Žulový pomník, věnovaný generálmajorovi Ing. Rudolfu Pernickému, je zajímavý i z hlediska geologického. Kdo byl generálmajor Ing. Rudolf Pernický?
Narodil se 1. července 1915 v Krhové na Valašsku a zemřel 21. prosince 2005 v Praze. Bojoval proti nacistům ve Francii, později byl příslušníkem československé zahraniční armády působící během druhé světové války ve Velké Británii. Byl velitelem výsadku Tungsten, který na území protektorátu zahájil činnost 21. prosince 1944. V listopadu 1948 byl zatčen a komunistickou mocí byl na jaře 1949 odsouzen ke dvaceti letům odnětí svobody, odnětí hodnosti a titulů, ztrátě vyznamenání a občanských práv. Trest si odpykával na Borech, v Opavě a poté téměř osm let v uranových dolech v Jáchymově a v Bytízi u Příbrami. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a od té doby žil na Výhledech v Praze-Suchdole. V roce 1990 mu byly vráceny všechny vojenské pocty a byl povýšen do hodnosti plukovníka. O rok později byl jmenován generálmajorem ve výslužbě. V letech 1990 až 1992 byl předsedou Konfederace politických vězňů a poté byl jejím čestným předsedou. V říjnu 2005 osobně převzal Řád Bílého lva.
Pomník Rudolfu Pernickému se tyčí v parku ulice Kamýcké- Brandejsově náměstí v Praze-Suchdole. Nachází se na Brandejsově náměstí naproti pomníku Rudé armády přes ulici Internacionální. Pomník z modré mrákotínské žuly připomíná generálmajora Rudolfa Pernického (1915-2005), velitele výsadku Tungsten. K odhalení pomníku došlo v roce 2013. Má tvar otevřeného padáku. Operace Tungsten byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Výsadek byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a byl řazen do třetí vlny výsadků. Desant tvořili velitel kapitán Rudolf Pernický a rotmistr Leopold Musil jako obsluha radiomajáku Eureka. Jejich úkolem bylo zajišťovat příjem dalších výsadků a materiálu na území protektorátu, dopravit náhradní krystaly pro radiostanici Calcia a připravit odlet představitelů domácího odboje do Velké Británie. Kromě toho měl desant urovnat kompetenční spory mezi příslušníky Calcia a Radou tří.
Pomník tvoří stéla vycházející z tvarosloví padáku s podstavcem. Modrá mrákotínská žula, která byla zvolena pro realizaci, je leštěná, vyjma kanelury naznačující nosné šňůry padáku.
Vyvřelé horniny
Žula, která patří mezi vyvřelé horniny, které obsahují xenolity nejhojněji, vznikají krystalizací, z malé části též sklovitým tuhnutím magmatu. Při postupném ochlazování magmatické taveniny krystalizují jednotlivé horninotvorné minerály a vytvářejí se magmatické horniny. Charakter horniny, která z magmatu vznikne, je závislý nejen na složení samotného magmatu, ale často též na fyzikálních podmínkách prostředí, ve kterém probíhá tuhnutí magmatu.
V hlubších částech zemské kůry tuhne magma pomalu. Za takových podmínek vznikají horniny s jednotlivými, obvykle již makroskopicky rozlišitelnými minerály. Jestliže se však magma rozlévá na zemský povrch nebo na mořské dno, dochází k jeho velmi rychlému ochlazování. Proto není také dostatečný časový prostor k tomu, aby se mohly vytvořit makroskopicky pozorovatelné minerály, a vznikají tak nerosty zpravidla jen mikroskopických rozměrů nebo magma tuhne sklovitě. Proniká-li magma do trhlin a puklin v zemské kůře, tuhne v nich v podobě tzv. žil.Žula neboli granit je přírodní kámen, hlubinná vyvřelá hornina. Z velké části tvoří pevné části zemské kůry. Je mnohem tvrdší než mramor, její tvrdost je mezi 6 a 7 stupni v Mohsově stupnici tvrdosti, má vysokou hustotu a odolnost. Žula se skládá z několika minerálních látek, mezi hlavní z nich patří křemen (35%) a živec (40%). Právě živec v žule rozhoduje o její barvě. Žulový kámen bývá nejčastěji šedý s modrým odstínem, ale může mít i růžovou, žlutou nebo červenou barvu. Hlavním rysem žuly je zrnitost. Žula může být hrubozrnná, středně zrnitá nebo jemnozrnná. Malé a středně velké kameny granitu mají nižší pórovitost, a proto jsou více odolné.
Vyvřelé horniny vznikají krystalizací, z malé části též sklovitým tuhnutím magmatu. Při postupném ochlazování magmatické taveniny krystalizují jednotlivé horninotvorné minerály a vytvářejí se magmatické horniny. Charakter horniny, která z magmatu vznikne, je závislý nejen na složení samotného magmatu, ale často též na fyzikálních podmínkách prostředí, ve kterém tuhnutí magmatu probíhá. V hlubších částech zemské kůry tuhne magma pomalu. Za takových podmínek vznikají horniny s jednotlivými, obvykle již makroskopicky rozlišitelnými minerály. Jestliže se však magma rozlévá na zemský povrch nebo na mořské dno, dochází k jeho velmi rychlému ochlazování. Proto není také dostatečný časový prostor k tomu, aby se mohly vytvořit makroskopicky pozorovatelné minerály, a vznikají tak nerosty zpravidla jen mikroskopických rozměrů nebo magma tuhne sklovitě. Proniká-li magma do trhlin a puklin v zemské kůře, tuhne v nich v podobě tzv. žil.
Xenolity
Xenolit znamená „cizí kámen“ pocházející z xenos (cizí) a lithos (kámen) ve starověké řečtině. Xenolit je fragment cizí horniny uvnitř hostitelské horniny. Xenolity se liší od horniny, ve které se nacházejí. Pokud jsou podobné povahy, pak se tyto horniny nazývají autolity nebo příbuzné inkluze. Skutečné xenolity jsou vždy starší než jejich hostitelské horniny, protože již musely existovat jako pevný úlomek horniny, když kolem nich ztuhlo magma nebo láva. Xenolit je často hornina, která byla při chladnutí zapuštěna do magmatu. Magma je roztavená hornina pod zemskou kůrou. Pokud magma vystoupí nad zemský povrch, například při sopečné erupci, označuje se jako láva. Láva je extruzní ekvivalent magmatu.
Vyvřelé horniny se tvoří z magmatu a lávy, která se ochladí. Xenolity jsou různé typy hornin, které jsou často zapuštěny do vyvřelé horniny. V závislosti na cizím horninovém materiálu, složení magmatu nebo lávy, teplotách, dostupném čase a mnoha dalších faktorech se xenolit chemicky ekvilibruje s hostitelskou horninou v různé míře. Xenolity jsou obvykle snadno rozpoznatelné, protože se často viditelně liší složením, hustotou a barvou od obklopující horniny. Xenolity jsou obecně malé velikosti v poměru k celkovému tělesu horniny. Velikost xenolitů se však může pohybovat od monokrystalů až po několikametrové úlomky hornin.
Pro uznání logu splňte následující úkoly a odpovězte na následující otázky:
1) Z jakého materiálu je vytvořena stéla pomníku ? Co jsou xenolity a jak vznikají?
2) Jak se zdejší xenolity liší od hostitelské horniny (barva + struktura). Jaký je tvar a velikost xenolitu nad nápisem: Odsouzenému v roce... ?
3) Lze najít xenolity i na nedalekém památníku Rudé armády (stage 1) ?
4) Přiložte k logu fotografii sebe s pomníkem věnovaného Rudolfu Pernickému nebo s pomníkem Rudé armády. Případně svou GPS nebo svůj osobní předmět. (Povinná součást logu.)
Své odpovědi mi, prosím, zasílejte přes profil. Logujte ihned po odeslání odpovědí. Log bez zaslání odpovědí může být smazán. Bude-li něco špatně, budu vás kontaktovat. Přeji dobrý lov!