Rusalka Mystery Cache

Rusalka

Víly, též rusalky, divoženky, čarodějnice nebo bosorky, jsou nadpřirozené bytosti ženského pohlaví, jež v různých obdobách nacházíme v mytologii Evropy už od raného starověku. Samotný výraz víla je slovanský, ale v jiných pantheonech zaujímají jejich místo nixy (u Germánů), sidhe (u Keltů) a nymfy (u Řeků); podobnými bytostmi jsou i mořské panny. Ve středověku se pro ně používalo starofrancouzské slovo fae, z čehož vychází dnešní anglické fairy. V některých oblastech (např. na Balkáně) měly víly i velký náboženský význam. V Rusku jsou víly uváděny již v pramenech z 11. až 12. století (v souvislosti se zákazem jejich uctívání), z pozdějšího folklóru ale byly vytlačeny rusalkami. V Bulharsku o nich máme zprávy od 13. století, v Srbsku od 14. století. V Čechách se dochoval jediný starší doklad o vílách v básni o Jětřichu Berúnském z 15. století.

Ženskou obdobou hejkalů jsou hejkalky, divoženky a lesní panny. Na severní Moravě jsou známy húkalky, víly, které vydávají děsivé táhlé houkání a je po nich údajně pojmenován hrad Hukvaldy. V lesích na Vysočině, zvláště na Počátecku a Chrudimsku, se vyskytuje hejkalův příbuzný, tzv. hejkadlo, malé, avšak velmi silné stvoření se dvěma dlouhýma tenkýma nohama a koňskou hlavou. Vyhnout se mu lze stejně jako hejkalovi – a v žádném případe neodpovídat, když vykřikuje to své „Hej! Hej!“ (5)

Původ víry ve víly není zcela jasný; mohou být reliktem původních božstev. Jiná teorie říká, že v původním pojetí byly víly čarodějkami, jež až později získaly nadpřirozenou podstatu. Představa, že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, zvláště těch, které spáchaly sebevraždu či se utopily, je pozdní a vznikla nejspíše až pod křesťanským vlivem. Pak jsou podobné bludičkám žijícím v bažinách.

S představou víl jako duší zemřelých souvisí i bytosti zvané navky nebo mavky známé hlavně na Ukrajině. Ty vznikají z nepokřtěných dětí, jež utopily vlastní matky; mají podobu malých dětí či krásných polonahých dívek, které ubližují lidem. Pokud se nad nimi do sedmi let nikdo nesmiluje, promění se v rusalky. Podobné bytosti lze najít i v Bulharsku (navjak), Slovinsku (navje) a Polsku (látawec).  

V cizojazyčném prostředí se setkáváme s pohádkami o bytostech, které nejsou spokojeny se svou existencí mimo lidskou společnost a zatouží po životě mezi lidmi. Bývají varovány, že jim to nepřinese nic dobrého a že ještě přivedou druhého člověka do neštěstí. Zamilují se, ale jejich láska nevydrží a dopadne to špatně. Motiv zakleté víly/dívky, která nesmí nebo nemůže s princem, do něhož se zamilovala, promluvit, můžeme kromě naší Rusalky najít například v pohádce Malá mořská víla Hanse Christiana Andersena nebo v příběhu zakleté princezny Odetty v pohádkovém baletu Labutí jezero. Bílá laň, o níž zpívá Princ v Rusalce, je zase převzata z keltských bájí. Zdánlivě krásné zvíře, to ano, ale je to strašidlo, které láká lovce do zkázy. Něco jako Bílá velryba...

Vodníci

Vodník není pouze českým specifikem, vyskytuje se u většiny západních a východních Slovanů. V jižní Evropě jsou mýty o vodním démonu známé jen Slovincům. Především u nás není obliba vodnických pověstí nikterak překvapivá – na našem území se vždy nacházelo velké množství rybníků, mokřadů, bažin a dalších vodních ploch a tak se lidová slovesnost činila. Vodník nebo také hastrman (z německého „wasserman“) má ve většině lidových vyprávění podobnou úlohu i zjev: obvykle je slušně oblečen v zeleném fraku a klobouku, má výrazné zelené vlasy i vousy. Vůči lidem nikterak dobrý vztah nechová, od strašení rybářů a mlynářů se uchyluje až k topení nebožáků, kteří se koupou v rybníce v nepravý čas. Vodníci se v mytologii chovali potměšile a zákeřně, ale postupem času se z nich staly spíše komické postavy, stejně jako z figury čerta, čehož v posledních desetiletích využila i řada televizních a filmových pohádek (1).

Jak všichni víme, vodníka můžeme častokrát najít i v kultuře. Snad nejznámější je stejnojmenná báseň ve sbírce Kytice od Karla Jaromíra Erbena (8). Antonín Dvořák podle ní složil symfonickou báseň Vodník. Ale především je jednou z hlavních postav jeho opery Rusalka. Jelikož vodníky ve většině zemí světa neznají, tak občas bývá problém s inscenací Rusalky na divadle (viz dále). Ale co, dali jsme světu ledacos originálního (třeba slovo ROBOT, kontaktní čočky, polarografii, ruchadlo, lodní šroub, kostkový cukr, remosku, lék na AIDS, Semtex atd.), tak ať si cizina zvyká...

Konečně se tedy dostávám k naší Rusalce.  Rusalky jsou ve slovanské mytologii a lidové kultuře ženské vodní démonky. První doklad použití slova rusalka pochází až z 16. století, v této době nejspíše ve východoslovanské kultuře nahradily mnohem starší víly. Stejně jako víly mají dlouhé vlasy, nejčastěji rusé, v kterých je soustředěna jejich moc, a jejichž rozčesáváním mohou dokonce způsobit povodeň. Na rozdíl od víl lidem spíše škodily.

Příběh Rusalky je znám z mnoha evropských pohádek. Naše Rusalka však lidem nechtěla škodit. Ale okolnosti ji nakonec k tomu donutily. (Rusalkám a obecně vodním vílám se věnuje i celá řada oper; několik jich vychází ze stejnojmenné předlohy A. S. Puškina). Libreto k opeře napsal J. Kvapil a poskytl ho ke zhudebnění našemu nejvýznamnějšímu skladateli té doby, A. Dvořákovi. Tuto operu Dvořák psal v závěrečném období své tvorby, kdy se věnoval pohádkovým námětům. Jeho projev věkem zlyričtěl a práce na této opeře ho vysloveně bavila. A taky je to znát! Premiéra opery se uskutečnila v Národním divadle v Praze roku 1901 (viz plakát vlevo) a měla výborný (i mezinárodní) ohlas.

Děj opery je snad každému známý, ale přesto ho uvedu:

  (1. dějství) Na palouku u jezera tančí v noci za svitu měsíce lesní žínky a laškují se starým vodníkem. Jediný, kdo se neveselí, je Rusalka. Touží se stát člověkem, mít lidské tělo a duši, aby mohla probudit lásku v neznámém, který se sem při lovu chodí koupat do jezera. Rusalka nedbá vodníkova varování a vyhledá Ježibabu. Ta jí přičaruje lidskou duši i postavu, ale cena za to je vysoká: Rusalka musí obětovat svůj průsvitný vodní šat a svůj hlas; bude němá. Ještě těžší je další podmínka: nepodaří -li se němé Rusalce udržet si lásku člověka, bude prokleta a žít v hlubině a její vyvolený se stane obětí jejího prokletí. Rusalka se ale nedá odradit a sotva se v lese setká s princem, získá si svojí krásou jeho srdce. Princ si ji odvede na zámek.
  (2. dějství) Chystá se velká svatba, přijede též jakási cizí kněžna a princ začne váhat mezi němou křehkou dívkou a ohnivou ženou. Při slavnostním plese princ Rusalku bezohledně odvrhuje a věnuje se jen kněžně. Vodník bere nešťastnou Rusalku k sobě do jezera a proklíná prince. Vyděšený princ hledá záchranu u kněžny, ale ta jej ale rozhodně odmítne.
  (3. dějství) Rusalka o samotě truchlí u jezera. Znovu vyhledá Ježibabu, ráda by se vrátila ke svým sestrám. Bylo by to možné, ale podmínka je krutá: Rusalka, která prince stále miluje, by musela prokletí živlů smýt jeho vlastní krví (zabít ho nožem, který jí Ježibaba nabízí). To však Rusalka kategoricky odmítá. Raději volí svůj nešťastný úděl, jen aby princ mohl žít ve štěstí. Ale netuší, že její oběť bude marná. Princ ví, že jediný polibek této prokleté bytosti bude jeho záhubou, přesto neváhá ani okamžik. Jde za ní do jezera, ona před ním ustupuje dál a dál, obejmou se a líbají – až princ v jejím objetí zahyne, utopí se. Ale umírá šťastný. (podle 6). Tomu hudebně odpovídá i nádherný závěr opery. Opera končí velkým zpěvem Rusalčina odpuštění. 

Rusalka:
Láska má zmrazí všechen cit,
musím tě, musím zahubit,
musím tě v lednou náruč vzít! 

Princ:
Líbej mne, líbej, mír mi přej!
Polibky tvoje hřích můj posvětí!
Umírám šťasten,
umírám ve tvém objetí!
 
Vodník:
Nadarmo v loktech zemře ti,
marny jsou všechny oběti,
ubohá Rusalko bledá! Běda! 

Rusalka: 
Za tvou lásku, za tu krásu tvou,
za tvou lidskou vášeň nestálou,
za všecko, čím klet jest osud můj,
lidská duše, Bůh tě pomiluj!

(konec opery)

*  *  *

Rusalka je ve světě nejhranější českou operou. Její interpretky Milada Šubrtová a (Slovenka) Gabriela Beňačková zůstávají navěky zapsány v našem kulturním povědomí, stejně jako Beno Blachut a Ivo Žídek v roli Prince a především nezapomenutelný Eduard Haken jako Vodník. Árie o Měsíčku patří snad k povinným áriím každé sopranistky. Ze zahraničních zpěvaček ji výborně a citlivě ztvárnily třeba Američanka s českými kořeny Renée Flemingová, litevsko-arménská pěvkyně Asmik Grigorian a další. Dvořák musí mít v nebi radost. 

Inscenovat operu-pohádku s postavou Vodníka bývá v cizině dost velký problém, protože tam vodníka skoro nikdo nezná.  V posledních letech též sledujeme významný odklon  od  pohádkové  interpretace Rusalky a přesazování děje do světa blízkého naší současnosti (7). Řeší se to různě. V jedné inscenaci představili Vodníka jako starého muže na invalidním vozíku, jindy je to plavčík na lesní plovárně, ale nacpat Rusalku v noční košili do většího akvária (kde musí zpívat) nebo realisticky ztvárnit sexuální akt mezi Princem a Cizí kněžnou na jevišti (!) je snad už trochu za hranou. Dá se pochopit i nedávná prezentace Rusalky jako pařížské prostitutky a Vodníka jako jejího pasáka (výborné zahraniční kritiky!) nebo umístění děje do ledových pustin Arktidy či do psychiatrické léčebny s vrchní sestrou Ježibabou. A že by nám mělo vadit, že někde zpívá Rusalku černoška? Tak hluboko jsme v politické (resp. rasové) korektnosti  bohudík ještě neklesli! Režiséři jsou – jak známo – schopni vymyslet až neuvěřitelné „koniny“, ale zatím se zdá, že tato opera je díky své nádherné a typicky české hudbě tak blbovzdorná, že – pokud se aspoň trochu dobře zahraje a zazpívá – přežila a snad přežije všechno. 
Až na tu nešťastnou českou muzikálovou úpravu...  

*  *  *

Jak najít keš

A. Pro astronomy

Planety sluneční soustavy krouží kolem Slunce a stejně tak i Měsíc kolem Země. Na nebeské sféře se planety i Měsíc nacházejí poblíž myšlené kružnice, zvané ekliptika. Blíže to popisuje obor astronomie zvaný nebeská mechanika.

1. Úloha pro pokročilejší astronomy: Určitě jste si všimli, že Měsíc bývá na obloze různě vysoko. Otázka zní: „Měsíčku na nebi hlubokém, pověz mi, pověz, v jaké maximální výšce nad obzorem tě mohu pozorovat z výchozích souřadnic na severním břehu jezera Milada?“
   Jde o teoretickou možnost v současnosti a nedaleké minulosti a budoucnosti, řekněmě ± 20 let. Měsíc nemusí být v úplňku a ani to nemusí být v noci. Výšku nad obzorem udávejte pro střed měsíčního disku, jak je v astronomii zvykem; refrakci a paralaxu jsem za vás vypočítal a dohromady činí přibližně 18,5´  (tuto hodnotu odečtěte). Obzor je astronomicky definován jako vodorovná rovina procházející výškou očí pozorovatele (ev. objektivu dalekohledu nebo fotografického přístroje) bez ohledu na okolní kopce. Rektascenze a deklinace se v efemeridách uvádějí pro pozorovatele ve středu Země (i když by se tam okamžitě upekl...) a hodnoty úhlů pro přesné nastavení dalekohledu na zemském povrchu se korigují o paralaxu a refrakci místa hvězdárny. Pohyb Měsíce je často významně ovlivněn gravitací Slunce a velkých planet (zvl. Jupitera – v září 2006 dosáhla odchylka polohy Měsíce hodnoty až 9´), ale s tím se nezatěžujte. Výsledek zaokrouhlete na celé stupně a dosaďte ho do vzorce (1a) za h.
   

   X = h / 7,937438         (1a)

2. Úloha pro astronomy-začátečníky: „Měsíčku, postůj ještě chvíli a pověz mi, jak velká se ti na obloze jeví Země, když je od tebe 380 000 km daleko?“  Vypočtěte úhlový průměr zemského kotouče na obloze viděný z Měsíce (pozorovatelem je Měsíček koukající se na ubohou Rusalku bledou), když poloměr Země je cca 6367,5 km  (průměrná hodnota obou poloos) a vzdálenost Měsíc-Země jsem zvolil 380 000 km (kolísá v rozmezí 356 355 – 406 725 km).
   Výsledek zaokrouhlete na celé stupně a dosaďte ho za U do vzorce 1b. 

X = (U + 13) / 1,7509054         (1b)

Pro obě zadání: Číslice v čísle  X označte ABCDEFGH (desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte) a použijte je do vzorce (3) pro výpočet souřadnic FINÁLKY. 

B. Pro muzikanty

Určete, kdo má zpívat následující árie (resp. krátké ukázky z nich). V úvahu připadají pouze Princ, Rusalka, Ježibaba, Cizí kněžna a Vodník. (Kuchtík, Hajný, Lovec ani Lesní žínky tam nejsou). Stačí uhodnout a obodovat první písmeno (Princ = P, Rusalka = R, Cizí kněžna = C apod.). Bodovou hodnotu zjistíte z následující tabulky pouhým sečtením. Např. postavu Cizí kněžny (C) kódujte jako 15 (řádek za 10 bodů a sloupec za 5 bodů), Prince za 41 bodů atd.  a dosaďte je za P1, P2 nebo P3. Tempo je v těchto ukázkách mírné – cca 65 až 80 dob za minutu (dost záleží na temperamentu dirigenta a interpretů). Omluvte taky mé poněkud ledabylé noty, tužkou se to špatně píše, takže občas nejsou noty celé černé nebo stejně velké...

Stačí odpovědět na tyto tři otázky:   

1. Určete, kdo má zpívat tuto árii. Bodovou hodnotu této postavy dosaďte za P1.
   

2. Určete, kdo má zpívat tuto árii a postupujte stejným způsobem. Bodovou hodnotu dosaďte za P2.
   

3. Určete, kdo má zpívat tuto árii. Bodovou hodnotu dosaďte za P3.
   

Výsledky dosaďte do vzorce:  X = (P1 + (3 * P2) + (5 * P3)) / 81,372431        (2)

Číslice v čísle  X označte ABCDEFGH (desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte) a použijte je pro výpočet souřadnic FINÁLKY:

N 50° (39.000 + 0.BCD)´   E 13° (55.900 – 0.EFG)´                (3)

Ověření je zde:  

Další ověření (více v prvním geochecku)

Poznámky

• Přidal jsem zadání úlohy pro astronomy-začátečníky. Tak s chutí do toho! (Opravdoví začátečníci se možná někdy dočkají i návodu.)

• Ve vzorci (3) pro výpočet souřadnic se v E souřadnici 0.EFG odečítá!!!

• Jelikož nemám partituru opery a ani jsem ji na internetu neobjevil, tak jsem ukázky upravil a hlavně zjednodušil. Transponoval jsem je do C dur a G dur a vynechal některé melodické ozdoby, průtahy apod. Také délky not a pomlk jsem z několika nahrávek opery jen odhadl, ale na celkové vyznění ukázek to snad nebude mít zásadní vliv. Musíte poslouchat hudbu a ne porovnávat mé notové zápisy s Dvořákovými originály.

• Notové ukázky nezačínají na samém začátku árie nebo scény (často tam je nějaká předehra a také nevýrazná melodie). Zapamatovatelná melodie obvykle přijde až později. A právě ty pěkné melodie jsem pro vás vybral. 

• Poblíž výchozích souřadnic můžete večer při měsíčku spatřit krásnou mladou dívku, která vám nabídne, že vás dovede na finálku této nebo jiných mysterek (zvl. Falconeyových). NEBAVTE SE S NÍ!!! Je to zlá bludička (původně rusalka) provozující s kamarádkami bodycaching, jehož účelem je oslovit co nejvíc mladých mužů, nalákat je do bažiny a tam je utopit (a pochopitelně každý úlovek zalogovat). 

• Literatura
  (1) https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/mytologie-vodnika-co-nam-erben-zatajil
  (2) https://www.bydlenijehracka.cz/blog/vodnik-odkud-se-vynoril-poprve-/
  (3) https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusalka
  (4) https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADla
  (5) https://cs.wikipedia.org/wiki/Hejkal
  (6) Film Europe Media Company
  (7) Černovská, A.:  Muzikál Rusalka podle stejnojmenné operní předlohy Antonína Dvořáka. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Brno 2016
  (8) Erben, K. J.: Kytice. 1853
  Obrázek Vodník u řeky Ohře, autor Horakvlado, CC BY-SA 4.0, 
  Michal Ritter-Památník_Antonína_Dvořáka_ve_Vysoké_u_Příbrami_,Rusalčino_jezírko.jpg CC BY-SA 3.0 unported,
  ostatní obrázky z wikipedie, volná díla.

*  *  *

Konec

GCABVFJ – verze 2.0c z 5. 8. 2023

(CC BY-SA 3.0 CZ)  ladislavappl 2023

Napsáno v Kompozeru