doporučuji je to zajímavé

Zdroje: Více se dočtete na wikipedie.cz , politictivezni.cz , Palfi.cz

Přehled o zřízení a zrušení vězeňských táborů v oblasti Jáchymova, Horního Slavkova a Příbrami.