Nález rukopisu
Rukopis Zelenohorský je pojmenován podle zámku Zelená Hora u Nepomuku, kde byl nalezen roku 1817.
Nálezové okolnosti dlouho nebyly známy, neboť rukopis byl zaslán roku 1818 Národnímu muzeu anonymně s průvodním dopisem, v němž odesilatel uvedl, že jeho písmo sezelenalo, když houbou setřel prach z povrchu pergamenových listů. Místo nálezu však neuvedl.
Zprvu se tedy rukopis nazýval Libušin soud podle svého obsahu. Teprve v roce 1859 byly historikem Tomkem zjištěny nálezové okolnosti a od té doby se nazývá rukopisem Zelenohorským.
Obsah RZ
Rukopis zelenohorský obsahuje dva zlomky básní, správněji písní, protože tyto nebyly určeny ke čtení, jako dnešní básně, ale k recitaci za doprovodu strunného nástroje.
První zlomek se nazývá SNĚMY. Je velice krátký a je to závěr zpěvu, v němž se líčí právní uspořádání rodového majetku.
Druhý zlomek se nazývá LIBUŠIN SOUD. Pojednává o sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví po otci Klenovici. Chrudoš se dovolává práva prvorozeného, podle nějž by jedině on měl být dědicem.
Kněžna Libuše v zasedání sněmu na Vyšehradě rozhoduje, že se bratři mají o dědictví rozdělit rovným dílem nebo je spravovat společně. Nespokojený Chrudoš kněžnu urazí. Ta se vzdává role soudkyně a vyzývá přítomé lechy a vladyky, aby mezi sebou zvolili svého vladaře a soudce.
Tato verze pověsti se stala podkladem libreta Smetanovy opery Libuše. Námět je ale znám i z jiných zdrojů. Je v různých obměnách zaznamenán v kronikách Kosmově, Dalimilově a Hájkově.
Pozoruhodná je souvilost mezi místem nálezu rukopisu a jeho obsahem. Šťáhlav je od Radbuzy chladné, jak praví píseň. Možná proto, že měl těsný vztah k blízké lokalitě, uchoval se právě na zámku Zelená Hora.
Někteří autoři dodnes zpochybňují důkazy o údajné nepravosti RZ a další podrobnosti lze najít na internetu.
Jak na keš:
N:
TEVED TECAVD TEVED TECIRYTC
TCANEDEJ TES MDES
E:
TEP TECIRT TCANIRT
IRT TASEDAP ATS IRT
Lovu zdar!