Kešku na úvodních souřadnicích nehledej. Přečti si povídání, podívej se na přiloženou mapu a vylouskni souřadnice schovky.
Roudnička
Obec byla pravděpodobně založena v 11. století opatovickými benediktiny.
Po roce 1421, kdy byl opatovický klášter vypálen husity a navždy opuštěn, patřila Roudnička jen s kratšími přestávkami městu Hradec Králové.
Název obce je zdrobnělina od slova roudný, rudný. V okolí se ve středověku pokoušeli hledat i zlato. V Topografickém popise hejtmanství královéhradeckého Josef Horák uvádí, že v místních bažinách se nalézá železná ruda, tzv. „bahňák“. Jedná se zejména o lokalitu Ve Špitále, což je malá část lesa kolem protékajícího potoka Biřička pojmenovaná podle účelu využití: výnosy z tohoto lesa byly dávány ve prospěch špitálu, který se kdysi nacházel v Rokitanského ulici za hradeckým chrámem Svatého Ducha.
Pověst o pasáčkovi
Pověst vypráví, že na Podzámčí (kopec mezi Roudničkou a Vysokou nad Labem) stávala tvrz. Až do opatovického kláštera prý z ní vedla chodba, kterou pro mnichy stavěli italští mistři, kteří ji dokázali vyhloubit i pod Labem. Dosud patrná terénní prohlubenina mohla vzniknout propadem dávného sklepení, ale může být pozůstatkem zaniklého loumku nebo dokladem hledání pokladů o Velkém pátku.
Poklad je ukrytý v nitru kopce a mohou ho vidět jen poctiví lidé a jen v čase, kdy se čtou v kostele pašije. Kdysi ho chtěl spatřit mladý pasáček. Došel ke kopci a spatřil v zemi otvor a v něm schody vedoucí do sklepení. Na konci chodby se blyštily hromady zlata, stříbra a drahého kamení. Naplnil si plnou čepici, vyběhl na povrch, vysypal zlato a vrátil se nabrat si ještě jednou plné kapsy i čepici pokladem. Ale běda, ven se už nedostal. Pašije dočteny, země se zavřela. Bezradně sedl pod zemí na schod a v tu chvíli usnul. Doma na něho marně čekali. Ztratil se. Uplynul rok, v kostelíku sv. Jana na Kopečku se opět zpívaly pašije a země Podzámčí se znovu otevřela. Pasáček se na schodech probudil, popadl čepici a vyběhl ven. Pospíchal domů, kde ho překvapeně vítali, vždyt ho už dávno oplakali. Hned všem vyprávěl, co se mu přihodilo. Zlato, které před rokem vysypal na kopci, už nenašel, zmizelo, ale i tak mu ho cinkalo v čepici dost na celý život. Od té doby se poklad v Roudničce nikdy nikomu neukázal.
Pověst o Dorotce a lesní panně
Lesní panna se zjevila Dorotce na pastvě u rybníka a chtěla s ní jen a jen tancovat. Dorotka ji poslechla, místo aby pilně předla, jak jí přikázala matka. Ale když se večer vrátila domů, bylo vřetánko plné. A jejich koza najednou začala dávat mnohem více mléka. I druhý den Dorotka s vílou protačila. Třetí den panna Dorotce přikázala natrhat plnou mošničku listí. Poslechla a doma je s matkou vysypala v podkroví chalupy. Ráno užaslé zjistily, že se listí proměnilo ve zlato. Překvapená matka seznala, že Dorotka tančila s kouzelnou lesní žínkou a přikázala jí, aby šla v neděli v poledne za vše poděkovat, jinak se jim zle povede. Poslušná Dorotka panně v pravé poledne poděkovala, lesní panna poté zmizela a už se nikdy nikomu neukázala. Nouze z chalupy byla navždy pryč.
Souřadnice finálky:
Zdroj: Pověsti hradeckých lesů a okolí, zajímavosti, pověsti a názvy
Google, Naše hezká Roudnička
F. L. Sál: Pohádky, pověsti a národní písně královéhradeckého kraje
Městské lesy Hradec Králové
Mapy.cz