O trpaslíku Fridolínovi VI.
Posunuta asi o 10m, čti nápovědu.
Když byly naše děti ve školkovém věku, vymysleli jsme jim pohádku o trpaslíku Fridolínovi. Většinou jsme dost vařili z vody, ale dětem se líbila. Tak snad bude líbit i vám.
V hájence uprostřed Josefova lesa bydlí myslivec Josef se svým mysliveckým psem Brokem. Každé ráno si myslivec obleče svůj myslivecký kabát, nasadí si myslivecký klobouk, přes rameno si přehodí svou mysliveckou pušku, probudí Broka a vyrazí spolu na obhlídku svého revíru. Nedávno se stala Josefovi zvláštní věc. Přinesl si domů sádrového trpaslíka Fridolína, jehož místo je teď v zahradě u hájenky na vrcholku značně zanedbané skalky.
Už víme, že to není obyčejný trpaslík - v noci ožívá a vydává se na různá dobrodružství. O čem to bude tentokrát?
Uprostřed léta kolem Kostelan proplouvají po Moravě desítky výletních lodí, člunů a na cyklostezkách v Kunovském lese to vypadá, jako by se tady jela Tour de France, vyrazil si Fridolín na večerní procházku Josefovým revírem. Všichni ti cyklisté a vodáci jsou v noci už z lesa pryč, a tak se Fridolín těšil na klid a noční život zvířecích kamarádů. Jak už ale správně tušíte, všechno se nakonec semlelo trochu jinak…
“Jauauau. Jaaaaauvajs! Au!” ozvalo se náhle z lesa, když byl Fridolín sotva pár desítek metrů od hájenky. Zastavil se, nastražil uši a poslouchal.
“Himl hergot šůviks kruci písek! Jau!” zaklel až dosud neznámý hlas. Fridolín juž ale veděl, že takhle u nás v lese kleje jen kuna Jaruna.. Vyběhl na blízký kopeček, rozhlédl se - a měl pravdu. Kousek od turistického odpočívadla seděla na pařezu kuna Jaruna, držela se za pravou zadní tlapku a naříkala a klela, až se ze stromů sypalo jehličí. Fridolín na nic nečekal a rozběhl se za ní.
“Jaruno! Co se ti stalo?” vyrazil ze sebe, když přiběhl až k nebohé kuně.
“Fridolíne! Jsi snad slepý, to je dost, že se taky ukážeš! Tedy, zaplať pánbůh, že jsi tady!” vydechla Jaruna a začala svému kouzelnému kamarádovi líčit své neštěstí.
Jaruna, není jen kuna sprostá jako dlaždič. Je to také velice chytré, až přímo mazané zvíře. Už dávno si všimla, že znavení turisté i upocení sportovci se rádi zastavují u odpočívadla s dřevěným posezením, aby si tady v klidu snědli svačinu a občerstvili se. A samozřejmě si také všimla, že lidé jsou zvláštní tvorové, protože velkou část těch svačin nesnědí a zbytky pak prostě nechají ležet na lavičce nebo je hodí do odpadkového koše vedle odpočívadla. Nejvíc zbytků je po malých dětech, to pak má Jaruna vždycky úplné hody.
Dnes také vyrazila na večerní hostinu. Po setmění vyklouzla z nory a vydala se obhlédnout aktuální jídelníček. Jenže ouha. Jak tak Jaruna šmejdila kolem dřevěného posezení, z ničeho nic jí projela jednou z tlapek pronikavá bolest. Protože už víme, že Jaruna kleje jako pohan, vynecháme podrobnosti o tom, kam a koho v tu chvíli poslala, a budeme se soustředit na příčinu jejího zranění. Pravá zadní tlapka jí vklouzla do napůl otevřené plechovky od fazolí. Kuna se samozřejmě lekla, že je načapána a instinktivně ji chtěla vytrhnout, jenže ta se zasekla. Navíc se při pokusu vyprostit se z této nečekané pasti ošklivě pořezala.
“A tak tady sedím už hodinu,” dokončila svůj trudný příběh Jaruna.
Fridolín pokýval hlavou, pečlivě zkontroloval Jaruninu tlapku uvězněnou v plechovce a hluboce se zamyslel. Pak si vzpomněl, že myslivec Josef má v kuchyni v horní zásuvce švýcarský nůž, na kterém je také otvírák na konzervy! Jak se k němu ale dostat? “Brok!” vykřikl Fridolín a rozběhl se směrem k hájence. “Jaký brok? To chceš do mě střílet nebo co? Fridolíne!” volala zraněná a celá zmatená Jaruna. “Neboj, za chvíli jsem zpět i s pomocí” houkl směrem k pařezu trpaslík.
“Broku! Broku, kde jsi?” začal se zadýchaný Fridolín shánět po svém příteli hned, jak doběhl k hájence. Jezevčíkovi se zrovna něco hezkého zdálo, a tak se probudil s podivným vrněním. “Co chceš, ty blázne? Já narozdíl od tebe v noci nikde netrajdám a spím, víš?” vyštěkl Brok na Fridolína. “Jaruna… v lese… v plechovce… fazole…” snažil se Fridolín mezi těžkými nádechy a výdechy po rychlém běhu přiblížit Brokovi vážnost situace.
“Cože? Nerozumím ti ani slovo. Můžeš se nejdřív počkat, až tě doběhnou plíce?” Brok pochopil, že Fridolín má asi zase nějaký problém a že jezevčici ze snu musí pustit z hlavy.
Když trpaslík konečně popadl dech, vylíčil Brokovi celou patálii s kunou Jarunou. Vysvětlil mu také, k čemu potřebuje jeho pomoc a že to musí být dřív, než keljící Jaruna probudí půl vesnice.
“Jak jinak, kamaráde, ty si prostě nedáš pokoj.” vyštěkl myslivecký pes, vyhodil si trpaslíka na záda a vydali se spolu do kuchyně. Tam se Brok u kuchyňské linky postavil na zadní a opřel se o ni předními tlapkami, co nejvýš to šlo. Fridolín mu vyšplhal po hřbetě skoro až na čumák, otevřel nejvyšší zásuvku a po hmatu v ní začal hledat Josefův švýcarský nůž.
“Můžeš si pohnout?” zavrčel na Fridolína Brok. “Stojíš mi až skoro na čumáku a tvoje nohy smrdí jak Jarunin slovník.”
“Ještě vydrž, už ho skoro mám!” snažil se Fridolín Broka uchlácholit. A v tu chvíli myslivecký švýcarák skutečně nahmatal. “Chachá!” zvolal vítězoslavně trpaslík, načež Brok už nevydržel ten zápach a mohutně si kýchnul. Oba se skáceli na podlahu, ale nevadilo jim to, protože nůž měli u sebe. “Jdeme za Jarunou,” zavelel Fridolín. Brok přikývnul a šli.
“Jaruno! Jaruno, jsi tady ještě?” zvolal Fridolín, když s Brokem dorazili na místo neštěstí. “Jasně, ty sádrové natvrdlo! Kam bych asi tak, himl laudon, s tou plechovou botou odešla?” zavrčela Jaruna zpoza pařezu, jsem tu jak ve španělské botě. “Také tě rád vidím,” procedil skrz zuby trpaslík. Brok se jen pousmál, Jaruna je prostě už taková. “Jaruno, sedni si zpátky na ten pařez. Broku, ty podrž tu plechovku. A já ji otevřu otvírákem tak, abychom dostali ven tu pořezanou tlapku,” začal hned organizovat záchrannou operaci Fridolín. “Rozkaz, šéfe,” štěkl Brok a pevně sevřel plechovku do tlamy.
“Kluci, jestli mi tu nohu pořežete ještě víc, tak se neznám,” varovala je ještě před samotným zákrokem Jaruna, ale protože neměla moc na výběr, nechala ty dva, aby se pustili do díla. Fridolín chvilku hledal, která část Josefova švýcarského nože je vlastně určená k otevírání konzerv. Pak otvírák konečně našel a dal se do toho.
Zhruba o deset minut a tři sta Jaruniných nadávek později si všichni tři mohli vydechnout. Fridolínovi se podařilo úplně odstranit víčko z plechovky od fazolí a pravá zadní tlapka kuny Jaruny byla zase volná.
“Díky, Fridolíne. Díky, Broku. Vážně, děkuji moc. Uf,” vydechla si konečně Jaruna.
“Není zač, od toho jsou přece kamarádi, ne?” odpověděl jezevčík Brok.
“No jasně. Příště pomůžeš zase třeba ty nám,” přidal se trpaslík Fridolín.
“Pomůžu. Ať budete potřebovat cokoliv, pomůžu, třeba se slepicemi nebo tak…” slíbila dojatá Jaruna.
Fridolín pak zvedl nebezpečnou plechovku ze země a vydal se směrem k odpadkovému koši, aby ji vyhodil.
“A hele! Nějaký cyklista tady nechal svítilnu!” houkl naráz trpaslík na své přátele.
“Fakt? Tak ji vyzkoušíme, ne?” odpověděl Brok.
“Tak jo,” přitakal Fridolín a už hledal na baterce tlačítko, kterým by ji rozsvítil.
“Vauuuu!” zaúpěl Brok, protože Fridolín zmáčkl vypínač baterky zrovna ve chvíli, kdy mířil jezevčíkovi přímo do čumáku.
“Promiň, promiň,” omlouval se Fridolín a rychle otočil kužel pronikavého světla na opačnou stranu. Brok ještě chvíli mrkal a koulel očima, aby se mu před nimi přestaly dělat mžitky. Ale když se konečně zase rozkoukal, zůstal jen stát s otevřenou pusou. Fridolín, aniž by si toho sám všiml, svítil silným cyklistickým světlem do jindy tmavého lesa. A až v tom ostrém světle jezevčík uviděl, co všechno lidé do jejich revíru nanosili za nepořádek. Když Fridolín s Jarunou viděli Brokův vyděšený výraz, vyměnili si pár nechápavých pohledů a pak obrátili svůj zrak do míst, kam tupě zíral zkoprnělý jezevčík. A zůstali jako opaření.
“Kamarádi, to budeme muset uklidit,” zamumlal Brok.
“Pomůžeš nám, Jaruno?” zeptal se potměšile Fridolín.
“A do pr…” vydechla Jaruna.
A co vše trpaslík s Jarunou a Brokem našli? Byla toho spousta, ale víte vy, co kam patří? Nápovědu najdete ve fotkách.
N 49 0A.BCD
E 017 EF.GHI
A. Co nepatří do plastů?
- linoleum A = 2
- strečová fólie A = 3
- plastové obaly od potravin A = 1
2. Co nepatří do skla?
- zavařovací sklenice B = 7
- tabulové sklo B = 5
- zrcadla B = 6
3. Co nepatří do papíru?
- ubrousky C = 1
- reklamní letáky C = 5
- karton a lepenka C = 9
4. Co nepatří do BIO odpadu?
- zbytky pečiva D = 4
- trus zvířat D = 2
- skořápky od vajec a ořechů D = 0
5. Co nepatří do kovu?
- plechovky od barev E = 2
- plechovky od piva E = 8
- plechovky od energetických nápojů E = 5
6. Co patří do směsného odpadu?
- Stavební odpad F = 6
- piliny a listí F = 3
- trus zvířat F = 5
7. Co nepatří do elektroodpadu?
- běžná žárovka G = 0
- úsporné žárovky a zářivky G = 5
- baterie G = 4
8. Co patří do plastů?
- molitan H = 0
- PVC H = 1
- obaly od DVD/CD H = 5
9. Co patří do bioodpadu?
- jednorázové pleny I = 3
- kávové sedliny včetně filtrů I = 2
- zvířecí srst I = 6