Několik desítek kilometrů na sever od Plzně, metropole západních Čech, leží Plasy, město soustředěné kolem areálu bývalého cisterciáckého kláštera. Tady byl, uprostřed bažinatého terénu, už v polovině 12. století založen klášterní konvent. Po vypálení husity a přežití následných období včetně třicetileté války nastala postupná obnova klášterního areálu, nejprve opravami a posléze výstavbou nových budov, jež nahradily některé hodně poničené starší stavby.
Nejrozsáhlejší stavební činnost započala v roce 1685 příchodem architekta J.B.Matheye a pokračovala dalšího půl století. V roce 1707 přichází na pozvání opata Eugena Tyttla do Plas Jan Blažej Santini a je proplácen za první konkrétní práce. V roce 1710 je vypracován a schválen projekt zásadní přestavby celého areálu kláštera, a to nejen konventu, ale také monumentálního konventního chrámu, který však nebyl nikdy realizován.
Celý Santiniho projekt byl podmíněn dodržením historické tradice, se kterou byl středověký cisterciácký areál včetně starého konventu vybudován na úrovni pobřežní nivy řeky Střely. Při vyměřování několikanásobně větší novostavby proto Santini navrhl založení na dubových pilotách, které nesou pod základy obvodových zdí rošt tvořený podélnými a příčnými dubovými trámy. Celá dřevěná konstrukce je trvale zaplavena vodou, která dřevo konzervuje a zabraňuje hnilobným procesůma. Základy stavby jsou navíc vybaveny systémem přívodních a odvodních kanálů, které zabezpečují přítomnost vody a její správné množství. Technika se zde skloubila s estetikou, a tak přítomnost vody podtrhují v interiéru dvě vodní plochy.
Budova konventu splňovala požadavky na řádový život cisterciáckých mnichů, kteří jej obývali. Kvadratura hmoty obepíná rajský dvůr, na který lze vstoupit pouze z ambitové chodby. Ta představuje komunikační spojnici, odkud se vstupovalo do jednotlivých místností, případně přecházelo do jiných podlaží.
V areálu konventu jsou umístěna velká halová schodiště působící svým neobvyklým zavěšením - jako by se vznášela nad hladinou již zmiňované vody lesknoucí se na úrovni spodních základů pod nimi. U menších šnekových schodišť pak zaujme Santiniho čistá forma šroubové křivky vedené prostorem vzhůru. Prostor kaple sv. Bernarda, jehož monumentalitu architekt skryl očím pouhých kolemjdoucích za nenápadně vyhlížející venkovní fasádou, ohromí svým dynamickým řešením. Působivý dojem vyvolá i kapitulní síň, jejíž kopule se naopak tyčí vysoko nad budovou a tvoří její dominantu. Mimořádně složitý technický úkol, který byl před Santiniho v Plasích postaven a nad jehož důmyslným řešením dnes žasneme, byl ještě znásoben myšlenkou zmíněného, nikdy nerealizovaného klášterního kostela.
Zdroj: www.santini.cz