Jakub Hron Metánovský Mystery Cache

Jakub Hron Metánovský (1840 – 1921),

český učitel, matematik, fyzik, astronom, filozof a vynálezce

*  *  *

Krátký jest blábol,
dlouhý jest žal
dříve rozumně zápol
a nerozum z beder svých
    sval.
Sval blábol a nerozum,
s rozumem svým se
    dorozum.
   (Jakub  Hron Metánovský) 

*  *  *

Život a dílo

Jakub Hron Metánovský byl český učitel, fyzik, vynálezce a především tvůrce roztodivných českých novotvarů. Narodil se 4. června 1840 v Metánově v Jižních Čechách v rodině místního rychtáře. Studoval v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci a ve Vídni. Šestnáct let byl suplentem, přes dvacet let působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Hradci Králové, po deseti letech profesury však byl vzhledem ke své konfliktní povaze předčasně penzionován. Postupně studoval matematiku, fyziku, filozofii, astronomii, v důchodovém věku medicínu a práva, což mu poskytlo přehled znalostí z různých oborů. (3)

Jakub Hron byl nesmírně hloubavý. Toužil po vědění, ale s poznáním se nesmířil a přizpůsoboval si vše k obrazu svému. Převážně velmi svérázně. Nevzrušoval ho posměch okolí a v klidu vynalézal v různých oborech. Pro svoji školní praxi zkonstruoval dvanáctistěnný nepřevrhnutelný kalamář nazvaný buňát nekotitelný. Pracoval na projektu lokomotivy, která by nepotřebovala koleje („přenášlivé koleje s vozem vozitelné“), vyrobil i horkovzdušný balón ve tvaru slona, který však nebyl schopen vzlétnout. Neúspěšně se pokoušel změřit vzdálenost od Země ke Slunci pomocí vlastního přístroje kulstínměru. Zúčastnil se zájezdu do Francie, aby vlastnoručně přeměřil metrový platino-iridiový etalon v Sévres u Paříže, zda opravdu měří jeden metr. Po návratu studentům radostně sdělil, že metr opravdu měří metr. Vyznačoval se také výstředním způsobem oblékání, např.  nosil zvláštní zašpičatělý klobouk čili pohlavní pokrytec pokřtěný jménem „hronoid“. Klobouk byl šišatý s ventilem nahoře a svým tvarem měl omezovat působení atmosférického tlaku na hlavu nositelovu. Hron vycházel ze snahy chránit inteligentní obsah lebky, tj. mozek. 
Velice nápadné byly Hronovy veliké, tzv. blátoměrné boty tvaru cihly. Výšku jejich korkové podrážky stanovil Hron podle průměrné výšky bláta jím měřené v Hradci Králové a později v Praze. V soukromém životě byl velmi asketický. Jeden z jeho vynálezů mu umožňoval kouřit jeden doutník déle než čtrnáct dnů.  

Kromě matematiky, astronomie, fyziky a filozofie se věnoval také úpravám českého jazyka. Po vzoru národních obrozenců začal tvořit nová slova, která používal nejen ve svých zápiscích, ale i při školní výuce.  Student byl pro něj bažák, profesor zpyták, filozofie byla libomudravna, optimista lepšišťan, pesimista horšišťan atd. Mnohým žákům novotvary, jako například tenýrokule či hámohranatiny, znemožňovaly pochopení vykládaného učiva. Přesto jeho hodiny matematiky a fyziky studenti rádi navštěvovali. Oblíbeným pokusem bylo například měření povrchu vycpaného ptáka ze školního kabinetu.

Jakub Hron učil řadu později známých osobností. Mezi jeho studenty patřil například pozdější ministr financí Alois Rašín nebo čelný představitel pražského povstání Albert Pražák. Hronovu slibnou učitelskou kariéru ale předčasně ukončila návštěva školního inspektora v roce 1897. „Přišel i do třídy, kde přednášel Hron. Pořád jeho přednášku přerušoval, aby zkoušel znalosti žáků. Hronovi se to nelíbilo a říká mu: ‚Když bažáky zpytuje pozorovák, nemusí tady být zpyták.‘ Pozorovák je podle něj inspektor, protože má jen pozorovat, co zpyták, profesor, žáky učí. Žáci jsou podle Hrona bažáci, protože baží po vzdělání.“ Jelikož byl předčasně penzionován, tak se v roce 1901 přestěhoval do Prahy a pustil se do studia medicíny. Pro své atypické oblékání, mluvu, chování i podivínské názory si Hron mezi studenty i přes značný věkový rozdíl získal velkou popularitu; zato pro vedení fakulty byl šestašedesátiletý student trnem v oku. Pochopení nemělo ani pro jeho medicínské vynálezy jako narkóza hudbou nebo dmuchadlo, kterým rozháněl kouř z doutníku po pitevně. Když ho z lékařské fakulty vyhodili (neudělal zkoušku z patologické anatomie), přihlásil se na studium práv. Po několika semestrech se ale vrátil do rodného Metánova, kde pokračoval v bádání a publikační činnosti.

Profesor Hron dožil svůj život jako starý mládenec v klidu své samoty a zemřel ve věku 80 let v rodné obci 29. dubna 1921. V Metánově na něj dodnes vzpomínají s úctou a láskou. Byl pohřben v nedalekém Častrově. Část kuriózních památek na tohoto originálního vynálezce uchovává muzeum v Kamenici nad Lipou a Muzeum Jakuba Hrona v jeho rodné obci Metánově. 

Ladislav Smoljak, jeden z představitelů Divadla Járy Cimrmana, přiznal, že Jakub Hron Metánovský byl jedním z Cimrmanových předobrazů. „Český vandrovník Alois Bér, svérázný Václav Plumlovský, Eskymo Welzl a profesor Hron,“ vypočítal Smoljak osobnosti, které sloužily jako model pro Cimrmana. Tomu, kdo se s Hronovým dílem seznámí důkladněji, musí být příbuznost s Cimrmanem zřejmá. (5)

Musím dodat, že Jakub Hron Metánovský  – na rozdíl od Járy Cimrmana – opravdu existoval!   Více o jeho životě a díle naleznete zde.

Názvy některých jeho publikací: Objev a popis dvojpravidelných hranatin (publikace o stereometrii, o pravidelných tělesech), Nová určba odlehot oběžnicových od Sluna s přípojkami (publikace o astronomii), Skutky lidské čili jeden tisíc špatnot žijby a konby lidské (publikace o etice).  (citováno z 1)

Buňát nekotitelný

Velkou část díla Jakuba Hrona tvoří vynálezy. Předsevzal si vymyslet jeden každý rok, většina z nich však nedošla naplnění.  Jak jsem uvedl výše, tak navrhl například bezkolejnou lokomotivu, kulstínměr ke změření vzdálenosti Země od Slunce a řadu dalších.

Ne všechny Hronovy vynálezy však končily nezdarem. Jako jeden z mála jeho výmyslů se dočkal výroby a užití kalamář, na který získal od vídeňského úřadu v r. 1891 patent. Jakub Hron mu říkal buňát nekotitelný a v roce 1895 ho dokonce prodával na Národopisné výstavě v Praze. Fyzikální princip buňátu vychází z působení atmosférického tlaku na kapalinu. Buňát se skládá ze dvou spojených nádob – zásobníku (zkráceného tlakoměru) a námočky (spodní nádoby). Obě nádoby jsou spojeny stokou. Zásobník se zcela naplní inkoustem, aby byl odtud vytlačen vzduch.

"V námočce vystoupí inkoust jen po určitou úroveň. Při spotřebovávání inkoustu vytváří se v zásobníku vzduchoprázdno a v námočce se udržuje stále stejná hladina inkoustu. Inkoust tak nikdy nepřeteče přes okraj námočky. Na spodní straně buňátu je vyrobena vyvstálina, kolem níž se usazuje starý, hustší, kalný inkoust a zabraňuje tak pronikání nečistot zpět do zásobníku. Hrdlo buňátu je možné přikrýt kruvkou a ochránit tak inkoust před prachem. Stále stejná hladina inkoustu v námočce chrání pero před přeplněním a zabraňuje tak tvorbě kaněk. Díky svému tvaru je buňát nezkotitelný."  Tolik Jakub Hron. (podle 1)

Buňát byl ovšem někdy nevyzpytatelný. Používal ho i Karel Čapek – a měl jej rád. Dostal ho od svého otce a velmi si ho považoval. Jeho budoucí švagr, novinář Karel Scheinpflug, který s Čapkem pracoval v Národních listech, na buňát vzpomínal. Nazýval jej ovšem „vynález potrhlého profesora Hrona“. Scheinpflug navštěvoval Čapka v roce 1922 v jeho bytě v Říční ulici 11 v Praze, kde spisovatel zápasil s buňátem. „Ať už to bylo teplem, či změnou atmosférického tlaku, vzduchovou bublinou nebo z nějakého nevyzpytatelného důvodu, kalamář se občas proměňoval v cosi na způsob bahenní sopky a zničehonic stříkal inkoust po celém pokoji. Čapek sveden nevinným vzezřením kalamáře podezíral zpočátku posluhovačku, že mu s ním něco provedla. Když však jednou ráno začal buňát píšícímu Čapkovi chrlit inkoust do obličeje a po stěnách, odprosil v duchu tu dobrou ženu a buňát vyhodil,“ líčil Scheinpflug.  (podle 2)

Vylepšení Hronova buňátu

Závadu, která se objevovala při praktickém používání buňátu, výstižně popsal K. Scheinpflug. Je to ovšem závada velmi závažná. Pravděpodobně docházelo k vysychání inkoustu a tvorbě husté usazeniny, protože inkoust do plnicích per asi ještě nebyl dostupný. Tlak v zásobníku občas vzrostl tak, že usazenina „vystřelila“ a znečistila vše kolem. Z toho důvodu jsem se pokusil Hronův buňát vylepšit. Na následujícím obrázku vidíte počítačovou sestavu, která má za úkol vyrovnávat tlak v zásobníku inkoustu v závislosti na teplotě okolí a tlaku vzduchu. Hladina inkoustu v námočce je kontrolována infračerveným snímačem a řídící jednotkou ovládanou počítačem udržována na konstantní výši.

Zlepšovací návrh č. 46/81:

Jak najít keš

Milí bažáci! Myšlenka zařízení použitého zpytákem prof.  J. H. Metánovským ovšem není nijak nová. Používala se (a stále používá) v napajedlu vody pro drůbež nebo ptactvo nebeské i chované v zajetí. Nabídky s vyobrazením najdete na internetu. Princip spočívá v nádobě (zásobníku vody) umístěné vzhůru dnem zasahující svým ústím do mělké otevřené misky, odkud ji ptáci upíjejí. Když hladina v misce klesne pod úroveň otvoru v zásobní nádobě, tak do ní nabublá trocha vzduchu z okolí, něco vody z ní zase přiteče do misky a v misce se ustaví nová hladinka. Na rozdíl od buňátu nevadí, když hladina v misce kolísá nebo když dokonce trocha vody z misky přeteče, takže se obejdeme bez počítače nebo mobilní aplikace. Ale vraťme se k buňátu.

Vaším úkolem bude použít své matematické a fyzikální znalosti a vyřešit úlohu, jakou zatím nevymysleli ani pozorováci v CERMATu. 

Na obrázku vidíte průřez takovou samoregulační soustavou v podobě idealizovaného poněkud většího buňátu. Průměr D válcového zásobníku (Z) je 100 mm a hladina v něm sahá 60 mm od shora. Zásobník je spojen stokou (S) s válcovou námočkou (N) o průměru d = 25 mm. Zásobník je nahoře uzavřen a komunikuje s okolím jen prostřednictvím stoky. Tlak vzduchu (skutečný, t.j. nepřepočtený na hladinu moře) měřený barometrem na zdi místnosti byl v okamžiku měření 980 hPa (cca 735 mm Hg) a rozdíl výšky hladin obou nádob  ΔH činil 200 mm. Vypočtěte hodnotu  tlaku vzduchu nad hladinou v zásobníku v hPa, zaokrouhlete ji na jedno desetinné místo a dosaďte ji za P . 
V modelu je (raději) jen voda o hustotě 1000 kg/m^₃. 

Vypočtěte  X =  P / 134,6719

Číslice v čísle  X označte ABCDEFGH (desetinné čárky si nevšímejte a číslici G nezaokrouhlujte) a použijte je pro výpočet souřadnic FINÁLKY:

N 50° 39.BCD´   E 13° 55.EFG´

Ověření i s obrázkem najdete zde:  

*  *  *

Poznámky

• Tak toto je ta lehčí úloha. Přidal jsem i podrobný návod (zde)

• Ptáte se, proč jsem keš jihočeského rodáka umístil právě sem? Jakub Hron totiž rád chodil na procházky po okolí. Nosíval s sebou malý žebřík a když přišel k vhodnému stromu, tak po žebříku na něj vylezl. Usadil se na větvi a kochal se krajinou. Jistě by se kochal i zde panoramaty Krušných hor i Českého středohoří.

• Literatura:
  1. rrota: Kabinet profesora Hrona, dostupné na https://coord.info/GC1NZHG
  2. Bobíková, L.: O buňátu u nekatitelném a dalších vynálezech. Dostupné na https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-o-bunatu-nekatitelnem-a-dalsich-vynalezech-40035716
  3. Jakub Hron Metánovský, dostupné na https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Hron_Met%C3%A1novsk%C3%BD
  4. Jakub Hron Metánovský: Skutečný Jára Cimrman. Dostupné na https://ekonomickydenik.cz/jakub-hron-metanovsky-skutecny-jara-cimrman/
  5. Jakub Hron. Dostupné na https://docplayer.cz/15970184-Kratky-jest-blabol-dlouhy-jest-zal-drive-rozumne-zapol-a-nerozum-z-beder-svych-sval-sval-blabol-a-nerozum-s-rozumem-svym-se-dorozum.html
  6. Muzeum Jakuba Hrona v Metánově. Dostupné na https://www.kudyznudy.cz/aktivity/muzeum-jakuba-hrona-v-metanove
  7. Toufar, P.: Lokálkou do České Kanady. Velké Přílepy: Olympia, 2016
  8. Maštovský, O.: Hydromechanika. Praha: SNTL, 1964

• Fotografie J. Hrona – wikipedie, volné dílo. Fotografie buňátu – facebook, autor neznámý.  3. a 4. foto a kresba owner.

Konec

(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl  2023

GCAA4KK – verze 1.0b  z 16. 6. 2023

Napsáno v Kompozeru