Tato keš patří do série Lidová řemesla která byla založena pro 16. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2023. Jeho hlavním tématem bylo Valašsko a jeho historie, obyvatelstvo, zvyky, tradice a další oblasti života tohoto východomoravského regionu.
Provazník
Výroba provazů je jedno z nejstarších a zdálo by se dnes již zanikajících řemesel. V dnešní době ještě názvy ulic připomínají toto řemeslo, jako například Provaznická ulice nebo v některých německých městech Seilergasse. Provaznickému řemeslu se vždy věnovalo hodně lidí, o čemž dodnes svědčí četná příjmení. Těch odvozených od něj, je přes stovku a čeština v tom není výjimečná. Základní provaznickou surovinou bylo konopí, jehož rosením se získávala vlákna, vyznačující se odolností proti roztahování i hnilobě. Z nich se následně splétaly provazy a lana k nejrůznějším účelům. Vždy se na daném území používala nařezaná, pročesaná a vytříděná rostlinná vlákna toho, co bylo po ruce: len, juta, sisál z listů agáve, manila , bavlna, vlákna ze skořápek kokosových ořechů, ze živočišného světa například koňské žíně nebo velbloudí srst. Vlákna se spřádala po směru hodinových ručiček, tedy doprava. Vzrůstající potřeby zemědělství a především průmyslu vedly ke vzniku vůbec první továrny na motouzy a provazy na našem území. Vznikla v Turnově roku 1872 jako akciová společnost, kde akcionářkou byla i hraběnka Clam-Gallasová.
Jak na keš:
Odpověz na otázku:
Máš šest vajec, dvě rozbiješ, dvě usmažíš a dvě sníš. Kolik máš vajec?
Do ověřovače napiš odpověď, pokud má mezeru použij tečku, např.(jiří.přemek.bořivoj)
Tato keš a pravděpodobně i celá série bude na jaře 2024 archivována, proto s odlovem neváhejte.